Oproti ZX 10 sice menší výkon, 121 k, ale lehčí asi o 25 kg. Už opravdu sportovní motorka.
Motorka koupena od Motorentechnik Scheuerlein Ansbach - Velmi dobré, dvě sezóny jsem tam pracoval. Tenkrát měl ofic zastoupení Kawasaki.
Výška jezdce: 180 cm
První dojmy - Nestandartní lakování se mi tenkrát moc líbilo. Byla to variace na červenočernostříbrný originál. Model ´90 (H2). Novější model´91 (J) byl ještě lepší, už opravdový moderní SBK, ale na ten jsem v té době neměl.
Recenze
Úžasná motorka. Tento model 1990 bazíroval na tovární závodničce z mistrovství světa na dlouhých tratích. Dalo se říci, že závodnička z r. 1989 se stala v r. 1990 normálním modelem. Oproti předcházející H1 převzala tato H2 (neplést si s podobně značenými dvoutakty v ´70 letech) ze závodničky pozměněný rám, jinou kývačku, větší chladič, hlavu motoru s většími kanály a závodními ventily (větší průměr), závodní písty a ojnice.
Úžasné zrychlení a jízdní vlastnosti. Nádherné poježdění. Pojí se mi s ní pár příběhů. Jako třeba jízda po lesní cestě z chaty v Hostýnských vrších po akci druhý den dopo. Jenže do rána nasněžilo. Na sportovních gumách maso. Nebo cesta na GP Rakouska 1993 na Salzburgring. Jel jsem z Ansbachu s kolegou, jež měl ZZR1100 (150 k). Prvních 100 km bylo po cestách a pak po dálnici. Řekl jsem mu, ať jede po cestách tak do 120 a na dálnici do 160. Mé přání vyslyšel. Ale po svém. Po cestách jel do 160 a na dálnici co to šlo. Takže abych ho stíhal, musel jsem si občas, ca. ve 220, podřazovat na 5ku, abych měl výkon. Dálnice z Mnichova na Salzburg se pak zahustila a Wolfi najel vlevo od levého pruhu a vesele uháněl dál. Nejdřív jsem si málem hrknul, pak jen nadával a pak se mi to zalíbilo. A tak jsme dojeli na GP, viděli parádní závod a cestou domů už jeli každý sám, ale stejným způsobem. Nebo první WSBK v Brně, 1993. Byl jsem domluvený s kamarády od nás, že se potkáme v neděli v 9 - 9.15. před hlavním vchodem na okruh. V Ansbach jsem si vše večer připravil, ráno včas vstal a protože poprchalo, oblékl jsem si i regenkombi. Pak jsem začal hledat klíč. Pod RK nebyl. Po půl hodině jsem ho našel ve sbalených věcech. Časový plán založený na moderní teorii "Just in time" se začal otřásat. No nic, to naženu cestou. Neděle brzo ráno = žádný provoz. Ano, ale v D taktéž = žádné otevřené ČS mimo dálnice. Na hranice jsem dojel s pár kapkama v nádrži. "Ochotný celník" mi poradil, že nejbližší pumpa je na kraji Domažlic, ca. 12 km. Nikdy v životě jsem nejel tak pomalu na velké motorce. Zpoždění narůstalo. Čas setkání vypadal abstraktně. Na pumpě jsem do 16 L nádrže nabral 16,6 L. Ještě že tenkrát motorky měly karburátory. Na ty se daly ujet 2-4 km. Čekalo mě 210 km po cestách přes Písek na dálnici a pak ještě 90 dálničních km na okruh. Byla neděle 7.05. Vyrazil jsem směr Masec a musel jsem za to opravdu tahat. I maximálku v obci jsem občas (= vždy) překročil. Ale v 9.10 jsem tam byl. Cestou jsem nechal dezén a tak to nazpět za deště pěkně klouzalo.
Na podzim 1993 jsem ZXRku prodal s tím, že příští rok se uvidí, co bude dalšího. Osud, život nebo pánbůh (jak kdo chce) z toho udělal pár let.
P.S. Opět mám jen jednu fotku. Ty v orig barvách jsou jen ilustrativní.
Díky
mazec tady ty starý střely..
Poctivý kladivo ještě... 