Triumph Tiger 955i (2006)

Po tom co mi přestal dostačovat výkon malého V-Stromu, ohlížel jsem se po dalším cestovním enduru. Koukal jsem po velkém V-Stromu, Varaderu, Caponordu. Potom mě nechal Tomáš svézt na Tigrovi a bylo vymalováno

Výška jezdce: 180 cm

Recenze

Sice je vyrobená v roce 2006, ale Tom ji kupoval novou až v roce 2008, takže je to skoro nová voňavka. No nic, nasedat.

První dojem - samet. Jak motor tak podvozek se chovají tak nějak jemně a sametově. Po delším svezení už dokážu trochu rozlišovat, takže mě zaujalo, že v nízkých rychlostech se podvozek projevuje spíš tvrdším charakterem, ale jakmile zrychlím, jakoby změkne a skvěle žehlí takřka jakékoliv nerovnosti. Dokonce i panelový povrch našich pseudodálnic mi najednou přijde celkem v pohodě. Podvozek rozhodně za jedna.

Motor je kapitola sama pro sebe. Po nastartování trochu šok, s originálním výfukem zní trochu jako průmyslový vysavač. Ale po rozjetí jej najednou přestávám vnímat a užívám si jeho tah skoro od volnoběhu. Když se rozhodnu jet ostřeji, najednou začne hrubnout a my pamětníci v tom slyšíme i zvuk motoru z wartburgu. Ale aby nedošlo k mýlce, nestěžuju si, chválím ! Jen jsem se přistihl, že mám trochu tendence jej podtáčet.
Rozhodně ale musím říct, že když se nedráždí, je to hodný velký tygřík. Ještě bude chvíli trvat, než se s ním sžiju, ale rozhodně za jedna

Když mám s Tigrem manipulovat na místě, přestože nejsem žádná sušinka, přistupuji k němu s respektem. Přece jen čtvrt tuny je znát a navíc, i s mými 180 cm dosáhnu tak tak. Ale v okamžiku kdy se rozjedu, najednou sedlám úplně jinou motorku. Lehkou a obratnou. Stačí jen nakouknout do zatáčky a Triumph už se do ní srdnatě hrne, vyloženě si užívá mé oblíbené kličkování mezi kanály a celkem není znát jestli jedu sám, nebo s batůžkem. Takže ovladatelnost také za jedna.

Další kapitolou je posed. Po V-Stromu to každá další motorka bude mít setsakra těžké. Z pohledu řidiče musím říct, že na Tigeru je minimálně stejně pohodlné sezení jako na Stromíkovi. Jen je trochu znát že motorka je spíš cestovní než enduro, takže stoj ve stupačkách je trochu nepřirozený a nepohodlný. Batůžek si mi trochu stěžuje že má oproti Stromu pokrčenější nohy a musí si je častěji protahovat, ale snad si zvykne. Takže posez jedna mínus.

Už při pohledu na štítek je jasné že neposkytne takovou ochranu jako ten na V-Stromu. Díky tomu že bývalý majitel vyměnil originál za šttek od MRA, a já jsem o trochu menší než on, jsem celkem v pohodě, ale o dost víc mi fouká na ramena, protože je úzký. Ale nic kritického to není.

Co se týká vybavení, je znát že to byl u minulého majitele mazlík a tak nechybí vůbec nic. Tygřík má xenon, vyhřívané hefty, padací rámy, sadu tří originál kufrů s opěrkou pro batůžek, takže nic nechybí s výjimkou zásuvky na navigaci. Ale to se brzy napraví.