Letošní Erzberg Rodeo očima českých závodníků

Spěchám k Badewanne a špička už je stejně pryč, tak po pár fotkách měním pozici a pokračuji s dalšími novináři dál do kopce. V lese se tu dějí zajímavé věci, na CP 8 jsou tahači s lany (zde se ještě smí) a mezi nimi i čeští kluci od bráchů Nedvědů. Pod námi létá pára z chladičů, akusticky situaci dokresluje zvuk vytočených dvoutaktů a sem tam nějaký čtyřtakt v omezovači. Na kluzkém traverzu ti někomu s Redbullí helmou a jednociferným startovním číslem sjede motorka z hranky, za pomoc je evidentně vděčný. Chvilku za ním přijíždí Sanda Gomez (její brácha tu vyhrál loni, a i letos není bez šance) startující na divokou kartu z první řady, spolu s Laliou Sanz a další holkou dostaly tuto možnost od vedení závodu. Tenhle závod už v těchto místech bolí všechny, ale stejně se smějí do objektivu a zvedají palce.

No nic, jedeme dál. Vzduch na kopci je horký a plný oranžového prachu a do konce zbývají ještě čtyři hodiny, během nichž se pokusí 500 jezdců dostat do cíle tohoto v mnoha ohledech výjimečného závodu. Že se to povede jen hrstce z nich je jasné, ale kdo bude vítězem?

KTM nasadila všechny své stars v čele s Taddym Blazusiakem a Jonny Walkerem, rychlý je také zcela určitě mladý Lettenbichler. Sesterská Husqvarna nasadila nestárnoucího Grahama Jarvise spolu s Alferdo Gomezem a divočákem Billym Boltem. Do počtu nechtějí být Wade Young a Mario Roman od Sherca a početná armáda šikovných privátních jezdců. A jestli je něčím tenhle kopec proslulý, pak svou nevyzpytatelností. Po studeném a vlhkém týdnu sice přišla luxusní neděle, ale v lesích bude mokro a trať je proti loňsku opět delší a těžší. Své štěstí a kondici zkusí i několik českých borců, pověnujeme se několika z nich, respektive oni se pověnují vám a prozradí, jaký byl „jejich“ Erzberg 2019… o své pocity se podělí Michal Míček, Vašek Nedvěd a Luboš Polišenský. Michal zde byl poprvé a kvalifikace se mu i díky technickým problémům nepovedla. Vašek získal legendární 111 pozici (oblíbené číslo pětinásobného vítěze Taddyho Blazusiaka) a Lubošovi se povedl husarský kousek, když si dal pro hlavní závod na svém motocyklu číslo 500 (!), tj. stal se posledním postupujícím z 1800 závodníků, který jel nedělní Hare Scramble. Než si ale přečtete pocity jezdců ze závodu, řekněme si ve stručnosti výsledky.

Z vítězství se těšil nestárnoucí Graham Jarvis (Husqvarna), který zde triumfoval již popáté, a pokud se mu to povede ještě jednou, přejmenují prý jeden obzvláště výživný úsek závodu na “Graham’s dinner“. Příští rok oslaví 45 … necháme se překvapit. V patách mu byla mladá puška s oranžovým motocyklem a slavnou krví. Manuelův otec zde stál na stupních vítězů mnohokrát a malý Letti má na co navazovat. Třetí do cíle dorazil španělský mladík Mario Roman (Sherco). Celkem vidělo letos cílovou vlajku 16 pilotů. Nejúspěšnější z dam pak byla Laia na chvostu první čtyřicítky, Sandra Gomez obsadila 79.pozici (tři místa před Vaškem Nedvědem). Ad česká stopa – Davidu Cypriánovi chybělo pár minut, aby stihl ve čtyřhodinovém limitu dorazit do cíle, i tak je jeho 18 pozice obdivuhodná a rozhodně se nemá za co stydět. Vašek Nedvěd po pádu těsně po startu absolvoval celý závod s nepříjemným zraněním ruky a přesto zajel na krásnou 82.pozici. Luboš a jeho pětistovkou dekorovaná KTM pak jen těsně nedosáhla CP8 a byla klasifikována na pozici s mazdovským číslem 323.

A tady jsou už slíbené dojmy jezdců. Začněme nováčkem Michalem Míčkem: „Protože novinové články prodávají především negativní zprávy, přejdu k té nejzásadnější hned z kraje a ano, do letošního angažmá v nedělením závodu Hare Sceramble Erzberg Rodeo XX5 jsem se díky špatnému výsledku v prologu neprobojoval. To vše po několika desítkách hodin strávených v rámci přípravy na motorce i v posilovně, ale jak po závodu řekl pátý Wade Young, se kterým jsem se potkal před startem, a zjevně mu předal trochu toho štěstíčka :o), … “dojetím do cíle se mi otevřelo nových 365 dní pro přípravu na další Erzberg Rodeo, ve kterém budu určitě silnější díky aktuálním prožitkům z dnešního závodu“.

„Když se zamyslím nad důvody, které vedly k mému neúspěšnému absolvování prologů, dojdu k závěru, že kromě toho, že jsem nemehlo, je důležité znát hodně věcí než se člověk vůbec pustí do samotného závodu.“

„Ačkoliv jsem nepodcenil praktickou přípravu před závodem, velice málo přípravy jsem věnoval teoretické části. Komplikace začaly hned ve čtvrtek ráno, kdy jsem odjížděl směr Erzberg. Ačkoliv Graham Jarvis už od čtvrtka posílal fotky z Erzbergu, já byl doma a v domění, že bude stačit přijet ve čtvrtek po obědě, jsem nikam nechvátal. Nakonec se odjezd díky špatné zásuvce auta protáhl a s několikahodinovým zpožděním a přívěsem, který nesvítil, jsem odjel směr Eisenerz. Celou dobu, kdy jsem někam odbočoval, brzdil, nebo projížděl tunelem jsem trnul, jestli mě rakouští policisté nechytnou a nezastaví mé pokračování, což se naštěstí nestalo a kolem sedmnácté hodiny jsem přijel do městečka Eisenerz, které leží v těsné blízkosti dolu Erzberg.“

„Na doporučení Davida Cypriána jsem zaparkoval auto ve městě na opravdu skvělém místě. Následoval odjezd na motorce na registraci a první problémy s místními policisty. Z místa ubytování na Erzberg to nebylo více jak 800 metrů a pro další dny tento přejezd ve mě evokoval ty nejděsivější myšlenky. Během cesty na registraci jsem absolvoval policejní kontrolu a po cca hodinové domluvě jsem musel doložit všechny dokumenty k motorce a ještě nasolit 100EUR pokutu. Tento proces, naštěstí už bez pokut, mě provázel každou cestu do dolu a zpět. Člověk jede po kraji silnice směr start do prologu, předjede ho policejní auto, majáky, houkačka, cca 40ti minutový proslov jak nemám čitelnou značku, proč nemám na motorce světla, že u nich takový přístup netolerují a upozornění, ať už se to neopakuje. Tento zážitek se opakoval denně, cca dvakrát, třikrát. Nakonec jsem domontoval světlo, vozil SPZ v batohu a stejně byl problém. To je veliké doporučení pro všechny, kteří nechtějí bydlet přímo v lomu - pokud pojedete na motorce třeba na nákup, vždy s motorkou na světlech, s SPZ, s helmou, lékárničkou, vestou … .“

„Z policejní kontroly jsem se dostal na přejímku kolem devatenácté hodiny. Kromě nalepení čísel, přípravu věcí na druhý, tedy první závodní den, nezbyl čas na nic jiného, natož prohlídku trati prologu. Ráno jsem se zajel podívat na startovní časy, opět s policejní kontrolou a dopoledne projel na kole město, neboť mé startovní číslo 1574 startovalo až v předposlední linii a to v šestnáct hodin.“

„Protože letošní start na Erzberg rodeo byl pro mě tím prvním, po krátkém zahřátí na «cvičné loučce» jsem na start prologu přijel s cca půlhodinovým předstihem. Očekával jsem, že jako na jiných závodech pořádaných Rakušáky, bude i start precizní a vše bude probíhat dle harmonogramu. Bohužel opak byl pravdou a já vyrážel až ke konci startovního pole celého závodu, tj. po cca 1800 jezdcích, kteří jeli prolog přede mnou. Prolog je jedním slovem pecka. Když člověk odmyslí  fakt, že jede opravdu rychle, v závěru dne jsou všude na trati mega díry a rozsypané kameny z hran zábran. V průběhu celého prologu jsem musel předjet asi šest závodníků, které jsem dojel, a kteří Vás za žádnou cenu nechtějí pustit. Jednoho jsem musel nakonec předjet přes hromadu kamení a při doskoku jsem zavadil asi v devadesátce o jeho řídítka. Zjevně v tu chvíli byla štěstěna na naší straně a ani jeden z nás do šutrového pole nespadl.“

„Když člověk jede prolog na oči, nikdy neví co ho čeká za horizontem, nebo jak prudká zatáčka je, ale přesto byl režim pořád stejný - plný plyn, brzda, plný plyn. Až mě z toho věčného full gas v závěru bolelo zápěstí :-) Po návratu do hlavního dějiště závodu následoval «Sturm in Eisenerz» což je opravdu zajímavá podívaná, kdy vše co je zakázané je vlastně dovolené, tj. burn out, ježdění po zadním v davech lidí, motorky bez tlumičů výfuku, atd. Vše za dohledu místních policistů a stovek místních obyvatel a fanoušků závodu.“

„Druhý den ráno člověk v trase tohoto «průvodu» nachází v silnici díry od spálených pneumatik, gumové šmouhy, atd. A protože jsem touto trasou i já musel přejíždět směr závod, i přes takovou spoušť, mě stejně ještě ten den třikrát zastavili místní policisté s dotazem, kde mám vestu a žárovky…. Paradox :-)“

„Abych se probojoval do nedělního závodu, potřeboval jsem shodit cca 50 sekund z mého pátečního času. Proto jsem na start přijel už kolem dvanácté hodiny a po vzoru všech z pátečního utkání jsem na férovku předběhl, což k mému překvapení už ani nikdo nekontroloval. V touze vyjet si alespoň desátou lajnu v nedělním závodu, jsem do startu dal opravdu všechno, výjezd z rampy, plná dvě, tři, čtyři, skok přes hromadu štěrku, malá rovinka a první zatáčka, výjezd ze zatáčky, plná 3, 4 a při nárazu (asi) do díry jsem utrhnul špunt gumy. Ačkoliv člověk kouká dopředu, jede co to dá, okamžitě jsem věděl co se stalo, prázdná pneumatika, pokus ještě kus jet, ale nakonec jsem vyjel z trati a odjel pryč. Ačkoliv jsem se snažil přesvědčit pořadatele o opakování pokusu startu, i přes oboustrannou snahu mi nebylo vyhověno.“

„Z výše uvedeného platí ponaučení, že je dobré přijet na Erzberg již ve středu dopoledne a trať si v klidu projít. Je dobré odstartovat do prologu co nejdříve a je dobré jet ještě rychleji, než jste schopni, protože dostat se do 500. místa, tj. pozvánky do neděle, je potřeba jet opravdu kudlu.“

„Ve městě kde bydlím, je řada motorkářů, kteří jsou na mnohem vyšší úrovni než já, bohužel nikdo z nich se do závodu nepřihlásil a celý průběh závodu jsem absolvoval sám. A rozhodně si myslím, že je to škoda. Ačkoliv startovní poplatky nejsou malé, určitě stojí za to si zajet prolog (i nezávodně) a «cvičnou loučku» (training area), na které se většina jezdců docela trápí a rozhodně hecování od kamarádů z místní bandy by zvýšilo zážitek i prožitek z celé akce.“
„Konec psaní, jdeme trénovat, neboť na Erzbergu 2020 budu do neděle určitě startovat …,“ dodal závěrem Michal Míček.

Dojmy Luboše Polišenského (šťastné# 500) jezdec popsal následovně: „O minulém víkendu jsem se již podruhé zúčastnil 25. ročníku Erzberg rodea. V loňském roce jsem skončil na 586. místě a bohužel se mi nepodařilo kvalifikovat do hlavního závodu. Letošní přípravu na tento těžký závod jsem zahájil už v průběhu zimy.“

„Od středy jsme byli na místě a připravovali se na prolog závodu. V pátek nás čekala první jízda a já jsem do toho dal opravdu maximum. Výsledkem bylo 456. místo z 1800 jezdců. Byl jsem moc spokojený a doufal jsem, že mě druhy den nepředjede 44 závodníků. Druhý den byl další prolog závodu a protože trať byla hodně rozbitá po vydatném nočním dešti, nemohl jsem jet na maximum. Když hodinu před půlnocí zveřejnili kompletní výsledky, byl jsem na 507. pozici a v tu chvíli mi nebylo nejlépe. Můj kamarád Jáca povídá: “Odečti si lidi, co mají zaplacený pouze prolog a ne závod.“ … Tím jsem se dostal na poslední postupové místo 500. Do rána jsem čekal a opravdu tomu tak bylo. V tu chvíli jsem věděl, že jsem si veškeré stresy v závode už vybral.“

„Samotný závod jsem si maximálně užíval. Sice jsem hodně závodníku dojížděl a musel je předjíždět v těžkých pasážích nebo i čekat v kolonách. Tak i přes to jsem se svým výsledkem maximálně spokojený. Ta atmosféra a celý závod je neskutečný zážitek. Už teď se těším na další ročník. Velké díky patří Teamu Nedvěd, kamarádům z Endura Tábor a všem, kteří mě podporovali ať už přímo na místě nebo na sociálních sítích.“

Vašek Nedvěd k závodu v Rakousku poznamenal: „Letos jsem v extrémním závodě Erzbergrodeo startoval již podruhé. Už jsem zhruba věděl, co mě v závodě čeká, a tak jsem se mohl připravit lépe než na první ročník. Pečlivě jsem nastudoval trať prologu, což mi hodně pomohlo v pátek, kdy mi trať perfektně sedla a vše vycházelo podle mých představ. V jedné zatáčce ale bohužel přišel pád, což mě připravilo o lepší umístění na startu hlavního závodu. V druhém prologu již nebylo možné výsledek opravit, protože celou noc na sobotu pršelo, trať byla blátivá a v rychlých zatáčkách motorka nedržela. Celkově jsem tedy obsadil 111. místo z 1 800 závodníků, čímž jsem se kvalifikoval mezi 500 startujících v hlavním závodě.“

„O hlavním závodě Red Bull Hare Scramble se říká, že je to nejtěžší závod na světě a já jsem si ho ještě ztížil tím, že jsem si pár metrů po stratu těžce zranil prostředník levé ruky. Když jsem viděl otevřenou hlubokou ránu, ze které na mě kouká kost, zvažoval jsem, zda nemám závod ukončit. Když jsem si ale uvědomil, kolik úsilí a těžké dřiny mě stála celoroční příprava, řekl jsem si, že pojedu a nevzdám to. Bolest jsem ani moc nevnímal, adrenalin v takovémto závodě dělá své.“

„U prvních checkpointů, kde je povolena pomoc diváků, mi na dvou místech pomáhali motorku tahat kamarádi, kterým za to moc děkuji. Se zbytkem trati, která je od desátého checkpointu již bez pomoci cizích lidi a tahat se zde můžou jen závodníci mezi sebou, jsem se zvládal vypořádat sám, z čehož mám velkou radost. Oproti minulému ročníku byl tohle pro mně obrovský posun.“

„Mým cílem bylo dokončit devatenáctý checkpoint nazvaný Carl´s dinner, což je nejobávanější část závodu těžká jak fyzicky, tak i technicky. Jedná se o zhruba tří kilometrovou pasáž plnou obrovských kamenů, která se těžko zdolává i pěšky, natož na motorce. Bojoval jsem až do poslední vteřiny, ale bohužel kousek před tímto pointem vypršel časový limit čtyř hodin pro splnění závodu. Závod jsem celkově dokončil na 82. pozici. Těžko popisovat Erzberg někomu, kdo ho zná pouze z videí nebo fotek a nikdy neviděl takzvaného Železného obra naživo. Pro mě jeden z absolutně nezapomenutelných závodních zážitků, které stojí za to si vytrpět.“

Jak můžete vidět kluci si závod užili, byť každý po svém . Pokud jste se nedívali na přímý přenos, zde je je k dispozici jeho záznam.

Kompletní výsledkový servis.

Informace o redaktorovi

Marek Vincík - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE