Koupeno 5/2014. Prostě jedním slovem náš- Milášik (velitelka je ujetá z Prstenů);
Motorka koupena od Zuzy - známe se 40 let;
Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Yamaha XV 1100 Virago: volil jsem jistotu, vím jak se majitel o moto stará a znám styl jeho jízdy;
Yamaha XV 1100 Virago: vzhledem k mému návratu na 2 kola a skoku k silnějšímu obsahu, a především ke stavu, výbavě a ceně moto nebylo co řešit;
První dojmy - Je 15.6.2014 a já konečně poprvé usedám na svoji motorovou milenku. Zuzy má stejnou postavu jako já, proto již 1.usednutí je jako ve snu. Vše na svém místě a přesně v dosahu. Sám bych to lépe nenastavil. Majetnický pocit se mísí s velkou pokorou. Mám na to? Nebudu se hned tady válet? Pode mnou bublá motor a výfuky zvou k nějaké akci. Tak co? Ukaž jak se řadí? A kdy zabírá spojka? Hele! Jedu! Tak co blbneš? Vždyť je to paráda. Stejné jako před 1/4 stoletím. Nee! Lepší! Holka jede úplně parádně a dává mi sama pokyny, říká si, co teď právě chce. Takže nakonec jsem ani nezaznamenal žádný problém a byl nadšený z prvního svezení. Naprosto intuitivní záležitost. Určitě budeme brzy kamarádi.
Motorku bych doporučil pro - kochací jízda (prdprd cca 80-85km/h), zvládne samozřejmě daleko víc, ale proto jsem si ji nekupoval, hlavně pohodlí a pohoda pro věkovou kategorii a prckovaté postavy jako já- 54/170/76-80;
Doplňky na motorce - přepákování, laďáky, teploměr oleje, přídavná světla, centrální vypínač světel, hodiny, teploměr okolí, rolka, brašny, opěrka spolujezdce a nově malá skull-ka na předním blatníku
Recenze
Za měsíc mám najeto pouze kolem 700km. Prvních asi 60km sólo, pak již dabl.
Z vyhrožování, že si dám sám nejdříve 1000km, abych se s Viragem sžil, nakonec nic nebylo. Přirozené jednání stroje mi učarovalo tak, že jsem neodolal zkusit vzít svoji velitelku za sebe hned 2.projížďku. Nácviky nástupu a výstupu mé i mého závaží se také nekonaly. Oba jsme to zvládli na poprvé bez nejmenších problémů a stále se zlepšujeme. Stavba stroje snad ani nedovolí dělat chyby a provádět akrobacie pro pobavení publika. Nízké a široké sedlo dovoluje i nám "habánům" pevný postoj, takže i začínající ledvinka (natož zkušenější) má prostor pro pohodlné nasednutí a sesednutí.
Malá zkouška prostocviků na místě se závažím. Vše dávám v pohodě i se svoji výškou 170cm a momentálními 76kg. Pravdou je, že jsem hned na poprvé našel mrtvý bod a nyní již ho mám v rukách, takže se mi moto nijak nepřevažuje.
Ještě pár připomínek směrem k velitelce ohledně vyvažování na zadním sedle (ne jako kdysi na JAWA 250, kdy mi při 1.jízdě velitelka vyvážila náklon na 2.stranu a provedli jsme očistu v rybníku).
Rozjezd pohoda. Při váze 60kg ani nevím, že ji mám za sebou. Cvičně kontrola brzd.
Aha, pozor! Není to Babetta. Tady to opravdu funguje a reaguje hned i ve dvou.
Zatáčky projíždím pomaleji, zato s přehledem, protože jednak se sám ještě učím, a také nechci batůžek vylekat hned ze začátku. Motorka drží stopu rovně i v zatáčkách. Na křižovatkách také bez problémů. Poznámky ohledně rámu u mne naráží jako hrách na zeď.
Vzpomenu-li na JAWA stroje, tam i kdyby byl rám 2x takový, tak se stejně vlnily.
Tady naprostá spokojenost . Jak pevnost rámu, tak zátah motoru, ovladatelnost na místě i za jízdy. Veškeré představy a reference předčila realita. K tomu ten zvuk...
Nevím, kdo se pro koho narodil- jestli Virago pro mne, nebo já pro Virago.
1.jízda kolem komína nakonec byla 106km. Jediná brutálnost, která nás dostala do kolen nebyli plechovkáři (napoprvé nás jich "přehlédlo" pouze 6) a zácpa v Chrudimi, ale naše helmy z dob dřívějších. Tuto nepříjemnost jsme vyřešili ihned koupí nových hlavokrytů a samozřejmě pohodlnými rukavicemi i plachtou pro Milášika ještě ten den.
2.vyjížďka po 2 dnech je ale již jiná káva. První metry při řazení a brzdění cítím občas ťuky ťuk vzadu helmou do helmy, ale. po pár km najednou klid. Pár ohybů silnice ještě cítím vzadu přitisknuté nohy a ruce v bocích mne trochu otáčí. S počtem najetých km stisk a napětí vzadu ustává a mám dojem, jako bych jel sám. Zrcátka mi prozradila, že velitelka změnila polohu a opřena o opěrku se kochá, čímž mne zapomněla korigovat. Sama přišla na to, že drží-li osu moto díky opření, nemusí dávat pozor na to, kdy a jaký náklon zvolit. Při nezbytné zastávce u benzínky mi potvrdila, že nechá-li se vést Milášikem, může si jízdu vychutnávat naplno a bez nervozity. Rázem také objevila úplně jiný svět. Přestože jsme od mládí vlastně neustále autmo na silnicích (měsíčně kolem 10000km), nedá se pocit z jízdy na 4 a 2 kolech vůbec srovnat.
Od této projížďky mám vystaráno. Sama velitelka mne vyzývá do sedla. Mít více drobných, asi bychom ani neslezli. Proti jiným klukům mám tedy určitě velký předpal v tom, že ta moje se také našla v motorkaření. Mrzí mne však, že za 33 let jsem ji nedokázal přimět, aby si udělala řidičák. Paradox, když uvážím, že má jako spolujezdkyně najeto více než kdekterý profík. Ani bych to nespočítal. No, ještě uvidíme. Třeba se ještě zadaří, když ji to tak chytlo. Samozřejmě, že již mapuji XV 535-ky. Co kdyby, že?
3.cesta na 2 kolech potvrdila mé představy, že budeme potřebovat více než 1 rolku a 2 malé brašny. Na vyjížďky fajn, ale již menší piknik je trochu problém. Místa nic moc a ještě méně. Návrh na přezbrojení větších brašen prošel. K tomu pořízení nosiče a kufru, také kabelky, 2.rolky i chlastáků je na pořadu dne. Není ta moje velitelová úžasná? Někdo skrblí, potajmu odkládá bokem a já bez problémů zahrnu doplňky do rodinného rozpočtu.
Již máme za sebou i 1.servis. Sice s ptákovinou, ale 3000,-Kč den před dovolenou nálady moc nepřidá. Zajel jsem si pro nový náhon k tachometru a vzal si i nové lanko.
Při zpáteční cestě asi 10km od domova přestal pracovat budík rychlosti a počítadlo. Zjistil jsem sice, že pouze praskl mosazný vehementík čumící ze šneku ne předním kole, do kterého se strká čtyřhran lanka a na závit na něm se uchytává převlečná matice lanka. Musela to být závada ještě snad z výroby, protože tyčka držela pouze na 2mm svého obvodu (1,5cm?), což bylo vidět dle čerstvého zlomu. Blbina, říkám si, drobnost za pár drobných a 20min.času. Nějak mi ale v tu chvíli nedošlo, že tuto banalitu nevyřeším jinak, než nucenou koupí celého ústrojí. Čas byl mým nepřítelem, a místo cigár (nebo 100,-Kč) za zaletování vehementové trubičky, tedy opravy nestojící za řeč, budu muset vyhodit tolik peněz kvůli tomu, že je pátek odpoledne a v sobotu odjíždíme. Nikoho na opravu bych honem nesehnal a v našem Čechystánu samozřejmě takovou blbůstku samotnou nikde nekoupím. Tady se sežene tyčka pouze s celým šnekem, tedy když má člověk navíc ještě štěstí. Ber nebo neber, a basta. Zachránili mne hoši v servisu Yamaha HK. Měli, prodali, dokonce namontovali. Za to, že jsem trochu krvácel nemůžou. Díky nim jsem ale nyní již v klidu.
Před zasmáním ohledně spotřeby ještě připomínku k velikosti nádrže.Ta je na XV 750 opravdu malá a je to snad jediné slabé místo této výborné (pro nás nejlepší) motorky. Ještě trochu svíčky NGK při otevřených výfucích, ale po zkušenosti a radě (opět v servisu v HK), jsem již náležitě vyzbrojen. Přechod na Brisk nebo Champion bude nezbytný a rychlý.
Takže nádrž. Tady konstruktéři asi potřebovali Viragu provést také nějaký zápor, protože by se asi nic jiného v této kategorii a stylu neprodávalo. Obsah pouhých 12 litrů je výsměch. Právě v době největšího kochání jízdou se objeví hladové oko a člověk chtě nechtě jede k nejbližší pumpě. Připomínky typu, že po X km stejně bolí zadek, trnou nohy, bolí ruce atd.u mne jdou mimo. Nastavení řídítek, předkopů a pohodlná sesle řidiče i spolujezdce si nezaslouží zastavovat, natož v tak krátkých intervalech. To je přímo trestné.
A ještě spotřeba. Tedy děs a hrůza! Rezerva již po ujetí pár km. Počítadlo hlásí 129 a červené oko řve. Já se na to vys(e na to), no nic, jedeme dát bumbat. Naliju 11 litrů a nedá mi to a volám Petrovi (druhý dědek, také motorkář). Člověče, se z toho po.., chlastá mi to víc než já. Z 2.strany pousmání a popich něco v tom smyslu, jestli vím, že jsem vůl. Vím, a co má být. Že prý odkud pochází motorka. Samozřejmě, že vím, že je koupená přes něj a od koho. Stále nic. Teď již smích naprosto nepokrytý a já blb se stále nechytám. Skoro uraženě chci zaklapnout nic mi neříkající hovor. 2.dědek pochopil a hned s hlasitým výtlemem se ptá, jak asi počítá denní počítadlo, když je celý tachometr v mílích. Rána klackem do palice a kus urvané skály mi padá od srdce. Co já jsem za vola! Na počítadle je sice 129, ale v kolech je skutečných 206km. Spotřeba do 5,5 litru, a to se stále ještě učím. Takže se loučíme smíchem a mým slibem, že tuto nádrž si tedy vypije až do dna. Se bude mít. Ve Wisky (and no ice) si pěkně pochodí. Já sice vykrvácím, ale stojí mi to za to. A pak že nejsem vůl.
Závěrem. Virago 750 je stroj, který ví sám nejlépe, jak se má na silnici i jinde chovat.
Případný přehmat řidiče dokáže odpustit. Motorka není záludná ani lstivá.
Výkonu má celý přehršel (2 habaděje). Na to, jak se tváří, tak má i daný výkon.
Váha není problém, stačí vystihnout bod 0 a je vyhráno.
Manipulaci na místě zvládne i prcek mých rozměrů. V podstatě téměř dámské moto.
V našem obsazení kolem 140kg jsem nezaznamenal žádný problém. Je ale fakt, že Tatry ani Alpy zatím nejezdíme.
Tento typ moto bych doporučil každému, koho bere tento styl. Každému, kdo se chce pobavit, odpočinout si i občas trochu zablbnout.
Máš jí moc pěkně vymazlenou, taky mám trubky místo výfuků, moc se mi to líbí.
Petr Kutná Hora