Informace o značce

Vývoj pokračoval dál, v roce 1904 se objevily stroje s vlastním motorem. Byly provedeny různé úpravy rámu, zesílena přední vidlice. Dokonce byl od roku 1905 nabízen model s dvouválcovým motorem. V roce 1914 byla již nabídka skutečně pestrá. Zákazník si mohl vybrat mezi jedno nebo dvouválcovými stroji různých variant - jestli odpružené zadní kolo, bezestupňový měnič řemenového pohonu, plošinové stupačky, postranní vozík, aj. Motocykly nezůstaly pouze na trhu ve Francii, ale byly vyváženy nejen do kolonií France, ale i do Španělska, Belgie, Ruska či Japonska. Během první světové války dodávala firma armádě především dvouválcovou pětistovku s motorem firmy MAG. Válka měla i na svědomí to, že vedení firmy bylo předáno armádě, protože zeť syna zakladatele Charlese (II) Terrota, Guillaume Duttlinger, byl německého původu.

Nabídka motocyklů Magnat Debon v roce 1934. V roce 1920 založil Monsieur Alfred Vurpillot, energický a impulsivní legionář, společnost pro výrobu kol, motocyklů a šicích strojů "Societe Lyonnaise". Pod tuto akciovou firmu přešlo dědictví firmy Terrot a částečně vlastnictví výrobce kol a motocyklů v Grenoblu, firmy Magnat Debon. Od té doby v podstatě Terrot a Magnat Debon vyráběly stejné typy motocyklu lišící se pouze v lakování, emblému a ve výbavě. Po různých reskruktualizacích se Terrot stal předním výrobcem motocyklů ve Francii. V nabídce byly dvoutaktní stroje nové koncepce, k nimž v roce 1923 přibyly stroje se ctyřtaktními motory. V roce 1924 se v nabídce poprvé objevil stroj s vrchovým motorem, označeným nepříliš skromně - jak to bývalo běžné i u ostatních výrobců - jako Super Sport. Třístupňová převodovka, pohon řetězem, přední a zadní bubnová brzda a maximální rychlost přes 120km/h působily u tohoto typu s označenim "GSS", později "HSS", ale přesvědčivým dojmem. Pouze již dříve patentovaná kyvadlová vidlice působila zastarale. Proto se již v roce 1925 vyměnila za vidlici vahadlovou systému "druid".

Terrot HML, 350ccm, SV, 1934 Zákazník měl na výběr od strojů s 175ccm motorem po stroje s 500ccm motorem, sportovní nebo komfortní modely, turistické nebo dámské motocykly. Mohl sáhnout po strojích Terrot nebo po prakticky identických modelech Magnat Debon, které se v detailech od motocyklu Terrot lišily. V roce 1929 bylo v nabídce 18 různých modelů, některé již s moderní klasickou nádrží. V tomto roce firma oslavila 100.000 motocykl, čímž jasně potvrdila svoji přední pozici mezi francouzskými  Terrot LU, 175ccm, dvoutakt, 1933 výrobci. Finanční krize v roce 1930 zasáhla všechen průmysl. Výrobci si nemohli dovolit nový vývoj, zákazníci se hledali těžko. V roce 1931 se vyrobilo 14.000 motocyklů a kol oproti 24.000 předchozí rok. Firma Terrot přišla se stejnými modely, ale s nižšími cenami. Vyplatilo se. V roce 1932 nastal rekordní rok.  Terrot PU, 225ccm, SV, 1933 27.000 strojů upustilo brány továren. Udržitelné to ovšem nebylo, výrobci museli reagovat na trh, který začal poptávat lehká "kola s pomocným motorem", pro který nebylo potřeba řidičského oprávnění. Podmínkou byla hmotnost do 35 kg, max. rychlost do 35 km/h a zdvihový objem nesměl překročit 100ccm.

Přesto se firma snažila nabízet a vyvíjet objemnější stroje. V nabídce se objevila nová pětistovka s motorem a převodovkou v jednom bloku, následovala 350tka stejné konstrukce. Dokonce byl nabízen stroj s dvouválcovým véčkovým motorem firmy JAP s celkovým objemem 680ccm.

Nutno zmínit i sportovní úspěchy. V roce 1932 Coulon ve třídě 250ccm, Boetsch 350ccm a Gillot 500ccm zajistili Terrotu trojnásobné vítězství. Ve Velké ceně Francie zase kraloval Bergello ve třídě do 175ccm.

Edmond Padovani na své závodní pětistovce. Trochu neklidu jezdcům a vedení dělal amatérský jezdec a konstruktér Edmond Padovani z Marseille, který jezdil na své 250ccm Moto Guzzi, kterou si sám upravil k obrazu svému. Proto ho firma angažovala do svého týmu. V následujících letech se postaral spolu s týmovými kolegy o mnohá vítězství na francouzských okruzích. Padovani pracoval i na zavodní dvouválcové pětistovce, která bez problémů dosahovala rychlosti přes 125 km/h. Jeho prototyp v roce 1937 byl schopný jet dokonce téměř 180 km/h!

Během války jako u jiných výrobců byla upřednostňována výroba různých součástí a strojů pro válečnou mašinerii. Výroba motocyklů avšak pokračovala. Hodně byly vyráběny velkoobjemové stroje, které se hodily k připojení sajdkáry. Nebo probíhala různá vylepšení. Například u některých strojů byly umístěny speciální válce, aby se zvýšila průchodnost terénem a zabránilo se zachycení, případně poškození spodku motocyklu. Samozřejmostí u takového stroje pak byla úprava výfuku či terénní pneumatiky. Přesto ale měly tyto stroje nedostatky, zvláště pak nepoháněné kolo postranního vozíku. Tohle měla zvládnuté firma Gnome Rhone, která vyráběla masivní stroje s lisovaným rámem. Proto bylo určeno, ze i firma Terrot bude takovéto stroje vyrábět. Ty si pak našly cestu na východ, do Maďarska, Československa, Polska..

Terrot ETD, 125ccm, OHV, 1950 Po válce reagovala firma na poptávku po menších a lehčích strojích. V nabídce se vedle čtyřtaktní 350tky a 500vky objevila i čtyřtaktní 125tka. Ta se stala šlágrem. Naopak velký útlum nastal u mopedu s 98ccm motorem. Móda skútrů nenechala chladné ani vedení a konstruktéry v Dijonu, resp. Grenoblu. Po různých neúspěšných experimentálních modelech se v nabídce objevil již úspěšný skútr s motory 99,5ccm a 125ccm. Do konce roku 1953 jich bylo prodáno celkem 27.000. Přes tyto úspěchy nebyla firma schopna odolat nastupujícímu automobilovému průmyslu.

Poptávka byla po skútrech a lehkých motocyklech, kde ovšem kralovaly firmy Motobecane a Peugeot. V květnu 1958 firmu převzal Peugeot a výrobu mopedů a motocyklů přemístil do dřívější fabriky Automoto v Saint Etiennu. Poté stroje nesly již emblém Peugeot.

Pokud Vám v článku chybí některá data z historie, budeme rádi, když nám pošlete doplnění.