Vymetání výfuků 2010

Jubilejní 10. ročník Vymetání výfuků připadl letos na začátek dubna a opět přitáhl několik stovek motorkářů, kteří v březnu každou půlnoc kontrolovali webové stránky www.marimoto.cz/vymetani, aby nepropásli registraci. Tento tajný závod je totiž již pár desítek minut po otevření registrací obvykle „vyprodaný“, i to svědčí o jeho velké popularitě mezi zákazníky Marimota a jejich přáteli.
V sobotu ráno tedy namísto do redakce míříme o patro níž na horní parkoviště motorkářského areálu Vrbovka, kde se již po osmé sjíždějí první nedočkavci. Kolem desáté je již parkoviště plné a všichni se pospíchají zaregistrovat a vyzvednout ubytovací průkazy - aniž bychom tušili, kde a v jakém hotelu budeme dnes nocovat - od toho je to TAJNÝ závod. Po bohaté snídani přichystané v místním baru se soukáme do kombinéz, fasujeme odjezdové razítko a první polovinu itineráře a poprvé mačkám startér testovací Hondy VFR1200F. O dojmech z této novinky se během týdne dozvíte více v redakčním testu, už teď ale můžu potvrdit, že V4 a 1237 kubíků společně dokážou přinést hodně silný zážitek.
Při odjezdu z Vrbovky ještě není měřený čas, takže z parkoviště se za asistence policistů na motorkách vyjíždí po skupinkách, hromadný odjezd dvou set motocyklů by jinak ucpal křižovatky. Pěkně v klidu začínáme odečítat kilometry a odbočky z itineráře, vyjíždíme ven z města po Strakonické a směrem na Karlštejn, v Řevnicích pak kousek za závorami odbočujeme doprava a jedeme po vedlejší silničce na Mořinu - tenhle úsek si musím zapamatovat, krásné zatáčky a nulový provoz! Na příjezdové komunikaci u dolu Mořina je první kontrolní stanoviště, kde vyplňujeme krátký vědomostní test. Motorkářské otázky byly v pohodě, ale co třeba počet párů žeber u člověka? Sice neprší, ale teplota kolem 10 stupňů a citelný vítr mě nepřesvědčily, abych se svlékal a počítal žebra.
Po odevzdání dotazníku čekáme na svůj startovní čas a můžeme vyrazit. Orientace podle itineráře a počítadla kilometrů není až tak jednoduchá, takže většina účastníků jede ve skupinkách a občas se navzájem poradí. Půjčená nová VFR si ale říká o rychlejší tempo, navíc jsme před akcí namontovali nové Interphony, takže se můžu soustředit na silnici a Lenka mi zezadu v klidu diktuje, kam mám jet. Trasa nás protáhne zatáčkami za Svatým Jánem a následně kolem Loděnic na Beroun. Stosedmdesát koní pod kapotáží VFR se nechá v pohodě vodit i po městě či malých silničkách, a když jim pak na rovině a v táhlejších zatáčkách popustíte uzdu... prostě motorkářská nirvána.
Zastavujeme až za mostem v Nižboru, kde zapisujeme první soutěžní úkol - jméno a rok narození slavného rodáka z Hýskova, kterým je František Nepil. Jelikož máme z Nižboru přinést také nějaké potvrzující razítko, spojuji to s tankováním a počítám spotřebu. Vcelku v pohodě, při poklidném ježdění kolem města si nová VFR řekla o 5,5 na sto, to by šlo.

Trasa nás dále vede na sever do Křivoklátských lesů. Tady na nás ještě místy čeká štěrk v zatáčkách, většina úseků je už ale uklizených, takže se za to dá s trochou opatrnosti zatáhnout. Po pár desítkách kilometrů zajíždíme k rozhledně Velká Buková. Dusáme do schodů, abychom nahoře mohli shlédnout krásný výhled a na směrové tabuli si opsat kontrolní otázku - jaká je vzdálenost do Moskvy. Píšeme 1710 kilometrů a jedeme dál.
Další desítky zakroucených silniček směrem na Rakovník nás nakonec svádí k Berounce a po oblíbené nábřežní asfaltce míjíme hospůdku U Rozvědčíka a již správně tušíme, že další úkol bude mít co do činění s působištěm spisovatele, který tento kraj proslavil - Ota Pavel. U obce Slabce zapisujeme několik údajů z života tohoto prozaika a míříme na jih na Zbiroh, podjíždíme plzeňskou dálnici a zakotvíme na oběd u Hostince U Koruny v Dobřívi, kde na nás čeká další soutěžní úkol a dostáváme druhou část itineráře.

Po obědě trasa vedla přes Blovice na Nepomuk, kde jezdce čekala návštěva dětského domova s možností svezení nadšených budoucích motorkářů, dál po vedlejších silničkách do Plánic u Klatov, kde bylo nutné odhalit místního slavného rodáka - byl to František Křižík. Další krásné silničky v podhůří Šumavy přes Velhartice a už se jede v horách a přes Prášily až do cíle, kterým je vysoko položená šumavská víska Srní.
Tady bohužel musím trochu zahanbeně přiznat, že fotky i informace mám od Drobečka, protože v druhé části trasy jsme se s Lenkou totálně ztratili. Po neúspěšném motání po kraji a klesající teplotě jsme rezignovali na šanci na slušné umístění a vzali to přes Klatovy a Sušici rovnou do Srní. Tam jsme i tak dojeli pořádně zmrzlí a navíc jsme za sebou dovezli kolonu jezdců, kteří se evidentně také ztratili a hledali nejbližší cestu do tepla.
Večerní program v hotelu Srní už postupoval podle zavedeného programu - výborná večeře, vystoupení dámské skupiny The Apples, která to ovšem dokáže slušně rozbalit a třeba takové ZZ Top dokáže zahrát se stejným zápalem jako američtí vousáči. Do noty všem sedlo i moderování Pepy Libického a jeho remake Robbie Williamse. V pozdních hodinách došlo i na to hlavní - vyhlášení vítězů a hlavně poděkování celému týmu Marimota, kteří pro nás tuhle perfektní akci připravili!
Stupně vítězů:

1. Pelikán Oldřich, yamaha
2. Staněk František, yamaha
3. Rybín Kamil, yamaha

V neděli ráno na nás čekal trochu děsivý pohled v podobě zasněžených hor a střídavého deště se sněhem, takže jsme navlékli co se dalo a vyrazili nejkratší cestou směrem na Prahu. Počasí se naštěstí během dopoledne trochu umoudřilo, takže jsme do Prahy dorazili jen s jednou rozmrazovací a tankovací zastávkou.
Když teď s odstupem procházím fotky a píšu tento článek, je mi jasné, že příští rok zase budu netrpělivě vyhlížet termín Vymetání. A věřím, že většina účastníků letošního desátého ročníku to vidí stejně!

Fotogalerii a video z akce najdete zhruba do týdne na stránkách www.vymetani.cz.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - (Odebírat články autora)