Yamaha FZ1 Fazer (2006)

Po jedenácti sezónách strávených v sedlech mých pěti motorek Honda CBR 600F a asi šedesáti šesti tisících najetých kilometrů jsem se v květnu 2017 rozhodl s motorkami skončit. Definitivně. Takže od 7.4.2018 mám v garáži Yamaha FZ1 Fazer

Více fotografii

Výška jezdce: 182 cm

První dojmy - Před zkušební jízdou jsem nikdy na žádném Fazerovi nejel a ani neseděl. Přesto jsem tušil, že mi motorka sedne. Loni po prodeji poslední Cebry jsem během motodovolené na půjčené Kawasaki Z750, 2009, najel asi 2000km a Fazer mi připadal dost podobný. Očekávání se naplnilo, připadal jsem si, že jsem konstruktérovi Fazera musel sedět modelem, když navrhoval geometrii motocyklu. Posaz s mírně předkloněným tělem a pokrčenýma nohama - přesně takový, který mi nejvíc vyhovuje. Široká řídítka, spojka, brzda, řadička, nožní brzda - všechno na svém místě. Budíky viditelné. Origoplexi směrující proudění vzduchu na hruď a ne na hlavu. Jsem spokojenej.

Doplňky na motorce - Nejsem fanda tuningu, nechci žádné miniblinkry, kouřové plexi, držáky značky a jiné blbiny. Fazer se mi líbí tak, jak je. Sériovka. Ale chtěl jsem spíš praktické věci. Takže jsem koupil Fazera vybaveného třemi kufry a tankvakem GIVI, padáky RDmoto, ukazatelem zařazeného kvaltu Gipro (fantastická věc, jak jsem bez toho mohl doteďka fungovat, když neumím do šesti napočítat?) a dvanáctivoltovou zásuvkou. A teď hurá do Alp!

Recenze

Naštěstí existují rozhodnutí, která se dají v budoucnu změnit, a nemohou tím pádem být definitivní. Jako to rozhodnutí ukončit motorkářskou kariéru. V nejlepších letech, blbec.
Cesta od Hondy CBR 600F k Yamaha FZ1 Fazer nebyla jednoduchá. Jediné, co jsem věděl, bylo, že další CBR 600F už si koupit fakt nemůžu, když už jsem jich vystřídal pět, že za další motorku nechci utratit víc peněz, než jsem dostal za poslední Cebru, a že by to měl být naháč, možná s polokapotkou, protože první zkušenost s naháčem, s vypůjčenou Kawasaki Z750 od kamaráda z ulice během motodovolené se ukázala být rozhodujícím faktorem. Ani nevím proč, ale vzhlídnul jsem se v Suzuki GSR 600. Možná kvůli vzhledu, možná kvůli ceně, nevím. Na dvě jsem se byl podívat, ale dvakrát jsem odjížděl zklamaný. Stav nic moc, kluzké sedlo, divná charakteristika motoru, divný zvuk. Prdím na to, počkám, co jiného mi padne do oka.
A jednoho dne se objevila. Na titulní straně velkého inzertního servru. Stříbrná Yamaha FZ1 Fazer. Nádherný vzhled, tři kufry. Jedno kliknutí a už si čtu detailní informace. První majitel, jako nové prodané v roce 2014 firmou Harness moto Praha jako nevybalená funglovka z celního skladu, najeto 12500km, kufry, tankvak, ukazatel kvaltu, zásuvka, nové gumy. Tep se zvednul aspoň na 150 za minutu. Zavolat tam? Takové prachy už za motorku přece dát nechci. Ale jo, zavolám tam. A příští týden, jak pojedu okolo ze služebky domů, tak se na ni mrknu. Mrkám, projíždím, kupuju. Cestou domů občas kouknu na tacho, jak rychle se vlastně silničkami Moravského krasu přibližuju k domovu. Jenom 80 kiláků za hodinu? Asi mám k té hmotě příliš velký respekt. Ale vím, že budu spokojený. Akorát zadek možná nebude. S tou Kawou, která měla stejné sedlo, se dalo v kusu ujet tak 99 km a chtělo to přestávku. Motorka je technicky v perfektním stavu, žádná kosmetika. Příjemný posaz, pro mě brutální výkon, krouťák a jedovaté brzdy, úžasně ovladatelná.
Věřím, že teď mi zase nějakou dobu nebude vadit, že v létě je mi horko, na jaře a na podzim zima, že zmoknu, když bude pršet. Těším se.
EDIT 7/2020: Prodáno. Najel jsem s Fazerem celkem 11500 km.