Yamaha XJ 900 (1990)

Parník Primátor Dittrich.

• 

  Hroch na k...

• 

• 

• 

Recenze

Množí se dotazy, proč zrovna Primátor Dittrich. Nuže, je to takhle:




Motorka dlouhá jako parník, neohrabaná jako parník, zatáčet se jí nechce stejně jako parníku, když už se rozpohybuje je k nezastavení, jako parník, barvy modrá a bílá k lodím jaksi patří, a bydlíme v Praze, takže jak se jmenoval jeden z nejznámějších pražských parníků? Primátor Dittrich









A tím jsem v zásadě shrnul všechny zkušenosti




Prostě konečně motorka na kterou se oba vejdeme a netísníme se, o případných zavazadlech ani nemluvě, místa pro všechny a pro všechno je dost. Nabízí se srovnání s Jawou, kterou jsme dračili donedávna, a která zůstane nejen v srdci, ale hlavně v garáži









O prostoru jsme si už něco řekli, tak k motoru. Srovnávat nesrovnatelné samozřejmě nelze, přesto určité společné znaky existují. Obě jsou vzduchem chlazené, obě žerou benzín a olej. U Jawy se leje do benzínu, u XJéčka do zvláštního otvoru nad spojkou. Spotřeba oleje se pohybuje okolo 0,6litru na 1000km, což je téměř poměr 1:95 a to dá moderní oilmaster taky









Pojďme dál: sekundární pohon. Zakrytovaný řetěz u Jawy, tento "kardan chudých" dovedla Yamaha k dokonalosti. Kardan je prostě to nejpohodlnější a nejelegantnější řešení jaké existuje. Žádné starosti s napínáním, žádné starosti s čištěním a mazáním, prostě jezdit, jezdit, jezdit. Ale jako všechno, má i kardan mouchu. Je tvrdý. Co řetěz svou pružností zkousne, to dá kardan hlasitě najevo, při každém nešetrném puštění spojky dá kardan tu menší, tu větší ránu, ale aspoň to člověka naučí jezdit turisticky, nikoli závodně. A přes styl jízdy se dostáváme k brzdám.









Brzdy jsou kapitola sama o sobě. Někteří majitelé tohoto typu tvrdí, že brzdy nebrzdí, pouze zpomalují. Já bych řekl, že při používání toho blátíčka, co máme každý v hlavě, při zapojení motoru jako brzdy a se všemi třemi kotouči v akci se dá současnému provozu i s rezervou stačit. A to v jakékoli situaci. Samozřejmě, při stylu jízdy za hranicemi pravidel silničního provozu nutně dojde k překročení pravidel fyziky - ty dva a půl metráku jsou prostě znát. A tím se dostáváme k jízdě.









Jezdit na XJéčku je jako navštěvovat posilovnu. Obratnosti moc nepobralo, rozvor a váha jsou prostě veličiny neodiskutovatelné, přesto nemám problém proplétat se v pražském provozu, pravda, když v zrcátku vidím nějakého mesíka tak se pokorně stáhnu do proudu plechovek a s úctou v očích (o pokleslé čelisti ani nemluvě) sleduju jak okolo mně prosviští a mizí v dál. V serii zatáček to chce zabrat celým tělem a pomoci tomuto mastodontu překlápět se ze strany na stranu, ale i tak se dá mluvit o "užívání si" jízdy. A když už jsem nakousl to srovnání s výrobkem z Týnce, tak kde má Jawa navrch (váha, obratnost, "malost") tak tam zase ztrácí na výkonu ( i když, mezi námi, litrový výkon naší nakitované jawy se trochu blíží tomu XJéčkovému ), ale jakmile XJ najede do stopy, tak se z ní jen tak vyhodit nenechá.




A spotřeba? Při našem cestovním stylu a zatížení, které musejí naše motorky podstupovat (průměrně 250kg) je s podivem, že se o moc neliší: Jawa 5,3/100 a XJ 5,6/100 a to s jediným rozdílem: jawu jsme na dálnici netahali, bylo by to zbytečné mučení.









Shrnutí:




1/ Velká motorka pro velké lidi a (nejen) velké cestování.




2/ Hodně muziky za přiměřeně peněz.