Honda ST 1300 Pan European (2007)

Už jsem ji měl mít dávno. Našel jsem se a motorkaření mě začalo více bavit.

Motorka koupena od polský inzerent - Inzerent z otomoto.pl. Neskrýval vady, výborná dohoda na ceně a podmínkách.

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Yamaha FJR 1300: Po 2 Yamahách to chtělo změnu. Menší kufry a nádrž, pocitově není tak ultimativní cesťák.
BMW K 1200 GT: Pokus směrem do Bavorova. Obava z ceny všeho. Možná příště K1300, kde už jsou konečně standardní ovladače blinkrů.
Moto Guzzi Norge 1200: Vzhledově za 1, prakticky tak nějak po italsku. Typicky-za co to mám kurňa chytit, když chci hodit na hlavní stojan? A při zapůjčení (ještě jednou díky, Kuzmič) jsem si uvědomil, e 2 válcy jsou pro mě navždycky málo.

První dojmy - Tohle jako že má 329 kilo? Vždyť je to obratnější než Fazer! A ten božský klid při jízdě! Jinak typická Honda - ihned jako doma, všechno funguje hladce a bezchybně.

Motorku bych doporučil pro - Pro svižnější cestovatele. Pro unavené tatíky, kteří si na motorce potřebují opravdu odpočinout.

Doplňky na motorce - Vyšší + širší plexi Ermax, stavitelné páčky, topcase, 12V zásuvka. Toť vše, zatím mi nic dalšího nechybí. A upřímně těch doplňků není za tenhle stroj zas tak úplně hodně.

Recenze

Takže, trvalo mi několik roků a motorek, než jsem došel k názoru, že univerzální motorka je nesmysl a radši než mít jeden stroj tak od všeho trochu a v ničem nejlepší, to raději vyhraněnou kategorii bez kompromisů. Baví mě jezdit daleko a dlouhé kusy, z asfaltu nesjedu a prostě chci pohodlí a zavětrování, abych mohl vyrazit i na jaře a podzim, kdy většina motorek už/ještě spí zimním spánkem. A chci spolehlivost, protože není čas se o ní příliš starat. Takže čistokrevný cesťák = jasná volba.
Pan mě lákal už před pár lety, ale nekoupil jsem. Tehdy nebylo nic v nabídce a pokud, tak mimo rozpočet a hlavně jsem ještě nebyl pro ni až tak přesvědčený.
Dneska jsem stále nadšenější a na dlouhou dobu jsem trefil svoji krevní skupinu.
TOP vlastnosti za mě - vodí se jako hračka už od krokové rychlosti, až extrémně utišená a prostá vibrací, pružný motor a vynikající brzdy.
Vzhled – mě prostě bere. Opticky ani není příliš přerostlá, zezadu při shozených kufrech vyloženě úzká. Že bez kufrů vypadá jako po amputaci jsem si už zvykl, stejně se jí dívám většinou do očí:).
Motor – jede, táhne. Spotřeba neuvěřitelných 5,5 litrů v průměru, přičemž je pravda, že to příliš nehoním (dálnice cestovních 150-160), ale ani se neloudám. Kochací způsob jízdy (max 100, plynule) rovných 5. Při součtu objemu obou nádrží dojezd nikdy pod 450km, při vyzkoušení do sucha 550 km. Poznámka - při zobrazí nulového dojezdu se dá ještě asi 30 km.
Pískavý zvuk podobně jako u dřívější VFR 800Fi můžu poslouchat furt.
Převodovka - precizní jasně ano. Pochyboval jsem dříve, zda tomu stačí jen 5 rychlostí, ale to byl faaakt velký omyl. Jednak se nemusí tolik řadit a tady pro srovnání otáčky vs.rychlost na 5.stupeň: 3000 cca 90 km/h, 4000=120, 5000 = 150. Takže motor neječí ve vysokých točkách. Na to se ale musí dávat bacha, protože v kombinaci s plexi je rychlost pocitově mnohem menší. Pro mě rychlosti mezi 100-150 splývají, prostě necítím znatelný rozdíl.
Brzdy - CBS funguje super a celkově velmi silné. Při krizovém brždění jsem měl co dělat, aby mě nevyhodila ze sedla. Zadní brzda pomáhá citelně, řekl bych poměr s přední až 50:50. Ono ale motor brzdí sám o sobě, při turistickém tempu a předvídavém stylu jízdy používám brzdy prakticky jen na dobržďování na nulu. S podřazením motorka citelně zpomaluje i v alpských klesáních, nesrovnatelně s řadovým 4V.
Podvozek - zase podobně jako VFR, na svůj věk prostě opravdu stabilní, se zátěží i bez. Spolujezdce jsem vlastně ještě nevezl, tak nevím...
Pohodlí – kde jinde očekávat než u téhle kategorie, že. Takže pro mých 180 cm jsou ruce trošku na řídítkách, tzn.předklon, tzn.“sportovnější“ posed, než ve srovnání např. s BMW RT. Mně to vyhovuje. Sedadlo v základu v pohodě, akorát myslím, že v textilním oblečení bude díky hladkému povrchu klouzat. Výškově stavitelné ve 3 polohách, jezdím na prostředním. Řídítka spíše užší, plus pár cm do stran bych snesl.
Zavětrování – při nejspodnější poloze štítu fouká cca od prsou výše a přilba je v pěkně laminárním proudění bez turbulencí. Při max vytažení jde vítr úplně nad hlavu. Mluvím o standardním plexi, Ermax oceňuji spíše pro větší šířku-omezuje foukání na ramena. A další věc – zrcátka odklánějí vítr od prstů rukou a to zcela. Od pasu dolů je řidič schovaný dokonale, fouká na špičky nhou, ale ty se dají schovat. Jediné problematické místo jsou zápěstí, sem se vítr dostane. Bavíme se však o jízdě při teplotách pod 10 stupňů, kdy to začne být opravdu cítit.
Hmotnost - ano, je to macek. Nejtěžší ve své kategorii (nepočítám K1600). Plusem je rozhodně stabilita, mínusem zrychlování, kdy je prostě znát, kolik železa se veze. No a chce to sílu zacouvat do garáže a hodit na hlavní. A jakmile se rozhodne spadnout na místě, tak to okamžitě udělá. Dobrá zpráva je, že se jí nic nestane, dopadne přesně na padací rámek a neznatelně škrtne růžkem výfuku. Postavit jde v jednom člověku.

Poznámky obecně k jízdě, aneb co ještě nebylo řečeno: někde se psalo o neklidu při vyšších rychlostech - no tak daleko na tachometru jsem se pravda zatím nedostal, ale těch 150 bez sebemenších náznaků. Turbulence za kamionem a boční vítr však cítit jsou stále, to tady prostě je. Zase ale o dost méně než na menších strojích. Zadní pneu 170 myslím docela pomáhá do zatáček. Motor topí řekl bych úplně stejně jako jiné. Kde mi to vadí jsou kastlíky vepředu-divím se, že se v nich v létě neuvařil mobil. A dát si tam vodu, jako že se tam v pohodě vejde 0.5 PETka, tak po chvíli ji vytahuju teplou jako...Dát si tam čokoládu a ovoce pak rovnou slibuje fondue.
Řadička je titěrná, řadím okrajem boty. tohle bych třeba vylepšil v sérii. Spojková páčka jde k mému překvapení docela lehce, spojkování mě neubavuje.