Zrodila se, aby rozdávala radost mladým i starým nenáročným (co se týče dynamiky) mototuristům na cestách i necestách...A daří se jí to!
Motorka koupena od FIRMA:Tass Motocentrum (Chrudim I)
Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Derbi Terra 125: Protože jsem na ní neměl peníze.
Derbi Mulhacén 125: Protože je pro dva malá a nepohodlná, nulová možnost upevnění zavazadel.
Aprilia Pegaso 125: Protože jich jezdí v republice jen pár, je těžké najít kousek v dobrém stavu a také kvůli spotřebě.
MZ 125 SX: Protože je velmi těžké jí sehnat + náročné shánění náhradních dílů.
Cagiva Supercity 125: Protože jsem prozřel, ujasnil si priority a zjistil, že ta motorka rozhodně na delší cesty není.
Honda CBF 125: Protože mi vedle Varadera nepřipadala jako plnohodnotná motorka. Sice pohodlná, ale malá a nesplňovala ve mně ten pocit bytelnosti (slabé vidle, slabý řetěz atd.).
První dojmy - Opravdu dost velká, stejně velká nebo o fous větší, než 600 cesťáky jako CBF atd. Těžká, ale ne tak, jak jsem se bál. Naprosto přirozená jízdní pozice, paráda. Motor ne tak tichý jak všichni strašili, zvuk pěkný, hlasitost tak akorát. Přesné řazení, pružný motor, pohodlný podvozek, trochu problémy s přední brzdou (nezvyk a nezkušenost se solidně fungující kotoučovkou) a taky s otáčením na malém prostoru (motorka se zavírala a byla znát vyšší váha na kterou jsem nebyl až tak zvyklý).
Motorku bych doporučil pro - Pro mladého i starého cestovatele, který nemá velké nároky na výkon a rychlost.
Doplňky na motorce - Tankvak Motodetail City, Kufr Kappa K30N, centrální stojan.
Recenze
5. 12. 2014 prodáno s těžkým srdcem dobrým lidem z nedaleka, tak se na ni budu aspoň moct jezdit dívat
Nerad bych se tu oháněl technickými daty, ta jsou dohledatelná na profilech mých Varakolegů nebo na googlu. Radši se budu ohánět pocity a zkušenostmi, které jsem za společné tři sezóny nasbíral.
Je to jedna z mála motorek ve své objemové kategorii, u které je jistá pravděpodobnost, že Vám vydrží déle, než do 18 let. Je to asi proto, že až na výkon motoru je to opravdu plnohodnotná motorka, která za svými většími kolegyněmi opravdu ničím nezaostává, naopak, když vidím, jak dnes například zrovna Honda šije motorky horkou jehlou, troufám si říct, že zrovna mé staré dobré Varadero na tom bude kvalitativně i výdrží lépe, než nějaké nové Hondí rozpočtovky.
Tak se zkrátka stalo, že mám Varánka čtvrtým rokem. Mám ho tak dlouho, protože jsem zkrátka za ty roky, co ho mám nenašel žádnou tak dobrou mašinu ve všech ohledech, které jsou pro mě důležité. Kdyby byla Honda co k čemu, a dělala by Varánka 250 (třeba s libovým motorem z VTR 250), klidně i na stejném podvozku a se stejnými brzdami, prostě bych ho bral všema deseti.
Začal bych asi tím, čím je Varadero ve své kategorii atypické, a sice velikostí a komfortem. Nikdy jsem neviděl macatější dvácu, ani mezi dvoutakty. Už jen to sedlo, které je mimochodem stejné, jako na Transalpu 650 napovídá, že tady se nepohodlím trpět nebude. Sedlo je opravdu velmi bohatě dimenzované, je velmi široké a vybrání pro řidičovo pozadí je opravdu velkorysé. Až tak, že já s 67 kily a s malým zadkem si můžu vybrat, chci-li jet více nalepený na nádrži a tím si zlepšit manévrovatelnost a hbitost motorky a nebo odsunutý až dozadu téměř k místečku pro spolujezdce a jet si lážo plážo. Jediné, co mi na dvojsedadle vadí, je, že spolujezdcova část není tak dobře udělaná, jako řidičova. Jednak je skloněná směrem k řidiči, takže při brzdění batůžek klouže a druhak je podle spolujezdkyně až zbytečně široká, prý z toho po delší cestě bolí zadek. Trojúhelník stupačky, sedačka, řidítka má naprosto ideální tvar, prakticky veškerá hmotnost vodiče spočívá na sedadle, téměř žádná na rukou, proto se mi nikdy nestalo, že by mě bolela záda. S mojí výškou 176 cm dosáhnu na zem pohodlně. Přední štítek by mohl být o trochu větší, abych si v létě nemusel vyndávat hmyz z mezizubních prostor, nicméně z hlediska ochrany před větrem v rychlostech, kterých Varan běžně dosahuje, vlastně stačí. Zadní nosič na zavazadla je bytelný. Ačkoliv je z plastu, a psaný max na 5 kg, vezl jsem na něm plný 30litrový kufr + gumovým pavoukem na kufru přidělaný ještě stan a nějaké další hačaperky, 10 kilo to dohromady mělo, ale nosič nezklamal a je stále na svém místě. Jediná jeho nevýhoda je, že se na něj špatně připevňují plotny (nevím, jestli je to problém Kappa ploten, nebo i dalších značek). Existuje speciální plotna přímo pro Váro, ale šikovné ruce si poradí i s klasickou.
Nyní k motoru. Vidlicový dvouválec, dva ventily na válec. Před seřízením jsem tvrdil, že bezcharakterní. Nyní po seřízení bohatosti směsi, výměně vzduchového filtru a vyčištění karburátorů musím říci, že nějaký charakter má, respektive že ho našel. Od volnoběhu do 4,5 tisíc je letargický a líný. Sice se rozjede, ale pomalu a je znát, že požadavky na jakoukoliv akceleraci v tomto pásmu motor ignoruje a nedělají mu dobře. Chválihodné však je, že ani v tomto pásmu motor necuká, nekucká a bez remcání drží rychlost, cože je dobré, chcete-li si něco v nízké rychlosti prohlédnout nebo pokochat se, dá se jet na čtyřku kolem 30-40 a dokud nechcete zrychlovat, motor nemá problém. Mezi 4,5 a šesti tisíci je takové uživatelské pásmo jedna, při motor se po počáteční letargii nadechne a díky krátkému zpřevodování otáčky na nižší kvalty docela rychle letí vzhůru. Na toto je třeba myslet při rozjíždění a pokud jedete ve dvou nebo pro svižnější rozjezd je dobré nepouštět spojku hned s přidáním plynu, ale počkat, až se motor trochu roztočí a pak teprve pouštět. Mezi šesti a dvanácti tisíci leží takové uživatelské pásmo dvě. Od šesti tisíc dostává motor po seřízení zajímavý hrubší zvuk a po překročení sedmi tisíc ještě malinko přidá na tahu. Od této chvíle táhne prakticky stejně asi do jedenácti tisíc otáček, poté pomalu uvadá. Se spotřebou benzínu se pohybuji kolem 3,6 litrů/ 100 km při jízdě sólo do 100 km/h a ve dvou do 90 km/h, častěji ale sólo i ve dvou kolem 70-80 km/h. Vzhledem k tomu, že to živí dva válce a 169 kilo pohotovostní hmotnosti, se to dá snést.
Podvozek se nepyšní nijakými superlativy nicméně není ani poddimenzovaný. Komponenty nepocházejí od žádných významných výrobců, ale kdo by to v této kategorii čekal. Přední 35 mm klasická vidlice je měkčí, ale na doraz jsem jí dostal asi jen dvakrát při opravdu tvrdém brzdění ve dvou. Není nijak nastavitelná, ale její tuhost lze upravit použitím hustšího tlumičového oleje. Zadní centrální pružící jednotka má nastavitelné předpětí, nicméně já jezdím pořád na nejtvrdší nastavení. Ani v jednom není přehnaně tvrdé a ve dvou je to i na to nejtvrdší nastavení koráb na rozbouřeném moři, na což je třeba myslet například při přejezdu zpomalovacích prahů. Brzdy jsou vpředu i vzadu kotoučové, dobře dávkovatelné, razantnější účinek by vzhledem k nemalé hmotnosti stroje nevadil, ale stačí.
Mé zkušenosti: ČZ 125, Jawa 125 Chopper, MZ SX 125, Honda CBR 125, Yamaha YZF-R125, Yamaha Virago 125, Yamaha Neo´s 50, Aprilia RX 125, Suzuki RG 125, Jawa 350/634.
Sázka na jistotu
Malej nebo velkej prostě Varan je super
Jsi docela odvážnej,že jsi se s 67 kily pustil do Varana.Já mám 68 kilo a 175 centimetru a stejně jsem Varana kvuli velikosti při výběru motorky zavrhnul.
pekný profil, prečítaný celý - motorku závidím
tak ať slouží
Pěknej stroj!!
