Podzimní bahnění s Mírou Lisým

Blíží se podzim a hlava motorkářova se pomalu ladí do zimního módu, ale zatímco jedni vyhledávají pohodlný pelech k zimnímu spánku, jiní shánějí lyžařské, běžkařské či snowboardové náčiní, najdou i tací, kteří se ještě v závěru října vydali sbírat plnotučné motocyklové zážitky.

Podzimní bahnění s Mírou Lisým

Kapitoly článku

Při zářijovém kempu, který na píseckém autodromu uspořádalo sdružení Bezpečně na motorce, jsem si poprvé vyzkoušel specifika a záludnosti, které s sebou přináší jízda na trialové motorce. Byť to bylo jenom krátké seznámení s jízdou na téhle anorektické horské koze, hodně mě to chytlo a s Mírou jsem se hned domluvil na dalším možném svezení. I když už to vypadalo, že letos další lekce trialového ježdění neklapne, skvělé počasí závěru babího léta naskytlo ještě jednu možnost při kurzu nazvaném „Podzimní bahnění s Mírou Lisým“. Slovo dalo slovo a spolu s dalšími osmi účastníky jsme se sešli v lomu Tetín v nádherném prostředí berounských údolí.
Čekal jsem, že se mezi kurzisty setkám převážně s ortodoxními bahňáky, ale bylo tomu právě naopak - jediný (už před akcí) zablácený účastník jsem byl já. Mezi zájemci o rozšíření jezdeckých dovedností byli jak cestovatelé s cestovními endury, tak silničáři, mezi kterými si přišel svoje obzory rozšířit i asfaltový specialista z ČMN David M. Bodlák, ale cestu za dosud nepoznanými zážitky si našla i jedna půvabná harlejářka. Výhodou kurzu je totiž také to, že tady je spolu s odborným vedením zajištěné i zapůjčení odpovídajících motorek a tak si můžou jízdu v terénu vyzkoušet opravdu všichni. Tady nám byly k dispozici dvě čtyřtaktní endura Yamaha WR 250 F, jedna Yamaha WR 125 SM a také vychrtlý trialový speciál Beta. Mašiny naprosto odpovídaly jednak účelu našeho setkání a také tomu, že většina účastníků se do terénu vydala poprvé. Jejich nezáludnost, poddajnost a obratnost byla pro první offroadové krůčky naprosto optimální.
Po úvodní teorii kurzisti natočili první metry na rovné louce, kde se pilovala základní technika offroadové jízdy, tedy jízda ve stupačkách. Právě s tím mívá mnoho samouků značné problémy, které se dají rozdělit do dvou skupin. Buďto offroadovou mašinu osedlají tak jako „silnici“ a pevně usazeni v sedlech pak nechápavě kroutí hlavou nad tím, jak si mašina s plavajícími koly hledá svoji vlastní cestu a k tomu s gustem sedlem nakopává jejich pozadí při přejezdu sebemenší nerovnosti. Druhá skupina chyb, kterých se s oblibou dopouští, je na pohled už přijatelnější, ale o to fyzicky náročnější. Tedy jízda v „jakžtakž“ postoji, ale s váhou přenesenou převážně na rukou, případně s neúčelně pokrčenýma nohama, či s toporným tělem doslova se peroucím s motorkou… Postupně se chyby odstraňovaly, ať už systémem „pokus - omyl“, či díky radám Mirka Lisého nebo druhého instruktora Jirky Zíba. Jako skvělá pomůcka se na tenhle nácvik ukázala trialová Beta - na ni si nesednete i kdybyste se rozkrájeli, a nezbyde vám nic jiného, nežli mašinu začít ovládat tak jak se má - tedy hlavně přenášením těžiště pomocí nohou na stupačkách spolu s lehkou kontrolou řídítek. Když se poté po přestupu na endurové Yamahy přidal další „kontrolní“ bod pomocí kolen svírajících sedlo, člověk se pak cítil v motorkou doslova srostlý.
Dalším krůčkem, který kurzisté zdolávali, byl průjezd zatáčkami „kolem nohy“ na rovném a hodně nestabilním povrchu na kluzké trávě. Určitě by nešel spočítat počet dřepů, který jsme udělali: klasický postoj na rovince… při nájezdu do zatáčky zasednout do sedla… kontrola ustřelující motorky pomocí „vnitřní“ nohy… obě nohy na stupačky, akcelerace… klasický postoj na rovince… atd…atd…atd… S každým dalším odjetým kolem a minutým kuželem se postupně zvyšovala jistota všech účastníků, motorky si při brzdných i akceleračních smycích samy doslova koledovaly o pohrávání si se spojkou, brzdou, plynem… a postupně přicházel čas na vyzkoušení si těchto radovánek na opravdové offroadové trati. Ani ta nebyla nijak náročná a svým charakterem blížila spíše motokrosu, ale lavice na ní byly naštěstí rozumné a byla prostá hlubokých kolejí. Protože nám Svatý Petr přichystal naprosto luxusní počasí babího léta, povrch snad už ani nemohl být lepší, terén krásně „kostičkoval“, prostě paráda…
Také na trati byla metodika výuky ukázková, nejednalo se o nějaké „tupé“ kroužení dokola do úplného zblbnutí, ale pilovaly se jednotlivé jízdní prvky pěkně odděleně a pouze ve chvíli, kdy byli kurzisté „čerství“. Má to svoji logiku - je jasné, že pokud nemůžete kvůli únavě udržet řídítka, těžko se budete soustředit na správný průjezd zatáčkou a chyby, které si pak do hlavy „naprogramujete“ se vám budou dál hromadit a navazovat na sebe další a další kraviny. Tady se piloval hlavně průjezd tobogánem - kdy brzdit, zasednout, akcelerovat, kam přenést váhu, co dělat s vnitřní nohou, kam směřovat pohled… kurzisté kroutili hlavami, kolik prvků obsahuje takovýhle „jednoduchý“ průjezd tobogánem. Pak ale došlo ke kroucení hlavou podruhé a to ve chvíli, kdy se z „toboganového“ trápení v podobě pádů z nedostatečné rychlosti, špatného načasování brždění či potupného ťapání vnitřní nohou průjezd stále zlepšoval, stával plynulejší a rychlejší. Pro dnešek to stačilo! Po výuce následovalo už jen pohodové vyježdění pro definitivní vstřebání všech novinek - trénink dalších prvků si necháme na jindy. Na pětihodinový kurz toho bylo tak akorát. Další prvky by kurzisté už nejenomže nepobralii, ale navíc by jim udělali zmatek i v tom, co si měli odvézt z téhle pohodové soboty.
Síly nás postupně opouštěly, motorky už zůstávaly osamocené a před námi bylo nezbytné vyhodnocení a popovídání si (tedy pardon - teď se tomu říká zpětná vazba) o tom, co by mělo následovat dál - jednak směrem ke kurzistům, ale i od nich k instruktorům. Jsem přesvědčený o tom, že i když se většina účastníků s nástrahami terénu setkala poprvé, nebylo to naposledy. Přestože odjížděli všichni špinaví a zpocení, tak s pusou doslova od ucha k uchu. Důležité je ale i to, že i když to s offroadem nemyslíte úplně vážně, nácvik v terénu je ideální přípravou na řešení krizovek na silnici - vždyť většina lidí za celou svoji silniční kariéru nezažije (a hlavně nevyřeší) tolik smyků, jízdy po zadním kole, či svéhlavého poskakování motorky jako tomu bylo tohle odpoledne. Pokud máte zájem o podobné radovánky, kde je vám k dispozici jak dohled statného ošetřovatele v podobě jedenáctinásobného mistra republiky, a zároveň nemusíte řešit koupi či zapůjčení motorek, mrkněte na webové stránky BNM, rozhodně se s podobnými akcemi počítá i do budoucna!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 2x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.
Související firma
  • Bezpečně na motorce Akademie

    Naším posláním je zdokonalovat Vás v umění bezpěčně ovládat motorku! Jak název firmy napovídá, naším posláním a současně i povoláním, je naučit vás a zdokonalit v umění bezpečně ovládat vaši motorku. Jakoukoli - silniční, enduro, krosovou nebo okruhovou; v celodenních kurzech, na víkendových kemp...



TOPlist