O Dakaru 2014 s Davidem Pabiškou a Štefanem Svitkem

Bezprostředně po návratu z Dakaru 2014 jsme vyzpovídali oba jezdce SP Moto MRG Davida Pabišku a Štefana Svitka.

O Dakaru 2014 s Davidem Pabiškou a Štefanem Svitkem
Organizátoři vyhlásili letošní Dakar jako nejtěžší v historii, můžete s tím tvrzením souhlasit?
David: Za mě určitě! Jelikož mám za sebou Dakarů poměrně dost, a to včetně Afrického, tak můžu říct, že tento byl, co se kilometrů a náročnosti tratě týče, nejtěžší.

Štefan: Hlavně první čtyři etapy byly nejtěžší. Myslím si, že úplně zbytečně, protože vypadlo hodně jezdců. Stojí to dost peněz a spoustu lidí rozbilo motorky nebo se zranilo hned druhou, třetí etapu. Jelo se v hodně vysokých výškách, jelo se po kamenech… právě to bylo dost nebezpečné. Od organizátora to nebylo moc férové. Stačila malá chyba a jezdci sjeli dolu do údolí, ze kterého nebyla cesta zpět. A pokud nerozbili motorku nebo sebe, tak stejně museli čekat na vrtulník, aby je vytáhl zpět. Co se tedy týká náročnosti, tak také můj nejtěžší Dakar.

Fungovala technika jak měla? Nastal nějaký zásadní problém a využívali jste tovární servis KTM?
Štefan: Motorka šlapala jako vždy parádně, mechanik se o ni dobře staral, i když jsem ji párkrát rozbil. Vše bylo nachystané a mohl jsem každý den dobře fungovat. Je pravda, že jsem ji nikdy nerozbil tak, že by druhý den nemohla pokračovat. Tovární servis se využívá vždycky. To bychom museli mít další rozebranou motorku, aby byly k dispozici veškeré náhradní díly. Nakonec taky servis vyjde laciněji. Tak třeba bástry, různé matičky a šrouby jsme potřebovali každý den.

David: V mém případě je to stejné. Nikdy jsme neměli ani minimální technický problém. Vždy vznikl problém pouze tím, že jsem motorku rozbil já. Šlo hlavně o spotřební materiál a jmenovat můžu třeba ohnutý zadní brzdový kotouč. Tovární servis KTM jsme využívali, to se samozřejmě hodí. Jak už říkal Štefan, bez toho to nejde. A motorka? Všeobecně musím říct, že dobrý, je to kvalitní stroj. 
Co všechno musíte měnit, byť jen preventivně, každý den po dojetí etapy?
David: Každý den preventivně měníme pneumatiky a muse. Muse někdy vypadají dobře, ale z preventivních důvodů je měníme. Vždy se jede strašně moc kilometrů a rozhodně nechceme, aby nás to nechalo třeba na třístým kilometrů ze sedmi set. Už jsme se to za ty roky naučili. Jinak každý den samozřejmě olej a vzduchový filtr. 

Jaká etapa byla nejtěžší?
Štefan: Pro mě byla nejtěžší ta etapa, kde jsem padl. Myslím že šestá, sedmá nebo osmá? Byla to maratónská etapa a ohnul jsem na ní řidítka. Opravdu jsem byl rád, že jsem je nezlomil. Jelikož se jelo bez asistence, nemohl jsem je vyměnit. Pak jsem musel jet s ohnutými řidítky a hlavně naraženým bokem. Dost mě to bolelo! Nějak jsem to ale přežil a díkybohu mohl pokračovat dále.
David: Já jsem si tuhle smůlu vybral předposlední den. To jsem si rozbil hubu v dunách… fakt jsem se vyklopil pěkně. Přejela mě motorka a ještě teď mám na sobě stopy, kupodivu i mezi nohama.

Závodilo se ve vysokých nadmořských výškách. Byla to větší zátěž pro vás nebo pro motorky? 
David: Tak s nadmořskou výškou jsem dost trpěl. Čtyři tisíce metrů pro mě byla katastrofa. Bylo to znát i na motorce, protože nemáme stříkačku a jedeme karburátor. S přibývající nadmořskou výškou je na motoru znát úbytek výkonu. Co se ale motorky týče, takové problémy jako loni jsem nepociťoval.

Štefan: Jelikož jsem byl před Dakarem v Tatrách, byl jsem po stránce fyzičky perfektně připraven. Určitě nejlépe za poslední roky, takže s tím problém nebyl. Motorka pochopitelně problémy měla, protože jsme jeli karburátor. Uvidíme, třeba příště pojedeme stříkačku. Mezi karburátorem a stříkačkou je velký rozdíl. Vysoká nadmořská výška se na výkonu velice projevuje.
Jezdí se dlouhé etapy a dost často ve velkém vedru, kolik si vozíte vody?
David: V Camelbagu mám dva a půl litru. Povinná výbava na motorce jsou tři litry. Když je hodně těžká etapa a je šance, tak doplňujeme v tankovačce. Jinak si ještě něco dovezu do cíle.

Jaké to bylo při dojezdu maratónské etapy?
David: To jsme si se Štefem docela užili, protože nebyl takový stres po mechanický stránce. Byl tam jen menší problém se zadní brzdou, který jsme vyřešili. Dorazili jsme do kasáren, kde jsem spali na bidlech. Mě osobně se tam líbilo. Tím teď myslím první etapu. Druhá už byla v té vysoké nadmořské výšce, a to jsem opravdu nesnášel dobře.

Štefan: Tenhle rok jsem měl na maratónské etapy smůlu. Pokaždé jsem něco poškodil na motorce. První den jsem na maratónské etapě přijel se zlomenou brzdovou hadičkou. Na maratónské etapě je vždy jedno organizátorské vozidlo, které přiveze materiál jako olej, spreje na řetěz, gola sady a další nutné věci pro servis. Snažili jsme se tam s Davidem domluvit, aby mi hadičku svařili. Nakonec jsme ale vyřešili sami. Ve druhé maratónské etapě jsem zase měl ohnuté řidítka. Nemohl jsem je tam vyměnit, a to bylo asi nejhorší. Prostě v každá maratónské etapě jsem měl pád, a pak jsem to nějak musel řešit. Každopádně bylo skvělé, že jsme se tam vždycky pořádně vyspali, protože tam byl klid. Také proto, že tam nebyly asistenční auta a ruch při servisu. Má to tedy i svojí výhodu.
Jaký byl nejlepší moment a naopak nejhorší moment letošního Dakaru?
Štefan: Nejlepší moment je teď, kdy jsme zase s rodinami doma a nejhorší, když jsem chytil hodinovou penalizaci. Asi ještě horší bylo, když jsem upadl a narazil si bok. V tu chvíli jsem nevěděl, jestli vůbec budu pokračovat, protože to opravdu bolelo. Nakonec to šlo a mohl jsem pokračovat. To považuji za dva nejhorší okamžiky.

David: Pro mě asi nejhorší ten předposlední den, kdy jsem měl velký pád a sejmula mě motorka. Nejlepší určitě vždycky cílová rampa a přebírání ceny. To je ten nejlepší zážitek. 

Překvapení letošního Dakaru?
David: Já musím říct, že jsem nemile překvapen z lidí v Bolívii. Bolívijci jsou snad ještě více temperamentnější než Argentinci nebo Chillani. Vůbec poprvé jsem zažil, že jedu erzetu do lidí. Bylo to až otravný. Ty lidi to myslí dobře, ale jezdcům to rozhodně moc nepomáhá. Štefo může vyprávět…

Štefan: V Bolívii se jelo poprvé, a tak lidi měli oči na vrch hlavy. Až to bude třeba pošesté, tak věřím, že to bude mnohem lepší. Lidi skákali do cesty jak smyslu zbavení a jen tak tak, že jsem v erzetách nikoho neposrážel. Jednou jsem měl pád a jak jsem tak ležel na zemi, tak mě chytili za ruce a za nohy a táhli pryč. Prostě jako mrtvolu, aniž by věděli co mi je. To jsem byl hodně naštvaný.


Funguje na trati spolupráce motorkářů? Dá se počítat také s pomocí továrních jezdců?
David: Motorkáři si mezi sebou vždycky pomáhají, to je normální. My dva v týmu jsme si pochopitelně pomohli. Třeba když Štefa ohnul řidítka. Stál tam nějaký kluk s motorkou v příkopě a koukal. Řekli jsme mu, že by se nám hodily jeho řidítka. Hned jsem mu je svlíkli a chtěli namontovat na motorku. Nakonec ale nepasovaly a ještě k tomu nám je hned vzali komisaři, protože jsme takové věci nesměli vézt. Prostě o takovéto spolupráci to je a každý tým to má zařízeno jinak. Všeobecně, i když je to cizí člověk, tak se v rámci možností pomáhá.
Jaké je to bojovat proti továrním týmům?
David: Já musím říct, že s nimi nebojuji. To v žádném případě. To Štefa se s nimi vyrovná a myslím si, že je i dokáže porazit. Tovární jezdci za sebou mají obrovské zázemí a každý den můžou měnit milióny věcí. Mají stroje s kvalitními podvozky, výkonné motory a inženýry, kteří mašiny staví a dost tomu rozumí. V tom mají jednoznačně navrch. Nicméně, já na ně nemám… možná kdybych měl stejnou motorku jako oni, poskočil bych o něco dopředu. Daleko ale nekoukám.

Štefan: Přesně jak řekl David. Mají rychlejší motorky a jsou to jezdi, co soutěže jezdí celý rok. My jedeme pouze tento Dakar. Je fakt, že jsem letos jel poprvé v Tunisu a určitě mi to pomohlo. Stále je to ale málo, protože tovární jezdci jezdí celý rok rally a celý rok testují motorku. My holt nemáme podmínky, jaké by na takovéto profesionální úrovni měly být. Proto výsledek, který uděláme, je adekvátní našim podmínkám.

Kdyby jste mohli organizátorům něco poradit do dalšího Dakaru, co by to bylo?
David: V mém případě, aby to stáhli níž.
Štefan: Já mám rád etapy, kde jsou takové ty velbloudí trávy… všeobecně těžší etapy. Vyhovuje mi to více než písky.


Jak hodnotíte letošní Dakar po stránce výsledku?
David: Já jsem naprosto spokojen. Vždycky jsou věci, které se dají napravit, a vždycky někde vznikne problém. Já jsem letos stáhnul svůj nejlepší výsledek, jakým bylo 26. místo na 18. takže spokojenost.
Štefan: Já jsem čekal trošku více, protože jsem chtěl vylepšit své páté místo. Byl jsem ale do desátého místa, takže jsem i nejsem spokojený. Měl jsem během soutěže nějaké problémy a klidně jsem mohl skončit, takže jsem asi více spokojený. Nicméně cíle jsem měl vyšší, to určitě. 
Příští rok se opět postavíte na start?

Štefan: Všechno závisí na financích. Určitě bych ale chtěl jet.
David: Uvidíme, chuť je tu stále! Je to ale o penězích.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 13x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist