Pět titulů stačí, Ahola jde do jezdeckého důchodu

Mika Ahola rozhodně patřil mezi nejlepší jezdce endurové historie. Od roku 2007 získal pět světových titulů, a navíc jako jediný muž v historii ve všech třídách (E1, E2 a E3), které se dneska jezdí. Ahola také v dresu Finska vyhrál sedmkrát titul na Šestidenní ISDE, třikrát tam triumfoval i v individuální soutěž. „Na konci minulého roku jsem měl za sebou 21 let závodění a to se člověk pořádně zamyslí. A já jsem nahlédl do své duše a zjistil jsem, že už nemám dost ambicí pokračovat. Proto jsem se rozhodl skončit. Dal jsem tomuto sportu všechno a také enduro mi toho hodně vzalo, hlavně času, který jsem mohl věnovat rodině. Získal jsem ale tolik přátel, fanoušků a ocenění, že se mi o tom ani nezdálo, když jsem kdysi začínal. Naplnil jsem plně své ambice a je čas se rozhlédnout, co jiného, než enduro, svět nabízí,“ napsal Ahola ve svém novoročním prohlášení. Svůj poslední světový titul Ahola získal loni na podzim, a to v nejprestižnější třídě E3. Ve 37 letech se tak stal nejstarším šampionem v endurové historii. 
Ahola začal svou kariéru na husqvarně, pak přešel na TM a VOR. V roce 2005 se na dva roky vrátil k husce a pak strávil posledních pět sezon v sedle Hondy. Na konci minulé sezony se Fin nebyl dlouho schopen domluvit na prodloužení kontraktu se svým posledním týmem HM Honda.  Ze zákulisí jednání vyplynulo, že vedení HM Honda na Aholu tlačilo, aby šel v příští sezoně z prestižní E3 do nižší třídy E2. A to se tituly ověnčenému veteránovi nelíbilo. Tak začala Aholova jednání s JotaGasem. Sportovní manažer této továrničky Miki Arpa tehdy řekl, že pokud vše bude dotažené do úspěšného konce, smlouva bude znít na dva roky. Zkušený Fin měl jet světový šampionát v kategorii E3, kde měl obhajovat titul z loňska. Nářadím mu měl být nový dvoutakt 300 MK. Kromě MS měl Ahola podle navrhované smlouvy jet také kompletní mistrovství Španělska a představit se i ve vybraných závodech francouzského a italského mistráku. Ahola také nový stroj s elektronickým ovládáním ventilů vyzkoušel, moc se mu líbil a stále věří v jeho velkou budoucnost. Než poprvé na stroj usedl, dvoutakt 300 MK prošel rok dlouhými zkouškami a rozsáhlými testy v okolí španělského Alcañizu, kde výrobce JTG sídlí.  Slibná spolupráce Aholy se Španěly se ale po jeho prohlášení o odchodu do endurového důchodu už neuskuteční. A to údajně na žádné, tedy například ani konzultační nebo manažerské úrovni.
Otázkou nyní zůstává, koho JotaGas do nadcházejícho ročníku mistrovství světa místo Aholy do sedla svého dvoutaktu sežene. Všichni nejlepší světoví jezdci už jsou totiž pod smlouvami. Aholu to už ale netrápí, ten může jenom vzpomínat na to, co všechno dokázal. „Nejprve jsem vyhrál všechno, co se dalo v rodném Finsku. Stal jsem se nejlepším jezdcem na sněhu na světě. Pak jsem se vrhnul na závodění v mistrovství světa v italských týmech. Dokázal jsem sice, že na to mám, ale výsledkem mého snažení byly jen tituly vicemistra. Pak jsem ale oproti všem předpokladům začal získávat tituly ve věku, kdy jiní už přemýšlejí o konci kariéry. Byla to ďábelská jízda: pět světových titulů, co rok to jeden, postupně ve všech třech třídách. Když jsem dokázal to, co nikdo přede mnou, je to tak uspokojující, že už těžko můžete hledat další cíle. Nakonec bych chtěl velmi poděkovat všem lidem, kteří mne během mé kariéry podporovali a kteří mi věřili. A samozřejmě také všem jezdcům, kteří se mnou v těch krásných letech v mistrovství světa férově soupeřili."