Carlos Checa

Carlos Checa, co lze ještě dodávat? Nejen svým jménem oblíbený závodník i u nás (Carlos Checa by se dal do mateřštiny přeložit jako Karel Český), patří mezi výkvět motocyklového mistrovství světa. Jeho talent byl od dětství nepřehlédnutelný. Rodáka z předměstí Barcelony to táhlo k motocyklům. Za rohem navíc okruh Montmeló, co víc si mladý kluk mohl přát… Debutoval v roce 1993 jako jednadvacetiletý, což rozhodně nebyl příliš ideální věk. Místo konání první GP? Pochopitelně okruh u Barcelony. A výsledek? Pro nováčka dost neuvěřitelný! Checa skončil sedmý za matadorem světových oválů Jorge Martinezem. Zdařile si vedl i v silnějších dvěstěpadesátkách. Pro rok 1994 už měl připravenu soukromou Hondu v téže třídě. Přestože nezískal žádné pódiové umístění, zajel několik slušných výsledků a celkově bral 12. místo se ziskem více než 50 bodů. Ale to už klepala na dveře dá se říci osudová sezóna 1995. Checa netušil, že po sedmi odjetých závodech bude střídat v královských půllitrech těžce poraněného Alberta Puiga. Velice překvapivé rozhodnutí a rychlý přechod na daleko silnější stroj. Tak lze charakterizovat tuto neočekávanou změnu. Hned při svém teprve druhém startu mezi smetánkou se pro mladého nezkušeného jezdce otevřely neskutečné možnosti. V Brně dojel osmý a začal sbírat důležité body do klasifikace.
V roce 1996 dál pokračoval v týmu Fortuna na Hondě. V zahajovacím závodě sváděl tvrdý souboj se zkušeným Russellem a dokázal dojet těsně před ním na třetím místě! V Majajsii se mu dařilo i v budoucnu, a to i přesto, že se později jezdilo takřka výhradně na Sepangu. Během roku ovšem přišly potíže a také pády. Checa překvapil na domácím závodě v Catalunyi. U Barcelony se jednalo o jeden z památných závodů, na které nelze zapomenout. V popředí se Checa neuvěřitelně pral s daleko zkušenějším duem týmu Repsol Honda Doohan – Crivillé. Všechny udivilo, jak vyzrále Checa odolával útokům zejména ze strany Australana, který měl v tomto roce snad vůbec nejlepší rok své dlouhé kariéry. Také Crivillé dokázal držet krok, když v předcházejících závodech dokázal Micka porazit vždy až na pásce (A1-ring, Brno). Checa také vydělal v Eastern Creeku při GP Austrálie na neskutečném souboji obou „Repsolek“. Dojel třetí a připsal si druhé pódium kariéry. Nechal za sebou takové jezdce… Barros, Bayle, Cadalora, Ito, Goddard. Celkově osmé místo a 124 získaných bodů katapultovalo mladého Španěla rychle mezi širší špičku mistrovství světa.
V roce 1997 začal jezdit v barvách modrého týmu MoviStar Honda. Jak se později ukázalo, byly to nejšťastnější léta. Checa hodně profitoval z pomoci Alexe Crivilleho, s kterým se neustále poměřoval. Alex byl v tomto období velkým vzorem pro všechny Španěly, Checu nevyjímaje. Ve Francii, Holandsku a Katalánsku získal shodně druhá místa. Carlos se ale také nevyvaroval chyb, což ho stálo několik solidních umístění. Znovu poutal největší pozornost při svém domácím závodě u Barcelony. Doohan, zvyklý na skutečně famózní formu obou Španělů, neponechal nic náhodě a zvítězil. Znovu se jednalo o vynikající bitvu plnou soubojů a nádherných předjetí, kterou dnes málokdy při konání MotoGP vidíme. V roce 1998 přišel vrchol kariéry. Checa si získal nesmírnou popularitu jak mezi jezdci, tak i diváky. Tentokrát již „El toro“ reálně atakoval mistrovský titul až do osudného závodu v britském Doningtonu. Do té doby dokázal vyhrát v Jaramě, druhý byl v Sepangu a třetí na dnes již skoro zapomenutém LeCastellet. Do osudné havárie měl Checa na kontě 106 bodů a držel krok s prvním Biaggim i s dvojicí Repsol Hondy. Jak k situaci došlo? Při sjezdu v pasáži Craner Curves v tréninkovém kole nezvládl smyk zadního kola a dostal se do vysokého highsideru. Z poměrně vysoké výšky spadl na zem. Zprvu nevypadala fatální havárie v Británii tak zle. Měl pouze silné zhmožděniny. Po pár hodinách se ale přidala ztráta vidění, doktoři museli odstranit slezinu. Bohužel vnitřní zranění bylo vážnější, Checa se dokonce dostal do kritického stavu. Naštěstí se vše dalo do pořádku a po pauze v Německu se vrátil na okruhy závodem v Brně, kde skončil sedmý. Následky zranění se ovšem projevovaly zejména na jeho psychice. Těsně ještě v závěru roku udržel celkově za svými zády Brazilce Barrose, přesto se nemohl úplně radovat. V následujících sezónách se mnohokrát stalo, že vedl závod po famózní stíhačce a vzápětí spadl. Chyběla mu větší koncentrace, možná i fyzická síla. Myslím, že Donington skutečně zanechal hlubokou ránu... Následovalo šest dlouhých let v sedle Yamahy. Nejprve s podporou Marlbora, později s typickou sedmičkou v sedle týmu Fortuna Yamaha. Byly to bohaté roky s nejlepším umístěním v podobě pátého místa z roku 2002. Rekordního počtu bodů však Checa dosáhl o dva roky dříve. Z úvodních šesti závodů 2000 dojel čtyřikrát druhý! V Mugellu dokonce dorovnal náskok lídra Kennyho Robertse na Suzuki. Od tohoto momentu se mu úplně přestalo dařit. Propadl se až na celkově šesté místo i za stájového kolegu v týmu Marlboro Yamaha – Maxe Biaggiho. S černým korzárem se nadále dařilo Yamaze konkurovat famóznímu Repsolu v rukách Rossiho a Ukawy. Jenže dominance Hondy byla více než patrná, na tomto faktu nic nezměnil ani vynucený přechod k litrovým motocyklům. Rossi například v roce 2002 zvítězil v 11 ze 16 závodů. Yamahu mohla těšit pouze dvě prvenství Biaggiho a jasné stříbro v poháru konstruktérů. Checa dokázal profitovat z tovární podpory, přestože jasnou jedničkou zůstal právě Biaggi. Carlos se brzy začal trápit. V roce 2003 poprvé od svého vstupu do nejsilnější kategorie nedojel v žádném závodě na pomyslné bedně. Yamaha už byla tehdy v pomalém delíriu. Získala jedno pódium zásluhou Barrose. Sázka na Checu se ukázala jako lichá, přestože měl stanoveny velmi dobré podmínky. Přílši se později nezlepšil ani v roce 2004. Dojížděl kolem první desítky, jedinou světlou výjimkou bylo druhé místo v LeMans. Vale tehdy přišel k Yamaze a pozvedl ji téměř k dokonalosti. Checa ovšem v týmu Fortuna nezachytil tempo užší špičky. O rok později přijal pozitivně jako novou výzvu lanaření ze strany továrního týmu Ducati. Na konci roku z toho bylo i přes podařený závěr až deváté místo. O moc lépe si nevedla ani stájová jednička Loris Capirossi, závodící na Ducati již třetím rokem. Capirex se nejvíce podílel na vývoji v té době ještě ne zcela vyladěného motocyklu.
V Grand Prix Austrálie 2005 zajel Checa svoje poslední pódium v klasickém MS. I přes hodnotné výsledky musel vzít napřesrok zavděk polotovární verzi Yamahy v týmu Tech3. Nevýhodou navíc bylo obutí Dunlop, které skutečně již nebylo konkurenceschopné. Checa sice deklasoval ve výsledcích svého týmového parťáka Ellisona, ale na lepší než 15. místo to nestačilo. Skončila tak Španělova éra v sedle továrního speciálu.
V roce 2007 ještě přijal nabídku LCR Hondy a šéfa Lucia Cecchinella. To už byla opravdu poslední tečka. Carlose ovšem na konci roku zlanařila Honda superbiková, když měl nahradit odcházejícího šampiona Jamese Toselanda. V týmu Ten Kate rozhodně nezklamal. Připsal si dvě vítězství a sedm pódií. Během sezóny měl ošklivý kontakt s Maxem Neukirchnerem, po němž musel Němec vynechat několik závodů. Konzistentní výsledky ovšem svědčily o tom, že Carlos ještě nepatří do starého železa. Dokonce se mu také podařilo zvítězit v prestižní osmihodinovce na Suzuce s Japoncem Kiyonarim.
V roce 2009 skončil celkově sedmý, což rozhodně nebylo úspěchem. Navíc ho dokázal v celkové klasifikaci porazit „soukromník“ Leon Haslam. Vzhledem k finančním nákladům musel tým omezit počet na dva. Checa vypadl z týmu díky příchodu Jonathana Rey a přešel k Ducati k týmu Althea Racing. Zde v roce 2010 ukázal opět sílu. Skončil celkově třetí se ziskem 297 bodů. Zvítězil ve třech závodech a naprosto dominoval ziskem double v Imole. Jonathan Rey skončil díky slabšímu konci sezóny za ním, takže došlo tak trochu ke Španělově satisfakci za předchozí situaci u Hondy. Dobré výkony u Ducati dokonce Carlose „posunuly“ ke krátkému angažmá u satelitní Ducati Pramac. A jako ostřílený mazák si dojel pro jeden světový bod v závěrečném závodu ve Valencii.
V roce 2011 Carlos načal svou bezmála dvacátou sezónu v barvách Althey, tentokrát bez tovární podpory. Byl to ovšem naprosto famózní rok, protože se Checa stal poprvé ve své kariéře mistrem světa superbiků. Zvítězil v 15 závodech a 21x stál na pódiu. Pouze v 5 jízdách nebyl na bedně a to je naprosto neskutečná bilance na jezdce, který v minulosti častokrát z přemíry snahy chyboval. Zisk 505 bodů je vyšší než v případě předchozích mistrů Biaggiho (451) a Spiese (462). Během roku také pomáhal Valentinovi s vrtošivou Ducati v MotoGP a svými výkony již tak potvrdil dominanci ex-pilotů z klasického MS v superbicích. Na konci roku ho také lanařila BMW a Suzuki. Checa ale pochopitelně dal přednost jistotě a zvolil opět Ducati.

Datum narození: 15.10.1972
Místo narození: Sant Fruitos/Barcelona, Španělsko
Výška: 175 cm
Váha: 69 kg

1993 – mistrovství světa 125 ccm - 27.místo (9 bodů) Honda
1993 – mistrovství světa 250 ccm - 23.místo (9 bodů) Honda
1994 – mistrovství světa 250 ccm - 12.místo (54 bodů) Honda
1995 – mistrovství světa 250 ccm - 13.místo (45 bodů) Honda
1995 – mistrovství světa 500 ccm - 16.místo (26 bodů) Honda
1996 - mistrovství světa 500 ccm - 8.místo (124 bodů) Honda
1997 – mistrovství světa 500 ccm - 8.místo (119 bodů) Honda
1998 – mistrovství světa 500 ccm - 4.místo (139 bodů) Honda
1999 - mistrovství světa 500 ccm - 7.místo (125 bodů) Yamaha
2000 - mistrovství světa 500 ccm - 6.místo (155 bodů) Yamaha
2001 - mistrovství světa 500 ccm - 6.místo (137 bodů) Yamaha
2002 – mistrovství světa MotoGP - 5.místo (141 bodů) Yamaha
2003 - mistrovství světa MotoGP - 7.místo (123 bodů) Yamaha
2004 - mistrovství světa MotoGP - 7.místo (117 bodů) Yamaha
2005 - mistrovství světa MotoGP - 9.místo (138 bodů) Ducati
2006 - mistrovství světa MotoGP - 15.místo (75 bodů) Yamaha
2007 - mistrovství světa MotoGP - 14.místo (65 bodů) Honda
2008 – mistrovství světa superbiků - 4.místo (313 bodů) Honda
2009 - mistrovství světa superbiků - 7.místo (209 bodů) Honda
2010 - mistrovství světa superbiků - 3.místo (297 bodů) Ducati
2011 – mistrovství světa superbiků - 1.místo (505 bodů) Ducati