Kawasaki ER 6F (2015)

Po loňské, trochu uspěchané sezóně, kdy jsem nenajela nějaké větší tripy, jsem se rozhodla, že letos bych chtěla aspoň pár dní po ČR. Ondra si koupil svou vymazlenou Hondu a tak bylo jasno. V práci jsem dostala nečekaně volno a balili jsme se doslova ze dne na den. Komplikace byl jen můj zub moudrosti, který mi vytrhli 3 dny před odjezdem a já byla na antibioticích a minimálně 4 ibalginech denně . Všichni nám rozmlouvali ať nejezdíme, ještě k tomu pod stan... Nicméně Kamilka je od přírody paličák a když chce jet ta prostě jede! .
Plán trasy jsme neměli nějak promyšlený, měli jsme jasno jen v tom, že nechceme nikde po dálnici a čím více cestiček mimo civilizaci tím líp. Další kritérium byla moje indispozice se zubem, takže sedět na motorce celý den do vyčerpání sil taky nepřipadalo v úvahu.
Den 1. Nabalení všech věcí na motorky nám dalo zabrat, já jako absolutní odmítač kufrů jsem byla sbalená dost sparťansky, aneb třikrát hurá tomu kdo vymyslel upínací gumy a pavouka . Ondra to měl o poznání jednodušší, kufr mu dělal oporu a pavoukem utáhl jen zbytek (musím uznat, že za sebe nabalil více věcí než já, což mě celkem štvalo, protože jsem se chvástala, že za sebe nabalím stejné množství věcí jako on ). Cíl cesty jsme pro první den měli Hynčice pod Sušinou, což jsou Jeseníky, kousek od Kralického Sněžníku. Objednali jsme si tam pokoj, protože počasí nehlásili nic moc. Od nás z Frýdku-Místku to bylo nějakých 220 km. Radostná cesta nám skončila asi zhruba po 10 km od vyjetí, jelikož se rozpršelo a my jsme stavěli pod mostem, kde jsme všechny naše věci balili do pytlů (aneb rodiče mají vždycky pravdu a hučeli ať si ty pytle dáme hned, ano uznávám, zase jste měli pravdu! .Poté cesta i když provázená lehkým deštěm byla fajn. Naše směrové města byly Nový Jičín, Fulnek, Opava, Bruntál, Jeseník, poté už jsme jeli mini neidentifikovatelnými cestami, které snad ani v mapě značené nejsou (jsme prostě dobrodruzi ).
Den 2. Po chvalozpěvu, že jsme nespali ve stanu, protože v noci a ráno celkem pršelo jsme se rozhodli trošku v Hynčicích projít a potom vyrazit. Mě od včerejška blikalo hladoví voko a při celkové nervozitě, že už mi to musí někde chcípnout se konečně objevila pumpa, dali jsme oba plnou a přečkali tam opět ten největší liják. Jeli jsme směr Lanškroun, Svitavy a cíl jsme měli kemp Tři Studně. Najeto zhruba něco ku 200 km. V kempu se nám hodily hliníkové podkládky pod boční stojan, jelikož ani jeden nemáme centrální( stejně bych tu těžkou potvoru na centrál nedala). a přece jen půda v kempech dvakrát rovná a tvrdá není. Postavili jsme náš obr stan o pěti ložnicích (áčko je best, a ne není to to komunistické, se kterým se minulého režimu jezdilo na čundr! :D ). Motorky jsme měli pod plachtou z důvodu možného deště i z důvodu zvědavých kolemjdoucích a podobně. Ani jeden jsme nedomysleli, že tak nějak musíme nabíjet telefony a interkomy ( těm bych chtěla složit opěvnou píseň, jelikož bez nich bych si neměla s kým celý den povídat a to bych vážně byla smutná! , ale jinak dost krát nám to zachránilo zadek při nějakém krizovém momentu nebo při rozhodování kam odbočit...) a tak už mám na seznamu dárečků, které bych chtěla, nějakou pořádnou powebanku. Naštěstí se na recepci dalo nabíjet za poplatek 5 Kč za kus .
Den 3. Ráno jsme se pobalili a vyjeli vstříc dalším zážitkům. Jelikož strašně ráda "šoupu papučkama"..chodím ráda po hradech a zámcích museli jsme aspoň jeden takový navštívit. Nějak vzájemně jsme se dohodli, že zámek Plumlov by mohl být fajn. Po příjezdu k němu jsme ale zjistili jeden drobný nedostatek a to, že nikde nebylo hlídané parkoviště, což byl pro mě celkem problém, protože jsem nechtěla nechat celkem drahé spacáky a věci jen tak na motorce bez dozoru. Naštěstí nás zachránila slečna z recepce nedalekého kempu, kde jsme naházeli všechny věci a motorky jsme mohli nechat v areálu, překvapivě za to ani nic nechtěla, takže dobří lidi ještě nevymřeli!!! . Po prohlídce zámku jsme jeli směr kemp Luhačovice, projeli jsme se přes známý úsek Tesák, Troják, kde byl fungl nový asfalt, takže palec hore. Večer v kempu jsme hledali místo, které není v kopci (skoro nadlidský úkol), abychom zaparkovali motorky, nakonec se povedlo. . Co se týče mého názoru, tak kemp Luhačovice je nejlepší kemp, ve kterém jsem doposud spala, perfektní sociální zázemí a spousta stromů.
Den 4. Už krásně nacvičené sbalení všech serepetiček a odjezd, tento den jsme se už pomalu vraceli domů, ale cestu jsme si trošku prodloužili přes Bystřičku.

Na to, jak tahle dovolená byla nakvap a nenaplánovaná si myslím, že jsme si užili celé 4 dny na 100 procent. Projeli jsme spoustu krásných míst a utvrdili jsme se, že u nás je opravdu krásně. Povídačky o tom, že se na sportovně laděné motorce (což ER-6F bezpochyby je), nedá ujet dovolenkový trip jsou kecíky. Všechno jde když člověk trošku chce. Velké poděkování patří Ondrovi, protože vše co on řeší jako banalitu já mám jako oříšek na půl dne a s takovou bych nic neujela. .
A perlička na závěr, měřili jsme ujeté km oba od stejného místa. Ondra s Hondou ujel 700 km a já 684 km, trošku větší rozdíl, ale nevadí. .

Tak snad zase brzo nějakou motodovolenku v podobném duchu spácháme.