Simson S 51 Enduro (1939)

je to brutus, koupil jsem ho od Pepovo táty v úpravě Dakar Extrem

Výška jezdce: 186 cm

První dojmy - Byl jsem zní úplně v prdeli, taková nádhera se jen tak nevidí, nádherný vzdušný vzhled. .

Recenze

Motorku jsem koupil od Pepovo fotra, když jsem ji viděl poprvé hrozně jsem se do ní zamiloval, byla skoro nová, měl ji sice dvacet dva let, ale prej na ní vůbec nejezdil a jenom ji leštil. Chybělo tam pár věcí, jako třeba přední kolo, řídítka, karburátor, nádrž, zadní kolo, sedačka, válec s pístem a převodovka v motoru. Vylil jsem pár bas tátovo lahváčů do vany a odevzdal flašky abych si mohl koupit chybějící kola. Stejně to bylo málo tak jsem ještě prodal sbírku ségry robertků našemu sousedovi p. Kozákovi, je to takovej hodnej sedmdesátiletej děda co ho pořád chodí navštěvovat desetiletí vnuci a vnučky, akorát je mi divný že jich má tolik. Nakonec jsem ty kola stejně ukradl panu Kozákovi z kárky a za ty prachy koupil další lahváče, abych měl prachy za další odevzdaný flašky. První rok jsem na ní jezdil tak že jsem ji vytlačil u nás za prasečákem na kopec a sjížděl na ní asi 20 metrů dolů k nám k baráku. No byl jsem mladej a neměl jsem peníze. Hned další rok se mi podařilo dokončit základní školu a protože mi bylo 19 tak jsem nastoupil do práce a začal vydělávat a všechno co jsem vydělal začal sypat do mýho parádního Simála. Na Motorkářích jsem se dočetl že vejfuky přidaj dvacet koní tak jsem začal tím. Stačilo vykuchat tlumič a hned tam bylo 20 koní navíc. Pak jsem měl ještě jednu fintu. Provrtal jsem píst vrtákem 2,7846 (stačí změřit metrem) abych eliminoval zbytečnej tlak nad pístem aby ten píst nebrzdil a hned to přidalo další koně. Ten průměr vrtáku jsem dlouho hledal, zničil jsem hodně pístů než jsem přišel na ten nejlepší průměr díry. Nejlepší je jich navrtat víc a kdyby se to začalo zhoršovat tak do tý poslední zalomit vrták. Hliník z odvrtanejch dir jsem nechal napadanej pod píst, bo jak všichni víme hliník je měkkej a krásně se utemuje na klice a vymezí všechny případný vůle. Měl jsem tam další vychytávky, ale nakonec jsem měl strach že ten výkon neunese konstrukce tý motorky tak jsem radši vyndal kolečka prvního a čtvrtýho stupně aby mne to nelákalo. jednička tam byla díky ohromnýmu výkonu zbytečná. Snížil jsem tím o dost váhu aby to jezdilo o trochu líp. Ještě dost pomůže vyndat z kola každej druhej drát, měl jsem to u Pepy co ladil Stadiony ve větrným tunelu u něj ve stodole a zjistili jsme že ty dráty rozráží vzduch špatným směrem a trpí tím tak aerodinamika. Původně jsem chtěl namontovat elektrony, ale měl jsem jenom plechový ze škodovky a nevešli se mi do vidlic, tak jsem jenom vyndal každej druhej drát a hned to bylo o dost lepší. Pepa říkal že jsem tam měl nechat jenom štyry, ale já se bál že by v tom ráfku bylo už moc dir po drátech a utíkal by mi tam tudy vzduch z bezdušovek.. I váha šla zase dolu . Když jsem půlil motor napadlo mne zvážit všechny šrouby co jsem z toho vyndal a věř nebo ne, celejch PĚT kilo. Tak už jsem je tam zpátky nedával, slepil jsem to Hermeticem (výkřik poslední módy v leteckým průmyslu) a stáhnul pro jistotu drátem. Když už jsem dělal motor, nastal ten pravej čas na zvýšení obsahu. Měl jsem v plánu z toho udělat dvouválec, ale Pepa říkal že to je na prd, že akorát zase zvýším „hmotnost“, nevím co to je ale já spíš měl starch že to bude hodně vážit a Pepa je fakt dobrej tak jsem dal na něj. Uříznutou klikovku z Kýrovce jsem tedy prozatím dal do regálu mezi ostatní tuningový díly. Bylo rozhodnuto, bude to jednoválec s ohromným obsahem!! Takzvaný jednobuch. Sehnal jsem válec ze Zetora 15, ale vešel se mi do toho válce celej motor. Tak jsem musel trochu ubrat. Nakonec přebroušenej válec ze stadiona na 43 výbrus od Pepy . Prej ho přebrušoval celou noc až prej úplně ztupil rašpli. Sice byl místama průhlednej, ale to mi v ničem nebránilo. Použil jsem píst z kompresoru. Ještě stojí za zmínku že jsem na píst nedal kroužky protože mi nešlo do hlavy proč tak dře o stěny. Každej trochu inteligentní ví že tření způsoubuje teplo a úbytek síly. Ccc nechápu. Konečně spasováno. Přišlo na prví nastartování. Bohužel jsem nemohl najít nakopávačku tak jsem to musel roztlačit. Vytlačil jsem to na kopec za prasečák, roztlačil, skočil na motorku a zařadil trojku. Nic – „kurva já zapomněl namontovat řetěz“. No nic montáž řetězu byla otázka chvilky. Rozříznout 12t hupcuk a řetěz byl na světě. Druhej pokus, Roztlačím, naskočím, kopnu kvalt, rána jak z děla a kolo smykem. Nejdřív jsme s pepou mysleli že jsme špatně nastavili rozvoďák, ale po rozpůlení motoru bylo jasný kde jsem zapoměl tu nakopávačku. Chybama se člověk učí. Zavaření díry v hliníkovým karteru byla pro Pepu maličkost, prostě jsme tam narvali špunt od vína, no spíš od sudu. Na druhý pokus motorka chytla, hned se mi vyrvala z ruky a mastila z kopce jak splašená a zastavila se až o garáž. Musel jsem sehnat nový přední kolo, konečně došlo na ten plechovej elektron ze Škodovky. Byl jsem z toho výkonu úplně v prdeli. Už bylo jedenáct večer tak jsme se na to pro dnešek vyprdli. Tu noc jsem nespal a těšil se na další den až se projedu. Vstával jsem ještě před půlnocí. Konečně se svezu. Motorku jsem radši našlápnul, chytla hned, na asi osmdesátý našlápnutí. Přál bych Vám slyšet ten zvuk, naprosto úžasný. Přesně jako ty stroje z filmu „Bořek stavitel“. Zařadil jsem dvojku, ještě že jsem tu jedničku vyhodil, a motorka se hnala dopředu jako splašená. Lítalo to neskutečně. Přisuzuju to tomu karburátoru z tátovo Octavia TDIJVPOSDJ. Největší problém nastal s tím že když jsem měl naladěno tak motorka nebyla schopná jet po dvou, sebemenší vrknutí plynem, byť o milimetr, tak se mašina stavěla na zadní. Mohl jsem jezdit jen po rovinkách bo jsem vždycky ze zatáčky vylítl do kopřiv.Přední kolo bylo výkonem pořád v luftě. Nakonec jsem musel namontovat za zadní kolo takovou tu rampu co používají při sprintech na 400m abych se nepřevracel. Bo jsem měl doma jenom kolejnice co jsem vyboural z překladů ze sousedního prasečáku tak váha malinko zase narostla. Ale to jsem hned vyřešil dalším laděním výfuku. Tentokrát jsem vyhodil výfukový koleno. A od tý doby nevím proč se vůbec neohřál výfuk. Ani Pepa nevěděl. Chvíli jsme nad tím laborovali, ale na nic jsme stejně nepřišli. No mašina po technický stránce chodila jak má tak byl čas na „image“ Pepa říkal že prej Akrylový barvy jsou dobrý, tak jsem koupil plechovku, váleček a šlo se na to. Vyšlo to parádně, bylo takový umělecky flekatý. Tak jsem to chtěl. Bohužel při mytí motorky to všechno slezlo, bo to prej měla bejt AKrylátová barva. Pepa mně tentokrát pěkně nasral. Na usmířenou mi jako dar koupil samolepicí proužky na ráfky. Dojalo mne to, brečel jsem. Slavnostně jsme je s pepou nalepili a já abych se ukázal jako že si ho vážím co pro mne a moji motorku udělal a taky už jsem měl z toho výkonu strach, jsem Pepovi navrhnul že to může zkusit jako první. Ten kokot to zase narval do vrat garáže. Ještě že jsem měl další plechovej elektron ze škodovky. Proužky jsme raději strhli, bo toho výkonu už bylo opravdu moc i na takový zkušený ridery jaký jsme byli my dva. Přišel čas vyřešit jestli Kůže nebo textil.
Po pár měsících když se rozkřiklo co mám za mašinu a všichni se na ní jezdili koukat a fotit to do nějakýho časopisu, jmenoval se myslím „Zvěrstva“, přijeli i jakýsi páni celý v černým a chtěli ji odemne koupit, byli nějaký divný, ten jeden se snad jmenoval Ducáto, nene Duceto, ne Duracel, nebo tak nějak.Jo už vím Ducati. Přemlouvali, nabízeli kde co a tak jsem jim to na konec bouchnul, protože už jsem stejně měl v hlavě další projekt. Babeta V6 Adventure. Musel jsem jim podepsat že nebudu nikde prezentovat moje úpravy který vedly ke zvyšování výkonu, že prej to použijí pro svoji značku, ale nakonec za to stejně nezaplatily tak na ně kašlu.