Jak jsem dojel, nevyhrál a dostal nafrak, aneb jak to vidím já ...

Celou cestu diskutujeme, jak to pojedeme, jak je třeba pracovat s plynem a spojkou, na jakej kvalt atd.atd. Prostě teorie. Nicméně praxe je kapánek jiná. Mario Rybář nám ještě radí co a jak nejlépe. První kvalifikace, dopadla pro nás oba naprosto masakrálně. Nebudu se stydět říct, že jsme to jeli jako naprostý školáci a zůstali v kopci pár metrů po startu. S pocitem totální nasranosti samotných na sebe a za deště, který se spustil, odjíždíme do depa, kde padají opravdu velmi nevybíravá slova. Prostě jsme se vyhecovali a za deště vyrazili na druhou rundu kvalifikací. Přijíždíme pod kopec do startu, ke už stojí asi třista podobných magorů a hecujeme se. Konečně na nás přichází řada, rozjíždím se na dvojku, motoru se moc nechce tak tahám, letím nahoru kde se mi těsně pod hranou motorka zvedá na zadní, nezaklapávám držím a přesně podle toho co jsem řekl na startu, že když to nedám tak alespoň pro diváky odložím, dávám lehce nedotočeného backflipa. Mára pak říkal že to z vrcholku třetího kopce, kde byl cíl vypadalo moc efektně. To mi ovšem na naštvanosti neubírá. Hanz letí nahoru po mě a také odkládá. Prostě dva idioti, který zase jeli pětset kiláků z baráku aby si dokázali že uměj velký kulový. Naštvaně sedíme dole pod kopcem u startu, čumíme na sebe a pak jako na povel startujeme a letíme to mimo trať nahoru s úplným klidem a jistotou..........no to bych se z toho snad ......takhle na sebe řveme a večer v depu se tomu jaký jsme blbouni už jen smějeme. Prostě to chce jen trénovat, trénovat a trénovat. Ale hlavně to nechce při startu vůbec řešit a jen furt tahat. Jak jsem psal, teorii máme zmáklou megaluxusně.......:-) Je pátek ráno a mi se probouzíme do deště, který s malými přestávkami trvá již od čtvrtka. Pomalu se začínáme připravovat na Prolog. Měním alespoň 15z kolečko za 14z.kolečko, když už jsem řetězovou sadu do rychla nechal ležet doma v dílně. Ne že by to na mém jezdeckém umění tolik změnilo, ale na rovinách kde tomu opravdu dáváte napít, je maximálka fakt znát. Prostě držím co to dá, motoř řve, nejraději by vyskočil z rámu a dal mi pěstí, letím maximálně 130 km/h a okolo mě lítaj a žehlej mě další jezdci, který s převodem do rychla jedou o 20-30km/h rychleji. Je to prostě mazec, dlouhé roviny, táhlé zatáčky,retardéry, mraky prachu, kamení a vyjetých kolejí. To je prostě Erzberg. Prostě jsme s Hanzem první kvalifikaci dali a nahoře o 700m výše oproti startu z toho měli docela radost. Věděli jsme, že je pro nás první kolo spíše seznamovací a že zítra budeme muset více přidat. Cesta dolů do depa za doprovodu gaidů, je úchvatná. Jede se z druhé strany kopce a opravdu je to balzám na duši. Z jedné strany neůprosně vytěžená a vydolovaná skála, na které se snažíte zajet svoje maximum, nezabít se a dojet do cíle a z druhé strany vrcholky Alp, horská sedla, stromy, sníh a rokle. Sjíždíme do prostoru startu, kde jsou pro jezdce volně k dispozici mycí boxy s wapkami zn.Kärcher. Myjeme motorky od tun prachu a jedeme bivakovat. Večer se ještě necháváme vyhecovat a jedeme na průvod závodníků městem. Naprosto nepochopitelná, úžasná a strhující akce. Celé město je na nohou, stojí okolo hlavní silnice a v historickém centru, mávají na nás, tleskají, smějí a jsou prostě rádi, že jim tisíc deviantů lítá po záhonkách a trávniku u domů a chlastá s nima šnaps z jedné láhve, tihle lidé Vás prostě objímají naprosto úpřímně a nám je z toho prostě neskutečně krásně u srdce. Marek si také vybral svojí chvilku, dopoledne odváží Honzu do Linze, vrací se dle jeho názoru včas, aby následně zjistil, že akreditace do závodu novinářů jsou již uzavřeny a že si ten novinářskej závod prostě nezajede. Noc je spestřená zvukovým projevem motoru čtyřkolky štěkajícím asi hodinu do omezovače ( tyhle zákazníky mám pak na servisu mooooooc rád :-)) a verbálním projevem, resp. duševními zvratky části Ostravské výpravy. Opět jsme pružili v kolenou, protože jsme ještě nutušili co nás čeká následující noc. Opětová příprava motorky a celodenní čekání na start řešíme tím, že se prostě sebereme a vecpeme se na start o čtyři hodiny dřív. Opět si zapínám kameru na helmě a po odmávnutí na startu vyrážím. Tentokrát jsem se nenechal vyhecovat a tak nejsem v první levé dlouhej a dávám jí vnitřní stopou, stoupání pravá.... roleta, rovina táhlá levá .....retardér, rovina, pravá ....skok, retardér.... levá, hluboká kaluž ( o velikosti malého rybníčku ), koryto do prava a nahoru, ostrá levá, rovina levá.........retardér.... la takhle to šlo celejch dvanáct kilometrů nahoru na kopec. V půlce kopce zjišťuju, že se mi blbě zatáčí, ale neubírám. Postupně mě předjíždějí tři jezdci, jedem přede mnou asi v kile odkládá, stíhám se mu vyhnout, nemám na to, ale nevzdávám to. Musím to dát!!! Nahoře na mě čeká Hanz, jak bych se mu mohl kouknout do očí, letím roviny motorka podemnou plave jako kráva, držím co to jde. Dlouhá, převelice dlouhá rovina, ostrá pravá a retardér s cílovou fotobuňkou. Sundavám helmu a z Hanzem se na sebe těma zapřášenejma ksichtama šklebíme jako dva blbouni. Dali jsme to, jsme celý. Přivážej chlápka, co to přede mnou rozvěsil, něco s rukou, ale je dobrej. Očumujem gumy, jak to v tom kamení odnesli a zjišťujeme, že jsem během cesty na kopec prorazil nejen předek, ale i zadní gumu. No jo no, moosy od Béby jsou v dílně že. Konec nostalgie, musím se dopravit zase zpět a na práznejch gumách. V zádech mám sekuriťáka na motorce, kterej mě spolu s Hanzem jistí a dává na mě pozor Dobrej pocit, dole mu děkuju a loučím se s ním. Jedem s Hanzem umejt motorky a do depa. Dáváme hygienu, něco k jídlu a jdeme do hlavního depa nakoupit dárky, něco na sebe i do sebe a kouknout na Freestyle motocross. Tady potkáváme Petra "Pilníka" Piláta a zdravíme se s ním. Nakupujeme, posedíme, koukáme jak ty magoři skáčou ( s úctou se skláním, nad tím co dovedou ). Zavtipkujeme, že já to předevčírem dával taky a na rozdíl od nich za to ještě platil. Marek seká hromady a hromady fotek a pomalu se vydáváme směr naše ležení. Vědět, co zde v noci iverusové z Asie ( ano myslím duševní trosky z Asie ) předvedou, asi bych raději zůstal tady dole. Ne nebudu to rozebírat, byla to mezinárodní ostuda, kterou tito "rádobyfandové" motocyklového sportu předvedli a kvůli kterým i vlastní bezpečnesti, jsem Erzberg opustili jěště tu noc. Co z toho alespoń pro mne vyplívá. Že pojedu-li napřezrok Erzberg, tak s jinou rozetou, moosem v obou kolech, obytným autem a hlavně z dosahu iverusů.

Jinak díky chlapy, bylo to parádní....