Dakar 2007 - etapy 5-10 od Vierky Kaštanové
Text: TZ | Zveřejněno: 17.1.2007 | Zobrazeno: 7 497x
Zdravím, opět přináším informace přímo z konvoje rallye Dakar. Karavana rallye se zastavila ve městě Nema. Již před startem samotného závodu organizátoři avizovali změnu trasy z důvodu bezpečnostního rizika, které hrozilo poblíž města Tomboctou v Mali. Dvě náročné maratónské etapy byly nahrazeny kroužkem Nema - Nema po kterém bude následovat volný přesun do města Ayoun el Atrous. Trasa závodu se tak zkrátila o téměř tisíc kilometrů a letošní Dakar je tak jedním z nejkratších ve své historii. Závodníci mají za sebou 6022 km a na rampu u růžového jezera zbývá 1891 km.
Středa 10.1.2007: Ouarzazate – Tana Tan
Ivo Kaštana opět postihly technické problémy. Jak sám říká: „Vychytávám dětské nemoci. Motocykl je úplně nový a drobné vady je potřeba odstranit. Bohužel mě to stálo v této etapě nejméně půl hodiny." Krásně Ivošovi problémy na trase popsal Pepa Macháček. „Dojel jsem Ivoše, který stál u trati, přibrzdil jsem a ptal se co se stalo. Ivo mávl rukou a říká „drobný problém s elektrikou“ kabely zamotané kolem krku a s úsměvem na rtech. Potkal jsem ho takhle celkem třikrát a už jsem ho začal podezírat, jestli nezastavuje na cigárko.“David Pabiška pro změnu rozbil výplně v předním kole, asi 30 km před cílem speciálu. „Mám toho plné zuby, ale kdybych měl tu motorku donést, tak to udělám.“
Jak hodnotí dosavadní průběh závodu samotní jezdci v cíli páté etapy Tan Tanu.
Jaroslav Katriňák: „Rallye je proti minulým ročníkům obtížná již od samého začátku. Dlouhé evropské etapy nám daly zabrat.To nikdy předtím nebývalo. Závod se mi zdá také daleko nebezpečnější a rychlejší. Budu se snažit dorazit do cíle a hlavně vrátit se domů živý.“
Ivan Jakeš: „Měl jsem o závodě trošku jinou představu. Zatím je to velmi náročné, pokud to bude takhle pokračovat, mnoho lidí do cíle nedojede. Po smrti Symonse jsem zpomalil, snažím se více číst itinerář a stále se učím.“
Ivo Kaštan: „Pravdou je, že rallye velmi zrychlila. Zatím se mi příliš nedaří. Vychytávám drobné nedostatky na motocyklu, ale s tím jsem více méně počítal. Do cíle je ještě daleko. Pojedu tak abych se tam dostal. Žádné zbytečné riskování.“
David Pabiška: „Zatím si připadám více jak mechanik, než závodník. Vždycky mám motorku dobře připravenou a nejsem zvyklý tak často opravovat motocykl. Na techniku je to velký nápor a je třeba ji šetřit aby vydržela až do cíle. „
Josef Macháček: „Měl jsem jeden cíl, dovézt čtyřkolku až sem a to se mi podařilo. Další metou je den volna. Nebudeme si nic nalhávat, problémy se čtyřkolkou jsou. Na rozdíl od motorek mám velmi dobré zkušenosti s tire balls. U mě fungují naprosto fantasticky. Co se závodu týče jsem velmi překvapen, jak to organizátoři ženou hned od začátku do extrému. Také ráz krajiny se hrozně změnil, přibylo vegetace, velbloudí trávy .“ 5. speciál
|
|
Čtvrtek-pátek 11-12.1.2007: Tan tan - Zouérat - Atar
Náročný přesun přes zaminované pásmo Marocko – Mauretánské hranice zvládli až na slovenského jezdce Ivana Jakeše všichni čeští motorkáři i Jaroslav Katriňák.Ivan Jakeš za závodu odstoupil kvůli poruše na elektroinstalaci. Závadu popisoval takto: „Najednou se mi motocykl zastavil, přestaly fungovat světla a nešel nastartovat. Po asi hodině mě dojelo asistenční auto a pomohli mi motorku opravit. Ujel jsem ještě 150 km a začalo se mi kouřit z pod sedla. Kabely shořely úplně. Nezbylo mi než zavolat organizátorům, že stojím na trati s porouchaným motocyklem a ze závodu odstupuji. Asi v jedenáct hodin pro mě přijel sběrný kamion balé. Horší zážitek jsem nikdy neměl. Vezli nás jako zvířata na porážku v uzavřené kabině na korbě. Zastavovali jsem každé tři hodiny a nebo když jsme přibírali dalšího ztroskotance. Lítal jsem od stěny ke stěně, nahoru dolu. Absolvovali jsme celý speciál a ž do Zoueratu. V tomto dobytčáku jsem strávil celkem 21 hodin. Bylo to horší než pět dní v sedle.“ Ivan se poté dostal letecky do Ataru odkud odletěl v neděli odpoledne zpět do své vlasti.
Problémy v této etapě se nevyhnuly ani Ivo Kaštanovi, kterému prach poškodil gufera na předních vidlicích. Ty mu kompletně vytekly. Aby si to Ivo patřičně užil, praskl mu i držák na tlumič řízení.
Naprosto znechucený přijel do bivaku v Zoueratu, kde právě začínala písečná bouře i Pepa Macháček s Davidem Pabiškou.
Následující etapa dne volna byla kvůli písečné bouři ke spokojenosti všech zkrácena téměř o polovinu. 6. speciál
|
|
|
Sobota 13.1.2007: Atar
Ve dni volna všichni zotavili svá zubožená a špinavá těla a závodní stroje. Nenašel se nikdo kdo by neměl co na práci. Velmi špatně psychicky na tom byl David Pabiška, který neustále do této chvíle řešil nějaké technické problémy. „Jsem na samém psychickém dnu, jestli přijde ještě nějaká větší závada netuším, jak se k tomu postavím. Až do této chvíle si připadám spíš jako mechanik než jako závodník.“ Stejnou situaci prožívá i Ivo Kaštan, který rovněž jak lev bojuje s technikou. „Je to spíše shoda okolností a špatných náhod. Motorka má úplně skvělé jízdní vlastnosti, akorát se každý den něco malého pokazí. Je to hrozná smůla. Vybírám si ji nejspíš za všechny moje Dakary“.
Pepa Macháček chtěl jet domů. „Organizátoři se nás snaží naprosto zničit. Nedaří se jim to. Stroje i jezdci jsou ve skvělé kondici díky malým evropským rallye, kde se spousta z nich připravuje. Přijel jsem se svézt do dun a zatím se trápím v kamení a velbloudí trávě. Ještě nebyla ani jedna etapa vhodná pro čtyřkolku. Snad až na tu druhou.“ 8. etapa;
Neděle 14.1.2007: Atar - Tichit
Po dni volna následovala jedna z nejtěžších etap. Maratónská bez možnosti asistenčních vozů Atar – Tichit a Tichit – Nema.Davidovi Pabiškovi se motocykl již umoudřil a i na výsledku bylo vidět, že se David dostává do formy a může se plně soustředit na jízdu a ne na problémy s motocyklem. Pepa Macháček se opět více méně trápil. Převrátil svoji čtyřkolku, urazil plexi a poškodil navigaci. Sledovala jsem tuto etapu z vrtulníku a Pepu jsem viděla na úplně každé průjezdní kontrole. „Itík musím převíjet ručně, protože jsem asi někde při pádu poškodil kabel. Stopy mizí stále rychleji pod nafoukaným pískem, snad nezabloudím a trefím do cíle.“ Poslední kilometry etapy jel Pepa po tmě. Do cíle dorazil a měl můj velký obdiv. Trápí ho bolestivé zranění. Jeho noho je poleptána od benzínu a ještě se neustále pere se svým strojem.
Ivo Kaštan musel jet velmi pozvolna. Hned v prvních kilometrech ho srazil motorkář, kterého předjížděl. „Absolutně neměl vládu nad motorkou, řídila spíš ona jeho. Musel mě vedle sebe cítit, ale prostě mě srazil. Praskla mi zadní nádrž a nevycházel mi benzín. Do cíle jsem dojel jen tak tak, být to o kilometr delší zůstal jsem stát.“
8. speciál
|
|
9. etapa;
Pondělí 15.1.2007: Tichít – Nema
Opět problémy pro Pepu Macháčka, který chytil druhou mízu a začal závodit se svým soupeřem. „Asi v devadesáti jsem projel obrovskou díru. Věděl jsem, že musím přední kola dostat přes ni. Byla to taková rána, že mi praskla pružina na zadním tlumiči. Až do konce jsem se trápil. Přidělal jsem si tolik práce. Nejraději bych si nafackoval.“
David Pabiška zase při předjíždění polského kolegy v prachu upadl a natáhl si kolenní vazy. Ivo Kaštan jel poprvé bez problémů. Jediné co ho brzdilo, byli pomalejší jezdci, protože v prachu se nadalo mnoho předjíždět.
Karavana rallye se zastavila ve městě Nema. Již před startem samotného závodu organizátoři avizovali změnu trasy z důvodu bezpečnostního rizika, které hrozilo poblíž města Tomboctou v Mali. Dvě náročné maratónské etapy byly nahrazeny kroužkem Nema - Nema po kterém bude následovat volný přesun do města Ayoun el Atrous. Trasa závodu se tak zkrátila o téměř tisíc kilometrů a letošní Dakar je tak jedním z nejkratších ve své historii. 9. speciál
|
|
10. etapa;
Úterý 16.1.2007: Nema – Nema
Obávaná etapa Nema – Nema. Každý čekal co organizátoři vymyslí.366 km dlouhý speciál připomínal podle Jary Katriňáka spíš motokros. „Takový krosík to byl. Výhodu měli jezdci s lehkými motorkami. Jelo se velmi rychle a tak kilometry ubíhaly. Zase jsem měl problém s way pointy. Na startu jsem špatně zadal GPS kód a až do CP 2 mi vlastně GPS nic nezaznamenala. V tancovačce jsem kód zadal znovu a už to bylo OK. Organizátorům jsme to řekli a oni to akceptovali. Cítím velkou únavu. Dalo by se jet podstatně rychleji, ale riziko pádu za to nestojí. Konečně chci dorazit do cíle.“
Velmi zajímavý den měl i David Pabiška. „Od startu mě hodně bolelo koleno. Mohl jsem buď stát nebo sedět. Žádný rychlejší pohyb nebyl možný.“ Po CP1 vyrazil sám podle itineráře, kde bylo napsáno: Sjet z cesty pod azimutem a pomračovat mimo pistu. Po xx kilometrech zpět na cestu a pokračovat doleva. „Jenže já jsem žádnou cestu nenašel . Dojel jsem až do nějaké vesnice, kde se na mě sesypali černoušci. Byl to hrozný pocit strachu a beznaděje zároveň, už jsem chtěl volat organizátory pro pomoc. Najednou v dálce vidím vrtulník.Vyrážím za ním. Po několika kilometrech GPS zaznamenala way point a dovedla do CP2. Najednou byla moje noha zdravá. Přestal jsem cítit bolest, jen vztek sám na sebe. Do cíle jsem asi strhal rychlostní rekord. Byla to obrovská škola.“
Pepa Macháček doslova zářil.“Poprvé jsem se pořádně svezl. Trať přesně na čtyřkolku, rychlá v písku. Teprve mě to začalo bavit. Doposud jsem se jen a jen trápil. Trošku jsem riskoval. Kvůli měkké pružině na zadním tlumiči jsem jel bez rezervy abych co nejvíce odlehčil zadek. Naštěstí to vyšlo.“
Kalich hořkosti až do dna si letos musí vypít Ivo Kaštan. „Pro mě to byla nejnepříjemnější etapa letošního Dakaru. Nejprve jsem zase dojížděl pomalejší jezdce a v prachu trefil keř. Upadl jsem přímo do něj. Přes rukavice se mi do rukou zapíchalo desítky malých trnů. Jediné štěstí bylo, že vozím náhradní rukavice. Od toho pádu mi něco ševelilo v motoru. Nevěnoval jsem tomu takovou pozornost. Po CP 1 se to však zhoršovalo. Zvolnil jsem a šetřil motor, v měkkém písku to moc nešlo. Od CP 2 už jsem jen čekal, kdy se motocykl zastaví. Pády mi nevadí, ale když nemám jistotu že je motocykl v pořádku hodně mě to ubíjí. Je to strašný pocit.“ Hned jak Ivo přijel do bivaku v motoru křuplo a motocykl se zastavil. Mechanik Jarouch musí do zítřejší etapy vyměnit motor. Není to na Dakaru nic neobvyklého, třeba Jaro Katriňák ho měnil preventivně ve dni volna. Stát se to o dvacet kilometrů dříve, nejspíše by pro Iva závod skončil. 10. speciál
|
|