ME Enduro - Rumunsko

Samozřejmě zažít vrcholný evropský podnik motocyklového endura, to už je zážitek sám o sobě. A čeho všeho jsem se z předsudků a očekávání dočkal?

• Reportáž (1) - ZDE
• Reportáž (2) - ZDE
• Reportáž (3) - ZDE
• Reportáž (4) - ZDE

CESTA

Dlouhá, vyčerpávající – dvě slova, které mě napadnou hned. Bylo by to ale neoprávněné zjednodušení, protože vyčerpávající byla hlavně při průjezdu Maďarska, kde je absolutně nezajímavá rovina, kterou jsme projížděli po dálnici. Jenže už kousek před hranicemi s Rumunskem začínalo to zajímavé. Především nové dálnice. Ty, v okolí Aradu a Sibiu jsou nejvýše tak čtyři až pět let a stále se staví nové kilometry čtyřproudých asfaltových autostrád. Jejich kvalita není sice excelentní, ale kamiony je zatím ještě nestačily moc poničit. Ono těch kamionů, motorek a aut po rumunských dálnicích moc nejezdí a tak je tu prostor pro pořádný výplach motorek. Silnice prvních tříd jsou většinou v dobrém stavu, podobném našim jedničkám. Ta pravá legrace začíná mimo tyto silnice. Některé dvojky a asi všechny silnice třetích tříd jsou ale tragické. Například v okolí města Onesti, nás Navigace nahnala na takovou silnici, kde jsme ale mohli jet maximálně dvacetikilometrovou rychlostí. Jet rychleji, tak nejen náš skříňový „Ducatis“, tak i obě naložená závodní endura by doznaly značných škod.

DOPRAVA A POLICIE

Rumunští řidiči jsou divočáci a člověk musí mít oči všude a předvídat musí úplně všechno a to i na ony neosvětlené koňské povozy, které budou v Rumunsku jezdit asi do skonání světa – naštěstí. Má to totiž své kouzlo. Na vše, hlavně na dodržování rychlosti, dohlíží velká spousta policistů. Snad v každé druhé vesnici se měří rychlost. Mimo obce jsme je nezaregistrovali, ale ve vesnicích se vyplatí dodržovat padesátku. Tady číhá ale jedno takové nebezpečí. Někdy si už člověk myslí, že je mimo obec, protože třeba kilometr nevidí široko daleko žádné stavení, jenže pak se objeví dva baráky a až za nimi konec obce.

Vyplatí se taky sledovat příkopy, ze kterých se může vynořit toulavý pes. Těch je v Rumunsku velká spousta, jak ve městech, v lesích kolem silnic, tak i v polích. Jsou prostě všude a i když „jsou vycvičení“, tak občas do té cesty vlezou.

TERÉNY PRO ENDURO

V této kapitole bude asi nejvíce superlativů z celého článku. Začnu tedy dle abecedy: Absolutní, Bomba, Čarovné, Dokonalé, Exklusivní, Fantastické, Geniální … . V Rumunsku, mohu tedy mluvit pouze o okolí Bacau, ale skoro všude to bude asi stejné nebo velmi podobné, je na výběr nepřeberné množství terénů. Najdete tu výjezdy dlouhé až do nebe, sjezdy, které nejdou sejít, a při jejich zdolávání si asi i cvrnknete do textilu. Pokud se chcete svézt potokem, není problém, stejně jako pořádné bláto. Velmi sympatické je navíc to, že místní moc neřeší volnou jízdu v terénu. Ona totiž ta motorka moc škody v lese nebo na pastvině neudělá. A asi ani deset motorek. Stačí totiž jet třeba jen po svážnicích a endurista toho bude mít i tak dost, navíc potkat v rozlehlých dubových hvozdech a na rozlehlých pastvinách živáčka, to j docela unikum.

PŘÍRODA

K tomu nemá smysl nic psát, stačí se podívat na pár fotek.

ZÁVOD MISTROVSTVÍ EVROPY – TRAŤ

Bylo to 45 hodně těžkých kilometrů. V bukových lesích to velmi klouzalo a na pastvinách a loukách čekaly na jezdce bažiny. Na enduru se ale rozhoduje hlavně na testech, které v Rumunsku byly tři. První test na trati, crosstest, byl velmi rychlý, hlavně v neděli. Opravdu výživný byl ale endurotest. Jezdci museli nejdřív zdolat dlouhý výjezd, následoval úzký, ale rychlý úsek mezi buky, po němž přišlo brutální klesání, po kluzkém povrchu. To klesání mělo skoro dva kilometry s převýšením dosahujícím 300 metrů. Pak následoval průjezd potokem s hlubokými tůňkami, opět výjezd, sjezd a dvě rokliny. Fat hodně pěkný test.


Opravdu extrémní byl ale extrém, který stavěl asi někdo, kdo v životě na motorce neseděl. Švédské bedny, a některé další překážky musely být vypuštěny ještě před startem, protože byly nejezditelné. Další pak závodníky hodně potrápily. Však to můžete vidět pohledem Marka Boráka.

ZÁVOD MISTROVSTVÍ EVROPY – ZÁZEMÍ

Depo bylo situováno do bussines centra, které bylo postaveno za přispění Evropské unie, ostatně jako drtivá většina nové dopravní a obchodní infrastruktury. Problém prakticky nenastal, jen mi přišla velmi vtipně vyřešená sprcha. Byla jediná, udělaná z toalety pro vozíčkáře. Velká improvizace, ale vcelku to fungovalo :-)

ZÁVOD MISTROVSTVÍ EVROPY – ATMOSFÉRA

Ta by se dala krájet, hlavně před závodem. Tady jsou totiž velmi důležité informace. Informace o trati o taktice, a to vše se střeží, jako oko v hlavě. Není se co divit, leckdy rozhodovaly maličkosti. Na trati přejezdu se neobjevil ani človíček, a na testech byl hlavně doprovod závodníků. Místní tyhle závody asi moc nebrali. Ale výjimka se našla. Endurotest startoval v jedné vesnici a vedl v její těsné blízkosti, takže se přišla podívat hlavně místní omladina a děti. A tady jsem po dlouhé době viděl obrovské klukovské nadšení, když se šesti až dvanáctiletí klučinové dokázali radovat a obdivovat každý sebemenší výskok a když jeden závodník přetrhl mlíko, tak se skoro poprali o to, kdo ho naváže.

PIJÍ V RUMUNSKU JENOM RUM?

Přesně takovou otázku jsem hned po návratu dostal od své sedmileté dcery. Rumuni asi rum pijí, stejně, jako jiný tvrdý alkohol. Rumuni také pijí pivo, pivo z PET lahví, které se ale objevují všude. Na pastvinách, v lesích, v řekách. A nejenom prázdné PETky, v přírodě se objevuje spousta dalšího nepořádku, který s sebou přináší současná civilizace a konzumní život.
Následky tohoto „západoevropského“ života ale Rumuni zatím moc neřeší – bohužel.
Přesto, Rumunsko mě osobně neklamalo, naopak velmi nadchlo a proto můžu říci – Rumunsko, La Revedere , určitě se vrátím!

Stav ME po závodu v Rumunsku - ME Enduro 2014.pdf

Informace o redaktorovi

Petr Czyž - (Odebírat články autora)