Babetta 210 (1985)

Závodní dvourychlostní babetta s intro-úpravou
fotky dodám později

Výška jezdce: 191 cm

První dojmy - Připadal jsem si jako bourák, když jsem jí mohl ve 12ti sedlat, tehdy jsem nevážil ani 60 kg a nebyl problém svištět 60 km/h. Vzpomínám, jak i do kopců jsem nejel pod 35 km/h. Helma tehdy ještě nebyla povinná, krom toho řidičák jsem stejně neměl. Takže jsem jezdil po dědině jen v kšiltovce a brýlích...

Recenze

V 18ti letech jsem si udělal řidičák na motorku. Žádnou jsem však neměl a že by mi rodiče něco pořídili moc nehrozilo. Bylo jasné, že si budu muset vydělat sám

Píšu žádnou? Jednu přeci... tehdy ještě krásnou babettu červené barvy, typ 210 v originálním tvaru s najetými 700 km.

Byl jsem šťastnej, že mám řidičák a tohle byla jediná motorka, která mohla ukojit mou potřebu se vozit.

Pravda rychost těsně nad 40 nebyla nic moc, zvonek místo houkačky, žádné bllinkry, světla která věčně praskají a šlapky místo stupaček. A bohužel jen ta jedna sedačka, takže vození slečen nehrozilo. Ale přesto nikdy jsem se za ní nestyděl a byl jsem schopný ji třeba celý den mýt a leštit a pak vyrazit

Jezdil jsem na ní 4 roky a za tu dobu najezdil 4 000 km. Vymyslel jsem plno zlepšováků a úprav,

nikdy nic vážného, ale vždy hodně důmyslného.

První úprava byla velice prostá:

Zamezit praskání žárovek.

Bylo to jednoduché, na sání jsem přidělal dvoj-vypínač (který se používá na lustry), který vedl od předního hlavního vypínače až do zadního světla na druhou žárovku.

Takže jsem dal dozadu do babeťácké lamby 2. žárovku, která tam byla předpřipravená. A vypínačem na sání ji mohl vypínat či zapínat. Nechávám ji standardně svítit, aby nebyl problém s přepětím - tím jsem zamezil praskání žárovek jednou pro vždy.

Druhá úprava:

houkačka...část 1

Koupil jsem tlačítko stejné jako je na chcípání motoru a navrtal a přišlouboval jsem ho na řídítko. pod jednu matku, která držela sání jsem dal houkačku, nebo spíš bzučák, který fungoval pokud šel motor...

Zvuk to vydávalo jako když přejedu "kačera"

Což mělo na zásledek, že se otočili vždy opravdu všichni, takže účel to plnilo

Třetí úprava:

závodní gumy, svíčka, olej

všichni přátelé se mi vždy smáli na čem, že to jezdím a dělali si ze mě srandu všemožnými způsoby.

A tak se jednoho dne stalo, že sjem dostal k narozeninám hromadně, svíčku bosh v ceně asi 300 Kč dovezenou z DE, olej do převodovky značky Castrol (určený pro moto) v hodnotě 900 Kč za 1L, a úplně nové závodní gumy na "cosi" rozměrově se však shodovaly těmi co tam patří.

Tak jsme společně s přáteli vyměnili svíčku, olej, vyčistili karbec, nádrž a přehodili gumy,

směšné bylo rvát pod ně duši. )

Schválně jsme dali plnou nádrž benzínu Carrera 100 s Castrol olejem.

Výsledek byl úžasný, motor úplně změnil zvuk, byl tišíí a čistčí a přitom to víc dunělo.

2. rychlost motorka řadila vždy mezi 25 a 30 km/h, což bylo krásné vytočení jedničky.

Maximální rychlost tímto stoupla až na 55 z původních 45 km/h. Do motoru prakticky žádný zásah nebyl.

To co bylo ale asi nejúžasnější bylo možnost klopení až na hranici špalek, které se vždy musely nacházet v horní části na příslušné naklopené straně, takže limit nakonec určoval stojánek.

Do zatáček jsem padal v úplně plné rychlosti tedy 40-55 km/h (ono záleželo jako moc byla ta zatáčka do kopce ) )

Čtvrtá úrava:

blinkry a baterka

dost často se mi stávalo, že když jsem začal ukazovat, objíždělo mě auto, třeba avie a já do něj doslova praštil rukou, nebyla to ničí chyba, on to neudělal schválně a já taky ne. jen prostě blbé načasování, takže po několika modrých koubech na prstech od nárazu Avie jsem se rozhodl namontoval blinkry.

Do zadu jsem dal blinkdy z GPZ 500R, dopředu nějaká snad z motokrosové Hondy, to už si přesně nepamatuju, pod nádrž jsem implementoval přerušovač a za sedačku jsem dal baterku.

Spínač jsem dal na pravou rukojeť, tam kde má být a použil jsem vypínač z fenu ETA, takového toto starého komunistického oranžového.

takže v případě nouze šlo zapnout i trojúvelník a blikaly všechny blinkry

Motor nebyl schopen blikání blinkrů utáhnout, takže jsem je pouštěl přímo z baterky.

Druhým vypínačem, který zbyl ze zadního světla (viz bod 1) jsem umožnil propojit baterku se zbytkem motorky, tudíž z baterky mohla svítit světla a šlo i houkat i když nebyl motor natočený.

Ukázalo se ale, že tímto způsobem nešla baterka nikdy dobíjet, protože zbytkový proud z motorky byl prostě za jízdy vždy menší než agresivita baterky a to se projevovalo vybíjením za jízdy, takže jsem ji neměl zaplou online na celou motorku během jízdy (pouze na blinkry)

tudíž jsem vždy tak 1 za cca měsíc musel baterku vyndat a plně jí dobít, abych zase mohl vesele blikat

Pátá úprava:

nabíječka, přímo v motorce

dost mě štvalo, pořád myslet na to, že se baterka postupným blikáním vybíjí, tudíž jsem zkonstruoval nabíječku, která nabíjela miniproudem, který byl asi jen 30x vyšší než postupné samo-vybíjení. Nabíječku jsem opatřil voltmetrem a ampermetem a 3 m dlouhou šňůrou do zásuvky. Dle stavu nabití se reguloval proud.

NAbíječka byla po částech umístěna pod plasty motorky.

Stačilo vždy jen přijet a "zapojit" motorku do zásuvky a přes noc se vždy dobila.

Pokud bylo dobito, nabíječka automatikcy odpojila přísun proudu, takže nedocházelo k žádnému přebíjení či něčemu podobnému.

Ze stavu úplného vybití potřebovala nabíječka nabíjet baterku cca. 4 dny - takže dobíjecí proud byl opravdu minimální. - > Nemusel jsem sundavat ani krytky na baterce. Při nabíjení se nikdy výrazně nehřála, opravdu jen minimálně.