ISDE: Světová trofej míří do Itálie

Už po čtrnácté v historii zvítězila v hlavní soutěži o Světovou trofej tým na Mezinárodní motocyklové šestidenní Itálie. Českoslovenští reprezentanti si za celou historii této motocyklové olympiády připsali patnáct vítězství a Italové jsou tedy už jen o jediné první místo za námi. V posledním dnu odvedli čeští reprezentanti velice dobré výkony. Junioři si polepšili a skončili sedmí, o jedno místo poskočil i klubový tým Motoklubu Jiřetín a je pátý. Ve Světové trofeji jsme zůstali desátí, ale v závěrečném motokrosu jsme byli pátí.

ISDE: Světová trofej míří do Itálie
Plné tribuny a slunečný den s jasnou oblohou už od ranních hodin, tak vypadalo dějiště závěrečného motokrosu na 82. Motocyklové Šestidenní v chilské La Sereně. Vše také probíhalo před kamerami chilské televize v přímém přenosu. Jako první dokončili svých devět kol členové týmu Top servis – Batex Motoklub Jiřetín v klubové soutěži. V celkovém součtu skončil Martin Gottvald, Bohumil Poslední a Luboš Klimeš, zatím neoficiálně, na pátém místě, což lze v těchto tvrdých a pro nás nezvyklých podmínkách považovat za úspěch. Bohumil Poslední, který v šestačtyřiceti letech dokončil už svou čtyřiadvacátou Šestidenní po dojezdu prohlásil, že s konečnou platností končí se svou aktivní sportovní kariérou.




Vítěznou štafetu Klubové soutěže převzal po Motoklubu Jiřetín tým Španělské motocyklové federace RFME, ve složení Guerrero, Galindo a Agro. Velkého úspěchu dosáhly oba slovenské klubové celky, na druhém místě skončil Young Slovakia Team s jezdci Novosadem, Doušou a Králikem, třetí pak byl další slovenský klub, Slovakia Team. Jaro Katriňák, Radek Matoška a Ivan Jakeš byli zjevně rádi, že už to mají za sebou. „Hlavně, že jsme dojeli zdraví,“ zakončil své účinkování Jaroslav Katriňák a trochu kulhající Ivan Jakeš mu přikyvoval. Pro oba ale sezóna ještě nekončí, protože myšlenkami už jsou na jubilejním třicátém africkém Dakaru.




Souboj o Světovou a Juniorskou trofej vyvrcholil pak v odpoledních jízdách a byl dramatický až do samotného závěru. Jako první mohli slavit junioři Španělska, kteří prošli celou Šestidenní skutečně v pohodě, když vedli od prvního až do posledního dne. Největší hvězdou španělského kvarteta byl Cristóbal Guerrero, který patřil k absolutní špičce ve třídě Enduro 1. Druhé místo obsadila Francie, i když dojela jen ve třech. Třetí skončila Austrálie. Český tým si nakonec při závěrečném motokrosu výrazně polepšil. Čtveřice Loukota, M. Kuklík, Horák a Engel odvedla bojovný výkon a to jí nakonec vyneslo na velice solidní sedmou příčku. Výsledek je to o to cennější, že Loukota s Martinem Kuklíkem a Engelem se v reprezentačním výběru představili vůbec poprvé a jabloneckému Engelovi je teprve šestnáct let.


Ve Světové trofeji měli Italové na druhé Francouze náskok bezmála tři minuty. Na první pohled dostatečný odstup, ale při motokrosových kvalitách Francouzů zůstávali Italové v napětí až do cíle. Úsměv vedení squadry azuri, který vyvolal nejrychlejší čas Alexe Salviniho ve třídě E1, zmizel po vynikajícím výkonu Johny Auberta, který byl původně motokrosařem, a tak si to na písku vychutnal a zajel nejlepší čas třídy E2. Všem výrazně ujel, a přidělal hodně starostí italským počtářům před závěrečnou jízdou. V ní jel za Itálii zkušený Botturi a za Francii neméně ostřílený Planet a Curvalle. Botturi sice oběma Francouzům nestačil, ale dojel na dohled, a to definitivně rozhodlo.


Náš Trophy tým se v závěrečném motokrosu blýskli nejrychlejšími časy na letošní Šestidenní, vybojovali v šestém dni páté místo, když za sebou nechali USA, Chile, Německo, Austrálii i Velkou Británii, ale na vylepšení konečné pozice to přesto nestačilo. Za devátými Chilany jsme zůstali o tři a půl minuty zpět.


Jako první z českých reprezentantů se na těžké a mimořádně rozbité trati představilo kvarteto, Zdeněk Gottvald, Jakub Horák, Tomáš Loukota a Milan Engel. Bojovali statečně, i když síly v závěru docházely. Loukota dvakrát spadnul a tak byli všichni rádi, že už jsou v cíli. Pochvalu určitě zaslouží teprve šestnáctiletý Engel, který v tomto motokrosu dojel z našich jako druhý za Zdeňkem Gottvaldem. V další jízdě jsme se zájmem čekali na výkon Martina Kuklíka, který své motokrosové kvality uplatnil už vloni na Novém Zélandu, kde svou rozjížďku vyhrál. I v Chile šokoval místní fanoušky skvělým startem, po němž se prakticky celé úvodní kolo držel v čele. Pak přišel pád, po chvíli druhý a v závěru jízdy mu přestávala jet motorka.


S Tomášem Dokoupilem tak dokončili jízdu uprostřed startovního pole. V předposlední jízdě se představili dva naši přední motokrosaři, Michal Kadleček a Jan Zaremba. Na Auberta nestačili, ale po startu se objevili na třetím a čtvrtém místě mezi pískovými specialisty ze Švédska, Nizozemí a Francie. Zaremba se v závěsu za Kadlečkem držel jen dvě kola a pak se zdržel pádem. Michal Kadleček bojoval ale statečně, i když mu tvrdly ruce a motocykl ztrácel výkon a vynechával. Michal tedy dojel pátý a Zaremba v druhé desítce. V závěrečné jízdě třídy E3 se jako poslední z našich představil David Čadek. Ani on neměl špatný start, ale i jeho motocykl pozlobil, docházely i síly a tak o své nadějné umístění v závěru přišel a také dojel ve druhé desítce.


Jaká byla?

Mezinárodní šestidenní motocyklová soutěž v chilské La Sereně byla jiná, krásná a velice obtížná. V chilském prachu, písku a kamenní trpěli jezdci i motocykly, ale pořadatelům jako takovým lze těžko něco vytknout. Dělali maximum, aby tento vrchol motocyklové terénní sezóny nabídl zajímavou trať, dobrou organizaci, bezpečnost, prostě vše, co se od mistrovství světa družstev s takovou tradicí očekává.


Využili skvěle zdejší drsné přírodní podmínky, které samozřejmě hráli ve prospěch nejen domácím jezdců, ale také všem, kteří jsou na písku jako doma, tedy i Finům, Italům a Španělům. Pokud jde o bezpečnost, na každé křižovatce stáli policisté, během soutěže nedošlo k žádné dopravní nehodě. Určitě pomohlo i to, že v každé časové kontrole mohli mít jezdci dostatečně najeto a nemuseli zbytečně riskovat. Po této stránce se tedy chilská Šestidenní zařadila mezi úspěšné sportovní podniky.


Jako sporné se ovšem ukázalo spojení s Frankem Acerbisem, který se stal jejich rádcem a šedou eminencí soutěže. Přivedl si s sebou sice ostřílený stodvacetičlenný tým, který má za sebou letité zkušenosti s pořádání světových šampionátů v okolí Bergama. O to víc ale zarazily nedostatky v práci jejich časoměřičů a některá opomenutí jury. Jako zcela nepochopitelné se ukázalo pozdní jmenování traťových komisařů, kteří mají právo vyloučit jezdce za nepovolenou pomoc. Kdyby byla listina schválená už před startem soutěže a ne až ve středu, asi by se nestalo, že italský juniorský tým by pokračoval, když jeho člen Gritti dotlačil motocykl s cizí pomocí do cíle druhého dne a pokračoval dál v soutěži.


Sporných rozhodnutí s připisováním a odečítáním trestných minut však bylo více. Už léta se nestalo, aby novináři neměli k dispozici už od čtvrtého dne on-line výsledky z motokrosových testů. V době počítačů něco zcela nevysvětlitelného. Proti způsobu vydávání výsledků protestovali nejvíce chilští novináři. Italští časoměřiči se bránili, ale jejich argumenty, že nefungovaly kopírky a podobné výmluvy neobstojí. Spíš to svádělo k úvahám, že tyto drobnosti někomu nahrávají.

Motocykly KTM

Vůbec nejvíc se na chilské Šestidenní podepsaly problémy s motocykly KTM. Začalo to už servisem rakouské společnosti u svých strojů před zahájením soutěže a následné závady spojkových lamel, na něž dopláceli téměř všichni jezdci startující na oranžových motocyklech, kterých bylo tradičně v uzavřeném parkovišti nejvíce. Jen v našem týmu bylo vyměněno na dvacet spojek, což přineslo časovou ztrátu i horečný každodenní servis a zbytečné nervy. Možná právě na to doplatil i Víťa Kuklík, který pro závadu spojky hned v průběhu prvního testu chytil nedohnatelnou ztrátu. Vše se opakovalo ráno druhého dne, kdy opravoval stejnou závadu na pláži při přejezdu od prvního měřeného testu k časové kontrole v La Sereně. Právě nervozita byla nejspíš částečnou příčinou budoucí havárie na vložce druhého dne a jeho zranění. Nakonec na spojku doplatil i nejlepší jezdec letošní Šestidenní, tovární jezdec KTM a sedminásobný mistr světa, Fin Juha Salminen, rovněž v testu, tentokrát závěrečném čtvrtého dne. Konkurence Mattighofenských motocyklů si jistě potají mnula ruce.

Práce jury a časoměřičů

Dalším úskalím pak bylo nepochopitelné čekání na výsledky jednotlivých etap. Jezdci každý den startovali, aniž by znali skutečné postavení svých týmů. Tato podivná činnost nebo spíš nečinnost vyvolávala v místě Šestidenní různé úvahy, proč tomu tak je a světové agentury i vydavatelé novin se nemohli dočkat oficiálních výsledků. Ty potom, pokud se s značným zpožděním objevily, byly třeba navíc ještě několikrát měněny.


Jak si vedli naši?

1. Bez Romana Michalíka
Největší ztrátu utrpěl náš Trophy tým a následně i Juniorský tým zraněním Romana Michalíka před odjezdem. Mistr světa z roku 1998 a současný absolutní mistr Evropy v enduru byl právem považovaný za základní kámen letošního Trophy týmu. Tím, že ho v Trophy týmu musel doplnit mladý Tomáš Dokoupil, jeden ze stěžejních jezdců juniorského týmu, došlo k citelnému oslabení obou reprezentačních celků. Jiná cesta však už nebyla. Dokoupil navíc musel startovat v jiné třídě a na půjčeném Michalíkově motocyklu Beta.


2. Bez Víti Kuklíka
Nezaviněné zranění Víti Kuklíka pak udělalo další čáru přes rozpočet, protože na časy mistra Evropy a šestého světového jezdce třídy E3 se hodně spoléhalo. 3. Na písku
Další věcí byl povrch letošní soutěže, písek našim jezdcům příliš nevyhovuje, nevyrůstali na něm a i když není pro některé z nich neznámou, zůstává pro vždy handicapem. Na jiném povrchu by jistě neskončili za celky Chile nebo Nizozemí.


4. Budoucnost s motokrosaři
Je to však nutné považovat teprve za začátek tříletého cyklu manažera Ladislava Michálka, který už před tím prokázal své nepopiratelné kvality v kaučování svého týmu Motoklub Jiřetín, který skončil na předchozích Šestidenních na třetím, druhém i prvním místě v Klubové soutěži.


Příští Šestidenní v Řecku by měla našim více sedět. Přesto, že rozhodnutí manažera, nominovat do týmu hned tři motokrosaře, Zarembu, Čadka a Kadlečka, si našlo mnoho pochybovačů mezi zastánci pravověrného endura, ukázalo se to jako prozíravé a správné. Všichni tři jezdci zajížděli v českém týmu pravidelně nejlepší časy a byli neoddiskutovatelně oporou naší reprezentace. „Enduro je čím dál tím víc o měřených motokrosových úsecích,“ komentoval to Ladislav Michálek už před odjezdem. Jde o to, pokusit se postavit tým, jehož základem měla být loňská vítězná sestava Klubové soutěže na Novém Zélandu, tedy Roman Michalík, Víťa Kuklík, Jan Zaremba, doplněná o stejně kvalitní jezdce. Jenže, kde je v současném českém enduru najít. David Čadek už své schopnosti dříve dokázal, Michal Kadleček je jedním z nejzkušenějších domácích motokrosových jezdců se zkušenostmi ze světových klání a nástrahy těžké soutěže zvládal s přehledem a dostatkem fyzických sil.

Hlasy po dokončení soutěže:

Martin Gottvald:Myslím, že to byla docela těžká Šestidenní, tím, že se tu střídaly povrchy, hodně hluboký písek a hodně kamení, ale takového extrémního. Kamení mi tolik nevadilo, spíš písek. A myslím si, když Bohouš Poslední s Lubošem Klimešem dobře dojedou, že šesté místo není špatné. V té konkurenci a v možnostech, co máme...“


Bohumil Poslední: První dojmy – jsem rád, že to mám za sebou a ve zdraví. Protože tady to bylo dost nebezpečné a bylo hodně úrazů, takže u mě teď převládá radost. Motokros jsem zvládl bez problémů, akorát mi ztvrdly ruce, ale to jsem asi nebyl sám. A co bude dál? Čeká nás konečně návrat domů, kde na mě čeká miminko, na které se strašně těším a dál, co se týče motorek, už u mě nebude nic, už nebudu závodit...“ Luboš Klimeš:Řekl bych, že šlo o docela náročnou Šestidenní, hlavně tím, že se hodně prášilo. První dva dny byly těžší, pak jsme si i malinko odpočinuli, ale toho prachu bylo skoro dost. A také písek, což zrovna pro mne není. Myslím si, že v konkurenci, jaká tady byla je páté místo dobrý výsledek.“


Martin Kuklík:Po startu jsem si chvíli myslel, že to půjde jako na Novém Zélandu, ale je tady jiná trať a tam to nebylo tak únavné. Tady se jelo kolem dvaceti minut na Zélandu jen asi čtrnáct. Potom přišly dva pády a ty mi vzaly strašně sil...“ Tomáš Loukota:Je to moje první Šestidenní a tak jsem rád, že jsem v cíli. Myslím, že ostudu jsme tady neudělali, i když to mohlo být samozřejmě lepší.“


Jakub Horák:Letošní Šestidenní určitě nebyla lehká, spíš než enduro to byl takový extrém. Závěrečný motokros byl hodně rozbitý a písek, písek, písek, který opravdu nemiluji.“


Zdeněk Gottvald:Je to má šestnáctá Šestidenní a jsem rád, že jsem jsem v cíli. Start motokrosu se mi povedl, ale asi ve třetím kole mi hrozně ztvrdly ruce a byl jsem rád, že se držím řidítek a jel jsem takovou udržovací jízdu, abych nespadl, protože pád by mě stál hodně sil a určitě i nějaké to místo.“


Tomáš Dokoupil:Dnes bylo pro mne všechno špatně od začátku. Tlumiče mě vytekly takovým stylem, že vůbec nepracovaly. Dolil jsem tam asi hodně kapaliny a vůbec mi to nepérovalo, každá díra mě rozhazovala a nedokázal jsem na tom jet. Bez tlumičů se jet nedá a to bylo dnes vidět.“ Jan Zaremba:Myslím, že to bylo v tomhle plážovém písku hodně těžké. V životě jsem něco takového nejel a tak se projevila únava. Ztvrdly mi ruce a neměl jsem silu postoupit dopředu. Dojel jsem a jsem rád že jsem v cíli.“


Michal Kadleček:Od třetího kola mi nejela motorka, vynechávala a dost jsem ztrácel. Ale jsem spokojený, páté místo není špatné. Hlavně, že jsem v cíli, nikdy jsem takovou soutěž nejel, byla to moje premiéra a chtěl jsem hlavně dojet a to bylo pro mne důležité.“


David Čadek:Bylo to dnes celý den čekání a pak přišel hrozný šok, protože už byla trať rozbitá. Bohužel mi ztvrdly ruce a nemohl jsem se z téhle krize dostat. Propadal jsem se, ale dojel jsem v pořádku a to je asi hlavní pozitivum tohoto závodu.“


Manažer Ladislav Michálek:Myslím, že jsme tu dnes ostudu neudělali, ani celkově ne. Kluci ze sebe dali všechno co mohli a byli před námi lepší. Tak to bývá ve sportu. Příště to bude třeba lepší...“ Víťa Kuklík:Jsem podruhé v Jižní Americe a podruhé jsem se zranil. Je to určitě pro mne smolná Šestidenní. Měl jsem od prvního dne technické problémy a to mi nepřidalo na psychice. Pořád jsem něco spravoval a pak jsem do toho měl ještě trochu smůly a vyvrcholilo to zlomenou rukou. Je to těžké se dívat na kluky, jak závodí. Vím, že kdybych jel, asi bych si říkal, že bych se raději díval. Ale určitě je lepší být na trati. Tak jsem se alespoň snažil pomáhat.“

Konečné výsledky 82. ISDE

Světová trofej: 1. Itálie (Salvini, Belometti, Botturi, Micheluz, Dini, Belotti) 31:55,67, 2. Francie -5:11,80, 3. Švédsko – 18:45,30, 4. Nizozemí – 37:00,18, 5. Velká Británie – 39:10,40, 6. Austrálie – 46:41,72 … 10. Česká republika (Kadleček, Zaremba, Čadek, Z.Gottvald, Dokoupil, V.Kuklík) – 1:04:12,15. Juniorská trofej: 1. Španělsko (C. Guerrero, Mena, Santolino, Andreu) 23:57,18, 2. Francie - 8:50,45, 3. Finsko – 19:29,02, 4. Austrálie - 24:00,87, 5. Chile – 28:33,96, 6. USA – 34:49,15, 7. Česká republika (loukota, M.Kuklík, Horák, Engel) – 42:58,67


Klubová soutěž: 1. Club RFME (Galindo, V. Guerrero, Agra) 14:10,77, 2. Slovakia Young Team - 14:14,39, 3. Slovakia Team - 19:12,75... 5. Top servis – Batex Motoklub Jiřetín (Klimeš, M.Gottvald, Poslední)- 36:00,21.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist