Thomas Luthi

Tom Luthi, mistr světa stopětadvacítek z roku 2005, zažívá aktuálně úspěšné období ve třídě Moto2. Dobře se adaptoval na nové podmínky šestistovek a jako jeden z mála jezdců z klasických „dvěpade“ patří mezi absolutní špičku. Dlouhá léta profituje ze spolupráce s Danielem Eppem, což mu také vyneslo titul, ale později tým přeci jen stagnoval po materiální i konstrukční stránce. Finance převzal Interwetten, což se nyní ukazuje jako správná volba. Pro letošní rok se už také cosi proslýchalo o vstupu do MotoGP, nicméně po zvážení (i s ohledem na předchozí nevydařené angažmá Aoyamy) se tým rozhodl pokračovat ve střední třídě. Švýcarskou enklávu zde ještě dotvořili Krummenacher nebo Aegerter. Také podpora ze strany firem působících v zemi helvetského hříže svědčí o poněkud jiném vztahu k motosportu, než je tomu u nás.

Švýcarský jezdec číslo jedna – to je momentálně Tom Luthi, narozený v obci Linden u Bernu, rodina ale žila v Oberdiessbachu. Začal jezdit pravidelně po závodech od 11 let. Na přelomu tisíciletí získal několik vítězství v minibicích, posléze i v juniorském poháru ADAC. V roce 2002 už zkusil i německý šampionát IDM a skončil ve dvackách třetí, mistrovství Evropy tehdy ještě platilo za kvalitní seriál a Švýcar zde získal titul vicemistra. Poměřoval se v něm také s naším Peškem, v mnohém jeho začátky byly podobné. Švýcar byl ale úspěšnější. Například v Estorilu získal divokou kartu a zajel zde deváté místo v sedle Hondy.
Za zmínku stojí, že ze všech tehdy bodovaných jezdců už aktivně jezdí pouze Pedrosa a Simon. O rok později nastoupil jako stálý účastník. Jednou na sebe upozornil na okruhu Catalunya, kde právě s Pedrosou svedl neskutečně vyrovnaný souboj. Další příčky obsadili De Angelis a Jenkner. Dobré výsledky zajistily mladému Švýcaru angažmá u Hondy i pro další roky. Nedařilo se ale okamžitě. Teprve desátý start přinesl body. Jinak se potýkal se zraněními, nebo s malou výkonností Hondy.
O to překvapivější byl průběh roku 2005. Se čtyřmi triumfy a osmi pódii se stal mistrem světa. Navázal tak nečekaně na tradici vynikajících jezdců – Taveriho, Dorflingera, Kneubuhlera. Český tým Elit pod vedením pana Eppa tak po dvou letech existence došel až na vrchol (navíc jedno z vítězství slavil i v Brně). Hondový kit RS125R dovedl velice těsně k titulu před Mikou Kalliem. Každý si uvědomoval, že obhajoba bude nesmírně obtížná.
S puncem švýcarského sportovce roku se pustil napřesrok do boje. Tým získal sponzoring Caffe Latte, což se objevilo i v názvu. Výkony ale nebyly dobré, celkově skončil osmý a novým králem se stal suverénně Bautista s konkurenční Aprilií.
Od roku 2007 se již dá hovořit o švýcarském týmu. Přesun do dvěstěpadesátek neznamenal posun k lepšímu. Spíš se dá hovořit o stagnaci. Pro Luthiho bylo také obtížné vyrovnat se s novým motocyklem Aprilia RSA250. Později přišla dvě pódia (Mugello, Assen), ale stále to nestačilo na další jezdce. Čárou přes rozpočet bylo vážné zranění, které si přivodil v Indianapolis. Vyřadilo ho na další tři závody.
Rok 2009 byl posledním pro klasickou třídu 250. Přestože Luthi nezískal pódium, nevedl si špatně. Celkově to znamenalo sedmé místo a návrat na ztracené pozice. Přestože u Aprilie byli daleko víc vidět Barbera, Bautista nebo Pasini. Přechod do nově zavedené třídy Moto2 Luthimu pomohl. Stabilizoval své výkony i přes vyrovnanost „dvojek“. Na čtyřech tratích bral pódium, hodně blízko k šestému vítězství měl v Silverstone, kde ho předčil jen Cluzel. Po závodě v Barceloně (druhý) dokonce snížil ztrátu na lídra Eliase (stejný podvozek Moriwaki). Na Sachsenringu už ale Elias jasně vévodil a Luthi po pádu nedokončil závod. Tím odstartoval šňůru nepovedených výsledků. Celkově skončil čtvrtý, ale s docela propastným rozdílem na trio Elias-Simon-Iannone.
V roce 2011 nadále působil u Eppa a s podporou movité firmy Interwetten. Po třetím místě v Kataru dojel druhý v Jerezu, sezónu tak zahájil znovu výborně. Na pódium pak čekal až do Motegi. Nešťastný Sepang mu přinesl radost v podobě šestého vítězství v kariéře. Raději by ho možná vyměnil za život Simoncelliho.. S podvozkem Suter získal celkové páté místo, kraloval ale Marquez a Bradl. V roce 2012 zahájil pátým a třetím místem (vždy s minimální ztrátou na vítěze). S trochou štěstí by to Tom Luthi s tradičně dobrým zázemím mohl dotáhnout až k boji o titul.
Stojí za ním také některá zajímavá fakta. Je nejmladším Švýcarem, který kdy zasáhl do bojů v MS (včetně získaného pódia v roce 2003 v 17 letech). Triumf v GP Francie 2005 byl první od Bruno Kneubuhlera (třída stopětadvacítek, GP Švédska 1983). V roce 2008 jezdil v týmu s naším Peškem. Získal poslední vavříny pro Hondu ve třídě 125. V Mugellu 2008 ziskem druhé místa navázal na J.Cornua (1989).


Datum narození: 06.09.1986
Místo narození: Linden, Švýcarsko
Výška: 172 cm
Váha: 64 kg

Kariéra v číslech:

2002 – mistrovství světa 125 ccm - 27.místo (7 bodů) Honda
2003 - mistrovství světa 125 ccm - 15.místo (68 bodů) Honda
2004 - mistrovství světa 125 ccm - 25.místo (14 bodů) Honda
2005 - mistrovství světa 125 ccm - 1.místo (242 bodů) Honda
2006 - mistrovství světa 125 ccm - 8.místo (113 bodů) Honda
2007 – mistrovství světa 250 ccm - 8.místo (133 bodů) Aprilia
2008 – mistrovství světa 250 ccm - 11.místo (108 bodů) Aprilia
2009 – mistrovství světa 250 ccm - 7.místo (120 bodů) Aprilia
2010 – mistrovství světa Moto2 - 4.místo (156 bodů) Moriwaki
2011 – mistrovství světa Moto2 - 5.místo (151 bodů) Suter
2012 – mistrovství světa Moto2 - 3.místo (27 bodů) Suter

Fotogalerie 2013

Fotogalerie 2012

Fotogalerie 2011

Fotogalerie 2010

Fotogalerie 2009

Fotogalerie 2008

Fotogalerie 2007

Fotogalerie 2006

Fotogalerie 2005

Fotogalerie 2004

Fotogalerie 2003

Fotogalerie 2002




TOPlist