Vespa PX 150 (2016)

Kdo by tuhle motorku mohl pro boha chtít...? Pro mě je tato Vespa splněný sen, i když absolutně neracionální.

Více fotografii

První dojmy - Design za jedna podtržená s hvězdičkou. Zpracováním tzv. "kovářská práce" nic navíc, na druhou stranu, co člověk víc potřebuje? První dojmy z jízdy byly děsivé - je to vratké, nebrzdí to a motoru a řazení musí člověk porozumět.

Recenze

Jak to začalo
V jistém období jsem často jezdil do Itálie (ne jen na pláž do turistických destinací) a právě tehdy se u mě projevila náklonnost ke všemu z téhle úžasné země. Jídlem počínaje, vozidly konče. Vespy jsem tam vídával běžně, moc se mi líbily, dokonce mě moje přítelkyně považovala za naprostého magora, když jsem se snažil ve městě dohnat jedno dvoutaktní dvoukilo jen proto, abych si čuchnul (nakonec si mě ta přítelkyně vzala, takže to dobře dopadlo). Nejednou jsem byl i ve městě Pontedera, kde je továrna Piaggio a je zde i muzeum Vespy, Gilery apod. Vespu PX jsem miloval, ale furt mi nedávalo nejmenší smysl si ji koupit.

Uběhlo pár let , život se stabilizoval, s vlastnictvím Aprilia Atlantic na městský a příměstský provoz a MG Stelvio na delší výlety jsem hledal něco pro radost, něco na čem si zajedu na burgr (tady by asi mělo být espresso) nebo na koncert nebo prostě jen tak, že svítí slunce. Původně jsem uvažoval i o krosce/motardu 2T nebo nějakém caferaceru, ale nakonec to byla jasná volba dávné touhy.

Tak jsem začal pátrat po PXku .
Navštívil jsem všechny prodejce Vespy, ale nová se už v roce 2017 prostě sehnat nedala. Tak jsem koukal po ojetých, ale moje nároky (z toho titulu, že jsem ji chtěl čistě pro radost) byly tak vysoké, že jsem nebyl ochoten přehlédnout jediný škrábanec a tak jsem přirozeně žádnou nakonec nevzal. Až jednou se objevilo v inzerci bezchybné, skoro nové (r.v. 2016) skoro nejeté (450 km) PX, navíc sedmdesátiletá edice. Odjížděl jsem zrovna na 14 dní do Norska a tak jsem bral jako osud, jestli na té inzerci vydrží. Vydržela.

K motorce
Konečně, že? Je to tedy PX 150, to 150 znamená objem jednoho válce v kubických centimetrech pracujícím na dvě doby.To znamená super zvuk, dobrý tah, nemusí se měnit olej, jen dolévat (údajně 1l na 1000 km) a vůně (někdo by řekl smrad) linoucí se z výfuku. Nemusí se ani měnit chladící kapalina, jelikož je motor chlazen vzduchem. K motoru je potřeba ještě zmínit převodovku, která je čtyřrychlostní a ovládá se na levé rukojeti řidítek. Maximálka je 80, taková ta reálná. Dá se rozjet na kilo. Kolik to žere nevím, nemá trip a ani mě to nějak nezajímá. O tomto stroji se říká, že je svou jednoduchostí nezničitelný. S mým nájezdem bych se vůbec nedivil, kdyby mě skutečně přežil.

Jak jsem psal v úvodu - jízdní vlastnosti jsou strašný, nebrzdí to a špatně zatáčí, ještě dodám, že je to nepohodlný, fouká na mě a vůbec

Ale to je všechno jedno, protože se ve svých 33 letech dokážu smát jako malý kluk, když na ni jedu.

Ještě tedy dodám, že se jedná o sedmdesátiletou edici (Settantesimo) k příležitosti založení značky, která se vyznačuje touto barvou, předním plégem, koženým kufrem a několika znáčky. Přední kolo je tam jiné, pneumatiky s bílým lemem jsou taktéž vyměněny a zástěrka také není origo z továrny.

Zkusil jsem sundat to plexi a zástěrku, porovnání vzhledu viz. foto. Přes zimu se pokusím sehnat zrcátko ke kolenu a sundám Vespě tykadla (standardní zrcátka).