Honda XL 600V Transalp (1998)

Tento článek je popis sedmi let zkušeností s TransAlpem

Více fotografii

První dojmy - V květnu roku 2005 se mi podařila koupě tohoto motocyklu. Jeho cena byla na dnešní poměry neskutečných 120 000,- Kč, původ z ČR, se servisní knížkou a třetím majitelem v ní. Byla to taková z nouze ctnost, protože na pěknou Afriku Twin nebyly peníze… Podle stavu a zápisů v servisní knížce stav tachometru cca 34 800 km odpovídal. Nyní v roce 2012 je na TransAlpu najeto téměř 80000 km. Tedy je jasné, že nejsem žádný dálkoplaz a moc toho nenajezdím, průměrně kolem 6 000 km ročně. Jen loni jsem najezdil trochu více. Vyvezl jsem Tranďáka k Ochridskému jezeru v Albánii. Motorka má pár šrámů, neb jsem ji párkrát odložil, ale nikdy se nestalo nic závažného, kufry s padacím rámem vše zachránily. Po motorické stránce nemohu stroji vytknout jedinou chybu a dělám jen pravidelnou údržbu. Ke své osobě uvedu jen, že vážím asi 80 kg a měřím 176 cm, v terénu moc jezdit neumím a tak jezdím hlavně ON road po naší krásné zemi. V údržbě motocyklů se příliš nevyznám a jsem spíše jejich uživatel, ale věřím, že mají duši a je třeba s nimi s láskou zacházet. Někteří z Vás mne a moji motorku znáte z Motoroute setkání. Motorku jsem koupil s tímto příslušenstvím.: • Hl avní stojan. Výborný na delší parkování, odlehčíte pružiny a také dobře slouží při údržbě řetězu a zadního kola. Ale postavit na něj motorku není žádný med. • Padací rám. Nejenže ochrání motorku a kapotáž při lehčím pádu, ale hlavně se na něj dá navěšet spousta věcí jako světla, brašničky a kanystry. Také se za něj dá lépe zvedat motorka na hlavní stojan. • Nosič na kufry Givi. Nyní je doplněn pomocnou vzpěrou v zadní spodní části nosiče a adaptérem na kufry TRAX od SW Motech . • Zvýšené plexi ermaX. Jsou za ním turbulence ve vyšších rychlostech. Nemám žádnou zkušenost s jiným plexi, ale uvažoval jsem o koupi plexi Vario Tour.

Doplňky na motorce - • Progresivní pružiny v předních vidlicích - zabraňují přílišnému ponořování přední vidlice při brždění přední brzdou a hlavně při přejezdu nerovností nejdou tlumiče na dorazy.
• Zvýšení řídítek pomocí nádstavce SW motech o 30 mm - je to poznat hlavně při jízdě ve stupačkách. Nemusím se tolik ohýbat k řidítkům a to měřím jen 176 cm. Zároveň je to asi i maximum o co se dá zvýšit, aniž by jste museli měnit kabeláž a brzdové hadice.
• Zajištění odpružení řídítek - TransAlp má držák řídítek upevněn v horních brýlích přes gumové silentbloky, asi z důvodu odrušení vibrací do řídítek. Při velmi pomalé jízdě se mi však rozkmitávaly řidítka a nešlo jemně korigovat směr jízdy. Proto jsem držáky povolil a pod silentbloky, ze spodní strany brýlí, vložil vysoustruženou duralovou podložku. Nyní jsou řidítka vpodstatě napevno, ovladatelnost ve velmi malých rychlostech je parádní a s vibracemi v řidítkách taky není problém.

Další úpravy již nemají vliv na jízdní vlastnosti, jsou zpříjemněním jízdy.

• Cyklo computer - nejlevnější vodotěsné hodiny a zároveň druhé počítadlo kilometrů. Nyní ho používám málo, protože jsem pořídil navigaci a ta všechny tyto funkce má. Magnet jsem připevnil na drát výpletu, jen snímač bylo nutno připevnit na duralovou podložku, aby nebyl daleko od magnetu.
• Vyhřívané rukojeti - aby hřály jen při zapnutém zapalování, zapojil jsem je na drát vedoucí k čidlu spínání ventilátoru chladiče. Vyčetl jsem to někde na internetu a funguje to.
• Přídavná světla - použil jsem mlhovky Hella, které jsou zapojeny přes spínací relé pomocí třípolohového vypínače ( zapnuto – vypnuto – zapnuto ). V první zapnuté poloze mlhovky svítí již při zapnutém parkovacím světle i s hlavním tlumeným a dálkovým světlem. Toto zapojení používám přes den, svítím jen parkovačkou a mlhovkami. Abych v noci neoslňoval protijedoucí vozidla požívám druhou polohu vypínače – zapnuto. Přídavná světla svítí jen s dálkovým světlem. V noci mlhovky svítí krásně do stran. Poslední dobou zvažuji výměnu jedné mlhovky za dálkové světlo, hlavní dálkové světlo příliš dobře nesvítí a o tlumeném ani raději nemluvím.
• Přídavná LED světla pro denní svícení - Ta jsou zapojena přes vypínač přímo na parkovací světla.
• Zásuvka 12 V – velká (auto zapalovač) - je zapojena na palubní desce.
• Zásuvka 12 V „cinč“ - většinu elektronických doplňků na motorku jako je osvětlení mapy na tankvaku, nabíječky nebo zdroje pro vysílačku mám předělané na cinče používané běžně k propojování audio a video techniky. Jsou malé, poskytnou dostatečně pevné propojení komponentů a hlavně jsou levné. Dva cinče mám vyvedené do zadního horního kufru, který je na motorce napevno.
• Kryt tlačítek startéru a klaksonu - asi to znáte, naložená motorka, tankvak na nádrži, při vytočení řidítek nechtěně troubíte nebo startujete. Kryty jsem vyrobil z toho co dům dal, jeden z nerezu (je tužší a pevnější), druhý z hliníku, ale chtělo by to alespoň dural.
• Duralová krabička na nářadí - koupil jsem již použitou na inzerát a přišrouboval ze spodní strany nosiče vrchního kufru nad zadní světlo.
• Nosiče kanystrů - na svoji loňskou balkánskou cestu jsem doplnil motorku nosiči kanystrů na benzín a pitnou vodu, které jsou zavěšeny na padací rámy a připevněny vždy jedním pojistným šroubem. Pěti litrový kanystr je po vložení zajištěn gumycukem. Dnes se na tento doplněk dívám s úsměvem, v podstatě nebyly potřeba. Leč dvakrát jsem dojížděl k benzínce s téměř prázdnou nádrží, ale s jistotou rezervy v kanystru. Musím poznamenat k jízdním vlastnostem, že se motorka krásně v zatáčkách vedla a překlápěla ze strany na stranu. Při rychlých přesunech na dálnici byla klidnější, prostě získala jistotu dělové koule. Hlavně se však nosiče s kanystry osvědčily jako padací rámy. Plně naloženou motorku jsem na ně a kufry dvakrát odložil, pokaždé na jinou stranu. Nejdřív v rychlosti chůze na pravou stranu při dobržďování na chorvatské celnici. Motorka se jen lehce opřela o kanystr a kufr a vypadala jak lehce odložený baworák, který se opřel o pravý válec. Asfalt byl tak hladký a rychlost malá, že nebylo nic poznat. Po druhé to bylo horší. V jedné ze zatáček nad Kotorem jsem se v zatáčce kochal tak, až jsem se lekl protijedoucího Fiata Ducato, přebrzdil jsem přední kolo a plácl sebou asi v padesátce na levou stranu, tam si motorka regulérně lehla na bok. Opět tam byl kanystr a kufr, motorka ani já jsme neutrpěli. Řidič v protijedoucím autě také ubrzdil, pomohl mi zvednout motorku a jelo se dál. V kempu jsem potom kombinačkama porovnal duralový nosič kanystru.
• Navigace Garmin Zumo 660 - co k tomu dodat. Cesty páně Garmina jsou někdy nevyzpytatelné a občas mne provede i cestami, které ani na tištěných mapách nejsou. Ale je s ním sranda a mám ho rád.
• Intercom - no tak to byl problém se zapojením. Nebylo kam jej namontovat. Nakonec jsem ho musel dát napevno do zadního vrchního kufru. Znamenalo to sundat nádrž a táhnout všechny dráty přes celou motorku, vyšlo to tak, tak. Pozor, u krku řízení musíte vézt kabely levou stranou (z pohledu řidiče, po směru jízdy), je tudy vedena i originální kabeláž. Druhou stranou, i když je zde více místa, to nejde, protože tam je termostat nebo hadice od chladiče. Prostě to tam hodně hřeje a nevím, co by na to izolace drátů říkala, lépe jsem to nevymyslel. Intercom bylo také nutno zapojit přes odrušovač, protože v něm při běhu motoru pískalo. Možná vina vedení kabeláže intercomu kolem originálních elektrických svazků motocyklu(?).
• Větší plotna bočního stojanu - aby se „policajt“ nebořil do trávy, byla tam nejdříve podomácku udělaná duralová plotýnka. Železný konec stojánku postupně uhnil nebo se uklepal, a tak jsem tam nechal přivařit dvojku plech podobného tvaru.
• Boční kufry SW motech Trax 45 l 1. generace - jedině co mohu těmto kufrům vytknout, jsou ostré hrany uvnitř kufru, vzniklé po opracování jednotlivých hliníkových dílu.

Doplním jen, že na to kolik tam mám nainstalováno dalších elektro-doplňků, tak alternátor a baterie stíhá. Baterka je tam skoro šest let, hlavně v létě a horku kontroluji a občas doplním destilovanou vodu. Nicméně přiznávám, že poslední měsíce již dávám baterii na udržovací zdroj, protože je zralá na výměnu.
Asi před dvěma roky jsem se v chladném počasí potýkal s nefunkčním přepínačem blinkrů. Závada se projevila vždy, když teplota klesla pod deset stupňů. Původně jsem si myslel, že za to může přerušovač blinkrů, ale když jsem ho dal na chvíly podchladit do mražáku, poté ho opět zapojil a on bezchybně pracoval, musel jsem hledat jinde. Nakonec jsem jen prostříkl přepínač blinkrů WD sprejem, až to teklo všemi otvory ven a problém byl vyřešen. Zde platí heslo. kdo maže ten jede a kdo maže fest ten i blinkruje.

Snad největším nedostatkem TransAlpu je absence jakéhokoliv úložného prostoru. Ani pod sedlo se nic nevleze a sundáte ho až po demontáži podsedlových plastů a povolením dvou šroubů. Ale to je jen výtka stěhováka. Když už píšu o sedle, zvládl jsem na něm ujet nejvíce asi 780 km, při přesunu z Rumunska na Slovensko, z toho bylo asi jen 40 km po dálnici. No nic moc, mohlo by být trochu měkčí.

Na závěr tohoto povídání chci připomenout dva dlouhodobé testy motocyklů Honda a to Varadera a Afriky Twin, na kterých Jarda Šíma najezdil statisíce kilometrů při svých dlouhodobých testech. Vzhledem k tomu, že TransAlp je ze stejné rodiny, tak si myslím, že další roky bude spokojeně jezdit dál. Z mého pohledu Vám mohu stroj jen doporučit, sám jej vlastním již sedm let k úplné spokojenosti. A pokud jej vyměním, tak jen proto, abych pořídil trochu větší a pohodlnější cestovní enduro, ale z hlediska kvality a jednoduchosti stroje si však nejsem jist jestli udělám dobře.

Recenze

Cesty: Motorku používám jako dopravní prostředek, když cestuji tak nejradějí se ženou nebo sám. Občas s kamarády, ale max tři motorky. Letos jsem poznal vynikající partu lidí s křesťanského motocyklového klubu ROAD 146. Takže pokud to čas dovolí, jezdím na jejich akce.

Závady a údržba:

Jediná zásadní závada, která se vyskytla, byly popraskané dráty výpletu zadního kola. Nicméně domů jsem z Rumunska dojel po vlastní ose, ale bylo to tak, tak. Zadní kolo už šmatlalo tak, že jsem v těch lepších zatáčkách obrousil trochu boční hrany dezénu pneumatiky o výfuk. Po jarní cestě na Ukrajinu a jejich super cestách jsem výplet asi načal a protože niple nešly dotáhnout, tak mírně povolený výplet na Balkáně udělal své a sedm drátů se odporoučelo do věčných lovišť. Ve Šroubárně Hvězdnice mi udělali dráty i niple nové podle vzorků, které jsem jim poslal. Nově jsem vypletl kola sám a vycentroval mi je ochotný pán v cykloservisu.
Drobná závada, která mi zpestřovala život, bylo praskající spojkové lanko. Nicméně mohu si za to sám, protože opravu původního lanka ( prasklo při stavu tachometru cca 36 000 km ) jsem opakovaně prováděl vždy jen protažením nového lanka: tu z Jawy 350 nebo nějakého brzdového koupeného v cyklosportu . Samozřejmě nové lanko menšího průměru nemohlo vydržet jako originální. Po určité době jsem se práskl přes kapsu a koupil originální v Hondě. V současné době jsem ho nalezl i v nabídce konkurenčních výrobců náhradních dílů za poloviční cenu.
Takže v podstatě se na motorce, žádné závady nevyskytují a provádím jen pravidelnou údržbu buď svépomocí nebo motorku předám svému dvornímu servismenovi.

Jízdní vlastnosti:

Motor pracuje jako Hóóóndááá, co k tomu dodat, prostě něco mezi šepotem květin a jarním vánkem. Ideální rychlost na pátý, tedy nejvyšší rychlostní stupeň je mezi 90 až 100 km/hod, což odpovídá do 5 000 ot/min . Pokud jezdím sám a nevjedu na dálnici, tak se průměrná spotřeba pohybuje do 4,9 l/100 km naturalu 95. Na dálnici se dá jet i 130 km/hod, ale motoru se to pocitově moc nelíbí a spotřeba stoupne nad 6,7 l/100 km/hod . Takže je jasné, kam je tento stroj určen - na pohodové brouzdání krajinou po silnicích druhých i třetích tříd a úplně nejraději mám ty, co jsou označeny dopravní značkou „ Silnice se v zimě neudržuje“. V zatáčkách je mírumilovný a kam jej pošlete, tam jede. Samozřejmě jsem limitován výkonem motoru asi padesáti koní, leč pro normální jízdu dle rychlostních limitů je všeho akorát, jen při předjíždění řidič musí počítat s tím, že to chce více prostoru a času, než silnější a nebo novější cestovní endura. Zmíním se i o spotřebě oleje. V normálním jízdním režimu se pohybuje tak, že dolévám asi čtyři až šest deci na 6000 km. Jen loni, jsem v náročnějších, hodně horkých Balkánských podmínkách doléval zhruba 4 deci již po cca 4000 km. Olej kontroluji a dolévám pravidelně, aby byl stále na horní rysce kontrolky. Momentálně nejslabším článkem celého soustrojí je zadní tlumící a pružící centrální jednotka. Už s ní prostě nic neudělám a při plném zatížení se zadek motorky hodně ponoří a tudíž světlo svítí Pánu Bohu do oken a jízda je horší (manželka 50 kg, 3 kufry 40 l). Problém se dá jednoduše vyřešit nákupem plně seřiditelného nového tlumiče, ale za nějakých 13 000,- Kč. Takže to je jedna z věcí, kterou jsem zatím neudělal.