ISDE 2015 – Hodnocení Šestidenní

To je totiž to hlavní poselství, které jsem si z Košic odvezl a rád ho předám dál. Když jsem na Slovensko jel, měl jsem v hlavě plno otázek a na každou desítky možných odpovědí – kam se všude podívám, co uvidím, co stihnu, kam nestihnu dojet, budu mít každý den o čem psát, jací jsou ti špičkoví jezdci, co Knight, mám mu říkat Good Morning Mr. Knight nebo prostě jenom Hallo rider…

Podíval jsem se všude, kam jsem mohl, uviděl jsem spoustu nádherných jízd špičkových jezdců, stihnul jsem, co jsem stihnout mohl, každý den toho bylo na psaní dost a dost, špičkoví jezdci jsou postě jenom normální lidi, kteří si n záchodě musejí stáhnout kalhoty, jako já a Knight? Knigtovi jsem řekl: „Hallo David, How are you and how much difficult is this track?“ A on si se mnou prostě začal povídat, přitom si upravoval motorku v první časovce a byl zrovna nasr… na pořadatele, kteří ho vyloučili a FIM, která v tu dobu ještě nedala ono rozhodnutí.

Prostě a jednoduše, Mezinárodní šestidenní motocyklová soutěž je jeden z posledních závodů špičkové, světové úrovně, kde si normálně popovídáte s těmi nejlepšími, oni přitom na vás nekoukají ze schůdků svého karavanu a nekynou vám a přitom jim můžete fandit u tratě tak blízko, že se jich klidně i dotknete. To už ve většině motoristických sportech není, většinou z bezpečnostních důvodů, možné. Přitom drtivá většina lidí, kteří se kolem tratí pohybovala, nebyla stádo ovcí. Za diváky kolem trati totiž nikdo nemyslel, každý myslel sám za sebe, no a šlo to. I když, našli se trotlové, kteří vběhli na trať těsně před motorkou, ale zajímavé bylo, že ostatní si toho nekňubu zpracovali. Tak to je třeba si užít, protože si nedělám iluze, že taková blízkost fanouška a závodníka v tomto sportu dlouho vydrží.

Tratě byly přitom velice těžké, rozbité a tak mnozí závodníci snadno udělali chybu a šli ven, fakticky i obrazně. Ti, kteří vydrželi až do konce, si mohli celých šest dnů užívat skvěle značené tratě.

Ještě jednou raději zopakuji – skvěle značené tratě. Za těch skoro deset dní, co jsem se v okolí Košic pohyboval na motorce a to především v terénu a často také po tratích, kudy závodníci přejížděli mezi jednotlivými časovkami a testy, jsem si nevšiml, že by něco bylo blbě značené a snad jen trouba by mohl zabloudit a nevrátit se na původní trať. Navíc, „zabloudilo“ jen šest závodníků z více než 450, bohužel tři z nich byli Francouzi, kteří mají své koně ve FIM a dva Španělé, kteří příští rok pořádají Šestidenní. Kolem tohoto problému už bylo napsáno dost a já jsem si taky už k tomu napsal své. S odstupem času si za svým názorem, že rozhodnutí FIM vrátit podvodníky do hry, bylo plivnutím do tváře všem poctivým jezdcům i organizátorům a i pro mě faktickým vítězům – Australanům. Náš Trophy team mohl uzavírat první pětku. Škoda, ale osmé místo není vůbec zlé.

Naši jezdci jeli moc pěkně. Samozřejmě na tu TOP 3 ještě hodně chybí, ale stydět se nemusí. Myslím, že překvapili i mnohé, kteří je zatracovali ještě před samotným startem. Úplně špatně nedojeli taky naši junioři a opravdu skvělí byli naši kluboví jezdci. Nemluvím jen o trojici Baláš, Horák, Kuklík, kteří vybojovali třetí místo, ale i ostatní. V první desítce dojeli ještě dva naše klubáky a třeba jedenácté místo obsadil Motoklub Chrastava. V tomto klubáku jel i Radek Bezděk, který doslova a do písmene vyskočil ze svého traktoru, ve kterém prožil žně, a dojel si pro jedenáctku v klubáku a pro sedmnácté místo v pořadí jednotlivců v kategorii C2. Prostě a jednoduše v Česku máme plno kvalitních jezdců endura. Kdybychom chtěli, máme s kým navázat na naše předchozí úspěchy. Vlak nám v žádném případě neujel, je jen třeba najít podporu, peníze, zázemí a především chtít !!!!

Je to ale těžké, když o počínání naší státní reprezentace nemá zájem ani Sedmá velmoc a to ani ta, kterou si platíme v rámci koncesionářských poplatků. Jak jsem se dozvěděl ex-post, první dva dny nebyla o počínání české reprezentace v Košicích zmínka ani na jednom programu České televize. Na ČT4 Sport, prý běžel neustále golf, basketbal, tenis a Redbull Air Race. Taky aby ne, když většinu z těchto pořadů si zaplatí pořadatelé. To ale nevydržel jeden z mých kamarádů, Honza Benda, který napsal na vedení ČT rozhořčený dopis. No a světe div se, o Šestidenní se mluvilo i ve sportovním zpravodajství v hlavních Událostech. Jen to odskákal výkonný ředitel sportovní redakce ČT a Honzovi Bendovi nezapomněl poděkovat - ZDE

Jo, letošní Šestidenní byl pořádnej nářez, klidně bych si to dal znovu. Je tedy fakt, že obrazově se k ní budu ještě pár týdnů vracet, než udělám video těm našim „ptákům“ jak jsme našim jezdcům Jardovi Tobešovi, Honzovi Zemanovi a Honzovi Vaštovi říkali. Teď jsem zjistil, že pár věcí mi tam chybí, pár věcí je natočených špatně, ale výsledek nějaký bude. Však oni taky neudělali úplně dobrý, ale vůbec ne špatný výsledek. Bohužel už jen jako jednotlivci, protože Jarda nedojel. Ale 22. a 25. místo ze skoro stovky jezdců v kategorii C2, kteří dojeli do cíle, to není úplně špatné, na to, že jsou to jenom hobby, nebo lépe řečeno amatérští jezdci. Jak říkám mezinárodní šestidenní motocyklová soutěž je jeden z posledních závodů špičkové světové úrovně, na který mohou jet, a na kterých se potkáte s úplně normálními lidmi. Přitom jsou to mistři!

Jo a ještě jedna důležitá věc na závěr. Po více než 60 letech, kdy v roce 1953 na Šestidenní v tehdejším Gottwaldově vyjela zlatou medaili Ludmila Rutková-Abrahámová, dokončila Šestidenní další Češka – Míša Polívková. Za to ji patří velký respekt!

A teď už krátký trailer na připravované video:

Informace o redaktorovi

Jan Dvořák - (Odebírat články autora)