Informace o značce

Do oblasti bájí patří historka o pumpaři z Vermontu, který měl vyřešit problém s oběma poháněnými koly vzniklý při vychýlení předního kola z přímého směru. Není to ale pravda, vše vyřešil Charles Fehn tím, že vyvinul speciální spojku zahrnutou už do patentové přihlášky. První mechanismus používal komplex kuličkových ložisek, který byl v roce 1962 zjednodušen na jednostrannou pružinu v objímce, systém, který je v podstatě se stejným svazkem pružin používán ještě dnes. Tato spojka dovoluje přednímu kolu, aby se točilo rychleji než zadní, ale nedovoluje, aby to bylo naopak. To umožňuje průjezd zatáčkou bez prokluzu na terénu, když přední kolo potřebuje v zatáčce projíždět delší dráhu. Další původní Fehnovou myšlenkou jsou dutá hliníková kola. Do každého z nich se vejde 4,5 galonu (cca 17 litrů) paliva, případně vody. Pokud jsou kola prázdná, může Trail-Breaker bez zatížení jezdcem nebo nákladem plavat na vodě. Kola mohla být naplněna benzínem – benzín se snadno přemístil z kol do plastové palivové nádrže připojením hadice od kola k nádrži – motocykl s plnými koly byl hůř ovladatelný. Výhoda naplněných kol byla především v blátě a na mokrém povrchu.

Prvním zájemcem o výrobu tohoto motocyklu byl J. B. Nethercutt, majitel Merle Norman Cosmetics.  Tady opět koluje nepravdivá historka, že Nethercutt vyvíjel stroj pro lov v Africe, kde se měl údajně v Keni setkat s Marlinem Perkinsem a Jimem Fowlerem, kteří tam natáčeli pro televizi. Sám Nethercutt prohlásil, že nikdy v Africe nebyl. Ale spojil se pro výrobu Trail-Breakeru do společnosti Nethercutt Industrial Corporation a začali Trail-Breaker vyrábět v kalifornském Sylmaru.

Prvním modelem dodávaným na trh byla série 1 vybavená motorem Maico-Engray a po ní následoval Mk 1. Některé byly dodány s ručně ovládanou spojkou a převodovkou Albion (rok 1962) a s motory Ilo 98 ccm a byl zkoušen u různých vládních organizací včetně americké armády.  Standardně vyráběné stroje Mk 2 byly dodávány s motory West Bend 82007. To byly původně motory pro motokáry objemu 134 ccm, ale se sníženou kompresí, jiným karburátorem a zapalováním. Tyto motocykly z roku 1963 měly hydraulický pohon, hliníková 15palcová kola a v Británii vyrobenou třístupňovou převodovku Albion EJ, konstrukci z dvacátých let. Některé MK2 byly prodávány v rozmontovaném stavu (označení MKD) s instrukční knížkou, takže kupující si mohl motocykl sestavit sám.

Rokon nebyl příliš pokrokový, ale měl jiná aktiva. K dispozici bylo více než 30 doplňků od přívěsného vozíku k motorem poháněnému čerpadlu nebo generátoru. Rokon mohl být používán i k hašení lesních požárů nebo dokonce k orbě. Tichým chodem a velmi malou zanechanou stopou (stejnou asi jako otisk nohy) nezatěžovaly motocykly Rokon ani životní prostředí. Stížnosti na kouřící dvoudobý motor poháněný směsí benzínu a oleje byly sníženy použitím nového bezdýmového oleje pro dvoutakty. Přitažlivost Rokonu a jeho místo na trhu bylo v jeho schopnosti vézt velký užitečný náklad na dlouhé vzdálenosti v těžko sjízdném terénu. Zatímco Trail-Breaker nedokázal skákat a rychle projíždět zatáčky, jeho dutá kola a pohon obou kol mu umožnila projíždět bažinami a močály, kde uvízly jiné trackové motocykly i drahé ATV. Rokon  je určen pro lidi, kteří potřebují motocykl pro lov, rybolov, zemědělství, lesnictví, výzkum, pátrání po drogách, pro misionáře a bezpečnostní složky. Reklamní slogan byl „Goes anywhere" (jezdí kdekoli). Nejúspěšnějším prodejcem byl Orla Larsen ve Vermontu. Jeho společnost Rokon byla založena v roce 1963. Zanedlouho Nethercutt ztratil o motocykly zájem, a tak celou výrobu a prodej svěřil v lednu 1964 právě Larsenovi. Orla a Rokon otevřeli obchod ve Wilmingtonu, stát Virginia a své první stroje stavěli ještě z dílů po Nethercuttovi.  Rok 1965 byl rokem reorganizace, přípravy výroby a hlavně propagace. Rychle přišly i konstrukční změny. Hlavní změnou byla náhrada nespolehlivé a netěsné hydraulické spojky odstředivou spojkou. Tento typ byl označen Mk 3. Zajímavé byly jeho zkoušky. Larsen najal tým testovacích jezdců - žáků střední školy. Za 2 dolary na hodinu jezdili s Trail-Breakerem nahoru a dolů po Vermont's Mount Snow do té doby, než se něco porouchalo. Motocykl byl dokonale vyzkoušen a kluci měli zábavu. Koncem roku 1966 nahradila bubnovou brzdu v předním kole malá mechanicky ovládaná kotoučová brzda. I ta působila na obě kola díky jejich spojení hřídelí a řetězy.

Roku 1967 do společnosti investoval H. F. „Nick“ Harris a E. R. Hampson nastoupil jako odborný konzultant. S rostoucím odbytem Rokonů se Larsen a Harris přestěhovali do větších prostor v Keene. V tomto roce bylo vyrobeno asi 150 motocyklů. Mk 3 se vyráběl v letech 1966 až 1973. V roce 1968 se ke společnosti připojil Bob Grip a dostal na starost vybudování národní obchodní sítě a zvýšení výrobní kapacity. Od ledna 1969 působil Rokon ve větších prostorách v Keene ve státě New Hampshire. Krátce potom začal Rokon vydávat vlastní informační buletin. Byl vydáván nepravidelně a celkem vyšlo 18 čísel. Ten dával jezdcům Trail-Breakerů technické rady a uváděl nové typy Rokonu a doplňky. V roce 1969 byla cena snížena z 875 na 695 dolarů a zvýšeny marže dealerů, i když to Rokonu drasticky snížilo zisk. V roce 1970 Rokon uvedl dva nové typy - MK4 a RT-140. MK4 byl v podstatě MK3 s menšími 12palcovými ocelovými koly s pěti paprsky, předním blatníkem, tlumičem namontovaným na zadním blatníku a větším sedlem. RT-140 (RT znamená Rokon Trail) byl pokusem Rokonu bojovat s přílivem trailových motocyklů do USA a získat část trhu Hondy. RT-140 nebyl dodáván s typickou převodovkou Albion jako MK3 a MK4, místo ní měl měnič krouticího momentu. Toto byl první Rokon s pohonem jen na zadní kolo, pouze tedy terénní motocykl.

V roce 1970 získal majoritní kontrolu nad společností Nick Harris a v květnu 1971 začal připravovat motocykl pro část motocyklového trhu ovládanou japonskými soutěžními „enduro“ motocykly. RT-340 byl vyvinutý rychle a už v září 1971 vyhrál AMA soutěž enduro v Talladega, Alabama. RT-340 byl první ve třídě, druhý v celkové klasifikaci a získaná trofej byla, jak se říkalo, větší než jezdec. Rokon počítal s tím, že na tomto trhu získá díky jeho vysoké ceně 40% hrubý zisk. Pěkně vysoký cíl pro společnost, která neměla žádnou zkušenost s tradiční motocyklovou výrobou nebo odbytem. Rok 1971 proto skončil čistou ztrátou, hlavně pro velké náklady na vývoj RT-340. Nick Harris ztratil zájem o společnost a kontrolní podíl získal E. R. Hampson. Bob Grip byl prezidentem společnosti, jezdec Tom Clark byl viceprezidentem a Orla Larsen byl ředitelem Rokonu. Po krátkou dobu mohl Rokon žít z vlastních prostředků a vrátit se k výrobě Trail-Breakerů. Koncem prvního kvartálu 1972 a za pomoci 416 Trail-Breakerů, prodaných v tomto období, společnost vykázala zisk, ale ztrátu působil trvalý vývoj RT-340 a závodní program. Novinkou u Trail-Breakeru bylo to, že měnič krouticího momentu, používaný u RT-140 rychle nalezl cestu na motocykl MK3 a MK4. V roce 1973 řada Rokon zahrnovala typy RT-140, MK3, MK4 a RT-340. RT-340 bylo enduro s motorem Sachs 350 cm, měničem momentu, koly z magnéziové slitiny a dvojitými kotoučovými brzdami. Rokon připravil i sérii motocyklů odvozených od RT-340, která zahrnovala RT-340 TCR (Tom Clark Replika ), RT-340-I, RT-340-II, RX/C-340, ST-340 schopný silničního provozu, motokros MX 340, MX II-GP, MX Cobra. Vlastníci podporovali úpravy těchto motocyklů i pro silniční závody a hill-climb.

Rok 1974 přinesl zcela nové typy motocyklů s pohonem obou kol. Nové modely, teď známé jako Mototractors, byly Ranger, Scout a Pioneer, které nahradily MK3, MK-4 a RT-140. Změny byly četné, zvýrazněné novým převodem u všech tří typů. Přenos zajišťovala velká třístupňová převodovka, která byla upevněna u zadního kola. Volba převodu se prováděla přesouvadlem typu „Plunger“ na pravé straně motocyklu. Všechny tři nové typy měly velké sedlo, nový výfukový systém s tlumičem na levé straně motocyklu, dvojité kotoučové brzdy a plastové kryty motoru z obou stran, které úplně zakrývaly motor. Pioneer, známý v době okolo 1975 také jako Woodsman, byl dodáván s předním zavěšením vedeným kulisou. Pioneer zemřel poměrně rychlou smrtí, ale Ranger a Scout 1974 zůstaly v podstatě beze změny dalších 25 let. Na začátku osmdesátých let Rokon vyrobil omezený počet modelů Brush Busters používající převod „Plunger“ s pouhými dvěma převodovými stupni. Také ten měl jen krátký život.

S ohromnou finanční zátěží vyvolanou řadou Mototractors a RT-340 Rokon zkrachoval a v roce 1978 se dostal do nucené správy. Na jaře 1978 koupili Rokon Robert Korpi a J. Richard Niemela. Společnost působila jako Rokon Limited a později jako Rokon International Incorporated na Route 202, Jaffrey, New Hampshire. Rok a půl ztratili přebíráním a úpravou nářadí, přípravků a lisovacích nástrojů Rokonu, regenerací staré sítě dealerů Rokonu a oživováním všeho toho, co bylo kdysi Rokon a od října 1982 byl na trhu zase dosažitelný motocykl s oběma poháněnými koly. Tento rok také přinesl několik změn na motocyklech. Byl to první rok, kdy byla používána plastová palivová nádrž připevňovaná důvtipným západkovým systémem. Novinkou bylo také použití nového motoru série 82031, který nahradil motor 82007, používaný od dob Nethercutta. Nový motor měl zapalování, alternátor 12V/90W a stejný objem. Rok 1983 přinesl dodatečně montovatelný přívěsný vozík, který se dal k motocyklu připojit v době kratší než jedna minuta s pomocí jednoho připevňovacího elementu. Většina přívěsných vozíků se montovala na pravou stranu, ve speciální řadě bylo postaveno i několik levostranných přívěsných vozíků.

V roce 1986 byly zlepšené brzdy, pouzdro hlavy řízení bylo nahrazeno velkými ložisky přizpůsobenými k odlévané hlavě řízení a byla použita nová konstrukce vidlice. V roce 1987 Rokon zredukoval používané barvy na tři odstíny závislé na modelech. Scout byl červený se stříbrným rámem, Ranger oranžový se stříbrným rámem a vrchol linky Trail-Breaker byl celý černý. V prosinci 1991 Robert Korpi společnost prodal Tomu Blaisovi, do té doby hlavnímu ekonomu Rokonu a v dubnu 1992 se Rokon přestěhoval na 140 West Road, Portsmouth, N. Hampshire. Byl přejmenován na Rokon International Inc. Blais vyráběl okolo deseti motocyklů týdně a všechny byly prodány ještě před vyrobením. Zatímco v některé době měl až deset zaměstnanců, ve většině dnů tam byli pouze tři – Blais a bratři Mark a Mike Johnsonové – pečlivě montující motocykly. Trvalo asi 5 hodin motocykl smontovat, nalakovat, vyzkoušet a nalodit v Portsmouthu. Řada pro rok 1994 zahrnovala Scout, Trail-Breaker a tři další typy založené na Trail-Breakeru; Ranger byl svlečený Trail-Breaker bez světel a zadního sedla spolujezdce; Aqua-Trac byl Trail-Breaker v barvách John Deere, s tříbodovým závěsem, měl světla, tuhý závěs a tažnou tyč. Fire-Ranger byl Trail-Breaker vybavený požární stříkačkou pro použití u lesní správy, měl světla i vlek s výstrojí. Model Scout měl na rozdíl od Trail-Breakeru ocelová paprsková kola. Motorem Honda opatřený Rokon byl vyvinut v roce 1994. První Rokon se čtyřdobým motorem Honda převzal jméno Ranger.

V roce 1996 se Rokon znovu stěhoval, tentokrát jen napříč městem na Pease International Tradeport. Také v tomto roce se začala používat v Číně vyrobená malá 12palcová hliníková kola. V roce 1999 Rokon postavil asi 20 strojů s naftovým motorem pro užití v důlní činnosti v Mexiku. Později v tomto roce začal Rokon výrobu modelu Trail-Breaker 2 se čtyřdobým motorem Kohler. Ještě jednou se v lednu 2002 Rokon přestěhoval, tentokrát do Rochesteru, New Hampshire. Rokon stále ještě vyrábí svoje neobvyklé motocykly s pohonem obou kol, dosažitelné jsou se čtyřdobými motory Kohler nebo Honda. Výroba s dvoudobými motory byla téměř zastavena, jen několik strojů s dvoudobým motorem bylo postaveno ve speciální řadě. Na Trail-Breakeru bylo provedeno ještě mnoho menších zlepšení včetně změny montáže spojky, ložisek kol, řetězových kol, krytu řetězu, kol, převodů, rámu, palivové nádrže a výfuku.

Unikátní motokrosový motocykl postavil Rokon v roce 1976 s označením MX2. Ten byl odvozen od Rokonu RT-340. Model MX2 měl dvoudobý motor Sachs 335 ccm s vějířovitou hlavou a startováním šňůrou. V jednotlivých součástech měl náskok před konkurencí, včetně hydraulických kotoučových brzd, španělské přední vidlice Betor, skloněných tlumičů Red Wings a blatníků z plastické hmoty Preston Petty Products. Ale největší zajímavostí byla samočinný převod, který používal odstředivou spojku a proměnlivý řemenový převod, který společnost často montovala do sněžných skútrů. Ale tyto typy nikdy nezískaly na trhu takový úspěch jako Rokony s pohonem obou kol.

Pro zajímavost: Zatímco Rokon s automatikou nepokračoval, myšlenka žila. V polovině osmdesátých let postavila Husqvarna stroj s automatickou třístupňovou převodovkou, který byl dost dobrý na to, aby vyhrál národní enduro mistrovství s Terry Cunninghamem v sedle.

O Rokony byl zájem i mezi vojáky. Byly ověřovány americkou armádou na začátku šedesátých let a Brazillian Marines jich dostala několik zkonfiskovaných na celnicích. Vládlo uspokojení s jejich výkonem, byly schopnější při jízdě v blátivém terénu než srovnatelná M113 Armored Personnel Carrier. Izrael jich používal několik s namontovanými protitankovými střelami. Také jsou důkazy o jejich použití ve Vietnamu a v první válce v zálivu. I CIA si objednala několik Rokonů v černé barvě.  Také mnoho záchranných týmů a pomocných organizací používá při své činnosti Rokony.

V dubnu 2000 na výstavě SOFEX Show v Ammánu, Jordánsko, byla ohlášena spolupráce Rokonu se Side Hack a se souhlasem krále Abdulláha byl založen King Abdullah Design and Development Bureau (KADDB) pro vývoj terénního motocyklu pro nejtěžší podmínky s oběma poháněnými koly pro Jordánsko a další země Středního Východu a severní Afriky. Upravená verze základní konstrukce byla vyvinuta u KADDB ve spolupráci s Rokonem a dostala jméno AB213 Desert Ranger. Pro Jordánce je důležitá nejen schopnost jízdy po měkkém povrchu ale i možnost dopravit zásobu paliva a vody prakticky kamkoliv.

Přidejme ještě něco málo k enduro typům. Na Šestidenní 1973 na Isle of Man startovaly čtyři Rokony a všechny dojely na bronzovou medaili, o rok později ve Špindlerově Mlýně přibyla další bronzová a v roce 1975 na domácí Šestidenní v Berkshire Hills, Massachusetts získal Rokon dokonce jednu stříbrnou medaili a další tři bronzové. V celkové klasifikaci třídy 350 ccm obsadil stříbrný jezdec Gary Snider 13. místo, bronzoví jezdci Jim Fogle 15. místo, Ron LaMastus byl sedmnáctý a Jim Simmons osmnáctý. V soutěži továrních týmů skončil tým Rokonu na 20. místě z padesáti hodnocených týmů. Do motocyklové haly slávy AMA Halle of Fame se dostal Dave Mungenast, který na Rokonu získal bronzovou medaili pro kanadský trophy-team.

Poněkud neobvyklý motocykl má ale svoje fanoušky, (nejméně dva dokonce i u nás) takže se vyrábí dosud.

Pokud Vám v článku chybí některá data z historie, budeme rádi, když nám pošlete doplnění.