Yamaha YZF-R125 (2009)

Lehká, ovladatelná a skvěle vypadající malorážka, kterou nepřehlédnete, jistě uslyšíte a v 16ti letech vás nadchne jako žádná jiná.

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Moto-GP (Kutná Hora)

Výška jezdce: 181 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Aprilia RS 125: Její 2T mě odradil.
Honda CBR 125R: YZF dle mého vypadá lépe a je celkově nafouklejší - pocit z větší motorky

První dojmy - I když jsem se takovéto pozice v sedle obával kvůli nepohodlí (v autoškole jsem měl Varana), hned mi sedla jako ulitá. Mám něco kolem 175cm.

Motorku bych doporučil pro - Vzhledem že je to 125 tak je určena pro začátečníky, tak se i chová a taky bych ji tak dále doporučil.

Doplňky na motorce - Laďák Leo Vince - luxusní zvuk, modré LED podsvícení, LED blinkry, stavitelné CNC páčky, černé plexi a další detaily.

Recenze

Po prostudování opravdu hodně fór a skupin jsem usoudil, že bych chtěl vyšší jistotu a nižší spotřebu. Takže Aprilia RS 125 vypadla ze seznamu. Chtěl jsem zalehávačku, takže na seznamu mi zbyla akorát Honda CBR 125R a YZFko. No a jak jsem se rozhodl, už víte :) . Proč? CBR mi vzhledově přišlo nic moc, zato YZFko se mi strašně líbí.

Motorku už jsem prodal, tudíž si dovolím pokusit se o nějaký podrobnější popis, jak jsem se s ní cítil a co jsem na ní vše upravil a udělal.
Motorku jsem koupil v bazaru, byla dovezena z Itálie po prvním majiteli. Kluk zřejmě jako všichni ostatní začal v 16ti na 125ccm, najezdil na ní 21 000km. Jestli je to reálné či ne nebudu rozebírat. Když to vezmu stav/kilometry, tak by mohlo být, navíc všichni víme, jak jsou na tom YZFka s hodně kilometry - kolem 30 000 už je dost reálné GO motoru, ovšem samozřejmě ne vždy. Záleží, jak se o to kdo stará, jak mění olej a jaký olej do ní lije.

Motorku jsme tedy přivezli domů, udělala se technická, evidenčka a potřebný papíry kolem toho. Hned první problém nastal pár dní po přivezení a to nulová reakce na tlačítko startéru a chcípáku. Takže nastalo první ohledávání, proměřovaní a studování na internetu, co by to mohlo být. Druhý den za pomoci dalších dvou rukou se nám povedlo motorku "rozchodit". Řešení problému bylo asi tak banální, jako problém sám. Kabely od tlačítka startéru a chcípáku byly v bužírce přerušeny, jako když je někdo štípne štípačkami, bylo to v místě, kde se točily kolem vidlí. Jak se to stalo, do teď asi moc nechápu, ale sletování a opětovné usazení i s pořádným připevněním zajistlo, že už se to nebude opakovat.

Takže se mohlo jezdit, ovšem do zimy moc nezbývalo. Najel jsem pár kilometrů, motorku si sotva osahal a přišla zima a taky první opravy a úpravy. Nejdřív jsme vyřešili řetězovou sadu, byla po smrti. Nahradila jí zlatá, která se úplně úžasně hodila ke žluté barvě. Dále jsme přes zimu zjistili, že tečou vidle, takže podle "tutorialu" na YT jsme přetěsnili vidle. Výměna oleje, filtrů atd. je samozřejmostí.
Laďák na moto byl, nutno dodat, že zvuk byl fenomenální a chválili i hoši na velkých motorkách. BEZ dbkilleru byl zvuk ještě brutálnější, ale dle mého už přehnaný a takřka do normálního provozu nepoužitelný. Sám bych na 125ccm laďák nedal, radši bych našetřil na další už "velkou" motorku, ale na mé byl příjemným bonusem od klučiny z Itálie. Další a myslím poslední věc, co se onu zimu dělala, bylo modré LED podsvícení a LED blinkry. LED podsvícení super věc na "night ride" a za 70kč od bambusáků úplná pohoda. Blinkry na tom byly hůř, ve dne nebyly dost zřetelné.

Následovala první sezóna. Rozjezdy byly hodně vlažné. Až někdy na konci léta jsem trochu poznal sportovnější styl jízdy, který určité úseky nerozbitých silnic dovolují tady na silnicích nižších tříd, nebo silnicích, kde byly hodně zatáčky, se YZF cítila jako doma. Spolu s PIRELLI SPORT DEAMON a Contenental ContiGo, což jsou také gumy, které bych doporučil, vymetala zatáčky skoro sama a já se "jen díval a učil". Hodně rychle se mi tento styl stal drogou :) . Takže prví sezóna, první srazy, nový lidi, to všechno se mi líbilo a bavilo mě a baví do teď. To byla asi ve zkratce první sezóna.

Následovala zima, takže opět úpravy a opravy. Zase oleje, filtry... Následně výměna blinkrů za jiné, opět LED blinkry, které už svojí funkci plnily o něco lépe, ovšem některým lidem stále nevyhovovaly, oni budou vědět kdo. :D Další na řadě bylo plexi sklo. Koupil jsem ji už s poměrně ošumělým plexi, bylo zřejmě asi poteklé nějakým čisticím prostředkem a byly na něm mapy. Doporučuji všem, kdo hodlá plexi stříkat, či na něj lepit fólie, dobře si to rozmyslete. Nejdřív jsme chtěli na sklo nalepit 3D žlutou odrazovou fólii, bohužel marně. I po několika pokusech se nám nepodařilo ani skoro s profesionální pomocí fólii nalepit. Následoval pokus, který zahrnoval mimo jiné nastříkání plexi černým sprejem určeným přímo na tyto skla. Bohužel opět marně, sprej pouze zvýraznil chyby na skle. Nakonec přišla na řadu černá fólie z OBI či UNI hobby, která naše požadavky po značné snaze splnila :D . Další na seznamu byla zrcátka a závažíčka na řidítkách, která dostala nový černý lak. Byla po Italovi trochu podřená, asi zajížděl do garáže, či stání mezi nějakými betony či co a bylo na nich pár škrábanců. Další oprava, kterou jsme tuto zimu prováděli, byla výměna krycího skla displaye. Opět kapitola sama pro sebe, ale po několika pokusech jsme slavili úspěch a vyplatilo se. Poslední investice obsahovala seřízení ventilů u Filipenského v Yamaze, po které se zlepšil tah motoru "od spoda" a motorka si začala i pěkně postřelovat do výfuku. To by se mělo dělat zhruba každých 7 000 km. Jak jsme se dozvěděli, tak na té mojí to zřejmě nikdo nedělal, ovšem podle mechanika to ničemu nevadilo a byly v pořádku.

Následovala poslední sezóna. Dopilování techniky, cvičení na zkoušky z A2 a pomalu loučení se. Dovolím si říct že ta moje YZF byla a furt je jedna z TOP tady u nás. Ovšem je to otázka vkusu, ale byla originální, žádný individuální lak a i tak vypadá mnohem lépe, než většina jiných. Žlutá prostě bije do očí.

Závěrem tohohle updatu bych chtěl říct, že jinou motorku bych si do začátku nevybral, šel bych zase do svého žlutého zlata. Někomu může připadat 4T ve 125ccm nudný, ale mě stačila, nepotřeboval jsem trhat rychlostní rekordy. Po rovince 130 a z kopce 135km/h bylo pro mě relativně vyhovující a na naučení základů bohatě dostačující.
Pokud to někdo dočetl až sem, tak díky, vydržíte toho očividně hodně a doufám že se s některými třeba potkám i na silnici. Tak kolama dolů a zase příště snad už u popisu Kawasaki ER-6n.



Pro spolujezdce už je posez zřejmě nepohodlný, sedadlo nízké, malé a tvrdé, ale to je potřeba si vyzkoušet.

Úložiště je velmi omezené v podstatě pod sedačku narvete tak akorát vestu a motolékárničku. Zbytek jako pití, příslušenství ke kameře a ostatní si vozím v batůžku.