Informace o značce

Brzy nato se spojil s jiným výrobcem jízdních kol, Williamem Guem a vznikla firma Taylor & Gue. Ta vyráběla jednak bicykly typu Hampton, ale také rámy pro motocykly Ormonde s motorem Kelecom. Když Ormonde s výrobou skončila, převzala ji společnost Taylor-Gue pod jménem Veloce. John Taylor a jeho společník vyráběli úspěšná jízdní kola, a tak se továrna mohla rozšiřovat. Roku 1905 dokonce koupila belgickou Kelecom Motors a začala s výrobou kompletních motocyklů. Pod obchodním jménem Veloce nabízeli roku 1906 motocykl o výkonu 2 HP, ale nevzbudili s ním na trhu žádné velké nadšení. Pánové se, roztrpčeni neúspěchem, rozešli. John Taylor se potom spojil s výrobcem ozubených kol Williamsem a tak vznikla firma Veloce Ltd. V té době již měl John Taylor dva syny, kteří se také pohybovali v branži. Syn Percy prodával automobily Wolseley v Indii, druhý syn Eugene pracoval v motocyklové továrně New Hudson. Roku 1907 se Percy vrátil do Anglie a se svým bratrem založili novou firmu New Veloce Motors a už v následujícím roce představili vlastní vozidlo, ale čtyřkolové. Hned po roce představili svůj první vůz s motorem 20 koní, ale ani ten se neprosadil. A tak se přeorientovali na motocykly. Percy zkonstruoval na svou dobu velmi moderní stroj. Měl čtyřdobý jednoválec objemu 276 ccm, rozvod s hlavou F, mazání olejovým čerpadlem. Převodovka byla dvoustupňová s nožním řazením kolébkou a převod řemenem. Podvozek pro něj dodávala otcova firma Veloce Ltd. Pro zákazníky to byl ale stroj příliš moderní, a tak se ho dost obávali. Percy proto připravil tehdy běžnější provedení s motorem 499 ccm s rozvodem SV a bez převodovky. Ten byl označen jako VMC (Veloce Motor Co.) a byl velmi podobný soudobým modelům Triumph, dokonce s nimi snad měl i shodnou vačku. To bylo roku 1909. Výroba tohoto motocyklu se dobře rozvíjela, byl dokonce vyráběn i dámský typ se sníženým rámem. Dva motocykly tohoto typu se zachovaly dodnes, jeden v Austrálii a druhý v Anglii.

Veloce 276 ccm 1909

V roce 1913 se poprvé objevuje jméno Velocette, jako zdrobnělina od Veloce. Jméno bylo přisouzeno útlému jednoválcovému motocyklu o obsahu 206 ccm. Mazání bylo zajištěno z olejové vany za pomoci tlaku výfukových plynů. Osa válce byla posunuta poněkud doprava od podélné osy stroje. Pro snadnější výměnu svíčky v sobě měla nádrž jemné vybrání, magneto Bosch bylo poháněné řetězem. Rám z jednoduchých trubek byl velmi robustní a měl dodatečnou vzpěru pro hlavu řízení. Motor v něm byl upevněn dvěma hliníkovými svorkami. Celkové provedení bylo v černém laku, nádrž byla ve dvou odstínech zelené se zlatými linkami a písmem. Vyráběny byly dva modely, které měly z důvodu racionalizace výroby některé společné díly. Od základního provedení za 25 Guinejí (jedna z prvních strojově ražených mincí) se luxusnější model lišil dvoustupňovou převodovkou a řetězovým pohonem. V následujícím roce se standardní model vyráběl beze změny, luxusní provedení již neslo nové logo Velocette. Do prodeje byl také uveden nový model se sníženým rámem, určený především pro ženy oblékající dlouhé sukně, ale velkou oblibu získal i mezi duchovními, kteří se na normálním motocyklu potýkali se stejnými problémy.

Velocetta Model A 1913

Reklamní materiály z období první světové války se opírají o kladné ohlasy spokojených zákazníků pod sloganem „Potěšení a ekonomika velocetování v podání těch, kteří to zkusili“. Konec války znamenal pro Taylorovi o něco větší změnu, než pro ostatní. Na základě kladně vyřízené žádosti o britské občanství si v roce 1917 celá rodina pana Taylora, dříve Gütgemanna, změnila jméno na Goodman.

Velocette Model A 1924, Model D3 1921

Oba oblíbené modely se vyráběly i po válce a procházely postupnými změnami. V roce 1921 se objevila nová třístupňová převodovka spojená s velmi dobrou kotoučovou spojkou s korkovým obložením. Motor byl usazen ve zdvojeném rámu. Pevnějším uložením brzdových špalíků byla zlepšena i přední brzda. Ve dvacátých letech tak postupně vznikaly modely E; G a H. V polovině dvacátých let se objevilo mnoho motocyklů nové konstrukce, kterým byla v odborných kruzích dávána velká budoucnost. AJS, JAP a Calthorpe představily OHC motory s vrtáním 74 a zdvihem 81 mm. Herbert Le Vack úspěšně závodil s motocyklem s motorem JAP s DOHC rozvodem, OHC motor navržený Valem Pagem byl používán v různých rámech včetně Coventry Eagle, Zenithu a Excelsioru. Dalším úspěšným mužem na závodních drahách se stal Dougal Marchant na doma přestavěném OHC Chater Lea. Percy Goodman nemohl zůstat stranou a na výstavě v Olympii se firma prezentovala novým čtyřdobým OHC motocyklem. Nový model měl karburátor B&B, magneto ML, BTH nebo Lucas Magdynette. Jako mnoho motocyklů v té době použil přední vidlici Druid. Motor byl velmi úzký, tak, aby se vešel mezi trubky již existujícího rámu. Kliková skříň byla vpředu široká 76,2 mm a vzadu pouze 47,6 mm! Tyto rozměry zůstaly nezměněny u všech jednoválcových čtyřdobých Velocette, kromě modelů MOV/MAC. Litinové hlavy válců byly klasické konstrukce s polokulovým spalovacím prostorem. Toto řešení se příliš neprosadilo, zejména proto, že všechny tři motocykly nasazené na Tourist Trophy v roce 1925 odstoupily pro mechanické poruchy, způsobené patrně špatným chlazením. Goodman proto zkonstruoval nový motor s mazáním částečně okopírovaným od Sunbeamu. Olejová nádrž byla již oddělena od palivové. Nové tlakové oběžné mazání částečně odstranilo i problém s nerovnoměrným zahříváním jednotlivých částí motoru. Nový OHC motocykl byl nabízen opět pod jménem Veloce, zatímco jméno Velocette bylo ponecháno pro oblíbené dvoudobé motocykly, model GTP. Jako již jednou v minulosti se ale potencionálním zákazníkům zdála některá konstrukční řešení příliš neobvyklá. Okruh nových majitelů se tak rozšiřoval jen velmi pomalu.

Model G v dámském provedení

Přinejmenším jednoho člověka však nová Veloce nadchla. Alec Bennett, který měl v té době za sebou již několik slavných vítězství v TT, se obrátil na pana Goodmana a požadoval motocykl pro závod v roce 1926 s tím, že pokud nevyhraje, pojede zcela zadarmo. Vyhrál s náskokem 10 minut a v dosud neradostné situaci společnosti Veloce nastal zásadní obrat. Objednávky na nový motocykl zaplavily továrnu, která jen stěží stačila všem vyhovět. Na TT získala Velocette celkem 15 prvních, 18 druhých a 20 třetích míst. V roce 1927 se na Tourist Trophy objevil i nový OHC motocykl AJS s řetězovým pohonem vačkového hřídele, ale nedosahoval očekávaného výkonu. Vůle v pohonu totiž způsobovala nepřesné časování ventilů. Na rozdíl od nich měly Velocette seřízené časování za pomoci stroboskopu a Percy Goodman poslal Harry Stevensovi v AJS vzkaz s nabídkou pomoci s vývojem jejich motorů. Nabídka zůstala bez odpovědi.

Alec Benett s Pecy Goodmanem po vítězství na Junior TT

Úspěšný podnik potřeboval získat finance pro další rozvoj. Společnost Veloce nabídla na burze své akcie, a tak se dosud rodinná firma rozrostla o Harolda Willise, jehož otec mu svým nákupem akcií zajistil místo ve vedení společnosti. Harold Willis byl však i vynikajícím motocyklovým jezdcem s několika úspěchy na Brooklands i Tourist Trophy. Jeho úkolem bylo dohlížet na závodní oddělení a zakrátko se stal klíčovou osobou při přípravě motocyklů i závodění. V Junior TT 1927 skončil druhý za Freddie Dixonem, roku 1928 překonal v Monthléry rychlostí rekord rychlostí 100,3 mil/h (151,4 km/h) a opět byl druhý na TT. Motocyklu, se kterým dosáhl jmenovaných úspěchů, dal přezdívku „Řvoucí Anna“. Byl to první motocykl na světě s řazením s pevným dorazem. V roce 1929 se „Anna“ stala majetkem společnosti H. C. Webb & Company, výrobce pověstných předních vidlic Webb a dobrých přátel rodiny Goodmanovy. Po mnoho let pak motocykl sloužil k dopravě na různé sportovní akce a nakonec byl prodán zaměstnanci společnosti. Na okruhu v Doningtonu roku 1939 zaslechl Graham Walker z Motor Cycling poznámku pozvaného Harolda Willise, že „….kdyby tady byla „Řvoucí  Anna“ porazila by všechny nejméně o kolo a mohla být odkarbonována ještě předtím, než ostatní dojedou do cíle….“. Harold Willis také zlepšil podmínky při výrobě motocyklů. V továrně před jeho příchodem bylo jenom řídké plynové osvětlení. Pokud někdo potřeboval při práci více světla, musel jít za jistým panem Hardym, který mu dal svíčku! A to ještě ne celou, jenom část. Obráběcí stroje byly poháněné transmisí pomocí stabilního plynového jednoválce Dudbridge. Teprve Willis zavedl elektrické osvětlení a pro pohon strojů dva čtyřválcové motory  Browet & Lindley s úctyhodným vrtáním 19 palců (48,2 cm!) a zdvihem 21 palců (53,3 cm!).

Závodní Velocette v akci

V letech 1928 až 1930 postavil Harold Willis dlouhozdvihový motor KTT s vrtáním 68 a zdvihem 96 mm, který okamžitě pojmenoval „pumpička na kolo“. Záměrem bylo zlepšit spalování, ale po zkouškách se ukázalo, že výkon nebyl o moc lepší, než dával standardní motor KTT 74 x 81 mm a od dalšího vývoje se upustilo. Ve stejné době zkoušeli s podobným výsledkem také novou čtyřstupňovou převodovku navrženou Charlesem Udallem. Na začátku třicátých let měl motocykl výkon již 22 HP, což si vynutilo několik zásahů v dosud nezměněných částech motoru, které zůstávaly stejné od roku 1924. Zvýšený kompresní poměr si vyžádal zejména rozšíření válce i jeho osazení. Phil Irving přišel na myšlenku simulovat jízdní podmínky na testovací lavici za pomoci vysavače používaného k úklidu dílny. Použil plechovku od sušenek, napojil vysavač k motoru a zakrátko dokázal, že toto přídavné zařízení má velký vliv na výkon motoru, který nyní dával téměř 30 HP. Objev způsobil velké oslavy v celé dílně a historický motor dostal číslo KTT 240. Podle záznamů továrny se jeho majitelem stal pan Willis. Na motocyklech Velocette se tak vpředu na spodku motoru objevilo dmychadlo. Motory byly montovány do standardního rámu KTT se čtyřstupňovou převodovkou z roku 1929. Nový motor s dmychadlem byl velmi „žíznivý“ a jeho konstruktéři museli překonat mnoho problémů. Jejich řešení vedlo postupně k přemístění dmychadla mezi karburátor a válec, výměně litinové hlavy motoru za hlavu z bronzové slitiny s vlasovými ventilovými pružinami, úpravě převodovky a dalším drobným změnám. Tak vznikl závodní motocykl, známý jako „Řvoucí Anna“. Dvakrát jel TT – jednou s Haroldem Willisem, podruhé s Jihoafričanem Lindem.

Řvoucí Anna

Přeplňovaná Velocette

Motocykly Velocette byly pod stálým dohledem celého vedení, protože jak Goodmanovi, tak Willis na nich často jezdili, zkoušeli jejich možnosti a testovali nové nápady. Vývojem tak procházely i motocykly určené pro širokou veřejnost. Stejně jako mnoho dalších výrobců vyráběla firma Veloce ve dvacátých letech různé modely: KS – sport; KSS – supersport; KT – touring; KE – economy; KES – economy sport a konečně KN – normal a KNS – normal sport; pouze několik motocyklů neslo označení KNSS – normal supersport a KCR se speciální vačkou a vahadly. V roce 1930 bylo módní použití dvou výfukových rour a tak vznikl model KTP s trochu upraveným rámem. Tlak na snižování nákladů vedl k používání lehčích a levnějších předních vidlic Webb. Také středy kol, brzdy a další díly byly nakupovány od jiných výrobců. Výrobní program byl v roce 1930 omezen na tři OHC modely KSS, KTT a KTP. V roce 1931 byl model KTP nahrazen modelem KTS – cestovní verzí KSS. Třístupňová převodovka měla stále ruční řazení, zatímco čtyřstupňová převodovka byla od roku 1932 nabízena s nožním řazením. Od roku 1934 již byla vylepšená čtyřstupňová převodovka standardním vybavením všech následujících motocyklů. V roce 1935 byl představen veřejnosti nový model KSS s motorem Mk II, který měl hlavu válce z legované slitiny a úplně zakryté ventily. Zároveň byl prodáván i nový model KTS osazený stejným motorem. Velocette KSS stála na sportovních 21´´kolech, pro model KTS byla použita 19palcová kola a širší blatníky. Často jezdící motocyklisté uvítali jednodušší výměnu zadního kola. Nové motocykly byly poněkud těžší, než jejich předchůdci, ale dokonalé provedení, robustnost a bezchybný chod jim zajistily mnoho příznivců. Někteří z nich dodnes tvrdí, že to byla nejlepší Velocetta vůbec. Další vývoj motoru Mk II představovalo montování lehčího pístu, zlepšené mazání vaček a odstranění problému, který se objevoval po ujetí určitých kilometrů, a to praskání pružiny ventilů. Poškození způsobily zpětné rázy pružiny, která byla vinutá na opačnou stranu, než předchozí venkovní. Problém vyřešil vložený malý gumový špalík, který pohlcoval veškeré vibrace. Jednoduchá úprava se natolik osvědčila, že byla použita i u všech ostatních OHC modelů. První motocykly KSS Mk II a KTS se začaly vyrábět v únoru 1936.

Velocette KSS 1937

Výrobní ředitel Eugen Goodman snil neustále o tom, že továrna bude vyrábět jednoduchý lehký motocykl pro každého. Splnění jeho snu napomohla krize ve třicátých letech a přebytek dílů ze starších modelů. Byl vyroben prototyp lehké 350 ccm s SV rozvodem, jejíž projekt vypracoval Phil Irving (byl i u Vincentu). Ale ani výkon, ani jízdní vlastnosti nebyly uspokojivé a projekt byl zastaven. Myšlenka na lehký obecně použitelný motocykl však nedala spát mladému Charlesi Udallovi. Zatímco ostatní byli na Tourist Trophy, začal kreslit nový projekt. Výsledkem byla dvěstěpadesátka OHV, motor s polokulovitým spalovacím prostorem, vrtání 68 x zdvih 68,25 mm, nazvaný model M. První motocykly vyjely z bran továrny v roce 1933 a do konce roku jich bylo vyrobeno 430 kusů. Zvýšením zdvihu na 96 mm následovala o něco později 350 ccm stejné konstrukce, označovaná MAC. Ještě do konce roku se jí prodalo 72 kusů (dvěstěpadesátka byla nadále prodávána pod označením MOV). V roce 1935 byl k úspěšným modelům M přidán další – pětistovka označovaná MSS (M supersport). Tímto motocyklem s vrtáním 81 a zdvihem 96 mm oslovila Veloce i rodinný typ zákazníka, protože byl velmi vhodný pro připojení sidecaru. Mnoho částí tohoto stroje bylo opět shodných s jeho menšími předchůdci.

Velocette MOV 1935

Od samého začátku používali majitelé továrny bratři Goodmanovi jednoduchou strategii. Zároveň s úspěšným závodním motocyklem byl dán do prodeje motocykl, který byl jeho kopií. Moderní konstrukce a pečlivé provedení vytvořily ve dvacátých letech z motocyklů Velocette významné protivníky na různých závodních drahách. Phil Irving začal pracovat na dalším modelu pro běžné zákazníky. Mělo se jednat o motocykl s pružným dvouválcovým motorem 496 ccm, s dostatečným výkonem v nízkých otáčkách a výkonem do 30 koní. Prototyp motocyklu byl dokončen někdy koncem roku 1939, ale nikdy se nedostal do výroby. V období světové války musela továrna vyrábět motocykly podle požadavků ministerstva obrany. Jako vhodný základ byl vybrán OHV model MAC, u kterého byly provedeny podobné změny jako u motocyklu pro šestidenní – modelu ISDT z roku 1937. Motocykl byl veden v záznamech jako MDD. Dalším typem byl MAF, vyráběný dle požadavku armády se zesílenými stupačkami, brzdovou, startovací i řadicí pákou, aby mohl být bez problémů položen na bok v případě střelby. Po válce bylo mnoho těchto motocyklů v továrně předěláno. V černém laku se zlatými linkami pak byly prodávány ještě za vládou stanovenou cenu jako „nový MAC“.

Velocette KSS 1940

Společně s ostatními britskými firmami byla i Veloce po válce nucena k exportu. První poválečné třistapadesátky OHC směřovaly přednostně k prodejcům do Československa, Maďarska a Švýcarska. Krátce po „nové MAC“ byla v květnu 1946 obnovena výroba modelu MOV, také pro export. Na domácí trh se oba motocykly dostaly až v červnu, respektive srpnu toho roku. V září byla obnovena výroba modelu MSS 500 ccm a v listopadu bylo vyrobeno osm KTS (350 ccm). Od nového roku byly z OHC modelů vyráběny jen KSS a několik KTT Mk VIII. V roce oznámila Veloce výrobu nového typu motocyklu. Stal se jím další pokus o výrobu „motocyklu pro všechny“ – čtyřtaktní model LE. Kontroverzní vodou chlazený motocykl měl motor o obsahu 150 ccm. V různých modifikacích se vyráběl až do roku 1971. Továrnu stál mnoho úsilí a podle některých zdrojů byl jednou z příčin krachu továrny na začátku sedmdesátých let. Nicméně pro mnoho Angličanů se stal synonymem pro jméno Velocette, protože tento motocykl byl hojně využíván britskou policií.

Velocette 495 ccm MSS 1948

Velocette 349 ccm KSS 1948

Sportovních úspěchů zaznamenala Velocette mnoho, zmíníme se jen o největších. Pro rok 1949 připravili v továrně nový DOHC motor s vrtáním 74 a zdvihem 81 mm, běžící v 7600 až 8000 otáčkách za minutu. Konstrukce se ujal Bertie Goodman pod vedením svého otce Percyho. Vysoké otáčky si vyžádaly zesílení ojničního čepu a speciálně kovaný píst. Velký válec z hliníkové slitiny úplně schovával svislou trubku královské hřídele. Hlava válce měla tradiční čtvercový půdorys o hraně 9 palců. Freddie Frith s ním vyhrál všechny závody právě vypsaného mistrovství světa a stal se prvním mistrem světa třídy 350 ccm. O rok později tento úspěch zopakoval Bob Foster.

Závodní speciál Freddiho Fritha

Freddie Frith

Cestovní třistapadesátka OHV model MAC se stále dobře prodávala, a proto byla od roku 1950 postupně podrobena několika změnám. Byla vybavena přední teleskopickou vidlicí, upravenou hlavou motorů a klikovou skříní, byl zvětšen obsah olejové nádrže s prostorem pro odnímatelný filtr a od roku 1953 novou zadní kyvnou vidlicí. Od roku 1952 se objevil model MSS vylepšený o všechny novinky použité na modelu MAC. Rozhodujícím podnětem pro jeho výrobu patrně byla objednávka ze Spojených států na 500 ks silnějších motocyklů.

Velocette MAC 1953

V roce 1955 oznámila továrna přípravu nových modelů klasické konstrukce – Viper 350 ccm a Venom 500 ccm – a dvoustovku Valiant s plochým dvouválcem, vycházející z modelu LE. Podle zvyklostí Veloce měly oba silnější motocykly mnoho shodných dílů, dokonce spodek motoru byl zcela zaměnitelný. Na předním kole byly 7,5 palcové bubnové brzdy. Oba typy se brzo staly populární především u zákazníků, kteří měli zkušenost s KSS. Na výstavě v Earls Court v roce 1964 byl pak vystavován model Thruxton. Motocykl dával s nasazeným tlumičem výkon 41 HP. Vynikající motocykl ale nepřišel na svět ve vhodnou dobu. Po celé Evropě se poptávka po klasických motocyklech snižovala ve prospěch automobilů a nastupujících japonských značek. Typ Venom se zvýšeným výkonem, nazvaný Thruxton, platil za nejvýkonnější 500 ccm OHV motor vůbec. Po skončení hromadné výroby bylo možné do roku 1977 ještě na objednávku smontovat z dílů sestavené motocykly 500 ccm.

Velocette Venom 1960

Velocette Thruxton

Výroba motocyklů Velocette oficiálně skončila roku 1971. Na strojích Velocette startovalo mnoho předních světových jezdců, z našich také Jan Lucák, František Juhan i Arnold Buchta, ten ovšem jen do té doby, než u nás vyšel nesmyslný předpis, který zakazoval našim jezdcům startovat na zahraničních strojích. Potom startoval na stroji vlastní konsrukce VAB (čti Velocette Arnold Buchta).

Velocette Vogue 1964, Velocette GTP 1936, Velocette LE Police

Pokud Vám v článku chybí některá data z historie, budeme rádi, když nám pošlete doplnění.