V roce 1984 začal britský obchodník John Bloor postupně oživovat slavné jméno motocyklové a automobilové historie, které úředně zaniklo v roce 1983. John zakoupil práva na užívání značky Triumph a pustil se do poctivé, těžké práce. Jeho snažení bylo korunováno v roce 1990 představením nové řady motocyklů Triumph. New British Motorcycle od prvních okamžiků stavěl na určité exkluzivitě, ale na rozdíl od velké spousty jiných znovuzrozených motocyklových výrobců přinášel svým zákazníkům poctivé, spolehlivé a kvalitně zpracované motocykly. John velice chytře využil volného místa na trhu a do podvědomí zákazníků se okamžitě zapsala rovnice Triumph = tříválec. Díky nabytému sebevědomí se v roce 2000 odhodlal vyzvat Japonsko, motocyklovou velmoc, k boji na jejich území. Tedy v tehdy nejnabitější kategorii čtyřválcových super-sportovních šestistovek, kde rozhodně nebyl prostor pro slabost a chyby. A tak se na scéně objevil Triumph TT 600.

Na tomto stroji se ve vývojovém oddělení v Hinckley pracovalo již od roku 1996. V otázce koncepce motoru nebylo v čem experimentovat, pokud se výrobce chtěl udržet konkurence schopný, aniž by překročil povolený zdvihový objem 600ccm, bylo nutné použít řadový, kapalinou chlazený čtyřválec. Tuto koncepci používaly všechny japonské šestistovky a až do příchodu Triumphu nevyráběla žádná jiná nejaponská značka v této kubatuře rovnocenný stroj. Tedy s výjimkou dvouválcové Ducati 748, která díky tehdejším pravidlům spadala do stejné objemové třídy spolu se čtyřválcovými šestistovkami. Ale 600ccm a kategorie Supersport byla doménou čistě japonských výrobců. Z kontextu doby tedy vyplývá značná odvaha britského výrobce a navíc i zdravá dávka drzosti, když při svém příchodu v roce 2000 model TT 600 měl jako jediný ve své kategorii elektronické vstřikování paliva. Jednalo se o japonský systém Sagem a komponentů od výrobců ze Země vycházejícího slunce bylo povícero, například přední a zadní tlumení Kayaba a brzdy Nissin.
Motocykl byl přijat veřejností s velkým očekáváním a dá se říci, že obstál se ctí. Tedy pokud budeme hodnotit stránku týkající se jízdních vlastností, chování podvozku a účinku brzd. V tomto aspektu testovací jezdci pěli pouze slova chvály. Kamenem úrazu se však stal motor a to co se zpočátku jevilo jako krok kupředu, bylo nakonec achillovou patou stroje. Přes dlouhý vývoj nefungovalo vstřikování správně, reakce na pravé zápěstí nebyla plynulá, chyběla zpětná vazba k jezdci a především, agregát nebyl dobře vyladěn. Choval se spíše jako dvoutakt, výkonová křivka nebyla vyhlazená a ve spodním a středním pásmu chyběly motoru koňské síly. Špičkový výkon v maximálních otáčkách byl sice poměrně dobrý, ale jak již bylo řečeno, v této kategorii není prostor k chybám. Triumph TT 600 modelový rok 2002 byl po stránce motor managementu úspěšně přepracován a motocykl se stal plně konkurence schopným, ale původní dojem už se nepodařilo napravit. Do karet nehrála výrobci ani cena, TT 600 byl totiž od počátku dražší, než jakýkoliv jiný stroj kategorie Supersport. Rok 2003 byl pro tento nedoceněný stroj posledním a rozhodně se nedá říci, že by TT 600 byl neúspěšným motocyklem. Když ze scény odcházel, byl naprosto srovnatelný se svou konkurencí, ale na druhou stranu z ní ani nijak nevybočoval. Přesto, a nebo právě proto, byla celá anabáze Triumphu v této prestižní objemové kategorii velice důležitá pro další směřování značky. Výrobce sice využil podařený čtyřválcový základ v následujícím modelu Daytona 600 a Daytona 650, ale nakonec v roce 2005 upustil od dalšího vývoje tohoto čtyřválcového motoru a s plným úsilím se věnoval broušení rodinného drahokamu, tedy řadového tříválce. A právě v této koncepci je považován za světovou extratřídu a činí jej ve vztahu k ostatním výrobcům jedinečným.