Gabriela Novotná pokřtila knihu Cesta na Dakar a vy ji můžete vyhrát

Kniha napsaná Janem Somerauerem je plná zajímavých příběhů a představuje lidi kolem Gábiny a vlastně to nejzásadnější, tedy jak na motorce začínala, jak se poprvé postavila na start na dálkové soutěže a hlavně o tom, jak se rozhodla vyrazit na nejnáročnější rally pod sluncem. Gábina na prvním Dakaru cílovou rampu neviděla, ale na tom druhém už si spravila chuť a po čtrnácti dnech tvrdé dřiny vystoupala na vysněnou cílovou rampu. Sám za sebe musím říct, že knížka dokáže zaujmout i čtenáře, kteří se v motocyklovém světě až tolik neorientují a věřím, že se jim budou líbit také parádní fotky.

Pokud vás příběh Gábiny zajímá, objednávejte a nebojte se zeptat na knihu podepsanou přímo pro vás. Také si s námi můžete zasoutěžit a tři výherce podepsanou knihou s věnováním odměníme.

Gábi, kdy Tě napadlo knížku napsat?

"Někde úplně ve skrytu nebo koutku mysli už před relativně dlouhou dobou – měla jsem pocit, že s příběhem někoho, kdo na začátku v podstatě neměl vůbec žádnou racionální šanci se do něčeho takového pustit a dotáhl to, je relativně snadné se ztotožnit pro každého. Že by to snad mohla být i motivace. Jenže bych na to sama od sebe nikdy nesebrala odvahu – až když mě oslovili lidé z nakladatelství to začalo opět lákat. A jelikož jsem si vědomá svých slabin a věděla jsem, že kdybych to psala já, bylo by to hrozně dlouhé a nudné, byla jsem nesmírně potěšena, že Somík (Jan Somerauer, kmenový redaktor Motohouse) souhlasil na tom se mnou spolupracovat. Bez něj by opět zůstalo jen u zajímavého nápadu…"

Prozradíš nám, na co se mohou čtenáři těšit?

"Jde o takové trochu sirové, poctivé vyprávění celé mojí cesty na Dakar, ve všech slova smyslech. Jak té fyzické přes moment rozhodnutí, trénink, první závody, plnění kvalifikačních kritérií atd., tak i té osobnější nebo osobnostnější. Navíc do knihy laskavě přispělo několik lidí, kteří mi pomohli nebo byli u toho, jako trenér Ivan Svědík, jezdci Ondřej Klymčiw, Jan Veselý, Anastasyia Nifontova nebo Honza Žlábek, fyzioterapeut David Janoušek a partner Aleš Budín. A protože celá ta kniha vznikala vlastně jako obrovský rozhovor se mnou, ale i se všemi ostatními, ponechali jsme každému jeho autentický vypravěčský styl – kniha je tedy hodně různorodá, barevná a třeba hlavně v případě Honzy Veselého a hlavně Ondry Klymčiwa v ní čtenář najde různé pohledy na stejné věci a necháváme na něm, aby si vybral, co s ním rezonuje. Navíc – protože je kniha určena široké veřejnosti, nejen motorkářům – jsou v ní technické kapitoly vysvětlující třeba jak se naviguje, popisující techniku motorky i jezdce, přibližující historii Dakaru, atd."

Myslíš si, že je knížka vyloženě pro motofanoušky nebo si ji užijí i čtenáři či
čtenářky motosportem nepolíbeni?

"Věřím, že úplně každý má nějaký svůj Dakar, tedy životní sen – jen ho má každý jinde. Ale ať už je kdekoliv, vyplatí se o něm snít a s pokorou a láskou se pokoušet ty sny plnit. Bez ohledu na výsledek. A to tam najde úplně každý. Navíc se nepředpokládá nějaká fundamentální znalost prostředí, to se dá dohnat v technických kapitolách, aby i úplný laik věděl, o čem tam dále mluvím."

Gábi, letošní Dakar si určitě sledovala, jak se Ti líbil a neměla si chuť tam
být?

"Obrovskou! Ze spousty aspektů by to byl přesně Dakar pro mě! Jen byl hodně nebezpečný, takže zase uznávám, že už si to po všech svých karambolech uvědomuji."

A co říkáš na novou lokaci?

"Myslím, že šlo o dobrou volbu – potenciál Jižní Ameriky už skutečně byl vyčerpaný. Akorát je škoda, že šlo hodně o to nahnat kupu kilometrů i v těch kratších dnech, které tam mají. Tím pádem nemohla být trať tak zajímavá a náročná. Z toho, co kluci vyprávěli, vyznívalo, že pálili po rychlé pistě a přitom vpravo byly duny a vlevo hory. To je, podle mě, špatná cesta. V rally nebo sportu obecně by nemělo jít o život. Technika i technika jezdců se hrozně posouvá a když po nich někdo chce, aby jeli 14 dní na plný plyn, což ale znamená 170 i víc, tak je to prostě ruská ruleta kde kdo co přehlédne. Podle mě není cestou limitovat rychlost, ale vymyslet trasy, které budou mít 200 km a ti nejrychlejší je pojedou 6 a víc hodin – jako to bylo některé dny v Peru. Při tom se skutečně ukáže jezdecký um, vytrvalost, zvládání náročného terénu atd. a není tam takové neúměrné riziko, jako v těch šílených rychlostech."

Jak se Ti líbil nový systém rozdávání roadbooků bezprostředně před startem? Mě totiž moc!

"Přijde mi to super! Naprosto s tím souhlasím, mapmani do závodu nepatří a alespoň mají všichni stejné podmínky. A navíc člověk ušetří nějaký čas, který by jinak věnoval přípravě roadbooku." 😊

Jaké máš plány a kdy Tě uvidíme na motorce?

"Teď poměrně nezávodní, v květnu mám termín 😊. Ale na motorce snad brzy. Už koncem léta a na podzim plánujeme nějaká soustředění a cesty do Řecka a Maroka. Tam bude mimochodem možnost se přidat, tak uvidíme…"

Moc díky za rozhovor a za celou redakci gratuluji k nové roli, která Tě v květnu čeká. Také ale pevně věřím, že řidítka nepověsíš na hřebík a něčím nás opět překvapíš!

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)