Enduroškola s VStrom.cz

Nejdříve se musím omluvit. Omluvit VStromům a jejich majitelům. Vždycky jsem byl přesvědčen o tom, že tyhle motorky jsou ideální na výlet do Alp, ale nechápal jsem, proč se těmhle strojům říká enduro, vždyť to je přeci do terénu!? Po víkendu, prožitém v milovickém lesíku už vím, proč se i VStrom řadí mezi endura.

Enduroškola s VStrom.cz

Kapitoly článku

Původně jsem v sobotu měl jet na džípíčka do Brna, ale poté, co mi kolega z redakce zavolal a nabídnul enduroškolu s Jiřím Heiníkem, plány jsem změnil. Do Brna jsem odjel aspoň v pátek, ale nechat si ujít akci, kde se mi bude věnovat člověk, který stál i za tituly Jara Katriňáka nebo Oty Kotrby, to by byla velká chyba. Navíc KTM 690 R, půjčená na tuhle akci od firmy Racetool, to je také pořádné lákadlo.
Ve chvíli, kdy jsem přijel na místo, moje nadšení na chvilku pohaslo: vždyť tady jsou jenom VStomy, co to bude za enduroškolu? Podrobnější prohlídka těhle mašin ale ukázala, že určitě byly dál, než jen na výletě v Babiččině údolí. Bylo jich tam kolem třiceti, šetsetpade i litry, a většina z nich už měla slušnou cestovatelskou patinu: padáky, kufry, offroadové gumy, občas nějaký ten šrám, slepovaný izolepou.....
Nějaké to přivítání na začátek a jde se na věc, tedy na teorii. Pan Heiník nám vysvětlil některé základy, ze kterých se pak při vlastním nácviku vycházelo. Podrobnější popisování nemá smysl, kdo na srazu byl, ten ví, kdo nebyl, ten se s mého popisu stejně nic nenaučí. Ale aspoň některé základní věci neškodí uvést. Enduro řídíme vestoje! I když na asfaltových cestách budeme samozřejmě v sedle svojí motorky, v terénu by jsme se měli tohodle pravidla držet vždycky. Ale i pro jízdu v sedle tímhle nácvikem lze hodně získat, člověk by na mašině neměl sedět jak pytel brambor, měl by ji vnímat pěti body: nohy, zadek, ruce. Á propos, ruce: ty by neměly být na řidítkách v nijak v křeči, řídítka jsou od slova řídit, ne držet, rukama by jsme měli slyšet to, co se nám přední kolo snaží sdělit. Pokud si kecneme na sedlo jak na záchod a budeme se s řidítky rvát, neuslyšíme nic. S uvolněností rukou pak hodně souvisí uvolněnost celého těla a pochopitelně celé naší souhry s mašinou. A pěkně piánko, čím pomaleji, tím lépe. Trénink by měl probíhat ve třech fázích: 1) nejdřív jízdu dobře technicky zvládnout, 2) když jízdu zvládám dobře technicky, můžu přidat rychlost, 3) když zvládám techniku spolu s rychlostí, můžu takhle jezdit i dlouho. Pokud tuto posloupnost nedodržím, je zde velký předpoklad, že to budu dělat 1) dlouho, 2) pomalu, 3) blbě. A kam se při jízdě koukat? No přeci dopředu, na cestu, kam jinam?! To nám je určitě všem jasný, i když se občas mrkneme za nějakou tou sukní, nebo do výkladu, jak nám to v jeho odrazu pěkně sluší. Ale tady se mluví o jízdě, kdy se jede už trochu svižněji, případně “pila” a hlavně o tom, kdy řešíme nějakou krizovku. Koukejte vždycky tam, kam chcete jet, pokud totiž budete civět na strom: “tomu se musím vyhnout,” tak právě ten strom je vaše konečná zastávka, na to vemte jed. Jedete totiž právě tam, kam koukáte.
Dost řečí, jde se jezdit! Nojo, ale doteď jsme mluvili o jízdě v terénu, tak proč teda jedeme na betonové letiště? No přeci proto, aby nás při výuce těch opravdu základních věcí nerozptylovalo to, že nám to v terénu nějak moc drncá, klouže, práší.... Třicítka motorkářů se rozdělila na dvě menší grupy, jednu vede sám Heiník, druhou Petr Vorlíček senior. “Tak pánové, vestoje, nikoho neuvidím sedět!” Pár koleček na seznámení se s tratí a následuje jízda vestoje prostá, jízda ve stoje mezi kužely, jízda ve stoje v terénu. Ale pořád to není ono, takže opět jízda ve stoje prostá, jízda ve stoje mezi kužely a jízda ve stoje v terénu. A ono to už je lepší! Každou čtvrthodinku se zastaví, rozebírají se chyby, diskutuje se, protahují ztuhlá záda. Dopolední tříhodinová část se chýlí ke konci, takže ještě pár koleček v terénu. Ve stoje, samozřejmě!
Po obědě se enduráci opět rozdělili, ale každá skupinka šla “po svém.” Kdo chtěl pilovat základy, frčel s panem Heiníkem na letiště. Kdo si chtěl znalosti, nabyté v dopolední části, vyzkoušet v offroadovém provedení, zůstal v přilehlém lesíku, kde byly natažené tři enduro smyčky různých obtížností. Tam se děly věci! Vístromáci lítali přes kořeny, výjezdy, nebo svoje čtvrttunové miláčky brodili v bahenní lázni. Kdo měl chuť si vyzkoušet něco jó ostrého, pro toho byly připraveny oranžové voňavky EXC 400 a LC4 690 R. S přibývajícími hodinami ubývalo jezdců na trati, teploty byly kolem třicítky a tak se kolem vorlíčkovic obytňáku motali žízniví a utahaní driveři, kteří byli ještě ráno plní síly a elánu. Ale nebylo slyšet křivého slova, naopak! Byla to paráda a pořádajícímu klubu VStrom.cz a firmě Motart patří veliké díky!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.37
Známkováno: 27x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist