Informace o značce

Bimota byla založena roku 1973 v italském přímořském centru Rimini. Název společnosti je složeninou jmen tří zakladatelů – Bianchi, Morri a Tamburini, kteří se rozhodli v továrně původně vyrábějící klimatizační a topné systémy stavět specializované sportovní motocykly v omezených sériích pro úzký okruh zájemců. Hlavním podílníkem firmy byl Bianchi, člen mladé generace potomků zakladatelů světoznámé cyklistické společnosti Bianchi (nejstarší a dodnes působící cyklistická značka). Základem pro stroje Bimota byly zpočátku italské a japonské superbiky. První Bimota, model HB1, tak byla odvozena od legendární čtyřválcové Hondy CB750 Four (značení HB představuje „Honda Bimota“). Díky inovativnímu konstrukčnímu řešení, až uměleckým detailům a skvěle vyladěným jízdním vlastnostem sklidil hned první model Bimoty mezi sportovními nadšenci v Itálii velký ohlas a dodnes je považován za jednu z nejlepších staveb Bimoty. Na tomto modelu se navíc poprvé ukázal designérský talent tehdy začínajícího Massima Tamburiniho, který se později nesmazatelně zapsal svým osobitým návrhářským rukopisem do historie sportovních motocyklů. Během sedmdesátých let se Bimota věnovala kromě Hondy také Kawasaki a Suzuki, jejichž motocykly upravovala do podoby supersportů. Postupně zašla specializace Bimoty až tak daleko, že z původních japonských předloh ve svých motocyklech ponechávala pouze motory. Příkladem je první samostatný motocykl Bimota SB2 z roku 1977, osazený motorem ze Suzuki GS750. Motocykl měl asymetrické zavěšení zadního kola typu monoshock, co nejnižší těžiště zajišťovala palivová nádrž umístěná až pod motorem. Rám, nádrž, sedlo, kapotáže a ostatní součásti zevnějšku byly tedy vlastní konstrukce, podvozek byl sestaven z nejmodernějších sportovních komponentů. Podobně na tom byl i následující model Bimoty, již s motorem od Kawasaki – Bimota KB1. Takto byla vlastně každá postavená Bimota malým závodním speciálem, takže tyto motocykly mohly být bez větších úprav směle nasazovány do závodů. Už v roce 1980 přišel první sportovní úspěch – Bimota zvítězila v několika závodech mistrovství světa superbiků (tehdy pod označením Formula TT) v kubatuře do 350 ccm a na konci sezóny jí připadl i Pohár konstruktérů. Tehdejší závodní speciál vycházel z dvoutaktní Yamahy TTZ s 350 ccm dvouválcem. V roce 1987 se pak Virgino Ferrari na stroji Bimota YB4 (postaveném na Yamaze FZ750) stal dokonce mistrem světa Formule TT. Kromě Yamahy kooperovala Bimota od 80. let i s domácí Ducati. Roku 1982 tudíž byla na výstavě v Miláně představena Bimota DB1 s vidlicovým dvouválcem Ducati. Ze spolupráce profitovala i Ducati, která z návrhů Massima Tamburiniho později vytěžila svoje legendární modely Paso a 916. Tamburini také na konci 80. let, již jako renomovaný motocyklový návrhář, narýsoval pro Cagivu její úspěšný malý supersport Mito, a ještě později se podepsal pod modely MV Agusta F4 a Brutale. Nákladná výroba špičkových moderních motocyklů pro úzce vymezenou vrstvu zákazníků se však od 90. let začala potýkat s finančními problémy. Přesto během tohoto období zůstávala značka v seriálu WSBK a navíc v roce 1992 přišla s pozoruhodným modelem Tesi, který zaujal neobvyklým řešením uložení předního kola v kyvné vidlici. K tomuto netradičnímu řešení i futuristickému vzhledu se potom Bimota ještě několikrát vrátila a zdobí její modely až do současnosti. Přelom znamenal též model V-Due z  roku 1997, první Bimota s kompletně vlastním dvouválcovým dvoutaktním motorem o objemu 500 ccm. Konstrukčně nedořešený agregát však trpěl zejména poruchami vstřikování, takže V-Due získala pověst nespolehlivého a poruchového stroje, ačkoliv u další série tohoto modelu se problémy díky celkovému přepracování motoru takřka podařilo odstranit. Koncem 90. let ještě Bimota zaujala naháči z řady Mantra, modely SB6 a YB9, ale finančně začínala mít stále větší potíže, které vrcholily v roce 2000. Na začátku sezóny sice dokázal Australan Brian Gobert v sedle SB8R senzačně zvítězit v závodě na Philips Islandu, ale poté se už Bimotě vůbec nedařilo dokončovat závody a navíc přišla o velkou sumu peněz, když ji uprostřed rozjeté sezóny opustil hlavní sponzor. Problémy nakonec vyústily v bankrot, který Bimota ještě roku 2000 vyhlásila. Za 27 let své existence si však vydobyla solidní jméno na poli sportovních motorek, a tak na své znovuzrození nečekala dlouho. Po dvou letech v konkurzu Bimotu koupil nový majitel s jednoduchým záměrem – opět vyrábět specializované díly a motocykly s výrazným podílem moderních technologií a materiálů. Od roku 2002 tak Bimota navázala těsnější spolupráci především s Ducati. Prostřednictvím supersportovních modelů jako DB5 a DB6 Delirio, Tesi 2D a 3D opět vzrušuje příznivce nejvýkonnějších a nejmodernějších sportovních motocyklů. Na sklonku roku 2012 navíc byla oznámena obnovená spolupráce s BMW. Na někdejší model BB1 s netradičním jednoválcem Rotax z BMW F650 by tak nově měl navázat model BB2 s výkonným čtyřválcem převzatým z BMW S1000RR. Bimota od roku 2013 patřila společnosti B and Motion S.A., za níž stojí švýcarští podnikatelé Marco Chiancianesi a Daniele Longoni. Sice motocykloví nadšenci, jenže ono jezdit na motorce a provozovat motocyklový byznys jsou dvě úplně odlišné věci a Bimota se nacházela ve stavu klinické smrti, proto do ní v roce 2019 vstupuje Kawasaki. Dál to hezky ve svém proslovu popsal pan Hiroshi Ito, výkonný ředitel Kawasaki Heavy Industries. „Vše začalo před třemi lety, když nás oslovila malá investiční banka, jestli bychom neměli zájem o italského výrobce motocyklů. Jméno společnosti sice bylo zakryté, ale když jsem si vše přečetl, bylo mi jasné, že jde o Bimotu. A pro motocyklové nadšence mého věku je Bimota prostě sen, legenda, klenot s úžasným podvozkem, špičkovými komponenty a vysokou cenovkou. V listopadu 2016 jsem letěl do Itálie, sešel se s panem Chiancianesim i legendárním designérem Bimoty, panem Pierlugim Marconim, a bylo mi jasné, že tenhle projekt bude úspěch a že můžeme spolu vytvořit novou historii. Bimota je italský drahokam, musí zůstat v Itálii, mít italské designéry a být montována Italy, jinak ztratí svou hodnotu. Náš cíl je jasný, budeme podporovat pana Marconiho a jeho tým v produkci nových motocyklů legendární značky Bimota vybavených legendárními motory Kawasaki!“ A jak to bude fungovat? Kawasaki Motors Europe založila v Itálii svou dceřinnou společnost Italian Motorcycle Investment, na niž budou registrovány ochranné známky Bimoty. Jakmile to bude dokončeno, IMI se přejmenuje na Bimota S.P.A., kde bude mít B and Motion S.A. podíl 50,1 % a Kawasaki Motors Europe 49,9 %. Není to tedy tak, že by Kawasaki koupila Bimotu, ona je dokonce menšinovým vlastníkem. Nicméně je jasné, že když Japonci řeknou, že se věci budou dít nějakým způsobem, tak se tak dít budou. Podíl nepodíl.