Suzuki XF 650 Freewind (1999)

Freewinda jsme přivezli z jižních Čech koncem září 2009 s téměř 27500km. Byl ve velmi pěkném stavu, jen pneu byly sjeté totálně naplocho. Chudák jezdil posledních pár kiláků asi jenom rovně, ale to se změní...

Recenze

Po třech sezónách (a asi 50 000km) mě role spolujezdce přestala bavit a přišel čas k dalšímu kroku. K mání byla zpočátku jen moped KTM Hobby 50 (ano, to se skutečně vyrábělo ), takže prvních asi 200km to odnášela ona. Po necelých dvou týdnech ovšem přestala stačit a na řadu přišel úžasný Simson Enduro 70. To byla změna vám povím . Zažili jsme spolu mnoho opravdu nádherných chvil No jo, byl vlastně první Simsona jsem si užívala půlku letošního léta a během dvou měsíců na něm najezdila kolem 2000km. Jenže sehnat nějakého parťáka na cestu bylo najednou nesmírně těžké. Za chvilku se mnou všichni odmítali jezdit (kdo by se divil). Trošku zkušeností jsem snad pobrala, takže nastal čas k dalšímu kroku - rozšíření řidičáku a nákup větší motorky.

Jenomže jaké? Jsem "odkojená" na Hondě Africe Twin 750 a BMW 1100 GS, takže o ničem jiném, než cestovním enduru nemůže být řeč. Jenomže pro začínající holku najít něco v požadovaném stylu není na našem trhu žádná legranda. O existenci Freewinda jsem neměla ani ponětí. Přeci jen se k nám oficiálně nedovážel a moc jich tu zrovna nelítá. Ale jakmile se objevil, nebylo o čem uvažovat. S váhou pod 180kg a výškou sedla kolem 800mm, to je přece paráda. Neuplynulo ani 14 dní a už stál v garáži.

První svezení bylo klasické - v noci, na štěrku, bez helmy, ale tak už to bývá. Musím říci, že mi hned tu první noc mi padl do ruky. Příjemná váha, lehká manipulace, snadné ovládání, prostě paráda...

První investicí byly pneu. Jinak to nešlo. Volba padla na osvědčené Mitasky (E-07). Hned potom padáky. Byla by škoda namáhat plasty hned na začátku Ale v této oblsti není výběr nijak pestrý. Vlastně jedinou možností na našem trhu je firma HepcoaBecker, ale jejich cena je vzhledem k ceně motorky naprosto šílená. K tomu si na ně člověk musí trochu zvykat. Vzhledem k tvaru nádrže vystupují dost do prostoru a ze začátku to nevypadá moc esteticky, ale jistě budou fungovat. Krom toho s montáží byla také trochu potíž - rámy bylo nutné malinko doohýbat na koleni, aby správně padly, ale nic hrozného.

Hned po prvním víkendu v sedle bylo také nutné přitáhnout odskok zadního kola. Motorka se v zatáčkách dost vlnila. Pomohlo to výrazně, ale stejně je podvozek lehce "žvýkací" . No jo, není to žádná silnice . Zato v lehkém terénu je Freewind zlatý. Krásná manipulace, prostě paráda!

Kromě vzlínajícího oleje pod ventilovým víkem nad hlavou (to je údajně kámen úrazu Freewindů) zatím bez potíží. Pouze po umytí někam zatéká voda a pak jsou potíže se startováním a při nízkých otáčkách chcípá (že by karburátor?). Bude nutné mrknout se dovnitř a potíž odstranit, aby pak člověk nebyl překvapený po silném dešti kdoví kde...

Jinak co dodat? Jednoválec - je to zábava! Člověk si pořád hraje se řazením a rozhodně se nenudí. A ten zvuk je naprosto úžasný. Myslím, že Freewind byl výborná volba, ale to ukáže až čas...

Během těch pěti týdnů, co Freewinda mám, jsem najezdila kolem 700km, takže to stačí fakt pouze na první zkušenosti. Letošní zima bude sakra dlouhá

Na Freewindu jsem od podzimku do jara najezdila kolem 5000 km - tak nezapomenutelných, jak to může být jen na první velké motorce. Přes rostoucí břicho už jsem skoro nedosáhla na řidítka, takže Freewind se slzou v oku putoval k dalšímu bikerovi. Za rok za dva, až prcek trochu odroste snad pořídím jiného jednostopého krasavce... Už se fakt těším