Poslední srpnový víkend proběhl 37. JAWÁČ

O čem vlastně JAWÁČ, který se koná v rekreačním areálu Jizbice u Čechtic vždy první víkend v září je, jaké jsou plány do budoucna a zda jde vůbec motosraz pojmout originálně, na to jsme se zeptali jednoho z členů JKP Michala Slováka, kterého všichni znají pod přezdívkou „Majkl“.

Motorkáři.cz: Jde v několika větách popsat o čem vlastně je Jawáč?
Majkl: Mě přijde, že i když je Jawáč posledních tak patnáct let docela velký sraz, tak ještě pořád je to o tom setkávání. Ty sem přijedeš po deseti letech a potkáš tady zase ty stejný lidi, respektive spoustu z nich. Super je to, že sem jezdí lidi, kteří už sem vozí svoje děti, nebo sem jezdí jejich děti na motorkách. Je to dáno tou délkou tradice, ale určitě i samotnou atmosférou a co vím, tak je dost lidí, kteří už jezdí na motosraz v sezoně jenom sem.

Jawáč, který pořádá Jawa klub Praha, je to jenom o Jawách?
Majkl: Po revoluci byl trochu odklon, protože všichni samozřejmě chtěli Japonský motorky, ale poslední roky se rozmáhá mezi motorkáři to, že se sbírají starý Jawy a všichni musí být hrozně retro, což je jedna věc a druhá je ta, že i ten, kdo přijede na sraz na fichtlovi, tak se tady necítí upozaděn. Naopak, on je tady ten bombarďák. Můžeš přijet na Japonci, nebo na čemkoliv jiném, nikdo tě nevyhodí, ale Jawa je prostě Jawa. Jsou lidi, co nám říkají, že by to mělo být jenom o Jawách, na druhou stranu nám lidi před srazem píšou, jestli mohou přijet i na něčem jiném, jestli je nevyhodíme. Naše stanovisko je jasný, přijeď na čemkoliv.

V areálu se pohybují kromě motorek i různé „peklostroje“ a stavby, které mají většinou základ s motorem Jawa, jezdí se tu bez helem mezi ostatními hosty. Na ostatních srazech tohle k vidění moc není a sem to prostě patří. Jde to vůbec nějak pohlídat, aby se někomu něco nestalo?
Majkl: Musíš najít kompromis, kdy je to ještě bezpečný a je to v rámci zábavy, a kdy už je to průšvih. Ta hranice je samozřejmě hrozně tenká, stát se může cokoliv, ale to se ti může stát kdekoliv. My nechceme nikoho moc prudit, jsou to prostě punkáči, tak ať se baví. Samozřejmě, že když to přesáhne nějakou únosnou mez, tak zasahujeme.

Za víkend šest poměrně známých kapel. Je to hlavně o kapelách, nebo to má i nějakou jinou nadstavbu?
Majkl: V tuhle chvíli moc ne, protože vymanit se z toho zajetého klišé, které je na všech srazech je docela těžký. A teď jedeš v nějakým formátu, který je víceméně daný a v tomhle prostředí vymyslet nějakou další věc je poměrně složitý. Já ani nevím, jestli ty lidi chtějí. Spousta lidí sem jede za muzikou, to jako určitě. Takže hudební dramaturgii se snažíme dělat tak, aby tu nebylo to, co je na všech srazech. Jawa je česká, takže se jedná jen o české kapely s vlastní tvorbou, spíše punkové, rockové a rockabilly. Už musí mít nějaké jméno, nevezmu sem kapelu, která hraje za tři tisíce jenom proto, že hraje za tři tisíce. Dlouhodobě držíme trend „žádné revivaly“. Jezdí sem Mirek Lisý se svou show, ten to tu má rád a lidem to nevadí, i když je to každý rok, ale nevidí ho na každým srazu a je to záruka kvality.

V programu na sobotu stojí „wýlet pěšmo i kolmo“. Co si pod tím mám představit?
Majkl: No… (smích). Tak jednak klasická vyjížďka a pak kdo to přežene v pátek s alkoholem a druhý den se necítí, tak je to taková recese a zároveň relax, že se udělá pěší výlet po lese do třech kilometrů. Když jsme to dělali poprvé, tak pršelo a na motorce se nikomu moc nechtělo, tak se lidi oblíkli, vzali si ty motorkářský věci a helmy a vyrazili do lesa. To bylo neuvěřitelný. Takže jsme to zkusili zopakovat, je to alternativa k té vyjížďce, že někam dojdeš, dáš si tam pivo a půjdeš zpátky, vyčistíš si hlavu.

Vymýšlíte nějaké nové soutěže?
Majkl: No, ono je to zase o tom, co nového pořád vymýšlet. Máme tady pivní šibenici, což jsme odkoukali na nějakém videu, ale už sem to zas viděl na více akcích, i tak je to sranda. Lidi se těší na všechny ty tradiční soutěže jako je mokrá plachta, přetlačování, pití piva kombajnem a tyhle legrace. V dnešní době se lidi nechtějí bavit moc aktivně, oni se chtějí nechat bavit, koukat se. Míra Lisý měl problém vůbec někoho nalákat na slalom s tím, že půjčí motorku, změří čas s tím, že je úplně jedno, jestli budete první nebo poslední, ale skoro nikdo do toho nechtěl jít.

No dřív tady byla nádrž s vodou vedle pódia a přišlo mi, že se vždycky s chutí zapojilo dost aktivních jedinců, co tam jeli utopit motorku za tričko (smích).
Majkl: To je pravda, bohužel nádrž je úplně suchá a je tu ještě rybník, ale tam to nejde realizovat, protože to je hluboký „kačák“. Sice tady před srazem pršelo, ale v nádrži není ani louže. Každopádně, už jsme snad vymysleli způsob, jak vodu do nádrže na příští rok dostat, takže by to měl být zase bonus navíc.

Jawáč má v názvu, že je mezinárodní motosraz. Evidujete nejvzdálenější účastníky, a odkud k vám jezdí?
Majkl: Určitě, ti se i vyhlašují. Na bráně se vyplňují anketní lístky, je tam i údaj o ujeté vzdálenosti. Pravidelně jezdí Francouzi, Němci, Belgičané, Švýcaři. Francouzi to sem mají něco kolem 2 tisíc kilometrů. Největší extrém je v tomhle náš místní maskot Kiki. Je z Francie, je mu kolem sedmdesáti let, má starýho Gold Winga se sajdou, který má najeto kolem milionu kilometrů. No, a když za námi jede, tak to bere třeba přes Skandinávii, Pobaltí, Polsko, pak spadne někam do Maďarska, Rumunska a každý rok nám hlásí, kolik ujel. Má navigaci, že má složeno několik map podlepených lepenkou a vyznačenou trasu kudy jel. A hlásí bomby jako 13 500 kilometrů a podobně. Jemu to ani nejde počítat, protože to jede třeba šest neděl. Já se teprve před třemi lety dozvěděl, že nemá nohu a řazení má na ruce. Spí buď v sajdě, nebo různě po klubech, který si ho předávají jako maskota. No a ten sem jezdí snad už 15 let.

U pódia vždycky v sobotu odpoledne probíhá „modrej dým“. O co jde?
Majkl: Je to o těch Jawách, který se nám tu sjedou na jednom místě a posílají vzkaz kamarádům tam nahoru, protože ten modrej dým z výfuků stoupá za nimi. Vedlejší efekt je ten, že tam vždycky mezi nimi vybíráme 3 nejhezčí Jawy srazu. No a všem se to líbí, protože v tu chvíli nějaký Hondy a Harleye nikoho nezajímají, teď jsou tam ty Jawičky, který dělají bordel a je to tady jejich (smích).

Jak je to tu s krádežemi? Evidujete tyhle věci, a jak tomu případně čelíte?
Majkl: Já nevěřím tomu, že by se tu kradlo mezi motorkáři, ale žijeme v reálným světě a drobné krádeže či vykradené stany se tu občas vyskytnou. Máme tady ochranku, ale nejde to prostě pojmout celý, lidi mají kolikrát stany různě po lesích okolo a podobně. Je to stejné jako na jiných akcích, prostě si musíš na svoje věci dávat bacha. S hlídáním areálu nám pomáhají spřátelené kluby, jako jsou Hardcore 83, Worsti, ale stejně nemáš oči všude.

Jak z rozhovoru vyplývá, Jawáč je hodně pohodová akce a nikdo vás tu nebude mít za blázna, když přijedete na starém Pionýru, který jste zrovna vytáhli ze sena ve stodole. Naopak se tu potkáte s lidmi, kteří Vám stroj pochválí a zajdete si spolu dát něco dobrého jak k jídlu, tak k pití. O občerstvení tu ostatně nebyla nouze. V hlavní budově hotelu bylo otevřené „hladové okno“, kde jste si mohli vybrat z klasiky české kuchyně jako výpečky, smažený sýr, řízek či plněné bramborové knedlíky. Kdo neměl velký hlad, venku před hotelem stál stánek, kde jste si mohli dát bramborák, hranolky, nebo párek v rohlíku. Komu tyhle věci nic neříkají, sešel dolů pod hotel, kde byl postavený foodtruck s dalšími dobrotami od smažených nudlí, přes buřty na pivu po krkovici na grilu. Součástí byl i koktejl bar, takže komu nechutná pivo, mohl vybírat z palety míchaných drinků. Kromě občerstvení se v areálu nacházelo i několik stánků s různými doplňky, oblečením, šperky atp. Na památku jste si mohli zakoupit merch od JKP v podobě triček, mikin, čepic či nášivek.

Kdo se nebál či nestyděl soutěžit (holky z Miss mokré tričko by mohly vyprávět), ten se mohl těšit na hodnotné ceny v podobě motorkářských doplňků, oblečení a dalších milých drobností. Hlavní cenou letošního srazu pak byla vyšperkovaná Babetta, kterou si odvezl šťastlivec z vedlejší vesnice se slovy: „Já to nějak přes les odtlačím.“

Jak v pátek, tak i v sobotu se na pódiu rozezněly libé tóny kapel, které netřeba dlouho představovat. V pátek vše zahájila pořádnou porcí rockabilly kapela Slapdash. Nezapomenutelný hudební zážitek podpořilo nesmrtelné Vítkovo kvarteto a vrcholem večera byl punkový nářez od Plexis. Jawáč v sobotu završil famózní hudební večer v podání neotřelé kapely Projekt Parabelum, dále zajímavého hudebního tělesa Claymore, kteří hráli tvrdou muziku za doprovodu dudáků a skotských tanců a třešničkou na dortu bylo vystoupení kapely Cocotte Minute, kteří předvedli skvělou show.

Sociální zázemí nabízelo kromě venkovních toalet také ty vnitřní v hotelu, umyvadla a sprchy, což je velká výhoda oproti jiným srazům „na louce“. Kromě hotelových pokojů jsou k dispozici také chatky uvnitř areálu, ale většina návštěvníků srazu spí ve stanech. Důvod je jednoduchý. Kapacita ubytování se obsadí velmi rychle, kdy přednost mají ti, kteří sem jezdí už dlouhodobě.

Co dodat? Snad jen, že JKP se těší na další setkání s Vámi. To další může být už 19. října. To se totiž koná tradiční Ukončowačka, tedy vyjížďka z Prahy k završení motorkářské sezony. No a na koho je v říjnu stále ještě moc teplo, ten může zkusit přijet na již 8. mezinárodní zimní motosraz ZIMÁČ, který se koná na stejném místě jako JAWAČ, tedy v Jizbici u Čechtic. Rozdíl je ten, že jde o akci „pouze“ ze soboty na neděli. Termín je 18. ledna 2020.

Kdo to letos na Jawáč nestihl, nemusí truchlit, naopak může začít připravovat nějaký zajímavý stroj na příští rok. 38. JAWÁČ proběhne ve dnech 4. – 6. září 2020.

Informace o redaktorovi

Karel Novák - (Odebírat články autora)
Iveta Keroušová - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE