Sedmnáctý Fichtel Cup Enduro v Náměšti nad Oslavou

Jinak docela klidné náměstí se devětadvacátého září seprobudilo do slunečného dne a než by řekl švec, praskalo ve švech pod náporem enduráků. Vzhledem k tomu, že poskytlo prostor zhruba sto osmdesáti závodníkům, naskytl se jedinečný pohled na uzavřené parkoviště, kde vyčkávalo téměř dvě stě soutěžáků do ostrého startu. Jakmile na věži odbyla desátá, na trať vyjeli první borci. Startovalo se v několika kategoriích a letos poprvé došlo také na elektro mašiny. Jednoznačně největší obdiv ale po právu získala kategorie klasik, která tradičně přivítala srdcaře na historických Jawách, a další legendární skvosty, jako například jeden kousek značky Tatran. Obejít se to pochopitelně nemohlo ani bez „upravených fichtů“. Většina startujících však sedlala soutěžáky posledních generací a podle kalupu na „erzetách“ se v Náměšti sešla hodně silná konkurence a nikdo nikomu nedal nic zadarmo.

Dravci startovali po dvojicích v jedné minutě a z náměstí se vydali na padesátikilometrový okruh, který vedl po polňačkách, lesních stezkách, ale také krátkou chvíli po asfaltkách. Tradičně nemohl chybět průjezd řeky Oslavy, nějaká ta bažina, ale i prašný prudší výjezd nebo průjezd vesnicí. Z mého pohledu neuvěřitelné, že se organizátorům daří něco takového stále držet nad vodou, protože každý dobře víme, jak je to u nás s klasickým endurem. Okruh se jel dvakrát a během každého kola došlo na dvě měřené „erzety“, které víceméně rozhodly o konečném pořadí.

 

Redakční Yamaha WR450F v Náměšti nad Oslavou

Také naše redakce měla v Náměšti své zastoupení a na trať jsme vyrukovali ve stupačkách osmnáctkové Yamahy WR450F, která nám se letošní sezonu zabydlela v garáži a slouží jako figurant pro seriál „Jak na enduro začátky“ pro začínající bahňáky. Mimochodem, jeden díl bude vyloženě závodní záležitostí a řekneme si v něm něco málo o rozdílech mezi klasickým endurem a crosscountry, ale i o tom, jak to chodí při klasickém motokrosu.

V Náměšti vše začíná registrací, kdy si každý jezdec vyzvedne startovní čísla a kartu, do které si podle propozicí vyplní časy svých příjezdů do časových kontrol. Potom už mašina valí do uzavřeného parkoviště a jezdec si může vyzvednout teprve pět minut před vlastním startem. Jakmile startmaršál odmávne startu, může se poprvé rozeznět motor a jezdec musí podle pravidel na pohon motorky ujet minimálně dvacet metrů. V opačném případě přichází penalizace a v tu ránu se šance na slušné umístění rozplývá jako pára nad hrncem.

Ať tak či onak, vyráží se na trať a je potřeba se poprat s tratí a do každé časové kontroly dolítnout v předepsaném limitu. Pak už nezbývá, než vyčkat na svůj čas a na minutu přesně odevzdat kartu k označení ČK. Pozor, nesmí se odevzdat ani o chlup dříve, jinak je penalizace na světě. Po té se individuálně startuje do „erzety“, kde se musí pořádně zatlačit na pilu. Jede se jedno kolo a tím pádem není prostor pro sebemenší chybu, protože ve finále rozhodují vteřiny. Každé zašlápnutí, přepálení zatáčky a nebo ulehnutí je draze vykoupeno a i pár sekund znamená horší umístění. Já většinou volím jízdu na jistotu a možná dávám „erzetu“ až zbytečně opatrně. Po dokončení druhého kola a projetí poslední ČK3 se motorka opět parkuje do uzavřeného parkoviště a tam „vydejchává“ až do příjezdu posledního závodníka a pokynu organizátorů k vyzvednutí. V tu chvíli se nabízí nejlepší chvíle skočit na klobásku a jedno kelímkový, protože málokdy chutná tak dobře, než po dokončeném závodě.

Naše Yamaha WR450F si v Náměšti vede velice dobře a profil trati ji maximálně sedí. Na delších přejezdech a rychlejších pasážích po lesních i polních cestách bere body za parádní stabilitu a moc dobře fungující pérování. Příjemná odezva na plynovou rukojeť přichází vhod v krkolomnějším terénu, stejně jako lehce ovladatelná spojka nebo příjemně dávkovatelné brzdy. Jakmile dochází na „erzetu“ a traťáci mačkají stopky, je potřeba se kousnout, drapnout za plyn a co nejlépe se popasovat se namlíkovanou tratí. První RZ je poměrně krátká a není nouze o utažené vinglíky kolem nohy, kde hraje roli lehkost a obratnost. Na rovinu, právě takový profil nehraje Yamaze zrovna dvakrát do karet.

Teprve druhá „erzeta“ ji sedí o dost více, protože okruh je jednou tak delší a po celé délce celkem široký, takže není nouze o rychlejší zatáčky a průjezdy rozbitých rovinek, které Yamaha dává s prstem v nose. Pak už jen dávat bacha, aby se neminula některá průjezdová kontrola a pořádně si vychutnat pěknou trať. Přeci jen se málokdy povede legálně svézt v tak rozmanitém terénu... Před poslední ČK mám dost prostoru dotankovat nádrž, protože dva okruhy by na jednu bandasku nejspíš nestačily, něco slupnout a vydat se do druhé rundy. Ač nerad, tak přiznávám, že jsem jen kousek před cílem udělal blbost a u koryta řeky jsem se svalil jako pytel brambor. Samozřejmě před hojným počtem diváků, kteří moje představení náležitě ocenili... ale co bych pro ně neudělal. Ve finále to v Náměsti dalo na sedmé místo.

Závěrem mi nezbývá než klubu a vlastně každému, kdo přiložil ruku k dílu poděkovat za další parádní Fichtel Cup Enduro. Člověk Opět potkal spoustu známých tváří, zažil super atmosféru a užil si skvělé závody. Příští rok už budeme mít v kupě soutěžní Jawu a proto doufám, že se na start osmnáctého ročníku postavíme v kompletní sestavě.

Kompletní výsledky najdete ZDE

Parádní fotogalerii od Renaty najdete ZDE

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE