Ve stopě zlínské šestidenní aneb v Luhačovicích se léčilo bahnem

V sobotu 20.září 2014 se po dvou letech opět sešli majitelé soutěžních motocyklů, převážně Československé produkce, počínaje továrními speciály Jawa Banán, Trubka, Sadílek, Bitrak až po malosériové Libeňáky a Trialy od ČZ. Prostě spousta skvostů vyrobených v období let 1947 až 1989, tedy v době, kdy tyto stroje patřily k absolutní světové špičce.

Ve stopě zlínské šestidenní aneb v Luhačovicích se léčilo bahnem
Celá akce měla za cíl prověřit jak kondici motorek, tak v případě majitelů těchto soutěžních skvostů také jejich vlastní jezdecké schopnosti a to vše v podniku, který začíná mít velmi vysokou ​sportovní úroveň, a letos už se rozrostl o další mezinárodní účastníky, protože mimo vlajky Slovenské republiky, zavlál také prapor Velké Británie.
Už v předvečer soutěže se místo startu, které bylo v luhačovickém autokempu, začalo plnit jezdci ať už těmi, co dorazili po vlastní ose na motocyklu, nebo těmi pohodlnějšími, kteří své naleštěné miláčky přivezli třeba v dodávkách. Ten pravý nápor soutěžících a diváků ale odstartovalo až sobotní mlhavé ráno. Samotní závodníci, kterých se sešlo na téměř osm desítek, ale po nočním dešti vzhlíželi k obloze celkem s obavami.

Moc je neuklidnil ani ranní brífink s ředitelem soutěže. Ten zveřejnil přesnou trasu závodu a zúčastněné ujistil, že připravil soutěž v co nejreálnější obtížnosti, aby tak každý mohl okusit řeholi soutěžáků, což znamená v plné míře a autentickém prostředí lesů v okolí Zlína (tehdy  Gottwaldova), kde se mezinárodní šestidenní v minulém století usídlila dokonce čtyřikrát. Jen málokdo z pilotů si ale dokázal představit, co je ve skutečnosti na trati čeká.








V deset hodin dopoledne startér vypustil prvního jezdce vstříc více než šestihodinové etapě a dvěma stovkám kilometrů. Další pak startovali v minutových intervalech, pokud ovšem prochladlý motocykl, po noci strávené v uzavřeném parkovišti, při startu netrucoval a nezatížil tak konto jezdce hned několika trestnými body.

Trasa závodu těsně minula lázeňskou kolonádu a tím romantika pro tento den skončila. Dál už se jelo nádherným prostředím CHKO Bílé Karpaty a z části po zpevněných cestách vinoucích se dál mezi kopci Beskyd a ohradami pastvin. Trasa ale především vedla lesními cestami, koryty a pěšinami, jenž byly poznamenány vytrvalým deštěm a působením těžké lesní techniky.
Díky těmto podmínkám se místo rozhledů po okolí jezdci věnovali raději "čtení" terénu, protože jinak se při troše nepozornosti mohlo stát, že motocykl zapadl do bahna téměř po sedlo a jediné řešení v takové situaci byla vzájemná pomoc mezi soutěžícími, kteří se pak v malých skupinkách společně propracovávali vpřed. Jeden úsek trati musel být dokonce anulován, a nebylo to kvůli blátu, ale nečekané přítomnosti skotu přímo v místě průjezdu závodníků.
O náročnosti podniku svědčí také ten fakt, že z takřka osmdesáti startujících absolvovalo kompletní trať (včetně 11 průjezdních a 8 časových kontrol) jen něco kolem dvacítky jezdců, ale ani ti bohužel nemohli být všichni klasifikováni neboť se od předepsaných časů dojezdů odchýlili nezřídka o více než povolenou půlhodinu.

Přes značné vyčerpání z útrap této dlouhé nepřetržité jízdy, byla vidět spokojenost v zablácených tvářích všech startujících, kteří po dojezdu do cíle, u výborného jídla a nezbytného pivka, probrali snad každý okamžik strávený v sedle.
Nutno podotknout, že k největším hrdinům dne patřil nejstarší účastník závodu, pětasedmdesátiletý Josef Fojtů (1939) z Valašských Klobouk, který byl právě jedním z těch mála jezdců, kteří absolvovali všechny úseky náročné trati! Zajimavostí je rovněž ten fakt, že měl jet Šestidenní v roce 1959, měl už dokonce nachystanou motorku, ale bohužel musel na vojenskou základní službu. Letos jel na panelce alias libeňák.
Stejně jako při minulém ročníku se nejvíc vyznamenali pořadatelé z Jawa klubu Luhačovice a to nejen v péči o účastníky, značením tratě, obsluhou časových kontrol, technickým i sociálním zázemím ( jídlo a pití pro závodníky v ceně startovného!!!!), ale především dokázali udělat celé akci obrovskou reklamu. Samotní jezdci s překvapením sledovali, jak jim na řadě úseků fandí nadšení diváci lemující trať (na to nikdy nezapomenu) a téměř všude se setkávali s pozitivní reakcí na přítomnost kdysi slavných Československých motocyklů.
Za tyto parádní okamžiky může, samozřejmě společně s celou řadou nadšenců, kteří obětavě a nezištně pracujících na organizování této akce, ředitel a duchovní otec této soutěže Karel Zámečník, který jednak znovu vyhrál nerovný boj s úřady o všechna povolení nutná k vjezdu motocyklů do chráněné krajinné oblasti, ale navíc zajistil sponzorské zajištění od firem jako Hydraulics, likérka Rudolf Jelínek a MotoJelínek.

Za jezdce jim patří velké Díky.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 4x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist