Kawasaki ZZR 1100 (1993)

osudová Zrzunda - láska na první pohled

Více fotografii

První dojmy - neskutečná síla, pružnost, rychlost, ale i kultivovanost a pohodlí. Budete si zpívat "Láďa jede autobusem" ...snad to přežiju...

Motorku bych doporučil pro - všichni, kdo chtěj přijít o papíry, peníze a zbytky pudu sebezáchovy

Doplňky na motorce - kufry

Recenze

Psal se rok 2002 a já pokoukával po svém prvním čtyřválci. Chtěl jsem Sůzu RF600 hrozně moc, fakt se mi líbila. Výkonovej skok z GPZety tak akorát. Pak se objevila RF900 a já si říkal: "to už je moc silný, to ne" ale stejně jsem skoro pro ní jel, když v tom se ozval kamarád, že prodá svou, fantastickou,oranžovomodrou sexy raketu ZZR1100 se 150ti koňma! Byl jsem blázen, ale musel jsem jí mít. Ve svých 21letech jsem skočil na svého času nejrychlejší motorku.. Všichni se doma modlili abych to přežil.. a já taky.

Od úplně prvního okamžiku jsem věděl, že to je ona. Sedla mi, neměla tak sportovní posez, že by se na ní nedalo cestovat. Jak se dala do pohybu, tak se i jako zázrakem ztratila její váha. Pravda, párkrát jsem s ní hodně balancoval na hraně, ale z dnešního pohledu to byly začátečnický chyby..

Nebudu tvrdit, že jsem úplně vždycky dokázal zkrotit smysly, vždyť Zrzunda prohnala kdejaký mnohem novější litry, o autech nemluvě. Tachometrově mi ukázala i téměř 300, ale to bylo fakt výjmečně. Většinou jsem na ní jezdil po výletech okolo komína, občas trochu dál. Později jsem jí vybavil sadou pevných kufrů (poté co mi od horkých výfuků shořely na dovolené ty textilní) a to už bylo velký cestování. Dodnes mě mrzí, že jsem nestihl Alpy.

Bohužel, v roce 2005 jsem jí musel dát sbohem. Těžké loučení. Možná to bylo tím, co jsme spolu všechno zažili, kde a s kým jsme byli, ale byl to jako rozchod s láskou... Za ty tři roky jsem nalítal 23.000km, naštěstí bez nehod až na pár drobných manipulačních pádů (ty štvou do dneška). Zajímavý údaj pro všechny, co tvrdí že taková potvora žere jak protržená: celková průměrná spotřeba 5,44 l/100km, max. 8,1 min. 4,25.

Za tu dlouhou dobu, co jí vyráběli, tak podle mě tyhle barvy byly prostě nejlepší. Nikdy se mi neokoukala a řeknu vám, i když jí je dneska 20 let (to je hrozný co?) tak mi občas prolítne hlavou, pak musim mrknout na fotky, zavzpomínám, a pak koukám na mobile.de a čekám, že se snad ta moje zase někdy objeví. To už ale bude mít doma podstavec a budu jí jen leštit a leštit.
... tak snad jednou...