Sete Gibernau
Text: František Feigl, Foto: Vladimír Rejda
Manuel "Sete" Gibernau byl výraznou postavou seriálu GP uplynulých dvou desetiletí. Jeho kariéra spojila dvě rozdílné éry motocyklového závodění - do roku 2002 sedlal dvoutakty, aby pak s příchodem kategorie MotoGP přešel na čtyřtaktní stroje. V půllitrech na sebe upozornil hlavně v roce 1999, kdy úspěšně zastoupil Micka Doohana. Největší úspěchy zaznamenal Sete právě na čtyřdobé Hondě Fausta Gresiniho na začátku nového tisíciletí, kdy svedl spoustu nezapomenutelných soubojů s Valentinem Rossim.
Španělský motocyklový závodník Manuel „Sete“ Gibernau se narodil 15. prosince 1972 víceméně do motocyklové rodiny. Jeho dědečkem totiž nebyl nikdo jiný než Don Francisco Bulto, zakladatel slavné motocyklové značky Bultaco. Malý Manuel měl tedy hned od svých prvních krůčků k motorkám velmi blízko a již ve svém útlém mládí se proháněl na trialových a motokrosových motorkách. Není divu. Bultaco proslulo především úspěšnými off-roadovými motocykly a co asi tak myslíte, že starý pán mohl darovat svému milovanému vnoučkovi? S přibývajícím věkem, ale přesedlal Sete za řidítka silničních motocyklů, kde se přes různé pohárové a juniorské kategorie propracoval až do špičky otevřeného Španělského mistrovství třídy 250ccm.
Svými výsledky si pak v roce 1992 vysloužil možnost dokonce nahlédnout do mistrovství světa, když na divokou kartu startoval na domácí Grand Prix Španělska v Jerezu. Vždy jednou do roka se na španělských okruzích svezl v mistrovství světa ještě v dalších třech letech, avšak jako „divočák“ tam žádného výrazného výsledku nedosáhl.
Ale rok 1996 pro něho znamenal již účast v celém mistrovském šampionátu v kategorii 250ccm v týmu Wayna Raineyho. Možná nepředvedl nic tak světoborného a v celkové klasifikaci skončil na 22. místě. Na hvězdy typu Biaggiho, Waldmanna, Jacqua a dalších to samozřejmě nestačilo, přesto nechal ve své první kompletní sezóně další desítku jezdců za sebou. 
Pro rok 1997 nechal Gibernau za sebou rovněž třídu 250ccm a ve svém týmu přešel do královské kubatury, tehdy 500 ccm, ve které se usídlil po celou svou další jezdeckou kariéru. Po nováčkovském roce ve 250ccm tu tedy byla jeho další nováčkovská zkušenost, tentokráte v půllitrech, proti těm naprosto nejlepším světovým jezdcům. Tehdy všem vládl Mick Doohan a spolu s ním tvořili tu nejužší špičku například Okada, Aoki, Cadalora nebo Seteho krajané Criville, Checa či Puig. V této konkurenci obsadil nakonec velmi slušné 13. místo z celkového počtu 29 bodujících jezdců.
V roce 1998 byl angažován továrním týmem Repsol-Honda na místo zraněného Takumy Aokiho. V té době nasazovala Honda tři čtyřválcové motocykly v sedle s Doohanem, Crivillem a Okadou. Gibernau jako čtvrtý jezdec měl k dispozici dvouválec, který byl svou konstrukcí (lehčí, menší, obratnější) určitou alternativou v pětistovkové čtyřválcové třídě. Motocykl zřejmě Setemu dobře padl do ruky a v Madridu ho dovedl do cíle na 3. místě, což bylo jeho vůbec první pódiové umístění. V MS pak skončil celkově těsně za první desítkou na 11. místě. 
Do ročníku 1999 vstupoval tým Repsol-Honda ve stejném složení a jedničkou samozřejmě zůstával několikanásobný mistr světa a obhájce titulu Mick Doohan. Ten však již ve třetím závodě ve španělském Jerezu vážně havaroval a byl vyřazen nejen na zbytek sezóny, ale znamenalo to bohužel úplný konec jeho veleúspěšné kariéry. Za této situace dostal Gibernau možnost jezdit v dalším průběhu sezóny jeho čtyřválec. Na osiřelý dvouválec nebyl nikdo další nominován a následně tento projekt v podstatě zanikl. S přechodem na „plnokrevný“ motocykl neměl Gibernau žádné problémy a celkem 4x se s ním prosadil na stupně vítězů. Bylo z toho celkové 5. místo v MS. 
Oproti předchozímu roku se sezóna 2000 Setemu, ale ani celému týmu Honda, moc nezdařila. Obhájce titulu Criville byl až devátý, Okada jedenáctý a Gibernau se svými výsledky zařadil až na 15. příčku celkového pořadí MS. To byl oproti předešlému roku výrazný propad a asi s tím bylo nutné něco dělat. 
U Hondy to řešili radikálně. Pro rok 2001 zůstal jen Crivillé, kterého doplnil Japonec Tohru Ukawa, zatímco Okada a Gibernau se museli poroučet. Sete si našel své nové angažmá u týmu Suzuki. Nebyla to však příliš dobrá štace, alespoň určitě ne taková, jakou si představoval. V předešlých letech s touto značkou dosáhl Kenny Roberts Jr. na titul vicemistra (1999) a v roce 2000 se stal dokonce světovým šampiónem. V úspěchy s motocyklem takového potenciálu věřil i Gibernau. Vyhrál sice svoji první Grand Prix, a to ještě dokonce před vlastním domácím publikem ve Valencii, což byla sláva převeliká, ale to bylo také jeho jediné pódiové umístění. Pravidelným sbíráním bodů z nižších pozic to dotáhl alespoň na celkové 9. místo a byl tak nakonec o dvě příčky výše než jeho týmový kolega Roberts.
Rok 2002 byl historický svým přechodem od tradiční kubarury 500ccm na „litry“. Gibernauovi se však s novou motorkou vůbec nedařilo. Po celou sezónu nedokázal bojovat o přední příčky a ani jednou se neprosadil na stupně vítězů. Nejblíže k nim měl u nás v Brně, kde zajel svůj nejlepší závod a dojel zde na čtvrtém místě. Zklamán z celkového až 16. místa se rozhodl využít možnosti návratu na motocykl Honda – tentokráte do týmu Fausta Gresiniho. Ukázalo se to jako správný krok a byly to nejúspěšnější roky celé Gibernauovy závodní kariéry. Vládu nad královskou kubaturou třímal Valentino Rossi, který v roce 2001 dokázal vyhrát kategorii 500ccm a v roce následujícím k tomu přidal i titul v nově zavedené třídě 990ccm.
Pro rok 2003 se mu největším vyzývatelem stal právě Sete Gibernau. Oproti předešlému ročníku na Suzuki to bylo jako „nebe a dudy“. Sezóna však začala velmi smutně, když hned v úvodním podniku v Japonsku zahynul jeho týmový kolega Daijiro Kato. Gibernau byl touto tragédií hluboce zasažen a památku svého kamaráda uctil mimo jiné Daijirovým startovním číslem 74 na své kombinéze. Při každém dekorování na stupních vítězů mu pak neopomněl věnovat pietní vzpomínku. Ze sportovního hlediska to ale byl Seteho nejúspěšnější rok.
Vyhrál čtyři Grand Prix – Jižní Afrika, Francie, Holandsko a Německo. Krom toho byl 5x druhý, 1x třetí a ještě v dalších čtyřech závodech skončil těsně za stupni vítězů na čtvrtém místě. Ani tato jeho skvělá bilance sice na Rosiho nestačila, ale Gibernau obsadil celkově druhou příčku s bezpečným bodovým náskokem před třetím v pořadí Biaggim.
Do roku 2004 tak vstupoval Gibernau jako jeden z největších favoritů na titul. To bylo umocněno ještě tím, že Rossi přešel dost překvapivě od Hondy k Yamaze a bylo velkou otázkou, zda s tímto, v té době bezpochyby horším motocyklem, naváže na své dosavadní mistrovské výsledky. Dnes již víme, že to dokázal. Výborně jezdil ale i Sete. Vyhrál stejně jako v předchozím roce čtyři Grand prix a jedno z těchto svých vítězství si připsal také u nás na Masarykově okruhu v Brně. Byl zde již nejrychlejší v kvalifikaci a v závodě svou skvělou formu jen potvrdil suverénním vítězstvím stylem start-cíl, když dokázal porazit právě Rossiho o celých 3,5 sec. Třetí byl Biaggi a tato trojice se pak stejně jako vloni seřadila v konečné klasifikaci MS v pořadí 1.Rossi, 2.Gibernau, 3.Biaggi.
Tak snad do třetice všeho dobrého, říkali si Seteho fanoušci a zřejmě i on sám, když byla zahájena další sezóna - 2005. A byla zahájena více než dramaticky – hned první závod v Jerezu přinesl souboj Gibernau-Rossi nejen kolo na kolo, ale doslova tělo na tělo. Oba udávali ráz celému závodu a jejich souboj o vítězství vyvrcholil až v samém závěru. Gibernau, hnán vpřed burácejícími domácími fanoušky, držel první pozici a užuž najížděl do poslední zatáčky. Zezadu se však řítil v mohutném ataku Rossi. Možná tam nechal Sete malou skulinku a Vale toho chtěl okamžitě využít. Pro oba dva tam ale místo nebylo. Došlo k tvrdému kontaktu, který na vnějšku jedoucího Gibernaua vyhnal ven ze zatáčky až do kačírku, zatímco Rossi na vnitřku vše ustál a nakonec projel vítězně cílem. Na tribunách se pochopitelně rozpoutalo peklo nevole a těžké dusno bylo i mezi oběma jezdci. Těžko však celou situaci objektivně zhodnotit a rovněž oba protagonisté měli na vše diametrálně odlišné názory. Rossi vše viděl jako sice tvrdý, ale férový souboj, kdežt
o Gibernou v tom zcela jasně spatřoval vrcholně nesportovní jednání a naprosto jasný pokus o úmyslné „sestřelení“. Jako by tento incident určil ráz celé další sezóně. Zatímco Rossi vítězil, Setemu se příliš nedařilo a z důvodů pádu či technických problémů řadu závodů nedokončil a nedokázal Rossiho ani jednou porazit. Nejblíže k tomu měl na Grand Prix České republiky v Brně, kde z těsného souboje o první místo musel svůj stroj odstavit pouhých pár stovek metrů před cílem.
Pro rok 2006 uzavřel Gibernau smlouvu s Ducati. Shodou různých nepříznivých událostí nebyla ale očekávání ani z jedné strany naplněna. Než si na sebe stačili pořádně zvyknout přišla hromadná havárie na Catalunya Grand Prix. Krátce po startu v nájezdu do první zatáčky kolidoval Gibernau se svým stájovým kolegou Capirossim a v hrůzostrašných kotrmelcích byl katapultován doprostřed celého pole jezdců, přičemž smetl několik dalších závodníků. Kromě mnoha pohmožděnin to odnesl především komplikovanou zlomeninou klíční kosti. A to mohl ještě mluvit o štěstí. Po operaci musel vynechat několik závodů, ale krátce po svém návratu si poranění klíční kosti obnovil a zase musel jít na operační stůl. Chyběl proto také u nás v Brně. Zajel pak pár relativně slušných výsledků (např. 2x 4.místo) ale po dalším pádu už ani nestartoval v závěrečné GP sezóny ve Valenci - vzpomeňte, to byl ten závod, kdy tam jeho náhradník Troy Bayliss dokázal senzačně vyhrát a Nicky Hayden po Rossiho pádu získal titul mistra světa. Gibernau ale končil sezónu bez titulu i bez vítězství. Celá situace kolem jeho dalšího působení ve světe Grand Prix byla složitá a nakonec vyústila v jeho ne příliš slavný konec kariéry. Ale přeci jen ještě ne tak úplně.
V roce 2008 se podílel na některých testovacích jízdách týmu Ducati a v roce 2009 dostal možnost jezdit Ducati v soukromém týmu Grupo Francisco Hernando, ten však v polovině sezóny z finančních důvodů skončil a následně Sete Gibernau ohlásil definitivní konec své závodní kariéry.
Datum narození: 15.12.1972
Místo narození: Barcelona
Výška: 177 cm
Váha: 70 kg
1995: 3. místo v mistrovství Španělska 250 ccm
1996 - 22. / 250 ccm, Honda/Yamaha
1997 - 13. / 500 ccm, Yamaha
1998 - 11. / 500 ccm , Honda
1999 - 5. / 500 ccm, Honda
2000 - 15. / 500 ccm, Honda
2001 - 9. / 500 ccm, Suzuki, 1 vítězství v GP
2002 – 16. / Moto GP, Suzuki
2003 - 2. / Moto GP, Honda, 4 vítězství v GP
2004 - 2. / Moto GP, Honda, 4 vítězství v GP
2005 - 7. / Moto GP, Honda
2006 - 13. / Moto GP, Ducati
2009 - 19. / Moto GP, Ducati
Svými výsledky si pak v roce 1992 vysloužil možnost dokonce nahlédnout do mistrovství světa, když na divokou kartu startoval na domácí Grand Prix Španělska v Jerezu. Vždy jednou do roka se na španělských okruzích svezl v mistrovství světa ještě v dalších třech letech, avšak jako „divočák“ tam žádného výrazného výsledku nedosáhl.
Pro rok 1997 nechal Gibernau za sebou rovněž třídu 250ccm a ve svém týmu přešel do královské kubatury, tehdy 500 ccm, ve které se usídlil po celou svou další jezdeckou kariéru. Po nováčkovském roce ve 250ccm tu tedy byla jeho další nováčkovská zkušenost, tentokráte v půllitrech, proti těm naprosto nejlepším světovým jezdcům. Tehdy všem vládl Mick Doohan a spolu s ním tvořili tu nejužší špičku například Okada, Aoki, Cadalora nebo Seteho krajané Criville, Checa či Puig. V této konkurenci obsadil nakonec velmi slušné 13. místo z celkového počtu 29 bodujících jezdců. 
U Hondy to řešili radikálně. Pro rok 2001 zůstal jen Crivillé, kterého doplnil Japonec Tohru Ukawa, zatímco Okada a Gibernau se museli poroučet. Sete si našel své nové angažmá u týmu Suzuki. Nebyla to však příliš dobrá štace, alespoň určitě ne taková, jakou si představoval. V předešlých letech s touto značkou dosáhl Kenny Roberts Jr. na titul vicemistra (1999) a v roce 2000 se stal dokonce světovým šampiónem. V úspěchy s motocyklem takového potenciálu věřil i Gibernau. Vyhrál sice svoji první Grand Prix, a to ještě dokonce před vlastním domácím publikem ve Valencii, což byla sláva převeliká, ale to bylo také jeho jediné pódiové umístění. Pravidelným sbíráním bodů z nižších pozic to dotáhl alespoň na celkové 9. místo a byl tak nakonec o dvě příčky výše než jeho týmový kolega Roberts.
Rok 2002 byl historický svým přechodem od tradiční kubarury 500ccm na „litry“. Gibernauovi se však s novou motorkou vůbec nedařilo. Po celou sezónu nedokázal bojovat o přední příčky a ani jednou se neprosadil na stupně vítězů. Nejblíže k nim měl u nás v Brně, kde zajel svůj nejlepší závod a dojel zde na čtvrtém místě. Zklamán z celkového až 16. místa se rozhodl využít možnosti návratu na motocykl Honda – tentokráte do týmu Fausta Gresiniho. Ukázalo se to jako správný krok a byly to nejúspěšnější roky celé Gibernauovy závodní kariéry. Vládu nad královskou kubaturou třímal Valentino Rossi, který v roce 2001 dokázal vyhrát kategorii 500ccm a v roce následujícím k tomu přidal i titul v nově zavedené třídě 990ccm.
Do roku 2004 tak vstupoval Gibernau jako jeden z největších favoritů na titul. To bylo umocněno ještě tím, že Rossi přešel dost překvapivě od Hondy k Yamaze a bylo velkou otázkou, zda s tímto, v té době bezpochyby horším motocyklem, naváže na své dosavadní mistrovské výsledky. Dnes již víme, že to dokázal. Výborně jezdil ale i Sete. Vyhrál stejně jako v předchozím roce čtyři Grand prix a jedno z těchto svých vítězství si připsal také u nás na Masarykově okruhu v Brně. Byl zde již nejrychlejší v kvalifikaci a v závodě svou skvělou formu jen potvrdil suverénním vítězstvím stylem start-cíl, když dokázal porazit právě Rossiho o celých 3,5 sec. Třetí byl Biaggi a tato trojice se pak stejně jako vloni seřadila v konečné klasifikaci MS v pořadí 1.Rossi, 2.Gibernau, 3.Biaggi. 
Tak snad do třetice všeho dobrého, říkali si Seteho fanoušci a zřejmě i on sám, když byla zahájena další sezóna - 2005. A byla zahájena více než dramaticky – hned první závod v Jerezu přinesl souboj Gibernau-Rossi nejen kolo na kolo, ale doslova tělo na tělo. Oba udávali ráz celému závodu a jejich souboj o vítězství vyvrcholil až v samém závěru. Gibernau, hnán vpřed burácejícími domácími fanoušky, držel první pozici a užuž najížděl do poslední zatáčky. Zezadu se však řítil v mohutném ataku Rossi. Možná tam nechal Sete malou skulinku a Vale toho chtěl okamžitě využít. Pro oba dva tam ale místo nebylo. Došlo k tvrdému kontaktu, který na vnějšku jedoucího Gibernaua vyhnal ven ze zatáčky až do kačírku, zatímco Rossi na vnitřku vše ustál a nakonec projel vítězně cílem. Na tribunách se pochopitelně rozpoutalo peklo nevole a těžké dusno bylo i mezi oběma jezdci. Těžko však celou situaci objektivně zhodnotit a rovněž oba protagonisté měli na vše diametrálně odlišné názory. Rossi vše viděl jako sice tvrdý, ale férový souboj, kdežt
o Gibernou v tom zcela jasně spatřoval vrcholně nesportovní jednání a naprosto jasný pokus o úmyslné „sestřelení“. Jako by tento incident určil ráz celé další sezóně. Zatímco Rossi vítězil, Setemu se příliš nedařilo a z důvodů pádu či technických problémů řadu závodů nedokončil a nedokázal Rossiho ani jednou porazit. Nejblíže k tomu měl na Grand Prix České republiky v Brně, kde z těsného souboje o první místo musel svůj stroj odstavit pouhých pár stovek metrů před cílem.
Pro rok 2006 uzavřel Gibernau smlouvu s Ducati. Shodou různých nepříznivých událostí nebyla ale očekávání ani z jedné strany naplněna. Než si na sebe stačili pořádně zvyknout přišla hromadná havárie na Catalunya Grand Prix. Krátce po startu v nájezdu do první zatáčky kolidoval Gibernau se svým stájovým kolegou Capirossim a v hrůzostrašných kotrmelcích byl katapultován doprostřed celého pole jezdců, přičemž smetl několik dalších závodníků. Kromě mnoha pohmožděnin to odnesl především komplikovanou zlomeninou klíční kosti. A to mohl ještě mluvit o štěstí. Po operaci musel vynechat několik závodů, ale krátce po svém návratu si poranění klíční kosti obnovil a zase musel jít na operační stůl. Chyběl proto také u nás v Brně. Zajel pak pár relativně slušných výsledků (např. 2x 4.místo) ale po dalším pádu už ani nestartoval v závěrečné GP sezóny ve Valenci - vzpomeňte, to byl ten závod, kdy tam jeho náhradník Troy Bayliss dokázal senzačně vyhrát a Nicky Hayden po Rossiho pádu získal titul mistra světa. Gibernau ale končil sezónu bez titulu i bez vítězství. Celá situace kolem jeho dalšího působení ve světe Grand Prix byla složitá a nakonec vyústila v jeho ne příliš slavný konec kariéry. Ale přeci jen ještě ne tak úplně. 
Datum narození: 15.12.1972
Místo narození: Barcelona
Výška: 177 cm
Váha: 70 kg
Kariéra v číslech:
1992: 1. místo ve španělském poháru juniorů1995: 3. místo v mistrovství Španělska 250 ccm
Statistika v MS Grand prix
1992-1995 - 4x start na divokou kartu1996 - 22. / 250 ccm, Honda/Yamaha
1997 - 13. / 500 ccm, Yamaha
1998 - 11. / 500 ccm , Honda
1999 - 5. / 500 ccm, Honda
2000 - 15. / 500 ccm, Honda
2001 - 9. / 500 ccm, Suzuki, 1 vítězství v GP
2002 – 16. / Moto GP, Suzuki
2003 - 2. / Moto GP, Honda, 4 vítězství v GP
2004 - 2. / Moto GP, Honda, 4 vítězství v GP
2005 - 7. / Moto GP, Honda
2006 - 13. / Moto GP, Ducati
2009 - 19. / Moto GP, Ducati
