Rozhovor David Cyprián: Šílený Romaniacs

Letošní Red Bull Romaniacs byl podle Davida Cypriána šílený. I tak dokázak vydřít parádní šesté místo v nejprestižnější kategorii Gold. Jaké to v Rumunsku bylo, napoví tento rozhovor.

Rozhovor David Cyprián: Šílený Romaniacs

Úvodem veliká gratulace k parádnímu výsledku za celou redakci a za naše čtenáře. Předčil výsledek Tvé očekávaní?
„Děkuji. Abych pravdu řekl, tak letos jsem do toho šel bez jakýchkoliv očekávání, protože jsem v zimě kvůli zranění nemohl makat jak bych si přál, takže jsem jel “na dojetí” a když jsem viděl, že jsem schopen jet okolo 6-8 místa, tak jsem byl velice mile překvapen a jsem rád, že to tak dopadlo.“

Davide, dokážeš letošní Romaniacs vyjádřit jedním slovem?
„Šílenství!“

Začalo se prologem, byl letos jiný než dříve? Jak prolog probíhal?
„Trať byla letos jiná, rychlejší a chyběly klasické dřevěné wallridy v parku vedle hlavní cesty. Prolog začal kvalfikačními jízdami v 8 hodin ráno. Dojel jsem na 18 místě, ale to nic neznamenalo, jelikož 18 a 10 místo dělily asi 2 vteřiny. Hlavní závod, pak startoval v 6 hodin a jel se na 15 minut + 1 kolo. Takže nějakých 7 kol. A to se vám jeden zapotí. No můj prolog nebyl nejslavnější. Dojel jsem na 21.pozici a byl z toho celkem zklamaný, ale věděl jsem, že nás čeká ještě hodně těžký a dlouhý závod, takže jsem vyrazil optimisticky do dalších dní.“

Jak se závod vyvíjel den po dni?
„První den nás čekalo asi 150 km. Vyrazili jsme a já jsem se rychle prokousal na nějaké 10. místo ještě před dvacetiminutovou povinnou přestávkou (každý den je přibližně uprostřed přestávka, kde každý jezdec musí zastavit na 20 minut, může tam opravovat cokoliv na motorce, najíst se, atp.) Pak jsem jel do cíle v klidu, abych nic nezkazil na sobě nebo na motorce. Tráť byla sice hodně dlouhá, ale příjemná. Dobře namixovaná. Nakonec jsem jel přibližně 8 hodin.“

„Druhý den měl být jeden z nejtežších v historii Romaniacs. Bylo to 130 km pořád nahoru a dolů. Nekonečné sjezdy a výjezdy. Měli jsme jeden úsek, který se jmenoval The Dislocator. Nevím jestli to mělo co dělat s vykloubenými končetinami, ale věřím, že to nebylo moc těžké, si tam něco udělat. Byl to potok dolů. Jedoduché ne? No moc ne, protože jsme museli stahovat 10ti metrové kaskády dolů, spíše jsme s motorkama šli, než na nich jeli. Naštěstí bylo naprosto sucho a všude jsme měli trakci takže v závěru, až na pár částí to bylo celkem v pohodě a já jsem se posunul na 8.místo celkově. Tento den jsem jel přibližně 7 hodin.“

„Třetí den nám organizátoři slíbili lehčí trať, dokonce nám ji zkrátili ze 160 na 140km. Říkal jsem si: “Joooo Dejve to bude chill, třetí den je vždycky v klidu. Oni jsou hodní, neudělají kravinu.” No a to jsem se zmýlil. Tento den byl ještě těžší než ten předtím. Měli jsme naprosto neskutečné sjezdy. Jeli jsme po stezkách jen pár centimetrů širokých a šplhali po kozích stezkách až někam do tramtárie. A to vše skoro bez odpočinku. Sakumprásk mi to vydalo na nějakých osm a půl hodiny. Ten den nás do cíle dojelo jen 9! Já dojel na 7.místě a posunul se na sedmou pozici celkově.“

„Poslední den konečně nastal a my jsme plní očekávání vyrazili v 5:30 na start. Samozřejmě i dnes nás organizátoři ujistili, že to bude lehčí. Měli jsme jen nějakých 140km. Vyrazil jsem tedy v 6:52 vstříc poslednímu dnu. A hej, to jsem si nedal. Docukl jsem se k Travisu Teasdealovi na 5.místo a jel jsem s ním. Až jsme narazili na “výjezd”, který se jmenoval Long Walk. A tam pro nás závod skončil. Chvíli jsme se společně tahali, ale to nemělo smysl, tak jsme čekali na další dva jezdce a pak jsme se společně Já, Travis Teasdale, Scott Bouverie a Xavi Leon Sole, tahali na kurtu asi 40 metrů do kopce, strávili jsme tam 30 minut, ale vytlačili jsme to nahoru. Naštěstí asi po deseti kilometrech následovala dvacetiminutová přestavka, kde jsme trochu spočli a zase vyrazili dál. Už nás nečekaly tak extrémní úseky, ale stejně to nebylo zadarmo. Před cílem nás opět čekal známy Gusterita uphill, který jsem zdolal a dokončil tak čtvrtý den s časem okolo sedmi a půl hodiny… . Sečteno a podtrženo, letos jsem jel 31 hodin, tedy o 10 více než loni.“


Kdy jsi se cítil nejlépe? Přišel také moment to nejraději zabalit?
„Nejlépe jsem se cítil druhý den, to mi to pěkně sedělo a šlo od ruky. No na takových závodech to chceš zabalit každou chvilku, ale drive /drajv/ dostat se do cíle, te žene mnohem více. Takže těhle chvil bylo fakt mnoho.“

Motorka fungovala bez chybičky?
„Neměl jsem nejmenší problém. Jednou jsem ohnul páčku od brzdy, ale jinak vůbec nic.“

Máš na motorce nějaké speciální vychytávky?
„Na motorce mám navíc ochrané prvky… . Ochrana je důležitá … . Mám tam chránič předního a zadního kotouče. Chráníč chladiče. Kryt pod motor, a po tom, co se mi stalo na Erzbergu, jsem přidal chránič spojkového víka. Jinak mám ještě přepínač map, který je při tomto závodě dost důležitý, protože někdy potřebujete aby motorka jela ve špici a někdy aby měla co největší spodek.“

Co jsi po každém závodním dnu na motorce dělal v rámci preventivního servisu?
„Vyměnil zadní pneumatiku, zkontroloval šroubky, jinak co bylo potřeba udělat ze závodního dne. Porovnat bástry, narovnat stupačky a tak podobně.“

Co na Romaniacsu zbožňuješ a co naopak nenávidíš?
„Na Romaniacs zbožňuju tu Rumuskou přírodu, je tam fakt nádherně. A ta atmosféra toho závodu je taky super. Hlavně tam potkám spoustu známých tváří z celého světa. Nenávidím vstávání. Každé ráno v pět vám zvoní budík a vy musíte vstát abyste vše stihli. Je to fakt brutál.“

Pokud by jsi mohl něco organizátorům z pozice jezdce navrhnout, zkritizovat, pochválit, co by to bylo?
„Letos bych rozhodně zkritizoval náročnost tratě. Myslím, že to bylo trochu moc. Samozřejmě organizačně je to skvělý závod, kde všechno funguje od prologu přes livetimming až po cílovou pásku, to je vážně bomba.“

Jaké závody teď v nejbližší době plánuješ?
„Teď mám až do konce srpna od závodění pauzu a pak mě čeká Enduro Lika v Chorvatsku a Sea to Sky v Turecku. Možná ještě přemýšlíme nad 111megawatt v Polsku, ale to ještě uvidíme jak se to vyvrbí.“

„Chtěl bych na závěr poděkovat Vám v redakci, Vám čtenářům a svým sponzorům, Scott motosport za to, že mě obléká do nejlepších věcí na trhu, Delta braking za skvělé brzdění a bezpečné zdolání všech sjezdů, Univok KTM za skvělé stroje, Motopalič s.r.o. za podporu a hlavně Cyprian s.r.o., za to, že to všechno můžu dělat na špičkové úrovni.“

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 6x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist