Red Bull Romaniacs - Pětka pro Grahama!

„Jakkoliv je pro většinu 13 nešťastné číslo, pan Jarvis si to po letošních Romaniacs, jenž se konaly právě potřinácté, určitě nemá důvod myslet. Ale abych nepředbíhal,“ říká Marek Vincík, který pro nás připravil reportáž z letošního ročníku Red Bull Romaniacs.

Kapitoly článku

Rumunské Sibiu přivítalo na začátku července opět silnou sestavu hard enduro nadšenců z celého světa. 450 závodníků z více než 40ti zemí světa se rozhodlo vychutnat si krásu rumunských hor a otestovat schopnosti své i svých motocyklů v jedinečné pětidenní hard enduro rally. Co se těch týká – opět dominovala oranžová KTM následována červenou Betou, v přesile byly dvoutaktní stroje převážně o objemu 300 ccm. Naše zemička byla zastoupena ve třech ze čtyřech možných kategorií – ve třídě Bronz startovali otec a syn Stupkovi a Jirka Fejta s Mírou Culkou, v Silverech nás reprezentovali Pavel Ouda s Pepou Černohorským a konečně v nejprestižnějších Goldech to byl mladý David Cyprián. Jen připomínám, že Davidův otec Zdeněk má doma 5 vítězných trofejí z tohoto závodu. Boj o co nejlepší umístění mělo našemu talentu komplikovat několik skutečností – nejsilněji obsazená třída v její historii ( 52 jezdců!), nejtěžší trať, a v neposlední řadě rekonvalescence po loňském zranění.

Pořadatelé slibovali mnoho nových úseků a velmi náročnou trať, nicméně začátkem byl jako vždy městský prolog postavený z umělých překážek na jednom z městských bulvárů. Řediteli a tvůrci závodu Martinu Freidanemetzovi se povedlo po letech přesvědčit jejího hlavního stavitele Andyho Fazekase, aby ji postavil méně brutální a lépe sjízdnou i pro jezdce nižších kategorií, a skutečně se povedlo. V Rumunsku je dost dřeva i šikovných tesařů, a výsledek stál jako vždy za to.

Výsledky prologu určují postavení na startu prvního offroadového dne, s jednou malou zvláštností – vítěz v kategorii Gold si může vybrat, na které z prvních tří pozic chce vyjet. Ono startovat první zde není úplně výhodné, stejně jako třeba na Dakaru musíte hodně navigovat a jezdci ve vaší stopě mají situaci o něco lehčí. A tak Alfredo Gomez ( KTM Factory racing) odjížděl až jako třetí, a svou pozici leadera evidentně rád přenechal Grahamu Jarvisovi ( Husqvarna ), následovanému Jonnym Walkerem (KTM Factory racing). Z našich zajel prolog velmi dobře Míra Culka, jež vybojoval stříbro a mohly využít výhod druhého na startu.

… a taky že využil, neb ten den dojel ve třídě Bronz první, takže radost veliká. To ovšem neplatilo pro několik britských jezdců z prestižní Gold kategorie – po včerejším odstoupení jednoho z bratrů Hemingwayových závod skončil pro Jonnyho Walkera ( opět zlomená noha, ta samá co v Praze ) a Paula Boltona (zdravotní komplikace).

Nováčkovskou daň si vybral i talent Billy Bolt, překřtěný námi na Pana Šroubka. Povedlo se mu sjet z do místa, odkud nebyl schopen vyjet zpět na trať, a musel tak čekat několik na hodin na záchranu. Zpět do Sibiu se dostal až pozdě večer a čas z toho dne předem diskvalifikoval z bojů o přední příčky v celkovém umístění. Vyhrál Wade Young s časem 7 hodin 44 minut, David dokončil den desátý po více jak osmi hodinách na motorce.

Následující den byl pořadateli deklarován pro jezdce Gold class jako nejtěžší den na Romaniacs vůbec. Čekalo je 130 km, které jim měly trvat 6 a více hodin, s povinnou 20ti minutovou přestávkou v servis pointu. A to je voda na Jarvisův mlýn, těžké technické pasáže on rád ….přepnul z módu „jedu“ do „chci vyhrát“, a zakončil den s šestnáctiminutovým náskokem na druhého a posunul se tak do čela celkového pořadí. David Cyprián vybojoval nádherné sedmé místo ve své kategorii Gold a posouvá se na sedmičku i celkově, Míra Culka opět první v Bronzech. Ten se neposouvá nikam, neb už vedl.

Den třetí. Na startu už vidíte poněkud prořídlé startovní pole a vedle čistých a odservisovaných motocyklů více či méně opotřebené jezdce, únava a pády si vybírají svou daň. V cíli potkávám Yorama, známého z Izraele, který jede své třetí Romaniacs, a ptám se ho jak je..ukazuje si na rameno a říká – „spadl jsem, něco je tam na dva kusy, ale dobrý, nic co by nespravily prášky na bolest“, a usmívá se. Na tyhle závody nejezdí normální lidé. Graham v cíli opět první a zvyšuje svůj náskok. Na motorce jednoho z Gold jezdců přijíždí do cíle organizátor, jezdec sám je přivezen vrtulníkem – Philipp Scholz přehlédl ve vysoké trávě díru a zlomil si ruku, aniž by u toho spadl z motorky či sundal ruku z plynu. Odstupuje i mladý Lettenbichler, aktuální mistr světa v Superenduru juniorů – zranil si předevčírem ruku a už s tím nejde jet. Čekáme na Davida v cíli a fakt nám není moc dobře – naštěstí dojíždí v pořádku a celý, jen hrozně unavený. Dnes osmý, na motorce strávil těžkém terénu skoro devět hodin, a celkově drží fantastickou sedmou pozici. Rozdíl v náročnosti mezi včerejškem a dneškem byl pouze v tom, že dnešek byl navíc delší… masakr. Jen pro úplnost - Míra Culka pro změnu první.

Den čtvrtý a poslední. V Goldech se staví na start 17 jezdců z původních 52. I to je důkazem náročnosti letošního ročníku. A kdo si myslel, že poslední den bude na dojetí a za odměnu, měl být vyveden z omylu. V noci hodně pršelo a to na sjízdnosti trati rozhodně nepřidá. V první půli etapy čeká elitu výjezd, proti jehož nesmyslné náročnosti se v servis pointu ohrazuje i Alfredo Gomez a chce si vše vyříkat s track managerem. David to místo zdolá ve spolupráci s dalšími třemi jezdci, musí motorky vytahat společně 200 metrů na laně jednu po druhé. Cíl je opět ve staré pískovně kousek za Sibiu, v místě zvaném Gusterita. Kdo dá dlouhý strmý rozbitý výjezd, je miláčkem publika. A David tak činí bez ztráty květiny. Už jen pár pískových teras, vyjet dřevěné schody, nechat se svézt výtahem do bahnité louže a skočit do obligátní redbullí brány…a závod pro něj končí fantastickým šestým místem. V nejtěžším závodě svého druhu na světe, v konkurenci, která se zde ještě nikdy nesešla.. V celkovém pořadí vítězí již popáté (!) Graham Jarvis (Husqvarna) , následován Španělem Alfredo Gomezem (KTM) a Jihoafričanem Wade Youngem (Sherco). Míra Culka násobí českou radost suverénním vítězstvím v kategorii Bronz.

Mnoho jezdců mělo připomínky k náročnosti tratě, vedení závodu argumentovalo tím, že stejně jako rostou výkony účastníků, je třeba zvyšovat i nároky na ně kladené… no nevím. Na trati byla místa, která mohla v případě malého zaváhání skončit pro jezdce v lepším případě dolováním motocyklu z nepřístupných míst (viz příběh pana Šroubka), v horším podstatně hůř. Na každý pád nemá tahle už legendární akce o klienty nouzi a organizátoři snad ví , co dělají. Tak zase za rok! ;)

A ještě krátký komentář Davida Cypriána: „Letošní Romaniacs byly nejtěžší závod v mém životě. Každý den jsme byli na motorce déle než 8 hodin. Poslední den už se mi motala hlava vyčerpáním, ale nakonec jsem do cíle dojel na 6. pozici a jsem z toho nadšený.“

Kompletní výsledkový servis - ZDE

Informace o redaktorovi

Petr Czyž - (Odebírat články autora)
Marek Vincík - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



TOPlist