Marco Simoncelli

Bohužel,.. velký talent již není mezi živými. Mistr světa dvěstěpadesátek a držitel 31 pódiových umístění už se na trati nikdy neobjeví. Motocyklový sport po tragickém závodu v Malajsii ztratil ikonu a možného nástupce Valentina Rossiho. Je to velká ztráta.

Začátky tohoto mistra světa byly spjaty, tak jako u mnoha italských jezdců, se šampionátem Minimoto. Marco se ho pravidelně zúčastňoval od roku 1996 do roku 2000. Ihned poté přesedlal na motocykly o objemu 125ccm a získal dvakrát za sebou titul v italském mistrovství.

Po slibné první sezóně v Honda Trophy získal Marco titul v mistrovství Evropy a poprvé debutoval i v nejprestižnějším světovém šampionátu. To se psal rok 2002 a Simoncelli dokázal dokonce poprvé bodovat v portugalském Estorilu. Daleko zajímavější se ovšem jeví fakt, že první závod v MS jel u nás v Brně a Simoncelli zde skončil na 27.místě. V roce 2003 si již vyzkoušel souboje mezi světovou elitou v celém seriálu za tým Matteoni racing. Získal celkově 21.místo a hlavně dokázal zejména v závěru zle trápit všechny favority.

 

Další postup tabulkou byl patrný v roce 2004 opět v sedle Aprilie. Celkově skončil jedenáctý a zvítězil na své oblíbené trati v Jerezu. Vítězství bylo znásobeno uměním jízdy na mokré vozovce. Později Marco ještě mnohokrát ukázal své mistrovství v podobných podmínkách. Přes slibné výsledky v týmu Rauch Bravo se později rozhodl změnit působiště a zakotvil u stáje Nocable.it Race. Tento tah byl celkem riskantní, ale stejně byl postup v kariéře naprosto evidentní s pátým místem celkově a vysokým ziskem 177 bodů.

 

 

 

Rok 2005 skutečně Simoncelliho zastihl v dobré formě s členstvím v užší světové špičce. Bylo to také naposledy co alespoň formálně tento Ital závodil na motocyklu Aprilia. Na příští roky již sedlal Gileru o třídu výš. V roce 2005 opět zopakoval vítězství v Jerezu, ale na suché vozovce. K tomuto úspěchu ještě přidal konzistentní výsledky: 1x druhé místo na okruhu Catalunya a 4x 3.místo (Sachsenring, Brno, Losail a Phillip Island). V Brně tehdy exceloval Tom Luthi a Marco se v početné skupině vyvezl k bronzové příčce.

 

O rok později v sezóně 2006 již Simoncelli válčil ve dvěstěpadesátkách v týmu Metis Gilera. A nutno podotknout, že se tento Ital dlouho nemohl prosadit ani na stupně vítězů! Sbíral stabilně výsledky kolem šestého místa; dva roky po sobě patřil do první desítky. Jeho motocykl však ještě nestačil na nejlepší.

 

 

 

Toto nepříliš povedené období skončilo v roce 2008. Z prvního vítězství ve dvěstěpadesátkách se radoval vlasatý Ital na své domácí trati v Mugellu a později během velkých bitev ještě stačil pětkrát vyhrát. K nelibosti španělského publika se mu to znovu podařilo na okruzích Catalunya a Valencia. Tyto výsledky již vynesly jezdce k zisku titulu mistra světa, který Marco oslavil v Malajsii na Sepangu. Na druhou stranu si několikrát vysloužil varování od Bezpečnostní komise za svůj styl jízdy.

Rázem se však po svém zisku titulu ocitl v hledáčku týmových šéfů v MotoGP, ale vábení odolal a v roce 2009 se rozhodl zůstat ve třídě 250 s cílem obhájit titul. Nakonec se mu tento cíl, jak všichni víme, nesplnil. Rozhodující bitvu ve Valencii s Aoyamou prohrál a dokonce po pádu musel obětovat i celkové stříbro. Jeho drtivý finiš, kdy získal ze sedmi závodů čtyři vítězství, mu nebyl již nic platný. Mladý Ital však nemusí smutnit, protože již v létě si plácl s Faustem Gresinim, čímž byl stvrzen přestup do MotoGP. V nejprestižnější kategorii bude Simoncelli sedlat motocykl Honda v týmu San Carlo Gresini.

Zisk titulu mistra světa v roce 2008 a vzepětí značky Gilera, to jsou podle mého soudu dva hlavní milníky jeho kariéry. Připomeňme si, že zmíněná značka Gilera se na motocyklových tratích objevila v historii naposledy v roce 1969, kdy byla současně pohlcena koncernem Piaggio. Nejúspěšnější období lze datovat do padesátých let. Simoncellimu nelze upřít jeho velký podíl na obnovené slavě této značky.

K Simoncellimu však také patří nesmlouvavé souboje s protivníky a někdy až velice urputný styl, kdy chce za každou cenu vyhrát. Mluvit o tom mohou hlavně Barbera s Bautistou. Nelibost zejména španělských diváků je vůči Marcovi také evidentní, o čemž svědčil poněkud nesportovní jásot nad pádem tohoto Itala ve Valencii při rozhodujícím závodě o titul.
V roce 2010 nastoupil poprvé do třídy MotoGP. Měl za sebou mistrovský titul ve 250 a třetí místo po boji s Aoyamou o poslední prestižní titul. Přicházel s puncem skvělého závodníka a hned začal v týmu Fausta Gresiniho předvádět skvělé výkony, přestože neměl tu nejlepší techniku. Na Sachsenringu dosáhl na šesté místo. Stejně jako v Motegi, Phillip Islandu a ve Valencii v závěru roku. Vždy se ztrátou více než dvaceti sekund na vítěze, což jen potvrzuje velké rozdíly v technice používané v MotoGP. Honda se napřesrok opět zaměřila na plnou tovární podporu pro Repsol.
Simoncelli to tak měl v roce 2011 opět složité. Hned na úvod v Losailu pátým místem s minimální ztrátou ale vyvrátil všechny pesimistické prognózy. V Jerezu v deštivém závodě dokonce chvíli vedl, ale v 11.kole spadl z vedoucí pozice. V době pádu měl přitom už téměř třívteřinový náskok! V Estorilu mu těsně uniklo pole-position, v prvním kole ale havaroval. Prokazoval velké schopnosti, ale z přemíry snahy a nedostatku zkušeností často padal. Ve Francii opět sahal po pole-position než mu ho vyfoukl Stoner. V závodě skončil opět pátý po kolizi s Pedrosou, který si následkem pádu zlomil klíční kost. Stalo se tak v boji o druhé místo. Simoncellimu dokonce pohrozila bezpečnostní komise, atmosféra vůči němu byla krajně (a řekl bych až nemístně) vyhecovaná.

Odpovědí bylo první pole-position v MotoGP v Barceloně. V závodě už nejel tak na hraně a skončil šestý. V Anglii se opět nevyvaroval chyby a spadl ze 3.místa, když se snažil co nejdéle držet krok se Stonerem a Dovim. Za každou cenu chtěl bojovat o vítězství, přestože motocykl na to evidentně za suchých podmínek neměl. V kvalifikacích ale zůstával hodně rychlý, což potvrdil Assen. V prvním kole ale sestřelil po své chybě Lorenza, ještě nastartoval a dojel devátý. Doma v Mugellu po startu rychle ztrácel na příčky zajišťující bednu, nakonec ve finiši podlehl i Spiesovi. Marco si byl vědom, že je potřeba spíš získávat pravidelně body. Symbolicky v Brně se dočkal poprvé bedny na okruhu, kde před deseti lety debutoval. V Misanu porazil Doviziosa na továrním motocyklu. Bedna přišla až v Austrálii, ale po kvalitních výsledcích před tím. Znovu na úkor Doviho a bez účasti Lorenza. Pak už přišel nešťastný Sepang…A černá neděle, kdy motocyklový sport přišel o jednoho z nejtalentovanějších závodníků. Výčet jeho úspěchů mohl být daleko větší, bohužel…

Ještě bych připomenul vítězství Pirra ze stejného Gresiniho týmu v závěrečném závodě ve Valencii a jedno z nejdojemnějších vítězství v historii MS věnované fenomenálnímu SuperSicovi.
Čest jeho památce!


Datum narození: 20. ledna 1987
Místo narození: Cattolica (Itálie)
Výška: 183 cm
Váha: 72 kg


Kariéra v číslech

2002 – mistrovství světa 125 ccm
              - 33. místo (3 body ze šesti závodů) Aprilia
2003 – mistrovství světa 125 ccm
              - 21. místo (31 bodů) Aprilia
2004 – mistrovství světa 125 ccm
              - 11. místo (79 bodů) Aprilia
2005 – mistrovství světa 125 ccm
              - 5. místo (177 bodů) Aprilia
2006 – mistrovství světa 250 ccm
              - 10. místo (92 bodů) Gilera
2007 – mistrovství světa 250 ccm
              - 10. místo (97 bodů) Gilera
2008 – mistrovství světa 250 ccm
              - 1. místo (281 bodů) Gilera
2009 – mistrovství světa 250 ccm
              - 3. místo (231 bodů) Gilera
2010 – mistrovství světa MotoGP
              - 8.místo (125 bodů) Honda
2011 – mistrovství světa MotoGP
              - 6. místo (139 bodů) Honda

 

 

Statistika

První GP: Brno 2002 (125cc), Istanbul 2006 (250cc)
První Pole Position: Jerez 2004 (125cc), Estoril 2008 (250cc)
První pódim: Jerez 2004 (125cc), Estoril 2008 (250cc)
První vítězství: Jerez 2004 (125cc), Mugello 2008 (250cc)

Titul mistra světa: 1x (2008 / 250cc) 1x 3.místo (2009 / 250cc)
Celkový počet vítězství: 14 (z toho 12 ve dvěstěpadesátkách), 31 pódií
Počet triumfů na jednotlivých tratích: 2x vítěz (na okruzích v Jerezu, Sachsenringu a Phillip Islandu)
Počet druhých míst: 6
Počet třetích míst: 11
Stupně vítězů: 31 celkově ( z toho 22 ve dvěstěpadesátkách)
Pole Positions: 15 (z toho Catalunya, Assen v MotoGP)
Počet nejrychlejších kol v závodě: 9

 

 


Fotogalerie 2011

Fotogalerie 2010

Fotogalerie 2009

Fotogalerie 2008

Fotogalerie 2007

Fotogalerie 2006

Fotogalerie 2005

Fotogalerie 2004

Fotogalerie 2003

Fotogalerie 2002




TOPlist