Red Bull Romaniacs s týmem Dr. K racing

Letošní 10. ročník tohoto extrémního endura nabídl jezdců neskutečnou dávku adrenalinu, náročné etapy plné záludných překážek, pořádný nápor na fyzičku, ale také radost z dosaženého výsledku. V Rumunsku nechyběli ani čeští závodníci, kteří si v konkurenci světové elity vedli velmi dobře.

Red Bull Romaniacs s týmem Dr. K racing

Kapitoly článku

Tak jsme se dočkali a po roce se vydáváme opět dobýt krásné univerzitní město Sibiu, kde promotér soutěže Martin Freinademetz přichystal jubilejní 10. ročník Red Bull Romaniacs 2013.

Tentokrát jedeme v menší sestavě než loni. Ondra Rathouský a Aleš Vondrák jako jedničky našeho týmu Dr. K racing. Jirka Fíla a Jirka Fíla junior jim budou krýt záda jako dvojky. V jednotlivcích za Dr. K team startuje „divoký Plápolák“ Adam Kubarski. Cílem Ondry a Aleše je vylepšit loňské pódiové umístění. Rodinná dvojice Fílů bude bojovat o umístění v první desítce, protože junior má na Romaniacs premiéru. Adam, jako starý rumunský harcovník, chce urvat „top ten“ v kategorii jednotlivců.

Jako týmoví mechanici s námi jedou Karel Birke – šéf mechanik z UNIVOKU a neuvěřitelně obětavý Martin „Ýbrcek“ Vetyška, který už má dva Romaniacs za sebou. Se svými foťáky, jazykovou vybaveností a s neustále dobrou náladou nám jedou pomoci Marek Vincík a Jirka Podroužek.

Sobota 29. 6. 2013 - Den (-3)

Hodina odjezdu je stanovena na sobotu 29. června v 18 hodin. Scházíme jako obvykle v 18:15 a v 19:30 odjíždíme. Bylo to v rekordním čase, protože naložit dva obytky s vleky nějakou tu chvilku zabere. Už na devětačtyřicátém kilometru ve směru na Brno kluci hlásí do vysílačky, že se nám něco pálí. Stavíme na Benzině a zjišťujeme, že jsme s maxivlekem někde nabrali díru a dřeme kolem o vlek. Po hodinové opravě razíme dál. Ložisko se hřeje jako blázen, ale snad vydrží.

Neděle 30. 6. 2013 - Den (-2)

Jedeme celou noc a nad ránem nám ze Sibiu volá Olin Bražina, ať sebou hodíme, že se plní padock. Šlapeme na plyn. Asi moc, protože za horizontem nás losuje policejní hlídka. Jaké je naše překvapení, když nám plynulou angličtinou sděluje a ukazuje na kameře, že jsme na 50 jeli 78km/h. V duchu si říkám to bude řacha. A ejhle po oznámení pokuty ve výši 50EUR dělám psí oči a vysvětluji, že jedeme na Romaniacs a jak máme rádi Rumunsko. Romaniacs očividně znají, tak to vypadá na plusové body. Chlapíci v uniformě se poradí, pak říkají, ať ty peníze raději utratíme v Sibiu za pivo a s úsměvem nás propouštějí. Dobří frajeři!!! Aspoň jim do auta vsunu šest ´plzniček´ a hromadu poděkování.

Před polednem jsme v Sibiu. Chlapík na bráně v padocku se tlemí od ucha k uchu. Vítejte, Dr.ci, v Sibiu. Je to stejný borec jako loni. Má moc rád české pivo a taky mu ho hned podávám vychlazené z lednice. Stavíme zázemí a kecáme s Jihopoláky (pracovní název pro severomoravskou partu kolem Olina Bražiny a Martina Volného). Vyrážíme na administrativní a technickou přejímku, která nám zabere lehce přes hodinku. Zaplať za to, že jsme tady o den dříve. Druhý den to bude masakr. Prohlížíme trať prologu. Letos se šéf prologu Andy Fazekas asi zbláznil. Dřevěné atrakce, stavební buňky doplněné šutráky a pařezy jsou opravdu výživné. Nadarmo to není 10. výročí závodu. Večer si dáme pár pivek a hurá spát.

Pondělí 1. 7. 2013 - Den (-1)

Ráno přijíždějí Adam Kubarski s Ondrou Rathouským, tak s nimi vyrážíme na přejímky. Je to nářez, všude fronty. Po poledni jsou kluci vyřešení a vyrážíme se svézt na kopec. Kopcem myslím, ten masakrální výjezd, u kterého bude cíl závodu. Je fakt ukrutnej. Chvíli trénujeme a pak znovu okouknout prolog. Už se na něm finišuje, atrakce nabývají obludnějších rozměrů. Brrrrr… . Večer grilovačka, pivínko a spát.


Úterý 2. 7. 2013 - Den „D“ prolog

Ráno jak malované a Adam vyráží na start už na devátou hodinu. Jdeme se podívat s ním. Prolog je opravdu výživný: Po startu je na rozehřátí několik po sobě jdoucích klád, kládový kříž, výjezd na stavební buňku s nízkou závorou na hraně nájezdu. Málo se sehneš a sundá tě dolů. Prudký sjezd ke kládám, na kterých je 10cm široké prkno. Tak a teď se ukaž, jaký máš balanc. Následuje pojízdná kláda, ze které se vjíždí do kamenného pole, proloženého pařezy s obrovskými kořeny. Po gumovém poli následuje pole špalkové, z něho je další atrakce na stavební buňce. Je to nájezd a sjezd do špičky, akorát ta špička tam není a místo ní je tři a čtvrt metrů velká díra na délku motorky. Tfuj!!!

Hned po ní sjezd a další výjezd na podobnou taškařici, skáče se přes dvoumetrové, metr a půl hluboké véčko na další stavební buňky. Z nich je skok dolů, přejezd přes houpající řetěz, nájezd na další stavební buňku, ale tentokrát na nájezd přidělali hromadu pneumatik. Sjezd dolů a hned přejezd přes klády s maxicívkami od elektrických kabelů. Pak atrakce s nájezdem do skoro rovné dřevěné zdi výskokem do boku cca 1,20 metru vysoko. Pak znovu na buňku a doprava na lávku, přes několikery klády k čtyři metry vysokému nájezdu na dřevěné tobogány. Dva tobogány, pak skok do odkloněné dřevěné plošiny a přes klády do cíle. Opravdu trasa jak má být. Ještě teď mě jímá hrůza, když si na to vzpomenu.
Adam jede jak z partesu a postupuje do odpoledního finále. My startujeme v 10:30 hodin. Aleš s Ondrou jsou na tom stejně, a finále je nemine. Já s Juniorem jedeme pá pá pá (jak říká Volňas) dojíždíme na 22. a 19. místě. Myslel jsem si, že do finále nemusíme, protože každý rok postupuje jen 16 jezdců z kategorie. A jaké je mé překvapení, když se dozvím, že startuje 40 jezdců za každou kategorii. No nic budeme muset ve finále trochu zabrat. Koukáme na experty a hlavně na profíky a hlava nám to nebere … . Oni to jedou jak na výletě. Je to neskutečné, co s těmi motorkami umí !!!

Podvečerní finále je tady. Tentokrát se nejede na jedno kolo, ale na 10 minut plus 1 kolo. Galeje !!! Startujeme ve vlnách po jedné minutě a trať je za chvíli ucpaná. Adam se prorve dopředu a celkově končí v prologu na 26. místě. Ondra s Alešem končí na 6. místě a já s Jirkou vybojujeme 10. místo.
Po prologu jsem krásně otlučený, servaný loket a naražený pravý bok. Skok z buňky je prevít. Myslím, že jsme dopadli na výbornou, protože o ošklivé pády nebyla nouze. Několikrát zasahovala sanitka a viděli jsme i několik rozlámaných motorek.

Jdeme rychle servisovat. Musíme přezout na druhý den. Ředitel závodu a dlouholetý kamarád Dougie R. Maclean, který nás přivedl na myšlenku jet RBR, nám sehnal nové ložisko do vleku. Tak servisáky čeká ještě rozborka a sborka náboje. Grilovačka a pivko a za chvíli je slyšet z karavanů oddychování. Jen mechanici mají mousové a ložiskové noční hody. Kluci díky!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 3x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist