FN
Informace o značce
FN (Fabrique Nationale de Herstal) je belgickou zbrojařskou společností založenou roku 1889. Pro nás bude zajímavý fakt, že v letech 1901 až 1967 se zde kromě zbraní a munice vyráběly take motocykly. A ne jen tak ledajaké! FN byl první výrobce na světě, který vyrobil čtyřválcový motocykl a jeho výrobní řada si dlouhých dvacet let (1903 až 23) držela tradici pohonu zadního kola hřídelí. Motocykly FN si vydobyly mnoho úspěchů ve sprintech i při dlouhých závodech a po roce 1945 vydobyly věhlas i ve světě motokrosu.
Historie značky
Dávná historie
Již v roce 1899 FN vyráběla jízdní kola poháněná řetězem i hřídelí a od roku 1900 experimentovala s přídavnými motorky.
Jednoválce
První jednoválec byl postaven v prosinci roku 1901 a pyšnil se objemem válce 133 ccm, ale již za dva roky ho následoval objemnější model 188 ccm. Ani to nestačilo, proto rok 1904 přináší objem 300 ccm. Všechny tyto modely měly poháněné zadní kolo hřídelí.
V roce 1907 se zrodil jednoválec 244 ccm s poprvé použitým systémem proměnného řemenového převodu, založeném na proměnné velikosti řemenic.
Rok 1909 přinesl nahrazení atmosférického ovládání sacího ventilu za nucené otevírání vačkou a motocykly dostaly dvourychlostní převodovky.
1912 znamenal příchod ručního ovládání páčky spojky a nožního pedálu zadní brzdy.
Čtyřválce
První čtyřválec měl v rodném listě rok 1905, řadové uspořádání, pohon kola hřídelí a rozvod se sáním nad výfukem (takzvaná F-hlava). Jeho autorem byl Paul Kelecom. Tento motocykl byl prvním čtyřválcovým motocyklem na světě!
Po dvou letech se objem motoru zvedl na 412 ccm, o rok později se začala výroba modelu pro US trh se zvýšeným objemem válců na 493 ccm a později, roku 1910, došlo k dalšímu nárůstu na 498 ccm.
Tento motocykl vážil bez náplní úžasných 75 kg a dokázal se rozjet až na 40 mph (64 km/h).
Čtyřválce od roku 1913 dostaly dvourychlostní převodovku se spojkou na konci sekundární hřídele a pedály bicyklového typu byly definitivně nahrazeny pevnými stupačkami.
Rok 1914 uvítal model Type 700 s objemem válců 748 ccm a převodovkou hned za motorem.
Období po První světové válce
Po skončení První světové války, během níž musela firma vyrábět motocykly pro okupanty, zbylo firmě trochu dílů a ztratila některé z dodavatelů.
Od roku 1921 se take v názvech jejich motocyklů vyskytuje písmeno T.
700T byl čtyřválec s třírychlostní převodovkou. 285TT – jednoválec, dostal pro rok 1922 vylepšenou hlavu motoru a v tomtéž roce byl postaven první závodní model značky Typ VII.
Zlomový rok 1924 poslal do důchodu poháněcí hřídel a nahradil jí levnějším řešením v podobě řetězového převodu u všech modelů. Většinou se používaly motory SV a OHV, jednoválce objemu 348 ccm, 498 ccm a 596 ccm.
Ve stejném roce se motory FN měnily ze stavebnicového řešení na monoblokové konstrukce.
Nový, řetězem poháněný čtyřválec M50 byl vybaven karburátorem Amal a přední brzdou.
Nadcházející krizi třicátých let mohl dobře čelit jednoduchý motocykl s dvoutaktem Villiers 198 ccm, představený 1931.
Třicátý osmý rok si žádal vojenský motocykl a tak vznikl model M12 s ležatým dvouválcem s rozvodem SV o objemu 992 ccm a na trh přišel i celolitinový motor v objemech 350 ccm OHV, 500 ccm SV a 600 ccm SV. Než všechno přerušila druhá Světová válka, byla ještě vyvinuta vojenská tříkolka na bázi modelu M12.
Po Druhé světové válce
Po válce FN vyráběla motory SV a OHV 249 ccm, 344 ccm, 444 ccm a 498 ccm, navíc měla i dvoutaktní agregáty v rozpětí od jednoválce 49 ccm až po dvouválec 248 ccm. Dvoutakty byly ovšem německé konstrukce JLO.
Pro civilní trh byla uvolněna i tříkolka T-8 s pětirychlostní převodovkou.
Rok 1947 a na trh se dere model M.XIII v motorizacích 250 ccm OHV, 350 ccm OHV, 350 ccm SV, 450 ccm OHV a 450 ccm. První model používal neobvykle řešenou pružinovou vidlici podle švýcarského patentu a nové zadní odpružení gumovými bloky. O rok později byla přední vidlice předělaná na gumové odpružení po vzoru zadního kola a samotné zadní odpružení bylo ještě zdokonaleno.
Padesátý první rok již konečně přináší možnost volby teleskopické vidlice a padesátý čtvrtý dokonce zadní kyvnou vidlici. Modely padesátého osmého roku pak disponují integrovanou schránkou na nářadí v palivové nádrži.
Začínají přicházet také první úspěchy v motokrosu. Jezdci Mingels, Leloup a R Beaten na motocyklech FN bodují, přesto se značka ze závodů na konci padesátých let stahuje.
Slavní konstruktéři spojení s FN: Paul Kelecom, Van Hout, Dougal Marchant, a George-William Pratchett (významně spolupracoval I s Jawou za dob Františka Janečka).
Slavní předváleční jezdci spojení se značkou FN: Kicken, Flintermann, Lovinfosse, Lempereur, Sbaiz, De Grady, René Milhoux, Charlier, Pol Demeuter, Noir, Van Gent, Renier, S “Ginger” Wood, Wal Handley, Ted Mellors, a Abarth.
Mopedy
Roku 1955 představila FN řadu přeprodávaných mopedů, vyrobených firmou Roya Nord. Motory typů S 100 ccm a 200 ccm byly dodávány firmou Sarolea.
Nakonec FN vyrobila i vlastní řadu mopedů a roku 1959 uvedla čtyři civilní modely: Utilitaire, Luxe, Fabrina, Princess a dokonce jeden sportovní model "Rocket" (Raketa).
Konec výroby….
Každá pohádka má svůj konec a příběh FN končí mezi lety 1962 a 66, kdy docházelo k útlumu motovýroby. Posledními záchvěvy byla účast na výstavě motocyklů 1965, než o rok později definitivně spadla opona.
S osudem pohrobka opustil poslední moped továrnu roku 1967.
Závody
1908 Isle of Man TT
Pilot R. O. Clark z Anglie dokázal získat třetí místo v kategorii víceválců. Clark byl dobře známý jak ze sportovních podniků, tak z rekordních jízd na motocyklech FN. Odstartoval i do dalšího ročníku TT, bohužel, nedokončil.
1914 Isle of Man TT
Dva čtyřválce FN vedli do závodu piloti S B White a Rex Mundy. Dokončili na 33. a 36. místě ze 103 startujících, když byli o hodinu pomalejší než vítěz a o hodinu rychlejší, než nejpomalejší jezdec pole. Protože jejich motocykly měly objem pouze 500 ccm namísto produkčních 748 ccm, dá se předpokládat, že šlo o speciálně zkonstruované stroje.
1931 Isle of Man TT
Roku 31 jezdec Wal Handley přesedlal na FN ze svého obvyklého Rudge, bohužel FN se v tréninku poškodila a on se musel kvalifikovat v sedle Rudge. FN motorku stihla opravit a Handley s ní vyrazil do závodu. Ještě v prvním kole se zasekla převodovka. Navzdory vší smůle v závodě se drželo v podvědomí, že FN je dobrá motorka. Rok předtím Handley a jeho kolega Marchant ustavili rychlostní rekordy tříd 350 a 500 na letmou míli. Nejrychlejší čas atakoval 192,7 km/h.
Na konci třicátých let držela FN 33 světových rekordů!
1937 Supercharged OHC Twin
Dougal Marchant přišel do firmy roku 1930 a vytvořil velice rychlé závodní jednoválce 348 ccm a 498 ccm. Van Hout je pomáhal v následujících letech dotáhnout do detailu a následně sám zkonstruoval roku 1937 přeplňovaný svislý dvouválec s rozvodem OHC a objemem 498 ccm, na němž v sezóně 38 závodil "Ginger" Wood.
Lambert Schepers a motocykly FN (1952 - 1988)
Lambert Schepers začal pracovat pro FN na pozici opraváře a restaurátora strojů z období výroby 1902-1930. Díky tomu se detailně seznámil s konstrukčními zvláštnostmi motorů FN.
Roku 1953 byl povolán do služby německé armády a díky svým zkušenostem s motocykly byl přidělen k motospojkám, kde vozil poštu na motocyklu FN typ 13 (450 ccm).
V roce 55 se vrátil do FN a to přímo do závodního oddělení. V té době se závodní oddělení věnovalo třem sportovním odvětvím – trialu, motocrosu a vytrvalostním závodům na 24 hodin. Lambert soutěžil hlavně v trialových závodech, ale “odskočil” si i na 24hodinové maratony.
Působil také jako testovací jezdec, když na nových motocyklech s novými typy motorů najížděl spousty kilometrů v různých podmínkách, aby se prokázalo, zda jsou zralé pro sériovou výrobu. Často zavítal na okruh Francochamps, nebo do blízkých Arden. Tam se setkával se svými kolegy Samovicem, Georgem René, Walravensem a Marcelem Dubiosem a jejich mechaniky Michell Colardem a Stefanem. Ten měl dalšího kolegu Jean Somjau, závodníka motokrosu.
Denní penzum pro nájezd bylo 300 km pro kubatury 50 ccm a 500 km pro větší motory a to za každého počasí.
Lambert jezdil v mnohých belgických závodech v trialu a v letech 55-60 vyhrál ve třídě 50 ccm skoro vše, co se dalo v Belgii vyhrát. Vyhrál také vytrvalostní závod 24 hodin Oudenaarde, kde mnoho jezdců odpadlo pro totální vyčerpání.
V šedesátém roce se začal Lambert účastnit závodů ve světě – nejdřív ve Francii a Rakousku.
V Rakousku se zúčastnil Šestidenní enduro soutěže s motocyklem FN 75 ccm. ten rok startovalo 356 jezdců. Po třech dnech jich polovina odpadla. Pátý den poškodil svůl motocykl, poškození způsobilo únik oleje a Lambert byl nucen odstoupit.
Belgická televize má spousty záběrů Lamberta z rakouské 24hodinovky, kde reportáže vyznívají dost kriticky k tomuto typu soutěžení. Vedou hlavně ukázky k smrti vyčerpaných jezdců a 24hodinovky jsou označovány jako “špatný sport”.
Vrchol kariéry Lamberta Sheperse nastal roku 1960, kdy získal zlatou medaili v belgickém šampionátu trialu a jeho foto se zlatou na krku oblétla celou Belgii. Bohužel, po skončení šampionátu se FN rozhodly zavřít svoje závodní oddělení…
Lambert dostal u FN novou pozici a od roku 61 testoval motory do stíhaček (např. Spitfire, Avon, Lorenda, Starfire, Mirage, a nakonec i F16).
On i jeho synové pokračovali svojí zaujatostí pro motokros a jeho syn Guido závodil v juniorské třídě proti George Jobeovi, který mu byl největším soupeřem. Guidovo vzdělání však dostalo přednost po vítězné sezóně 1983, kdy získal titul mistra světa v MX třídě 250 ccm.
V roce 1988 odchází Lambert do penze.
Evropský pohár v motokrosu třídy 500 1952 - 1957
V roce1953 bylo na programu mistrovství celkem osm závodů (poté, co se přidalo i Švýcarsko a Nizozemí). Belgický Auguste Mingels se stal šampionem sezóny na motocyklu Matchless osazeným motorem FN. Jeho krajan René Baeten na stroji Saroléa skončil druhý a Victor Leloup na FN třetí. Belgičanům se povedlo odolat tlaku britských jezdců, kteří hned za nimi obsadili od čtvrtého až po sedmé místo celkového hodnocení.
Obdobní jezdci se objevili na špičce hodnocení i v dalším roce. Jelo se na stejných tratích. Auguste Mingels obhájil titul na čistokrevné FN, na druhém místě opět dovedl René Beaten Saroléu, jen na třetí místo se musel k loňskému Victoru Leloupovi vejít I Brit Jeff Smith krotící BSA Gold Star – oba dosáhli 20 bodů. Pro Jeffa, dosud známého z trialových disciplín, to byl vstup do světa motokrosových jezdců.
Světový šampionát motokrosu třídy 500 1957 - 1959
Roku 57 získal kolotoč závodů status Světového šampionátu a obsahoval celkem devět okruhů – Švédsko (Saxtorp), Itálie (Imola), Belgie (Namur), Lucembursko (Ettelbruck), Nizozemí (Lichtenwoorde), Francie (Cassel), Velká Británie (Brands Hatch), Dánsko (Randers) a Švýcarsko (Wohlen). Změna statusu umožnila jezdcům s anglickou licencí závodit za svojí zemi.
Bill Nilsson ze Švédska jezdil AJS a dokázal vyhrát titul. Na druhém místě dokončil Belgičan René Baeten s FN a třetí Švéd Sten Lundin na Monarku.
Počínaje sezónou 58 se zaokrouhlil počet závodů v seriálu na rovných deset – přibyl rakouský okruh Sittendorf. René Baeten na FN získal titul Mistra světa, druhý zůstal Švéd Bill Nilsson se svým Crescentem a třetí místo urval Sten Lundin s Monarkem.
Již v roce 1899 FN vyráběla jízdní kola poháněná řetězem i hřídelí a od roku 1900 experimentovala s přídavnými motorky.
Jednoválce
První jednoválec byl postaven v prosinci roku 1901 a pyšnil se objemem válce 133 ccm, ale již za dva roky ho následoval objemnější model 188 ccm. Ani to nestačilo, proto rok 1904 přináší objem 300 ccm. Všechny tyto modely měly poháněné zadní kolo hřídelí.
V roce 1907 se zrodil jednoválec 244 ccm s poprvé použitým systémem proměnného řemenového převodu, založeném na proměnné velikosti řemenic.
Rok 1909 přinesl nahrazení atmosférického ovládání sacího ventilu za nucené otevírání vačkou a motocykly dostaly dvourychlostní převodovky.
1912 znamenal příchod ručního ovládání páčky spojky a nožního pedálu zadní brzdy.
První čtyřválec měl v rodném listě rok 1905, řadové uspořádání, pohon kola hřídelí a rozvod se sáním nad výfukem (takzvaná F-hlava). Jeho autorem byl Paul Kelecom. Tento motocykl byl prvním čtyřválcovým motocyklem na světě!
Po dvou letech se objem motoru zvedl na 412 ccm, o rok později se začala výroba modelu pro US trh se zvýšeným objemem válců na 493 ccm a později, roku 1910, došlo k dalšímu nárůstu na 498 ccm.
Tento motocykl vážil bez náplní úžasných 75 kg a dokázal se rozjet až na 40 mph (64 km/h).
Čtyřválce od roku 1913 dostaly dvourychlostní převodovku se spojkou na konci sekundární hřídele a pedály bicyklového typu byly definitivně nahrazeny pevnými stupačkami.
Rok 1914 uvítal model Type 700 s objemem válců 748 ccm a převodovkou hned za motorem.
Po skončení První světové války, během níž musela firma vyrábět motocykly pro okupanty, zbylo firmě trochu dílů a ztratila některé z dodavatelů.
Od roku 1921 se take v názvech jejich motocyklů vyskytuje písmeno T.
700T byl čtyřválec s třírychlostní převodovkou. 285TT – jednoválec, dostal pro rok 1922 vylepšenou hlavu motoru a v tomtéž roce byl postaven první závodní model značky Typ VII.
Zlomový rok 1924 poslal do důchodu poháněcí hřídel a nahradil jí levnějším řešením v podobě řetězového převodu u všech modelů. Většinou se používaly motory SV a OHV, jednoválce objemu 348 ccm, 498 ccm a 596 ccm.
Ve stejném roce se motory FN měnily ze stavebnicového řešení na monoblokové konstrukce.
Nový, řetězem poháněný čtyřválec M50 byl vybaven karburátorem Amal a přední brzdou.
Nadcházející krizi třicátých let mohl dobře čelit jednoduchý motocykl s dvoutaktem Villiers 198 ccm, představený 1931.
Třicátý osmý rok si žádal vojenský motocykl a tak vznikl model M12 s ležatým dvouválcem s rozvodem SV o objemu 992 ccm a na trh přišel i celolitinový motor v objemech 350 ccm OHV, 500 ccm SV a 600 ccm SV. Než všechno přerušila druhá Světová válka, byla ještě vyvinuta vojenská tříkolka na bázi modelu M12.
Po válce FN vyráběla motory SV a OHV 249 ccm, 344 ccm, 444 ccm a 498 ccm, navíc měla i dvoutaktní agregáty v rozpětí od jednoválce 49 ccm až po dvouválec 248 ccm. Dvoutakty byly ovšem německé konstrukce JLO.
Pro civilní trh byla uvolněna i tříkolka T-8 s pětirychlostní převodovkou.
Rok 1947 a na trh se dere model M.XIII v motorizacích 250 ccm OHV, 350 ccm OHV, 350 ccm SV, 450 ccm OHV a 450 ccm. První model používal neobvykle řešenou pružinovou vidlici podle švýcarského patentu a nové zadní odpružení gumovými bloky. O rok později byla přední vidlice předělaná na gumové odpružení po vzoru zadního kola a samotné zadní odpružení bylo ještě zdokonaleno.
Padesátý první rok již konečně přináší možnost volby teleskopické vidlice a padesátý čtvrtý dokonce zadní kyvnou vidlici. Modely padesátého osmého roku pak disponují integrovanou schránkou na nářadí v palivové nádrži.
Slavní konstruktéři spojení s FN: Paul Kelecom, Van Hout, Dougal Marchant, a George-William Pratchett (významně spolupracoval I s Jawou za dob Františka Janečka).
Slavní předváleční jezdci spojení se značkou FN: Kicken, Flintermann, Lovinfosse, Lempereur, Sbaiz, De Grady, René Milhoux, Charlier, Pol Demeuter, Noir, Van Gent, Renier, S “Ginger” Wood, Wal Handley, Ted Mellors, a Abarth.
Mopedy
Roku 1955 představila FN řadu přeprodávaných mopedů, vyrobených firmou Roya Nord. Motory typů S 100 ccm a 200 ccm byly dodávány firmou Sarolea.
Nakonec FN vyrobila i vlastní řadu mopedů a roku 1959 uvedla čtyři civilní modely: Utilitaire, Luxe, Fabrina, Princess a dokonce jeden sportovní model "Rocket" (Raketa).
Každá pohádka má svůj konec a příběh FN končí mezi lety 1962 a 66, kdy docházelo k útlumu motovýroby. Posledními záchvěvy byla účast na výstavě motocyklů 1965, než o rok později definitivně spadla opona.
S osudem pohrobka opustil poslední moped továrnu roku 1967.
Závody
1908 Isle of Man TT
Pilot R. O. Clark z Anglie dokázal získat třetí místo v kategorii víceválců. Clark byl dobře známý jak ze sportovních podniků, tak z rekordních jízd na motocyklech FN. Odstartoval i do dalšího ročníku TT, bohužel, nedokončil.
1914 Isle of Man TT
Dva čtyřválce FN vedli do závodu piloti S B White a Rex Mundy. Dokončili na 33. a 36. místě ze 103 startujících, když byli o hodinu pomalejší než vítěz a o hodinu rychlejší, než nejpomalejší jezdec pole. Protože jejich motocykly měly objem pouze 500 ccm namísto produkčních 748 ccm, dá se předpokládat, že šlo o speciálně zkonstruované stroje.
1931 Isle of Man TT
Roku 31 jezdec Wal Handley přesedlal na FN ze svého obvyklého Rudge, bohužel FN se v tréninku poškodila a on se musel kvalifikovat v sedle Rudge. FN motorku stihla opravit a Handley s ní vyrazil do závodu. Ještě v prvním kole se zasekla převodovka. Navzdory vší smůle v závodě se drželo v podvědomí, že FN je dobrá motorka. Rok předtím Handley a jeho kolega Marchant ustavili rychlostní rekordy tříd 350 a 500 na letmou míli. Nejrychlejší čas atakoval 192,7 km/h.
Na konci třicátých let držela FN 33 světových rekordů!
1937 Supercharged OHC Twin
Dougal Marchant přišel do firmy roku 1930 a vytvořil velice rychlé závodní jednoválce 348 ccm a 498 ccm. Van Hout je pomáhal v následujících letech dotáhnout do detailu a následně sám zkonstruoval roku 1937 přeplňovaný svislý dvouválec s rozvodem OHC a objemem 498 ccm, na němž v sezóně 38 závodil "Ginger" Wood.
Lambert Schepers a motocykly FN (1952 - 1988)
Lambert Schepers začal pracovat pro FN na pozici opraváře a restaurátora strojů z období výroby 1902-1930. Díky tomu se detailně seznámil s konstrukčními zvláštnostmi motorů FN.
Roku 1953 byl povolán do služby německé armády a díky svým zkušenostem s motocykly byl přidělen k motospojkám, kde vozil poštu na motocyklu FN typ 13 (450 ccm).
V roce 55 se vrátil do FN a to přímo do závodního oddělení. V té době se závodní oddělení věnovalo třem sportovním odvětvím – trialu, motocrosu a vytrvalostním závodům na 24 hodin. Lambert soutěžil hlavně v trialových závodech, ale “odskočil” si i na 24hodinové maratony.
Působil také jako testovací jezdec, když na nových motocyklech s novými typy motorů najížděl spousty kilometrů v různých podmínkách, aby se prokázalo, zda jsou zralé pro sériovou výrobu. Často zavítal na okruh Francochamps, nebo do blízkých Arden. Tam se setkával se svými kolegy Samovicem, Georgem René, Walravensem a Marcelem Dubiosem a jejich mechaniky Michell Colardem a Stefanem. Ten měl dalšího kolegu Jean Somjau, závodníka motokrosu.
Denní penzum pro nájezd bylo 300 km pro kubatury 50 ccm a 500 km pro větší motory a to za každého počasí.
Lambert jezdil v mnohých belgických závodech v trialu a v letech 55-60 vyhrál ve třídě 50 ccm skoro vše, co se dalo v Belgii vyhrát. Vyhrál také vytrvalostní závod 24 hodin Oudenaarde, kde mnoho jezdců odpadlo pro totální vyčerpání.
V šedesátém roce se začal Lambert účastnit závodů ve světě – nejdřív ve Francii a Rakousku.
V Rakousku se zúčastnil Šestidenní enduro soutěže s motocyklem FN 75 ccm. ten rok startovalo 356 jezdců. Po třech dnech jich polovina odpadla. Pátý den poškodil svůl motocykl, poškození způsobilo únik oleje a Lambert byl nucen odstoupit.
Belgická televize má spousty záběrů Lamberta z rakouské 24hodinovky, kde reportáže vyznívají dost kriticky k tomuto typu soutěžení. Vedou hlavně ukázky k smrti vyčerpaných jezdců a 24hodinovky jsou označovány jako “špatný sport”.
Vrchol kariéry Lamberta Sheperse nastal roku 1960, kdy získal zlatou medaili v belgickém šampionátu trialu a jeho foto se zlatou na krku oblétla celou Belgii. Bohužel, po skončení šampionátu se FN rozhodly zavřít svoje závodní oddělení…
Lambert dostal u FN novou pozici a od roku 61 testoval motory do stíhaček (např. Spitfire, Avon, Lorenda, Starfire, Mirage, a nakonec i F16).
On i jeho synové pokračovali svojí zaujatostí pro motokros a jeho syn Guido závodil v juniorské třídě proti George Jobeovi, který mu byl největším soupeřem. Guidovo vzdělání však dostalo přednost po vítězné sezóně 1983, kdy získal titul mistra světa v MX třídě 250 ccm.
V roce 1988 odchází Lambert do penze.
Evropský pohár v motokrosu třídy 500 1952 - 1957
V roce1953 bylo na programu mistrovství celkem osm závodů (poté, co se přidalo i Švýcarsko a Nizozemí). Belgický Auguste Mingels se stal šampionem sezóny na motocyklu Matchless osazeným motorem FN. Jeho krajan René Baeten na stroji Saroléa skončil druhý a Victor Leloup na FN třetí. Belgičanům se povedlo odolat tlaku britských jezdců, kteří hned za nimi obsadili od čtvrtého až po sedmé místo celkového hodnocení.
Obdobní jezdci se objevili na špičce hodnocení i v dalším roce. Jelo se na stejných tratích. Auguste Mingels obhájil titul na čistokrevné FN, na druhém místě opět dovedl René Beaten Saroléu, jen na třetí místo se musel k loňskému Victoru Leloupovi vejít I Brit Jeff Smith krotící BSA Gold Star – oba dosáhli 20 bodů. Pro Jeffa, dosud známého z trialových disciplín, to byl vstup do světa motokrosových jezdců.
Roku 57 získal kolotoč závodů status Světového šampionátu a obsahoval celkem devět okruhů – Švédsko (Saxtorp), Itálie (Imola), Belgie (Namur), Lucembursko (Ettelbruck), Nizozemí (Lichtenwoorde), Francie (Cassel), Velká Británie (Brands Hatch), Dánsko (Randers) a Švýcarsko (Wohlen). Změna statusu umožnila jezdcům s anglickou licencí závodit za svojí zemi.
Bill Nilsson ze Švédska jezdil AJS a dokázal vyhrát titul. Na druhém místě dokončil Belgičan René Baeten s FN a třetí Švéd Sten Lundin na Monarku.
Počínaje sezónou 58 se zaokrouhlil počet závodů v seriálu na rovných deset – přibyl rakouský okruh Sittendorf. René Baeten na FN získal titul Mistra světa, druhý zůstal Švéd Bill Nilsson se svým Crescentem a třetí místo urval Sten Lundin s Monarkem.
Pokud Vám v článku chybí některá data z historie, budeme rádi, když nám pošlete doplnění.