KTM Duke 690 R (2011)

Lehoučká a hravá motorka s úžasným motorem. Zpracování na jedničku a komponenty od těch nej dodavatelů. Co víc si přát. V tuto chvíli již ne malý, ale prostřední Duke v ERkové verzi je to nejlepší, na čem jsem dosud jel.

Více fotografii

Recenze

Dlouho jsem zvažoval koupi jiné motorky a rozhodoval se mezi vším možným. Šest sezon jsem jezdil na své první motorce, krásné CBF 600 N ve světlemodré metalíze, která mi přinesla spoustu zkušeností a krásných okamžiků za řídítky. Hodně lidí o ní řekne, že je to taková "dívčí záležitost", já ale tvrdím, že ta motorka neměla chybu, tím spíš pro začátečníka. Poslední dvě sezony jsem ale začal šilhat po něčem jiném.

Chvíli jsem zvažoval cestovní endura typu Transalp nebo Triumph Tiger 800. Pak mě ale zase chytla láska k naháčům, a tak jsem začal koukat po 796 Monsteru a Street Triplu R. Na obou motorkách jsem jel a díky motoru u mně vedl Monster. Ten zvuk prostě tříválec z Hinckley svým nesporným charizmatem nedokázal vyrovnat. Přes to, že jsem věděl, že Street v ERku je lepší motorka, už jsem si málem mazal pro 796 Monstera.

Na štěstí se mi tehdy nepodařila prodat moje motorka, takže jsem si ji nechal do druhé sezony s tím, že příští rok se určitě už zadaří a já si koupím novou mášu. Na motorkářích jsem začátkem dalšího léto přečetl test Duka 690 R a zamiloval se na první pohled. Začal jsem se pídit, kde by měli předváděčku, abych se mohl svézt. Na konec jsem měl štěstí a našel přímo ERkovou předváděčku u dealera KTM Autonova v Brně. Stačilo pár metrů a měl jsem jasno. Bez ohledu na cenu jsem věděl, že nic lepšího pro své potřeby neseženu. To jak Duke brzdí, zatáčí, jak se hravě ovládá, jak je krásně neklidný, když je podtočený a naopak, jak zatahuje na čtyřmi tisící mě naprosto dostalo. Bál jsem se z prvu vybrací, že budou otravné, ale i když jsou mnohem výraznější než na čtyřválci, na kterém jsem dlouho jezdil, tak nemají tak vysokou frekvenci. Dá se říci, že vlastně docela příjemně masírují K tomu zvuk 690 ccm v jednom válci, to prostě chybu nemá, a to tam mám tovární výfuk. Za řídítky má člověk krásně uvolněnou pozici a nohy pokrčené tak akorát. I když je to jednobuch, tak si dovedu představit prodloužený víkend nebo klidně i dovolenou v jeho sedle. Hned první den jsem najel přes tři sta kilometrů a můžu říci, že Duke je pohodlnější, než byla CBF, alespoň tedy pro mne. Takže v delších cestách nevidím problém.

Kde problém ale vidím, tak to je dálnice, míněno česká dálníce. To ale platí asi pro všechny motorky vyjma endur. Na kvalitním asfaltu motor v pohodě zvládá cestovní tempo kolem 140, které je pro dálnici optimální. Zvládne sice prý i mnohem větší rychlost, zatím mám ale najeto jenom 2000, tak to nechci honit.

K jízdě samotné platí jednoduché pravidlo. Pokud chcete jet bez cukání, tak netočit pod tři tisíce, alespoň tedy u čerstvého motoru, možná si časem sedne a bude klidnější i pod touto hranicí. Vše se dá ale krásně korigovat hydraulickou spojkou. Pokud chcete jet svižně, pak netočit pod čtyři tisíce. Od této hranice motorka krásně zatahuje a člověk si připadá jako by ho vystřlili na gumě. Má sice "jenom" 70 koní (největší výkon v seriovém jednoválci), váží ale pouhých 148,5 kg s prázdnou nádrží, takže nedostatkem výkonu rozhodně netrpí. Točivý moment dosahuje stejné hodnoty. Motorka je krásně vyvážená a zadní brzdou ubrzdíte lecos, co na jiných mašinách musíte doplňovat předkem.

Prostě je to hravost sama. Vzhledem ke kvalitě českých silnic jsem ji poladil do měkčího nastavení podvozku, a dokud se silnice nezlepší, tak to tak i nechám. Motorka se krásně zklidnila na nerovnostech a nijak se tím nezhoršila přilnavost nebo ochota držet stopu v zatáčkách, spíše naopak.

Tolik tedy zatím asi vše, až zase něco nového objevím, tak to sem doplním.

Jinak budu rád, když se mi někdo ozve, kdo má stejnou motorku. Docela by mě zajímalo, jak si s tím někdo dává stoppie a záda. Jak jí mám zatím krátce, tak se tomu ještě vyhýbám, dokud ji nedostanu víc do ruky. Rád si ale poslechnu cizí dojmy.

Tak zatím zdar )