renocar_unor



PROFIL MOTORKY

Suzuki VL 1500 Intruder (2003)

Neaktivní Profil uživatele

Vlastník Hughes.de.Payns
Vloženo 29.9.2009
Aktualizováno 2.2.2014
Zobrazeno 9 800x
HODNOCENÍ PROFILU OD 32 UŽIVATELŮ
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
  • 9.7

Popis motorky


Dospělé kladivo pro dospělé chlapy, dámy prominou, ale nic pro ně.

Více fotografii

Výška jezdce: 195 cm

První dojmy - Ze začátku ve mě vzbuzoval Introš docela velký respekt, protože cca. 320kg váhy a zhruba 2,5 m délky prostě respekt vzbuzovat musí. Byť se může zdát, že 1.500 ccm je zbytečně moc, pak po cca 20.000 km můžu směle prohlásit, že bych si dokázal snadno představit i více. Ono na rozhýbání, s náplněmi,doplňky, řidičem a ledvinkou, téměř půl tuny hmoty, není 67 kobylek až tak velké stádo. Důležitějším parametrem, který člověk vnímá intenzivně, je krouťák 114Nm.

Recenze

1. Celkový dojem

Ze začátku ve mě vzbuzoval Introš docela velký respekt, protože cca. 320kg váhy a zhruba 2,5 m délky prostě respekt vzbuzovat musí. Na první pohled VéeLko zaujme takřka klasickými tvary cruisera, s dostatečně bohatým chromováním. Přiznávám, že mě dostal díky mohutně chromované levé části motoru, resp. klikové skříně. Celkové vzezření je bezpochyby značně inspirováno Fat Boyem od Harleye-Davidsona. Ovšem při přímém srovnání s Fat Boyem je 1500 Intruder celkově mohutnější, HáDéčko vedle něj vypadá docela malé. Velkým plusem je pohon kardanem, který je až na občasnou (co 12.000 km 2dcL) výměnu oleje, jinak naprosto bezúdržbový. Stejně tak je bezstarostné chlazení motoru, které je kombinované vzduch/olej. Docela fičura je ta, že ta věc která se tváří jako nádrž, ve skutečnosti nemá s nádrží nic společného. Pravá banda je pod sedlem, čímž je poměrně značně sníženo těžiště celé mašiny (ono je to nakonec stejně jedno, páč montáží různých pičovinek se to těžiště tak jak tak posune zase nahoru). Jedinou odpozorovanou nevýhodou nádrže, je její obsah zhruba 15L. Na jaře, než si prdel zase zvykne, to ani tak nevadí, ale během sezony, když má člověk namířeno někam docela daleko, tak to otravuje, že musím pořád pamatovat na tankování. Ještě, že je na kapličce přístrojů (jednoho přístroje ;-D) signalizace stavu paliva. Jinak na nádrž se dá při normální předpisové jízdě najet dost přes dvěstě kiláků. Spotřebu nijak neřeším, ale při tankování vidím kolik jsem najel a kolik jsem do toho nalil a tím pádem se dá velmi lehce dojít k tomu, že si Introš řekne o nějakých 5-5,5 L/100km. Samo že když se za to potáhne, tak si pápne víc, ale tomuhle stylu jízdy se většinou vyhýbám.

Další věcí, která nakonec rozhodla proč Intruder, je sedlo. Řidičovo je doslova křeslem a ani ledvinka si na sitz stěžovat nemůže. Ovšem i takovéhle křeslo dokáže kvalitně zvalchovat řitisko, jak jsem už psal, zvlášť začátkem sezony, než si prdel navykne. Zprvu se mi zdálo, že nebudu schopný ujet na jeden zátah víc než 50km, na konci sezony už není problém jet od tankování k tankování. Nicméně do budoucna uvažuju o gelovém od Corbina nebo od Mustangu. Vzhledem k mojí hebloidní postavě musím konstatovat, že trojúhelník - nohy, ruce, prdel, má ideální úhly, kdy sedím krásně vzpřímeně, záda se nehrbí a nohy si leží na velkých plotnách.



2.Jízdní vlastnosti a výkon

Byť se může zdát, že 1.500 ccm je zbytečně moc, pak po cca 20.000 km můžu směle prohlásit, že bych si dokázal snadno představit i více. Ono na rozhýbání, s náplněmi,doplňky, řidičem a ledvinkou, téměř půl tuny hmoty, není 67 kobylek až tak velké stádo. Důležitějším parametrem, který člověk vnímá intenzivně, je krouťák 114Nm. Tenhle údaj má za následek to, že motor má ukrutnou sílu odspodu a není potřeba ho bůhvíjak vytáčet. Velice trefně to popsal soused, když řekl, že to udělalo buch buch a byl jsem 2 kilometry v prdeli. Tahle mašina nijak neoslňuje zrychlením, tak jako bzuny (plasťáky, zmrzliny,lízátka, prostě silničky), ale na křižovatce dokážu nechat za sebou drtivou většinu plechovek. Naopak co se týká předjíždění, tak to si člověk musí rozmyslet daleko více než právě s bzunou, kde uděláš vrk a jsi pryč. Stejně tak maximálku jsem ani nezkoušel, páč ad jedna - u těchto motorek o tu vůbec nejde, a ad dvě - bez plexi je rychlost už nad cca 100km/h hóóódně protivná. S plégem po dálnici jezdím kolem 120km/h, max jsem jel asi stopade, ale to už je zase dost nepříjemné v okamžiku poryvu bočního větru. Navíc při rychlostech nad 120km/h se mi jeví pětka zbytečně moc vytočená. I proto ještě dnes neustále řadím šestku, která tam bohužel není.

Jízdní vlastnosti jsou příkladné, jak se na takový parník sluší a patří. Jeho doménou jsou dlouhé rovinky, jedno zdali do nebo z kopce. V této situaci řadíš za pět, jedeš devadesát až kilo, hodíš hnáty na předkopy a kocháš se krajinkou. Ovšem ani zatáčkovité úseky nejsou Introšovi proti srsti. Chlapi menších tělesných proporcí, si sice občas stěžují, že se s ním v zatáčkách docela perou, ale já sám za sebe prohlašuju, že právě zatáčky s kvalitním povrchem si užívám nejvíc. A to že v zatáčkách sem tam lítají jiskry od ploten je dáno jejich nízkým umístěním, ale zaplať pánbůh za to, páč být výše, tak by to možná člověk zkoušel klopit až za hranici lehnutí. K jistému chování zcela jistě přispívá obrovskou měrou obutí mašiny. Já jsem dal na rady zkušených harcovníků a pořídil jsem Introškovi papuče od Metzeleru ME880 Marathon a nedám na ně dopustit. Drží jak přibité a to i na vodě. Kupodivu i rádius otáčení je docela malý, na rozdíl např. od Kawy VN 1600 Classic Tourer, takže se dokážu otočit i na relativně malém prostoru a do utažených zatáček si nepotřebuju nadjíždět jak s návěsem. Co mi trošku vadí, je zpřevodování. Potřeba řadit je častější, než jsem si představoval. Naivně jsem si myslel, že u tohoto stroje bude docela jedno co tam bude za kvalt, prostě že tam kopnu pětku a ať jedu 40km/h nebo 150km/h, že si to motor bez reptání přebere. Nepřebere si to kardan! V případě podtočení se začne ozývat takovým držkováním, že člověk rád a rychle podřadí o kvalt níže. Kluci co jezdí řemen (WildStar 1600, HáDéčka aj.) si naopak pochvalují, že s tímto druhem pohonu je jízda poměrně měkčí. Ovšem vzhledem k již zmíněné "bezúdržbovosti" kardanu, mu toto odpouštím a v případě, že bych se někdy v budoucnu rozhodoval nad novou motorkou, pak kardan bude opět prioritou.





3. Doplňky



Celkový vzhled motorky, svým způsobem napovídá něco o svém majiteli. Jestli je to extrovert až exhibicionista, nebo naopak introvert, který je nejspokojenější ukrytý v anonymitě davu. Já jsem něco mezi, mám rád společnost, ale pouze kamarádů, ve velkém davu jsem nervózní až agresivní. Z tohoto důvodu nerad jezdím na velké srazy, kde je tisíce lidí a stejný počet mašin nejrůznějších stylů. Jak jsem se už zmínil, byl Intruder při koupi bez jakýchkoliv doplňků, za což jsem byl jedině rád, poněvadž i za cenu dalších financí, tento stav poskytoval dostatek potřebného prostoru pro přizpůsobení stroje vlastním představám. V tomhle jsou motorky našeho stylu jedinečné, že každý majitel má možnost si ji dotvořit individuálně podle sebe. Nejsem příznivcem kompletního ověšení motorky sériově vyráběnými doplňky. Ovšem chápu, že ne každý má možnosti a kamarády, kteří jsou schopni mu patřičnou část vyrobit podle individuálních přání. V tom případě asi opravdu jiná cesta není. Já to štěstí na kámoše, kteří vládnou zručností při zpracování kovů, hlavně nerezi, mám a jsem za ně rád.

Takže jako první přišlo na řadu dovybavení VéeLka předním padákem. Ten je sériový origo Suzuki. Padák jsem viděl jako absolutní nutnost, protože kromě toho, že se na něj dají pověsit předkopy, příp. přídavné světla, klaksony, chlastáky apod., tak hlavně chrání motorku před větším, a hlavně finančně sakra bolestným, poškozením v případě lehnutí. Na tvaru tohoto padacího rámu bych asi nic neměnil, protože vyztužení středovou příčkou, mi přijde, že v tomhle provedení má daleko větší odolnost proti ohybu, než padák ze dvou, levé a pravé, částí. Zadní padák je v tomhle čase ve výrobě, bude z nerezi o průměru 25mm, což je stejný průměr jako předek.

Jako další přibyly brašny. Ty jsou na tomto stroji bezpochyby potřebné, protože jezdit s batohem na zádech asi není zrovna nejpohodlnější řešení. Koupil jsem je od polského výrobce www.sakwy.pl. A ikdyž tenhle národ nemám zrovna na špici v oblíbenosti, tak musím konkrétně tuhle firmu pochválit za provedení a kvalitu práce. Možná trošku slabší je to s kvalitou použité kůže, ale i když jsem několikrát důkladně zmokl, tak brašny se nikde nevydouvají, nekrabatí ani neprovádějí jiné alotria. Největší zásluhu, vedle ošetřování balzámem na kůži, na tom má fakt, že jsou brašny kompletně vnitřkem vyztuženy plastem, který nekompromisně drží tvar brašny. V souvislosti s pořízením brašen bylo potřeba vyřešit způsob jejich uchycení. Jako základ posloužily držáky na hnusné plastové kufry Givi, jimiž je vybaveno VéeLko v Highway Edition. Na tyhle boční držáky přibyly spodní rámy z desítky nerezové kulatiny. Ty mají tu funkci, že podepírají brašny zespod, takže další prvek, který zabraňuje deformacím brašen provozem a navíc fungují jako takové skryté padáky. Jako ideální způsob přichycení brašen k držákům se mi jeví použití takzvaných plastových škrkpásek, které když chci motorku umývat, jednoduše přecvaknu a potom použiju nové.

Protože se mi okolí hlavního světlometu zdálo takové chudé, došlo k doplnění o rampu s dvojicí přídavných světel. Rampa na světla je vyřezaná z 10mm materiálu, a uchycená ve dvou bodech přímo pro to určenými, pod spodními brýlemi. Ovšem, protože jsou přídavné světla poměrně mohutné, tak celá rampa, zvlášť na volnoběh, značně vibrovala. To musím pořešit ještě teďv zimě, dříve než nastoupí jaro, protože potom už se bude co? No přece jezdit!!!

Jelikož jsem měl plexi, ale neměl montážní kit pro něj, tak dlouho leželo bez zájmu v garáži. Nakonec jsem si však připustil možnost, že bych s ním mohl jezdit, takže nezbylo než vyřešit uchycení. Dopadlo to tak, že se laserem vyřezaly z nerezu, navržené držáky, ty se vyleštily a plexi bylo na motorce. Potom nastalo laborování s nastavením výšky a sklonu pléga. Protože měřím téměř dva metry, dopadlo to nakonec tak, že jsem zajel do Jedovnice, kde přímo na náměstí sídlí firma Koplast, která mi podle starého plexi uřízla a naohýbala nové o pár decimetrů vyšší než původní. Proti origo plégu sranda cena (cca 3.000,- i s následným poštovným) a kvalita minimálně srovnatelná. I když jsem měl původní plexi v nejvyšší poloze, tak soustředěný proud turbulentního vzduchu mi šel přímo na hlavu, což bylo hodně protivné. Teď s tímto vyšším, jsem za ním pěkně schovaný, až tak že můžu jezdit v kokosáku a nefučí mi ani do uší. Prostě pohodička. Jedno je, ale jisté. A totiž, že bez plexi byla motorka taková obratnější, víc jsem si užil v zatáčkách, teď je i nachylnější na boční vítr, ale pro ten komfort cestování to za to stojí. No a když by mě popadla touha užít si větru v ksichtě, není nic jednoduššího, než odšroubovat čtyři šrouby a plégo nechat doma.

Vzhledem k tomu, že čím dál častěji se mnou začala jezdit žena, následovala výroba opěrky s nosičem. Bylo rozhodnuto, že bude z nerezové kulatiny o průměru 18mm. Celá opěrka (kromě designu, toho jsem autorem já) je dílem kamaráda Pavla, který s TIGem svářečkou a kovářskou výhní umí moc hezké věci.

Nepočítám takové ptákovinky, které na motku přibyly tak nějak téměř samy, jako předkopy (bezva věc), rolka na vercajk, hodinky, chromové oplety na kabeláž řidítek atd. Samože tohle není konečný stav, jak už jsem se zmínil, rád bych vyměnil sedlo za gelové, přibudou pancéřky hadice a další jiné atrakce, ale nemůžu si vystřílet všechny nápady během jedné sezony, protože co bych potom dělal? Z toho mám do budoucna největší strach. Že bude motka udělaná kompletně podle mých představ a že už na ní nebudu mít co dodělávat. V tom okamžiku pravděpodobně bude následovat přirozený vývoj, a to, že se začnu rozhlížet po nějaké nové motorce. Ale to je doufám, už vzhledem k rodinnému rozpočtu, otázkou vzdálené budoucnosti.

11.ledna 2014 odcestoval Intruder k novému majiteli. Budu ne něho vzpomínat vždycky jenom v tom nejlepším. Nikdy mě nikde nenechal stát, nedožadoval se žádných oprav, kromě standartní údržby a provozních věcí. Byl bych velice rád, kdyby novému majiteli dělal minimálně stejnou radost, jako po celých šest let mně.

Teď začnu psát novou kapitolu v mém motoživotě... kapitolu nadepsanou Harley-Davidson .

Nejnovější komentáře

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.
Erly76
Erly76 napsal 17.07.14 v 19:08 10b.

Krasavec !!!

dzurik
dzurik napsal 06.01.14 v 17:16 10b.

10 B jistych

Bicman
Bicman napsal 04.12.13 v 17:04 10b.

Hezky se to čte a s tím kardanem a převodama máš recht. Mašinu bez kardanu už bych nechtěl od dob, co jsem si koupil prvního GoldWinga (ke kterému se jistě vrátím v patřičném věku ). Jediné , co bych Intráči vytkl je častá poruchovost (povolování lanka) dekompresoru, to soudruzi v Japonsku nedotáhli do zdárného konce. Už jsem chtěl kupovat novou baterku, pak volnoběžku a ejhle, on je to dekompresor. Tak přeji mnoho km a 10b je samozřejmostí

StaM
StaM napsal 22.02.11 v 19:33

Skvělý článek, mám Intrudera čtvrtou sezónu a kupoval jsem ho když prodej v ČR oficielně končil. Zájem o tuto motorku v časopisech již upadal a tak jsem hledal mnoho info na netu. Tvůj článek je přesnej, moc hezký počteníčko, zvláště teď v zimě kdy mrazy neví kdy skončit. Motka super jak jinak , dávám 10.

Dřík
Dřík napsal 12.10.10 v 17:21

Dobrá recenze super mašina a dobrej Nick

Více komentářů



TOPlist