Ducati Monster 1000 (2004)

Nádherná, vášnivá a temperamentní Italka, co se nebojí říct svůj názor.
Když se jí něco nelíbí, tak o sobě dá vědět.

• 

  Takhle vyp...

• 

• 

• 

Více fotografii

Výška jezdce: 170 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Suzuki TL 1000S: Něž jsem se rozhoupal, byla pryč.
Aprilia RSV 1000: Měl jsem z ní ještě trocha respekt. Ale líbí se mi už od patnácti.

První dojmy - KU*VA ta jede jak urvaná ze řetězu.

Motorku bych doporučil pro - Chceš dělat bordel a mít něco exkluzivního - jdi do Ducati. Je to hlavně pro srdcaře a Italofili.

Doplňky na motorce - Je jich tam spousta.

Recenze

Zbožňuju Dvouválce, strašně mě přitahujou.
Navíc jsem Italofil, ty jejich střepy úplně žeru, hlavně Ducati. Ta značka ve mně vzbuzuje to, co žádná jiná, stačí vidět někde stát nějakej kousek a hned mám na xichtě hodně debilní výraz.
Bohužel, tahle úchylka není zrovna z nejlevnějších a supersportovní Ducati pro mě bude nejspíš hodně dlouho jenom sen.

Monster byl pro mě teda jasná volba, ta mašinka se mi hodně líbí. Když jsem jí byl prvně projet před koupí, tak to bylo teda fakt peklo, tohle předčilo veškeré mé představy (i když jsem to vlastně čekal).
To jak vystřelovala ze zatáček. Je taková správně zlobivá, furt se dere na zadní a já řvu do helmy, že chci ještě víc. Stačí jakákoli nerovnost a snaží se mi vyrvat řidítka z ruky. To se mi ku*evsky líbí, žadnej tlumič řízení nechci, takhle mi to vyhovuje.
Navíc je i dost pohodlná, není problém 200 kiláku najednou. Šlo by i víc, ale to by musela mít krapet větší nádrž. Vůbec z ní nejsem rozlámanej.
A ten nádhernéj zvuk, ať si říká kdo chce, co chce, žádnej čtyřvál nedokáže takhle krásně zazpívat.
Tohle je melodie mého srdce!!!
Ta mašinka je prostě ztělesněním zábavy. Kocháni se krajinou a plužení se podle předpisů ji vůbec nebaví, a mě taky ne. Rád jezdím pořádný tempo, a na tohle je prostě stvořená.
Čím větší magor za řidítky, tím líp.
Já se teda nepovažuji za něco Echt schopnýho, ale zase to doháním odvahou.
Musí se na ni hodně tvrdě, jinak neposlouchá, skáče a vůbec se jí nechce do zatáčky.
Ale jakmile se začne pořádně táhat, tak to je koncert, najednou tahá po asfaltě všechno co překáží většímu náklonu. Čím šílenější je nálet a průjezd zatáčkou, tím víc je ve svým živlu, tím líp funguje.
Tohle maj prostě Italové zmáknutý.
Jsou to magoři, a tak stavěj i takový motorky – šíleně drahý a s legendární italskou spolehlivostí – ta je jen tak dobrá, jak se staral předchozí majitel.
Jáko každá vášnivá Italka, taky vyžaduje speciální péči a fajnovej povrch.
Na hrbolatym asfaltě se nedá ani pořádně sklopit, protože skáče už když jede rovně.
Je to taková taliánská domácnost, nadává, že ji protahuju takovejma sračkama.

Info od podvozku by mohlo bejt lepší, konkretně to od předního kola. Možná se mi to jen zdá, ale měl jsem možnost prohnat Japonce (taky V-twin) a ten dával lepší odezvu. - Odezva se zlepšila o 200% po výměně oleje ve vidlích za plnou sintetiku CASTROL!!!
Plyn by mohl být kratší, to omotávání ruky kolem řidítka je děs.
Brzdy jsou perfektní, i když by mohli bejt ještě krapet ostřejší, nemám si na co stěžovat.
Taky je Ducatka dost háklivá na botičky, na tvrdších pryžích se zadek dost vrtí a na každém výjezdu si hraje s předkem na honěnou. To je sice parádní zábava, ale spíš chce nějaký dražší lepivky, aby se s ní dalo pořádně řádit.

Sezóna 2012:
Bajk jsem koupil v půli sezóny a navíc sem zrovna v létě byl měsíc marod.
Takže jsem stihl najet jen 5600 kilásků.
Cestou od prodejce, asi tak 200 kiláku jsem jel v tom největším chcanci, co jsem na motorce zažil.
Takže to, že Ital v dešti nejede je pasé.
Nevyhli jsme se taky nějakému tomu pádu, ale jinak to byla paráda.
Motorka fungovala skvěle, něž jsem se mrknul do servisky a viděl kdy byla naposled dělaná. Spojka byla po 3. mnou ujetejch tisících na tom už taky bledě.
Lamely i koš byli už hodně vymačkaný a chvilku na to už tam byl i pidi náznak prokluzu – musel jsem jednat. Takže z toho byl velkej servis.
Vyměnilo se vše co šlo a zkotrolovalo taky tak.
Paráda, najednou jede ještě líp. Šanci dostala spojka EVR se 42ma zubama, ta by měla prej vydržet o 10% dýl. Ale kravál dělá pořád stejnej, sousedi se z toho můžou zcvoknout.
Zvlášť když jsem jel párkrát ráno do práce a nechával jsem mášu stát tak 5 min. než se prohřeje.
Bohužel s touhle spojkou motorka stratila pidíneček charakteru, jasně, pořád tam lítaj ty šrouby, ale nemá tak razantní zákus, jak originál.
Už bych do EVR znova taky nešel, chci Ducati tak, jak má být.
Jinak jsme se byli z kámošem mrknout na Zlatý Kahanec. Byla to paráda, spálil jsem se jako prase a totálně vyvrátil to, že se na Ducati nedá cestovat.
Stačí pár pavouků a všechno jde, stan, spacák, karimatka, ještě batoh na mojim hrbu a jede se.
Víc nepotřebuju, navíc je Monster překvapivě pohodlnej, ale toho jsem si všiml už když jsem ho projížděl a neříkal mi pane. Sedlo se jen tak neprosedí.
Tahle sezóna byla dost divoká a i finančně náročnější, ale mám pár šokujících odhalení pro šťouraly:

1. Ital nejede v dešti – blbost, jenom je trošku uhopsanější.
2. Servis stojí majlant – trocha dražší to je, ale o moc ne (aspoň na vzducháči).
3. Dostupnost dílu – naprostá paráda, seženu všechno co chci.
4. Na Ducati se nedá cestovat – když nejseš měkejš, no problemo.
5. Servisní síť – mám skoro za rohem a přimo na fajnové cestě, zbytek doma.
6. Japonec ti na rovince ujede – a v zatáčkách bude překážet.
7. Spolehlivost – už mlčim, už mlčim.

Přes zimu jsem nahodil konečně karbonovej přední blatník a povedlo se mi odstranit překážky v podobě dvou totálně vyžranejch koncovek výfuku.
Svody putovaly dolů a byly upraveny na 2-1. Na řadu přišel Ixil za hodně dobrý prachy.
Ten se ale musel taky upravit, páč byl původně na Suzuki Gladius, takže bylo aspoň o zábavu postaráno. Teď by měl jít Monstřík konečně až na stupačku.

Sezóna 2013:
Po hodně dlouhým startu do sezóny (2 měsíce čekání na díl), jsem se dnes 15.6.
konečně pořádně povozil a potvrdil si, že teď už jde motka fakt až na stupačku.
A hned den poté jsme po hodně ostrejch 250ti kilácích zůstali stát v Bruntále.
Ložisko na klice K.O.

Teď už drndá u novýho majitele s motorem ala Multistrada a nahozeným letmáčem.

Za tu krátkou dobu jsme si užili hodně radosti a občas i zklamání.
Ale je to stejně skvělej stroj, má prostě něco, co ostatní ne.
Možná se k ní zas vrátím v podobě S2R. Budu na ni rád vzpomínat...