Informace o značce

Následovaly model IZh-2 až 4, které se účastnily i Velkého svazového závodu motocyklů. Poté byl model 4 připraven pro masovou produkci, bohužel zásahem centrálního plánování byla jeho výroba zrušena. Ve třicátých letech továrna nevyráběla silniční stroje, ale pokračovala v pokusech s prototypy až do roku 1940, kdy byla konečně uvolněna sériová produkce modelu 9.

Po druhé světové válce docházelo k rozptylu německých technologií a výrobních nástrojů po celé Evropě, v rámci válečných reparací. Sovětský svaz ukořistil kompletní technologii na výrobu dvoutaktních motocyklů, která zcela změnila modelovou řadu Iž – psal se rok 1946.

Prvním dvoutaktním modelem byla třistapadesátka jednoduše značená IZH-350. Jak již bylo typickým znakem let 40-60, základní cestovní model se dočkal několika sportovních modifikací pro různé druhy sportů – terénní závody, silniční, plochodrážní atd.

350 dostala po dvou letech výroby teleskopickou přední vidlici, vyvinutou již v Rusku a také výkon motoru povyrostl na celých 14 koní. Označení se změnilo na IZH-50.

Rok 1951 znamenal další vylepšení modelu a nový název IZH-49. Teleskopická vidlice vpředu, zadní pružení s hydraulickými tlumiči a jiná drobná vylepšení dělala z 49-ky bezpečnější motocykl.

Zároveň se jednalo o první motocykl značky, dovybavovaný sidecarem, vyráběným ve Viatske Poliany. Vlastní vývoj sidecarů se v Iži rozběhl až později.

Roku 1955 nastoupila zásadně modernizovaná generace sportovních strojů s novým trubkovým rámem a zadní kyvnou vidlicí s označením IZH-54 (motor o síle 18 koní) a IZH-55 (motor o síle 16 koní).

Nový model IZH-56 přišel roku 1956. Trubkový rám, kryté sedlo, karburátor I čistič vzduchu byly kompletně zakryty. Obě kola byla vzájemně záměnná a výkon motoru byl 13 koní. Jednalo se o velice oblíbený model, kterého bylo vyrobeno 680 000 kusů, z nichž 130 000 mělo připojený sidecar.

Ve vývoji a testovací fázi byly motocykly s označením Saturn, Orion, Sirius. Z nich Saturn byl nejsvéráznější – 25 koní, bezrámová konstrukce, společný výlisek sloupku řízení, nádrže a schránek na nářadí, to byla velice pokroková konstrukce.

V letech 1954-55 byly vyvinuty modely IZH-54 a IZH-54A. Síla motoru dosahovala 20 koní.

V druhé polovině roku 1958 započal vývoj důležitého modelu Jupiter, prezentovaného na výstavě v Bruselu 1959. Výkonově se pohyboval na úrovni 18-19 koní a zaujal konstrukcí oddělených válců. Vylepšení se dočkala převodovka a celý motor byl vyráběn v nové motorárně. Sériová výroba se rozjela roku 1961.

Z předchozího IZH-56 se vyvinul model IZH-Planeta v roce 1962. Jeho konstrukce kladla důraz na vyšší trvanlivost a spolehlivost. Pomohlo přepracování vzduchového filtru a změna konstrukce pístů.

V letech 1966-1970 probíhala výroba inovovaných IZH-Planeta-2 a IZH-Jupiter-2.

Období 71-75 se neslo ve znamení silničních modelů IZH-Planeta-3, IZH-Jupiter-3, IZH-Jupiter-3K a sportovní IZH-Planeta-Sport. U těchto modelů se podařilo dosáhnout uživatelské nenáročnosti, co do ovládání i co do servisní náročnosti. Stát investoval nemalé prostředky do vybavení Ižské továrny a dbal na vysokou jakost dodávaných materiálů – přeci jen byly motocykly Iž výkladní skříní Ruského průmyslu.

IZH-Planeta-Sport, to byla doslova pecka. Jako první model se konstrukčně vymanil ze vzoru válečné DKW, dostal japonské elektronické zapalování I japonský karburátor a systém odděleného mazání motoru (dvoutakt). 32koní byla úctyhodná hodnota.

Výstavba nových výrobních prostor byla dokončená na počátku osmdesátých let. Byl zde využitý princip pásové výroby,přidaná automatizace operací a očekávaný výstup byl spočítán na 450 000 motocyklů ročně. Zde se začal vyrábět Jupiter-4 (rok 81) a Planeta-4 s 12voltovým elektrickým systémem (1982).

Rok 1985 objevuje Jupiter-5, bohužel motor ztratil díky hlukovým normám čtyři koně a disponuje tak 24koníky.

1987 = Planeta-5 s jinak naladěným motorem dosahuje 22 koní, dostává nový tvar nádrže, krytů a přístrojové desky. Ve stejné době vznikly velice zajímavé prototypy s motorem na bázi Yamaha XT-550 s pojmenováním Orion, Marathon a Sprinter. Ve své době se jednalo o velice moderní konstrukce, bohužel sériové výroby se motocykly nedočkaly.

1992-96 Iž představil nákladní sidecar a modul IZH 9.204 a IZH 9.604 GR. Jejich konstrukce je umožňovala připojit k existujícím modelům Planeta nebo Jupiter. Připojením nákladního modulu namísto zadního zavěšení kola tak vznikla nákladní tříkolka na způsob Harley-Davidson service car. Přídavná převodovka, samosvorný diferenciál a zpátečka dost zásadně rozšířily možnosti použití.

Na přelomu tisíciletí se experimentovalo s nakupovanými motory. Chod událostí trochu připomíná naší jawu – prototypy jezdily s čínskými motory 125 ccm (kopie Suzuki), s jednoválcem Rotax 650 a dokonce byly vlastní motory modernizovány na vodní chlazení. Bohužel, sériová výroba nové modely nečekala.

Od svého vzniku do dnešních dní bylo vyrobeno přes 11 000 000 motocyklů Iž.

Pokud Vám v článku chybí některá data z historie, budeme rádi, když nám pošlete doplnění.