Informace o značce

Firma Ossa vždy silně tíhla k podpoře závodů, ať už se jednalo o silniční závody, motokros, enduro, nebo mototrial. První úspěch přišel v závodě 24hodin Montjuich, který se jel v ulicích Barcelony roku 1967. Ossa se v konkurenci všech velkých španělských značek umístila na prvním i druhém místě.
Úspěch továrnu navnadil zkusit úspěch i v zahraničních závodech a otevřít si tak cestu na mezinárodní trhy. Jezdec Dick Mann pomáhal při vývoji svého závodního stroje 250 ccm pro Dirt-track závody asociace AMA, který ho donesl v závodě Grand national short track v Santa-Fe roku 1969 až k vítězství na čtvrtmílovém oválu.

Ossa dokázala uspět také v silničních závodech Grand Prix, kam obsadila stroj s inovativním rámem monocoque, navržený Girovým synem Eduardem a pilotovaný Santiagem Herrerem. Herrero vyhrál čtyři velké ceny třídy 250 ccm na Osse, než, bohužel, zahynul při závodech Isle of Man TT 1970. Ztráta špičkového jezdce přiměla značku stáhnout se úplně z pole silničních závodů.

Nicméně sportovní nadšení zůstalo a nasměrovalo se k disciplíně Moto Trial, kde již zdomácněly další dvě zavedené španělské značky: Bultaco a Montesa.
Byl najat britský jezdec Mick Andrews, aby pomohl vyvinout trialový motocykl. Že odvedl dobrou práci dokládají tituly z Evropského trial šampionátu v letech 1971 a 72. Mimochodem, z tohoto šampionátu se časem vyvinul světový pohár trialu FIM.
Mick dokázal dát vítězný hattrick i ve velice náročné soutěži Scottish Six Days Trial v letech 1970-72.

Motorky Ossa si získaly jméno nejen jako stroje vhodné po závodění s vynikajícím poměrem váhy a výkonu, ale také díky skvělé spolehlivosti na silnici i mimo ní. Navzdory rostoucímu nadšení pro tyto skvěle zpracované a odolné motocykly začala Ossa doplácet na nepočetnou a špatně organizovanou dealerskou síť v Americe – klíčovém odbytišti jejích výrobků.

Nový trh spustil doslova motocyklový boom, ve kterém viděli evropští výrobci možnost urvat si svůj profit. Ironií je, že právě velký počet malých výrobců nakonec vedl k úpadku trhu. Pro zákazníky a dokonce i pro dealery bylo obtížné udržovat prodejní a servisní sítě pro tolik značek. Výrobci – Ossu nevyjímaje – to obvykle řešili navýšením výrobních kapacit, aby se vymanili z rámce malých značek.
Bohužel, velké investice do dalších výrobních prostor dostaly evropské výrobce vesměs do „červených čísel“ a byly klíčem k jejich úpadku.

V hubených letech Francovy éry, v roce 1975, španělská vláda podnikla kroky ke změně ekonomické struktury země směrem k ekonomice otevřeného trhu.
Příchod levných japonských producentů na trh společně s ochromující stávkou zaměstnanců v roce 1977 způsobily pád firmy Ossa. Pokus o záchranu přišel ještě o dva roky později, kdy byla Ossa sloučena s konkurenčním Bultaco, bohužel to nestačilo na vyřešení finančních problémů.
Roku 1982 je továrna Ossa definitivně uzavřena.
I přesto se dál těší rozsáhlé fanouškovské základně a na jejich motocyklech dál závodí nadšenci a hobbíci.

• Ossa SPQ (Seurat Piron Queyrel). Vyráběno ve Francii v sedmdesátých letech. SPQ byla vzduchem chlazená dvestěpadesátka pro silniční závody. Vynikala lehkým podvozkem a silným motorem. Excelovala v závodech do vrchu i na okruzích, než ji začala porážet Yamaha TD2.
• Yankee 500, velký off-road, stavěný New-Yorkskou společností Yankee Motor Company. Yankee, také zvaný Ossa-Yankee, byl osazen vzduchem chlazeným dvoutaktním dvouválcovým půllitrem, který zkonstruoval samotný Eduard Giró.
• Ossa BYRA 1000, 977ccm. Čtyřválec. Dvoutakt. Vzduchem chlazený. Dovedete si jistě představit, jaké peklo dokázal rozpoutat takový motor při silničních závodech. Jeho “otcem” je barcelonský konstruktér Fernando Batlló, kdy za základ použil dva motory Yankee. Tento motocykl se zúčastnil závodů 24 hodin Montjuich, ročníku 1972 a 73. Postaven byl pouze jeden kus závodního stroje a jeden kus pro použití na silnici. K vidění je dnes v muzeu Bassella Motorcycle Museum, Alt Urgell.

Píše se rok 2010, když španělský obchodník kupuje práva k tradiční značce Ossa a rozjíždí znovu výrobu. V nabídce se objevují trialové a enduro stroje s velice specifickou konfigurací válce a jeho plnění. Tovární tým soutěžil ve světovém poháru trialu FIM 2011, kde v jejích barvách ukořistil jezdec Jeroni Fajardo celkové páté místo.