Informace o značce

CR&S - co znamená tento v motocyklovém světě tajemný název?

Není to žádná velká věda - jsou to začáteční písmena dvou kategorií motocyklů, které chtěl ve své firmě vyrábět Roberto Crepaldi - Café Racer a Superbike. Firmu založil roku 1992 v Miláně a z počátku chtěl vyrábět a prodávat repliky klasických motocyklů ze šedesátých a sedmdesátých let a také ladit současné supersportovní modely. Jenže jak čas plynul, směr značky se ubral zcela jiným směrem...

Ve stejném roce založil svoji firmu na dalekém Novém Zélandu také John Britten. Přesto, že je dělila velká vzdálenost, seznámili se a začali spolupracovat. John Britten se věnoval motocyklům již delší dobu, v roce 1985 třeba navrhl a postavil svůj první motocykl nazvaný Aero-D-Zero s motorem Ducati, který dosáhl při rychlostních testech až 247 km/h. Ze spolupráce této dvojice vznikl závodní motocykl nazvaný CR&S Britten V 1000 a získal několik úspěchů v motocyklových závodech po celém světě. Jeho jezdci byli Nangi Dones, Andrew Stroud, Stephen Briggs a Mark Farmer. V roce 1995 John Britten bohužel po těžké nemoci ve věku pouhých 45 let zemřel. Po smrti Johna Brittena tým CR&S zastavil závodní činnost, následovalo období přemýšlení, které vedlo k plánování a stavbě prvního prototypu značky CR&S. Základem byl jednoválcový silniční motocykl postavený v Raceco ve Spojeném království. Ještě předtím, v roce 1992 se k CR&S připojili také technici Giovanni Cabassi a Giorgio Sarti a podpořili návrh „mono projektu“, s jehož výrobou by mohla pomoci třeba značka Paton. Roku 2004 se společníkem CR&S stal dokonce majitel Patonu Roberto Pattoni a následně byl jmenován technickým ředitelem.

Aero-D-Zero, legendární Britten V 1000 s logem CR&S a model oslavující spolupráci s Patonem

V září stejného roku byl na mnichovském Intermotu představen první vlastní motocykl CR&S Vun (Vun znamená v milánském dialektu jeden, charakterizoval jednoválcový motor a také to, že byl motocykl jednosedadlový). Sériová výroba začala o tři roky později, i když slovo sériová v tomhle případě berte s nadsázkou. CR&S Vun současně představil novou kategorii motocyklů - Mistostretto (smíšený). V žargonu italských cyklistů se tento termín používá k popisu klikaté cesty s rychlým sledem zatáček, stoupání a klesání. Takový pojem u nového motocyklu není nijak překvapivý, každá nová značka se chce nějak odlišit. Je zřejmé, že to nebyl supersport, pohodlný cesťák, ale ani sportovně-cestovní stroj, který je jakousi mezistanicí. Není to ani crusier, enduro, supermotard a ani klasik. Možná je to naháč, ale to je příliš zjednodušující. Naháčem může být i supersport bez kapot nebo silniční motocykl vážící přes dva metráky. Je to zkrátka Mistostretto. Při tvorbě Vunu bylo záměrem postavit stroj s poměrem výkonu a hmotnosti 1:1, to se ale nakonec ukázalo jako neuskutečnitelné. Přesto šlo o motocykl lehký, snadno ovladatelný, slibující hromadu zábavy na horských cestách plných zatáček, kde se nejezdí rychleji než 120-140 km/h. 

Takhle vypadal první Vun

V té době byl pro CR&S jediným přijatelným motorem BMW/Rotax F650, který se do konceptu hodil svou velikostí, hmotností, a také osvědčenou spolehlivostí. Používal se ve třech variantách, v základní o výkonu 54 koní, v redukované o výkonu 29 koní a v zesílené verzi o výkonu 68 koní, ta byla ovšem určena jenom pro závodní dráhy. V základním provedení má tedy motor BMW výkon 54 koní při 7 000 ot/min, maximálního krouticího momentu 58,9 Nm dosahuje při 5 000 ot/min. Je to čtyřdobý jednoválec, chlazený kapalinou, s objemem 652 cm3, rozvodem DOHC a čtyřmi ventily na válec. Má elektronické zapalování a vstřikování paliva, elektrický startér, mazání je řešené suchou skříní, vícelamelová spojka je v olejové lázni a převodovka má pět stupňů. Motor obklopuje rám z ocelových antikorozních trubek nevyžadujících povrchovou úpravu, doplněný hliníkovými litými díly.  Přední vidlice Ceriani 46 mm má zdvih 120 mm, zadní jednoramenná kyvná vidlice s nastavitelným tlumičem Paioli pracuje v rozsahu 128 mm. Přední jednokotoučová brzda má průměr 320 mm, zadní je také jednokotoučová, ale o průměru jen 220 mm. Kola jsou sedmnáctipalcová a celková hmotnost stroje je 135 kg. Pro dosažení co nejnižší váhy je výfukový systém stejný jako u motocyklů Buell. To také snižuje těžiště a umožňuje snadnější ovládání.

Motocykly CR&S Vun se vyráběly v řadě provedení, které se ovšem lišily pouze barevnou kombinací. Například se objevil motocykl v barvách vlajky Evropské unie nebo motocykl na počest Johna Brittena, na oslavu stoletého výročí Tourist Trophy, na počest motocyklů Paton a řada dalších, jak můžete vidět v galerii. V podstatě lze říci, že každý motocykl mohl být vyrobený v barevné úpravě podle přání jakéhokoliv zákazníka. Po technické stránce ale jsou všechny tyto motocykly v podstatě shodné. 

V této souvislosti je zajímavé vytvoření speciálního modelu CR&S Vun Tricolore. Ten vznikl jako oslava 150. výročí sjednocení Itálie. Jak název napovídá, byl to tříbarevný motocykl v barvách, které jsou inspirované vlajkou první italské republiky, tedy červená, zelená a bílá. Italskou republiku v té době tvořila území Lombardie (bez Oltrepo Pavese), Emilia (bez Parmy a Piacenza), Romagna, provincie Novarese a část Veneto ohraničenou řekou Adige. I takovou vzpomínku lze oslavit postavením motocyklu!  

Jak se říká, s jídlem roste chuť, a tak se u CR&S začalo uvažovat o silnějším dvouválci, který by mohl rozšířit vyráběný sortiment. Podle původního konceptu to měl být dvoumístný naked s modulárním uspořádáním a nesl označení Duu (v milánském nářečí to znamená "dva"). Mělo jít o jakýsi hybrid s italským sportovním vzhledem, podvozkem a americkým výkonným dvouválcem. Koncept byl poprvé představen na milánské výstavě v roce 2009. Zájem o motocykl byl i přes vysokou cenovku takový, že se firma rozhodla rozjet výrobu hned napřesrok. S oznámením o sériové výrobě se první várka pro rok 2011 velmi rychle vyprodala a značka dokonce evidovala 130 objednávek přesahujících kapacity výroby. To si vynutilo přestěhování do nových větších prostor.

Motocykl na hony vzdálený konceptu stroje Vun pohání velký americký motor S&S X-Wedge o objemu skoro dvou litrů. Společnost S&S Cycle se sídlem ve Viole ve státě Wisconsin vznikla v roce 1958 a kromě motorů pro dnes už nevyráběné modely Harley-Davidson vyrábí také motor X-Wedge. Ten kromě CR&S používal také americký Confederate nebo slavný výrobce britských tříkolek Morgan, kde nahradil původní motory JAP a mnoho dalších malosériových výrobců. Jedná se o vidlicový dvouválec, na rozdíl od Harley-Davidsonu má ale úhel válců 56 stupňů. Je vzduchem chlazený, s rozvodem OHV, přesným objemem 1917 cm3, výkonem 97 koní při 5100 ot/min a maximálním krouticím momentem 148 Nm při 4 300 ot/min. Má dva ventily na válec a tři vačkové hřídele (jeden sací a dva výfukové), mazání řeší suchá skříní s hliníkovou olejovou nádrží. Vícelamelová spojka v olejové lázni je hydraulicky ovládaná, pětistupňová převodovka může být na přání nahrazená šestistupňovou, obě verze vyrábí a dodává firma Baker. Primární převod dvojitým řetězem je v olejové lázni, sekundární převod řeší řetěz s "O" kroužky. Co se podvozku týče, vpředu je nastavitelná teleskopická vidlice se zdvihem 120 mm, zadní jednoramenná kyvka má zdvih 128 mm a tlumí jí také nastavitelný tlumič. Přední brzda je dvojitá kotoučová 320mm, zadní jednoduchá kotoučová 260mm, vše je namontované na 17palcových kolech. Hodně zajímavý je rám s tlustou hlavní rámovou trubkou doplněnou o frézované hliníkové díly. Při ruční malosériové výrobě nebyl problém nabídnout motocykl v různých barevných kombinacích, základem ale byly tři verze Alegher, Nottenbia a Sbirluscenta odlišující se barevným provedením.

Ruční výroba a precizní zpracování se zasloužily o pro nás poněkud divoké cenovky: 37 000 euro za verzi Nottenbia, 41 000 eur za Alegher a neuvěřitelných 47 000 euro bylo potřeba zaplatit za rudou Sbirlucentu. Motocykly byly pro zákazníky k dispozici ve dvou verzích - pro sólo jezdce (deperlu) a pro jezdce a spolujezdce (conlatusa) a také se lišily podle druhu použité převodovky.

Modely Duu, stejně jako všechny ostatní modely CR&S, jsou plně přizpůsobitelné požadavkům zákazníka. Například je možné motocykl doplnit schránkami pro převoz zavazadel nebo upravit jízdní polohu jezdce a zavěšení přesně podle požadavků a potřeb zákazníka. K dispozici je několik možností konfigurace, které se týkají vzhledu. Od barvy jednotlivých komponentů, až po podvozek, kola a lze zvolit také barvu samotného hnacího ústrojí.

Výrobce CR&S nikdy neřekl: "Tento motocykl byl vyroben takto a tak zůstane". Naopak říká: "Tento motocykl je možné stále vylepšovat, hledat nová řešení, je vyráběn motorkáři pro motorkáře". Nebo bychom spíš měli použít čas minulý? Po aktivitách firmy se v posledních letech slehla zem a oficiální stránky už nefungují. Značku totiž přes úspěch modelu Duu potkal vcelku paradoxní osud. Firmě, která postavila ve svých začátcích motocykl oslavující Evropskou unii, zasadila hřebíček do rakve svou normou Euro 4 paradoxně ta samá organizace. V S&S si totiž s evropskými normami moc hlavu nelámou…

Pokud Vám v článku chybí některá data z historie, budeme rádi, když nám pošlete doplnění.