Erzberg Rodeo 2008

Začne to nenápadně – někdo z vašich kamarádů se zmíní o závodě kdesi v Rakousku, k němuž není lehké najít jen jeden přívlastek . Nabízí se třeba brutální, megalomanský, největší , nejtěžší, nejprestižnější…a snad také neoranžovější. Začne vám barvitě líčit atmosféru, vyjmenovávat jména hvězd, jenž se závodu účastní a vás tahle šílená akce začne zajímat. Na netu zjistíte termín, učiníte poznámku do diáře a pak jen čekáte na přelom května a června. Sbalíte věci, do navigace naťukáte „Eisenerz , Austria“ a jedete. Prokličkujete několik alpských údolí a po projetí posledního se vám otevře pohled na horu Erzberg. Lehce fascinováni její velikostí objedete hornické městečko zleva a hledáte tu správnou odbočku. Konečně je tu, vaši peněženku opustí několik eurobankovek a vybaveni páskou na ruku a programem se stáváte divákem jednoho z nejúžasnějších offroadových představení starého kontinentu.

Erzberg Rodeo 2008

Kapitoly článku

1500 závodníků ze čtyř kontinentů se letos chtělo poprat o možnost startovat v nedělním vyvrcholení celé akce – Red Bull Hare Scramblu. Tuto má jen 500 nejrychlejších z obou kvalifikací, jenž se konají ve čtvrtek a v pátek. Zatímco první dva dny se jede v podstatě rally po terasách erzbregského kopce a zkoušeny jsou jen sprinterské dovednosti jezdce i stroje, neděle je o něčem jiném.
Nedělní trasa přetíná jeho vrstevnice kolmo a jet se dá buď nahoru stoupáními, jenž se zdají nekonečná a těžko ke zdolání byť pěšky, nebo sjezdy, které u jezdců slabších povah budí závrať svou délkou i sklonem. Není–li cesta nějakým omylem ani stoupání, ani sjezd, vede zcela jistě přes roztomilé kameny o velikosti kopacího míče až automobilu střední velikosti, nebo nabízí jinou „radůstku“ mající za úkol beze zbytku prověřit schopnosti strojů a především jezdců.
Ad piloti – nenapadá mě jiný závod, v němž můžete stát na startovní čáře vedle mistrů světa, vítězů dálkových i extrémních závodů i vy jako naprostý amatér. Jména jako Cyril Espres, Chris Pfeiffer, Simo Kirssi, Juha Salminen, Travis Pastrana, Jeremy McGrath nebo třeba David Knight, tito a mnozí další se v minulosti poprali s nástrahami extrémně těžké trati.


V prologu mohou startovat rozmanité stroje, počínaje skútry a silničními motocykly, přes quady a klasické endura a MX motocykly, až po kategorii „desert bomber“ vypsanou pro víceválcové motocykly. I letos jsme měli mezi závodníky 32 národností své zástupce, z nich se 11 odvážných probojovalo do nedělního závodu.
Samotný start ze dna lomu probíhá v deseti vlnách po padesáti jezdcích, jež jsou vypouštěny na trať ve zhruba dvouminutových intervalech. Rozhodující je čas z prologu – čím je lepší , tím větší šance má závodník na průjezdnou trať, protože kritická místa se pomalu ucpávají jezdci se slabší výkonností. Poslední momenty před startem připomínají příslovečné ticho před bouří. V pravé poledne vypustí ředitel závodu Karel Katoh první padesátku nerychlejších. Nechybí v ní dva dvojnásobní vítězové tohoto závodu Salminen a Despres, ani tovární jezdec KTM Taddy Blazusiak, jenž zde ještě coby privátní neznámý jezdec překvapivě triumfoval v loňském roce. S lehkostí a bravurou zdolávají první nástrahy trati a divák – laik má pocit, že byl podveden – tohle že je ten nejnej závod? Vždyť na tom nic není…
Z omylu je vyveden pohledem na výsledkovou listinu- ve čtyřhodinovém limitu dosáhlo cíle pouhých 32 jezdců z původních pěti set! O své dominanci nenechala ani letos nikoho pochybovat polská hvězda extrémních soutěží Tadeusz Blazusiak, ve fantastickém čase jedna hodina a dvacet minut doskakuje na cílovou rampu, která je umístěn na korbě z důlního náklaďáku pod nezbytným redbullím obloukem. Na dalšího v cíli se čekalo dobrou čtvrt hodinu… 
Byl jím tovární jezdec BMW Andy Lettenbichler, který dovedl svůj motocykl do cíle navzdory problémům s řazením a chybějící levé stupačce (!). Poslední místo na pomyslném pódiu obsadil Brit Paul Bolton s Hondou CR 250 dorazivší o tři minuty později. Se čtvrtým místem asi nebyl moc spokojený dvojnásobný vítěz z dřívějších let Francouz Despres. Technicky zajímavé motocykly KTM Christini Kylea Redmonda a Geoffa Aarona s pohonem obou kol protnuly cílovou pásku na pátém a šestém místě. Vůbec poprvé se do cíle dostal víceválcový motocykl – Aprilia RXV továrního jezdce Nicoly Paganona na dvanáctém místě. Nejlepším z našich byl Mario Rybář se žlutou Yamahou WR 250 na 61.pozici na 13. checkpointu. Na stejném místě skončili třeba kanadský borec Marty Halmazna nebo Fin Marko Tarkkala, takže Mario si rozhodně nevedl špatně, navíc mu téměř celou jízdu „zpříjemňoval“ utržený popruh camelbagu …
Je konec celé show, vy se vracíte ke svému autu pokrytému všudypřítomným oranžovým prachem a přemýšlíte, komu ze svých offroadem postižených kamarádů budete vyprávět o tomhle šíleném podniku…

Prvních dvacet v cíli Red Bull Hare Scramblu:
1. Taddy Blazusiak (POL, KTM), 1:20:132. Andreas Lettenbichler (GER, BMW), 1:35:583. Paul Bolton (UK, Honda), 1:38:034. Cyril Despres (AND, KTM), 1:38:225. Kyle Redmond (USA, Christini KTM), 1:42:196. Geoff Aaron (USA, Christini KTM), 1:45:327. Gerhard Forster (GER, BMW), 1:46:158. Chris Birch (NZL, KTM), 1:47:359. Juha Salminen (FIN, KTM), 1:51:1910. Mark Jackson (UK, KTM), 2:04:4511. Ralf Scheidhauer (GER, KTM)12. Nicola Paganon (F, Aprilia)13. Darryl Curtis (RSA, KTM)14. Edward Jones (UK, KTM)15. Rene Dietrich (GER, KTM)16. Alex Antor (AND, KTM)17. Martin Craven (UK, KTM)18. Cory Graffunder (CAN, KTM)19. Andrew Reeves (IRE, KTM) 20. Roland Sailer (AUT, KTM)

Naši:
61.Mário Rybář
84.Martin Gomboš
90.Ladislav Prokop
161.Jiří Lupoměský
193.Onřej Rathouský
199.Radim Krechovský
223.Petr Konečný
272.Václav Šolín
297.Tomáš Kubín
389.Zbyněk Passer
420.Petr Andrlík

Výsledky - zdroj: www.erzberg.at

A jak jsem to viděl já?

V sobotu jsme přijeli z endurodovči v rumunsku, takže jediná šance, jak si užít Erzberg, byla ráno skočit do auta a skouknout alespoň Hare Scramble. V šest nakládám Romana a Honzu a chvíli po deváté už jsme mávali pořadatelům před nosem visačkou „VIP/Press“ (to mě bavilo… ) a parkovali Oktávku na kopci. Slibovaná snídaně žurnalistů v presscentru se závodníky se nekonala, nicméně důležitou visačku pro mě měli a preclíků, kávy a redbullu bylo dost, takže spokojenost. Prošli jsme si zázemí největších týmů, udělali nezbytná egomasérská fota v cílové Redbullí bráně a šli se kouknout do depa na čechy, budou-li tam nějací. Česká vlajka na stožáru nás zdravila zdaleka, ovšem přivítal nás pouze piknikovo - chlastací bordel v prázdném tábořišti, všichni už byli u trati. Neva, přesunujeme se tamtéž. Blbý je, že nemáme plánek trati a netušíme, kudy borci poletí a kam je nejlepší si stoupnout…Ve dvanáct je odstartováno, fotim to alespoň z vejšky telákem, a stojíce mezi jedním sjezdem a výjezdem čekám, kdy se kdo vyřítí…za chvilku slyším prvního pilota, natěšeně připravuju foťák a během několika prvních snímků zjišťuju, že je blbě nastavenej. Tady a v tuto chvíli to opravdu potěší  Než Canonovi domluvím, je kompletní špička pryč. Připomíná to rok 2006, kdy se mi u nohou válel Pfeiffer na HP2, a já ho ze zoufalství fotil mobilem, neb v v mém tehdejším digikompaktu došly baterky…  Po chvíli slyším povědomý zvuk malého čtyřtaktu štěkajícího v omezovači…no jo, je to on, žluté WR, žlutý Mario. Nevěřil bych, že ho poznám po zvuku ( Honzík ho poznal taky ještě, než ho uviděl). Zdá se, že má nějaký problém, na rovince pod sjezdem ubírá a rovná si utržený popruh camelbagu. Běhám kolem trati dál jak včelkou bodnutej a fotim, co se dá. Pod jedním z výjezdů slyším češtinu, týpek na husce doplňuje u kamaráda z řad fanoušků tekutiny a svěřuje se, že takovej masakr ještě nejel…a směje se u toho. O kousek vedle poznávám dalšího z čechů –Toma TE 450, kterej si vybírá optimální stopu pro výjezd. Užuž se zdá, že pojede, popouští spojku a někdo mu najednou zkříží cestu…znova couvá, upravuje polohu morky, znova se rozjíždí…a scénář se opakuje. A pak ještě několikrát. Nicméně když už to vyjde a fakt se rozjede, tak jako jeden z mála dává celý dlouhý výjezd až nahoru a mizí…Šikovnej kluk.
Než se naděju, začnou se nad cílem motat vrtulníky - neklamné znamení, že nejrychlejší z rychlých to bude mít brzo za sebou. A taky že jo, než seběhneme několik svahů, rozdává už Taddy Blazusiak úsměvy do objektivů a popíjí nezbytný kofeinovo taurinový drink z modrobílé plechovky. S červeným bejčkem. Jsem drzý až vyzývavý a hrabu se až do cílové brány na dosah k vítězi. Ne že by mi voněl, ale fotit je třeba. Kousek vedle se culí kluk, jako by Taddynkovi z pozadí vypadl. Zkoušim česky – „ty jsi jeho brácha?“ Chlapec polsko – anglicky souhlasí a vypadá very happy… nedivim se mu. Ještě mi stihne říct, že oba a bráchou jezdí trial a Taddy k tomu navíc ještě extrémní enduro. Se někdo má, muj brácha je v tomhle směru úplně na prd…K cíli se blíží druhý v pořadí, někdo modrobílý na fabrické BMW. Pořadatelé ho odhánějí od cíle, ještě musí objet trať krátkého X-treme crossu. Andy Lettenbichler točí motorku kolem nohy a odjíždí, kam mu ukazují. Až pak může vyskočit na kšilt korby důlního náklaďáku vedle Taddyho. Třetí chlapík má otevřenou trialovou helmu a při jízdě se hrozně šklebí – asi soustředěním. A přijel na Hondě, dvěpade dvoutakt, pro moje hondí srdéčko radost převeliká. A pán je evidentně ještě o něco šťastnější než já. Až za ním dosahuje cíle Cyril Despres, taktéž KTM fabrikant. Nandá sponzorskou čapku kšiltem dozadu a něco řeší s Blazusiakem. Asi funkci pravýho heftu, prý to má vliv na výsledek. Pro změnu je u toho fotim. Pátý a šestý chlapci v pořadí maj dvoutaktní tříkila z Mattighofenu, ovšem s vychytávkou v podobě mechanického pohonu předního kola (!)od firmy Christini. V programu píšou, že jeden z nich, tuším Kyle Redmond, dojel loni v Red Bull Enduromanii čtvrtej v profíkách…velkej respekt! Erz je masakr, ale trvá den, v Rumunsku ty kluci jezdí podobný brutality pět nebo šest dní, klobouk dolů…
Přijíždí další střelci, mezi nimi třeba orange rider Juha Salminen, nebo někdo s továrních jezdců s dvouválem od Aprilky, historicky první víceválcový stroj, který tu kdy dosáhl cílové rampy, a my bereme roha, neb čas je nám v patách. A již tradičně si slibujeme, že za rok znova. A na celý čtyři dny. Kdo jednou zkusí, už nechce jinak. A já si předem seřídím foťák, pro změnu…?

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 1x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist